Jiří Kašpar: „Jezdíme pro radost“

„Bohužel se poslední roky už nevyhlašuje absolutní pořadí v historicích,“ mrzí pilota z pražského Smíchova a já se ptám, zdali to není škoda. „Je. Na druhou stranu je otázka, jak srovnávat ta auta v průřezu historie motorsportu. Přece jen Škoda Octavia Super může těžko konkurovat novým autům jako například BMW M3. A přitom i ta Octavia jezdila ve své době hodně vpředu.“

Startujících v MČRHA je poslední léta každopádně dost. Jak hodnotíš konkurenci?

„Taky si myslím, že aut je hodně, je s kým bojovat a úroveň je dobrá. I přes zmiňované zrušení absolutního pořadí historiků si hledáme soupeře napříč třídami. Velkým měřítkem pro nás jsou posádky Martin Knížek – Petr Šlegl s BMW 318 iS a Jindra Štolfa – Zdeněk Hawel s Fordem Escort MK2.“

Ve třídě 4 jste každopádně od soupeřů výrazně odskočeni.

„My do toho dáváme takového času, úsilí a prostředků, že se to prostě někde projevit musí. U tak malého auta to až není normální (úsměv).“

Často slýchám o vynikajících a přátelských vztazích mezi účastníky MČRHA. Potvrdíš to?

„Také za mě jsou vztahy dobré. My s nikým problém nemáme a myslím, že vzájemná setkání jsou víceméně příjemná.“

V čem vidíš kouzlo historiků?

„Třeba v tom, že jsme schopni a musíme auta do jisté míry tvořit sami, lambdu pracně ladit karburátory a tryskami a ne programováním dat v jednotce.“

Stejně jako loni jste si s Pavlem na závěr sezony odskočili od historiků k soudobým autům a absolvovali Int. ADMV Lausitz Rallye s vozem Opel Corsa Rally4.

„Znovu jsme si s Pavlem udělali radost a svezli se na šotolině s autem od Brynda Racing. A stejně jako loni jsme ve třídě RC4 obsadili třetí místo. Musíme opět ocenit perfektní a profesionální přístup příbramského týmu a špičkově připravenou techniku.“

Když jsme u techniky – můžeš porovnat zadokolku Škodu 130 LR a předokolku Opel Corsa Rally4?

„To se nedá srovnávat, LR je auto skupiny B (smích). Krom toho má Corsa nezávodní tvar a zvenku je až ošklivá. Když ale sedíš vevnitř, užíváš si, jak funguje.“

A co návyky?

„S předokolkou jsme v minulosti odjeli takových závodů, že si člověk rychle vzpomene. Teď navíc vymýšlejí rozšíření historiků a tak, než ji konečně zrepasujeme, by tam mohla spadnout také naše áčková Octavia (úsměv).“

Která letošní rychlostní zkouška se ti líbila nejvíce?

„Nemáme vyloženě neoblíbenou erzetu. Kdybych však měl vybrat jednu konkrétní, moc se nám líbí například Zvířetice při Bohemce. Mnozí na ně nadávají, ale my se tam vždy těšíme, protože našemu autu i jeho nastavení vyhovují.“

Již několik let je tvým stálým spolujezdcem Pavel Adámek. Proč dnes nedorazil s tebou?

„Říkal jsem mu, ale má to z Humpolce přece jen trochu z ruky. Nicméně naši vzájemnou spolupráci si nemohu vynachválit. V autě nám to tak krásně funguje, až je to unikátní. Pohodu vždy máme od prvního kilometru seznamovacích jízd až po cílovou rampu. Prostě jsme si sedli sportovně i lidsky a Pavel ví, co dělat, abych v autě správně fungoval.“

Kde jste se poznali?

„Když jsem jezdil Volný pohár s bráchou Petrem, on jezdil s Jirkou Svobodou a Toyotou Celica Turbo 4WD. Tam jsme se potkávali roky. Když pak přestal jezdit s Jirkou, dohodli jsme se, že se spolu svezeme. Společnou premiéru jsme měli na Barumce v roce 2017 s Octavií, kde se nám, myslím, i docela dařilo, až do problému s převodovkou. Poté jsem pořídil „elero“ a s Pavlem jsme ho pro rok 2020 udělali do historiků s plánem svézt se pro radost. Na Bohemce z toho při jediném startu v té sezoně bylo třetí místo v MČRHA a vítězství ve třídě E5. To nás dovedlo k zamyšlení, že když nám to tak pro radost šlo, budeme jezdit historiky pro radost pravidelně.“

Můžeš představit tvůj tým?

„Jsme spíše parta kamarádů, kteří jsou ale odborníci a tak máme možnost nachystat naše auto na vysoké úrovni. Před závody ho připravuji většinou s mým Maxem, třiadvacetiletým synem. Co se týče karosérie a dílů jako nápravy apod., to děláme s Luďkem Hartmanem alias Harym v Kostelci nad Orlicí, abychom to měli blízko. Motor nám už spoustu let dělá Jens Herkommer, kousek od hranic v německém Schwarzenbergu. Mechanické komponenty a obráběné díly, si většinou vyrábíme sami. Teď poslední tři roky nám začal některé díly kreslit a počítat Jirka Šmat. Tím jsme se zase posunuli dále. Servis s námi jezdí ještě náš Wolfgang zvaný „Wolle“ a kamarád Jakub. Nesmím zapomenout také na moji manželku Conny, ta s námi jezdí na všechny závody a stará se o nás vždy jak o vlastní (smích).“

Závěrem se nabízí otázka na tvé další rallyové plány.

„Teď stavím druhou „elerovou“ kastli. Tahle totiž trpí a pak půjde do muzea jako první. Historickou hodnotu nemá, ale pro mě více emotivní a citovou. Jinak nějaké velké výsledkové ambice si nekladu. Jestli jsem si měl něco dokazovat, tak to mělo být před nějakými pětadvaceti, třiceti lety. Teď to mám nastavené tak, že když jedeme na závody, chci, abychom tam působili profesionálně. Rozhodně nechceme, aby lidi po našich průjezdech otáčeli oči v sloup s tím, že jsme nějací blbci. Snažíme se divákům u tratě udělat radost a předvést pěkný sport. Tak se o to budeme snažit i nadále. Závěrem chci za sebe i celý náš tým popřát všem nadšencům motoristického sportu krásného Silvestra a hodně štěstí, zdraví a úspěchů do roku 2025.“