Eifel – nejstrašnější zážitek aneb parodie na současnou rally

Prý tam budou zajímavá auta, hvězdy rallysportu a tak dále. Inu proč ne, na západě byli vždycky napřed. Na místě mě však čekalo veliké zklamání, ne li největší. Žádné doprovodné akce, žádný vložený závod elektromobilů, dokonce ani elektrokol. Jenom auta. Takhle se dnes moderní automobilové závody opravdu nedělají.

Slibované hvězdy byly dávno vyhaslé, prý osobnosti, které však dnes už nikoho nezajímají. Jména jako Thiry, Blomqvist, Grundel, Grönholm, Mehta, Kirkland, Schelle nebo Demuth prostě patří minulosti. Určité naděje vzbuzovalo jméno mladého již dvojnásobného mistra světa Rovanperä, ovšem zde přítomný člověk mohl být tak jeho otcem. Tyto rádobycelebrity se pak volně poflakovaly v centru dění, vnucovaly návštěvníkům autogramy a společné fotografování. Lidé to s překvapivou trpělivostí snášeli, stejně tak jako to, že pěší zónu blokovala technická přejímka a kolemjdoucí obyvatelé se museli prodírat kolem právě kontrolovaných ojetin.

Kapitolou samou pro sebe pak byl Nicky Grist. Člověk, který sám za volant soutěžního vozu ani neusedal, pouze dělal povinou zátěž, přijel se sem předvádět s Celicou Turbo 4WD ST185, ve které ho kdysi vozil Juha Kankkunen. Autem sice originálním, ale 30 let starým! To je prostě vrchol!

Ostatně podobně starý ba i mnohem starší byl i rozsáhlý vozový park. A to opravdu rozsáhlý. Například ve WRC je dnes pořádek a není problém vyznat se ve třech zúčastněných značkách, případně v bodování. Zde přítomných 29 nebo kolik značek, to byl opravdu vrchol chaosu. Vrcholem pak bylo, že naprostá většina aut měla naprosto nesprávné registrační značky, ať už německé, nizozemské, francouzské, italské ba i mexickou, všechny byly buď obyčejné „civilní“ nebo dokonce jen dočasné. Pouze čtyři auta z celého startovního pole měly ta správná, sportovní. Jak mohl někdo tyto auta vůbec pustit na trať? To je prostě vrchol!

První, páteční etapa měla jednoduché schéma – dva průjezdy okruhové zkoušky. Příjezd a parkování na louce se zdály být dobře organizované, vrchol však byl, když jsme museli zaplatit celé jedno euro za parkování a ještě pak jít dalších sto metrů k trati! Na té to pak vypadalo podle očekávání. Ne sice všichni, ale velká část těchto amatérských „umělců“ měla problém ty své ojetiny udržet byť jen ve směru jízdy. Žádná čistá stopa, naprostá neschopnost dosažení dobrých časů. Neustále se pokoušeli vyrovnávat se ztrátou adheze nemalými smyky, které často končily přetočením, dokonce i kolem horizontální osy. Naštěstí v tomto případě nedošlo k velké škodě, což vlastně ani nemohlo, protože se jednalo o dávno vysloužilé a nikde nepoužitelné dvoulitrové WRC. Okruh se jel dokonce třikrát, takže po vypuknutí se trať brzy zaplnila nekompatibilní technikou v různém stavu opotřebení. Není divu, protože jediná logická možnost jak seřadit takovouto startovní listinu byl abecední seznam značek. Následovalo tří nebo čtyřhodinové peklo nudy, kdy divákům nezbylo než trpělivě sledovat co ti amatéři na trati předváděli. Když se zdálo, že to konečně skončilo, po krátké přestávce všech asi 180 autovraků znovu vyjelo do druhé zkoušky! Popravdě, několik jich logicky už chybělo, což bylo jediné štěstí toho hrozného odpoledne.

Druhá etapa proběhla o něco lépe. Jelo se více zkoušek, takže bylo nutné vymyslet si nějaký vlastní program. Jenže – všude to bylo tak trochu podobné a nikdo se přes noc řídit nenaučil, takže to vlastně byla stejná katastrofa jako v pátek. Naštěstí se zhoršilo počasí, což paradoxně vedlo k tomu, že už to nějak uteklo a konečně byl konec. Ačkoli akci nepochopitelně navštívilo velké množství diváků, do toho velké množství „závodních“ vozů, což muselo podstatně zvýšit obvyklou intenzitu provozu, za celé tři dny jsem nikde nezaznamenal zvýšený policejní dohled. Díky této nehorázné nezodpovědnosti jsem se po celou dobu cítil bez pomoci a nechráněný, což je vrchol. A naprostý vrchol nastal, když jsem se konečně začal pídit po výsledcích. Ukázalo se, že po celou dobu závodu se tady vůbec neměřily časy! Tak to už tedy vůbec nechápu, jaký měla ta podivná akce smysl. Jsem si jistý, že už sem rozhodně nepojedu.

Myslím letos.

Že tomu tak skutečně bylo se můžete přesvědčit na připojených videích, protože se podařilo natočit několik záběrů.