Rallye sprint Hořovice pohledem Tomáše Holubáře

Na Hořovice jsem se vydal s úmyslem udělat nějaké zajímavé fotky, setkat se s posádkami a prostě udělat si pohodovou sobotu. Už týden před tím jsem bedlivě sledoval předpověď počasí a nakonec se vyplnily moje nejlepší představy. Bylo kolem dvaceti stupňů, jasno a mozol svítil, až jsem měl spálený krk.

V pátek večer jsme já a můj otec vyrazili směrem na letiště vyzvednout si vesty, visačky a program. Sraz s ředitelem závodu jsme měli až v pozdní večer, a tak jsme cestou tam ještě stihli projet všechny rychlostky a udělat si do mapy křížky, kde budeme druhý den fotit.

Jako první jsme projeli chotětínskou RZ, která je nová a jede se tento rok poprvé. Byla to rychlostka pro jezdce velice hezká a technická vedoucí převážně na úzké lesní komunikaci "za závorou". Bohužel pro diváky byla velice špatně přístupná a neatraktivní.

Naprostý opak byla RZ Drahoňův Újezd. Zde bylo hned několik diváckých míst, ale na druhou stranu i části vyloženě leteckého charakteru, kde se nacházelo několik retardérů. Za nejlepší divácké místo jsme označili šotolinovou špic u obce Třebnuška a potom náročné levé odbočení u Biskoupek.

Následovala stará známá RZ Záluží-Kařízek, která se jela i při jarní Rally Hořovice. Tentokrát ale byla malinko pozměněna. Start byl posunut až na začátek lesa za obec Kařízek a cíl několik desítek metrů před obec Záluží. Navíc se celý rychlostní test jel opačným směrem, tedy Kařízek-Záluží. Zde považuji za nejatraktivnější místa vingl u školy v Oseku a potom pneumatikami vytaženou špic na štěrku u rozvodny za Osekem.

Čas, kdy jsme se měli dostavit na letiště se blížil, a tak jsme museli trochu pospíchat. Nakonec jsme dorazili na minutu přesně. Za pár minut se objevil i ředitel závodu, který nám předal veškeré věci. Potom jsme šli projít celou servisku a udělat několik zajímavých fotek. Velice nás pobavila situace, která vznikla, když jsme procházeli okolo posádky Tuan Le Van – Kubát Jan na Fordu KA 1,3 RBT. Vietnamský jezdec ke mně přiběhl a povídá: "Vy profesionální fotograf a vy fotit můj vůz Ford? Já zaplatit!“ Odvětil jsem: "Ano, pokud chcete, dám vám vizitku.“ On na to: Já nemít vizitka, já student.“ Naštěstí potom přiběhl jeho spolujezdec, který mě osvobodil a domluvil se mnou předání fotografií.

Velice mě (jako už vždy) zaujaly Trabanty a jejich posádky, z kterých přímo srší dobrá nálada, která je snad nakažlivá. Nemůžu opomenout ani několik nádherných Škodovek 130RS a hlavně z mého pohledu raritu - bledě modré vozidlo VW Brouk, který disponoval velikým výkonem a ještě hezčím zvukem. Bylo tam opravdu mnoho krásných vozidel, které zde nebudu jmenovat. Samozřejmě zde nestartovaly jen historické vozy, ale i současné - například Radek Pinkas na Škodě Octávia Kit-car, Radek Nešpor na Fordu Escort Kit-car, Josef Vyštejn na Mitsubishi Lancer EVO VII a další. Jediné, na co si posádky v servisní zóně stěžovali, bylo, že nebyla moc organizovaná, ba podle někoho spíše neorganizovaná.

V sobotu ráno jsme si jako první místo vybrali náročné odbočení u obce Biskoupky na rychlostce Drahoňův újezd. Je to velice dlouhá pasáž vhodná spíše na kameru. Rychlý nálet s kopce do levé kosy a potom asi 300 m rovina. Sešlo se tu poměrně velké množství lidí. Čekání na vozidla a zábavu zajišťoval svými historkami a postřehy fotograf Venca Brožík. Bohužel moc akce jsme si zde neužili, protože aktivní pořadatelé v zatáčce zametli prach a štěrk v dobrém úmyslu, aby to závodníkům neklouzalo. Jenže to udělali v sobotu ráno, a tak všechny posádky jeli s vědomím, že zmíněné nečistoty na trati opravdu jsou, a tudíž jeli poměrně pomalu. Největší šou předvedl žlutý Trabant, který jel už padesát metrů před zatáčkou bokem a div netrefil svého zeleného "kolegu", který v únikovce opravoval závadu na motoru (zřejmě unikající benzin). Tímto "žluťákovi" děkujeme za nejlepší průjezd. Bohužel během následujících RZ odstoupil pravděpodobně pro technickou závadu.

Jako druhé místo jsme vybrali šotolinovou kosu u obce Třebnušky. Je to taky jedno z velice krásných a přehledných míst. Vidíte tu přes kilometr tratě, respektive dlouhý příjezd s několika náročnými zatáčkami, nájezdem na můstek, potom skoro šotolinovou část, kde na konci následuje zmiňovaná kosa, a potom dost dlouhý odjezd až k obci Terešov. Zde se bylo opravdu na co dívat. Většina jezdců zatáčku jela smykem s použitím ruční brzdy a prach táhnoucí se za vozem dělá na fotkách hezký efekt. Asi nejhezčí průjezd zde měl předjezdec s Mazdou 323 GT-R. Jediné, co zde vadilo, byla natažená páska od gumy vytahující zatáčku, která vedla na kůl a velice překážela ve focení.

Za třetí místo jsme si vybrali vingl v Oseku, kde jsem zůstal já a otec se přesunul po svých k nedaleké rozvodně. V Oseku je to místo velice atraktivní. Je vidět krátký příjezd, ale velice dlouhý odjezd a z dobrého místa lze dohlédnout až do kosy u rozvodny. Většina přítomných diváků jen čekala, kdo porazí dřevěný plot blízké vilky. "Bohužel" se to nikomu nepodařilo, ale je pravda, že mnozí plůtek atakovali již velice blízko. Nebyla zde nouze ani o atraktivní jízdu smykem.

Jinak tomu dle informací nebylo ani u rozvodny, kde například posádka s Wartburgem táhla smykem zadní kola v zákopu.

Hodnotit tento závod nehodlám, to nechám někomu jinému... Já jsem se ale bavil dobře.