Rallye Show Velký Rapotín, VIII. díl - Výsledky a vyhlášení

Tak a je to za námi. Tomáš Wanka si oddechl, Přemek by nejraději jel ještě jednu rundu. Já bych si nejraději lehnul, bolely mě nohy, jako kdybych to celé odchodil. Je to divné jak mohou z celodenního sezení v autě tak otéct nohy, měl jsem kotníky nalité jako zvony. Již se pomalu sjíždí i celý filmový a fotografický štáb.

Šéf mechanik Martin ještě kontroluje škody na autech. Chovali jsme se ke svěřené technice oba slušně. Trochu lízlý bok na Přemkově autě od gum. Abych ani já nezůstal po zadu, tak jsem utrhnul přední nárazník v zavěšení do blatníku. Do příště moc práce na strojích nebude.

Ředitel soutěže Robert Valečko je on line připojen na internetu, tvoří, počítá a upravuje výsledky, tak aby vše odpovídalo realitě. Po celkem krátké době se shlukuje dav lidí u oficiální vývěsky a je jasné, že je dobojováno. Houf lidí houstne a není lehké se dostat do blízkosti výsledků, aby na ně bylo vidět a mohly se přečíst. Když už se to konečně podaří, tak jeden z přihlížejících má na nich nalepený obličej a ještě si ukazuje po řádce prstem. To aby ostatní lépe viděli, jak jsou na tom dobře.

Nás zajímá prioritně umístění ve třídě A2 do 1600 ccm a A1 do 1400 ccm, kde jel Přemek. Naštěstí Nissan, který zvítězil před námi v absolutní klasifikaci jel ve třídě 3,8 ccm x 1.7 přepočet turba. To je třída do šesti a půl litru, tudíž nebyl klasifikován ani v jedné ze tříd našeho zájmu. V zájmové třídě A1 se umístil Přemek s Radkem na pěkném devátém místě a na devatenáctém absolutně.

Ve třídě A2 se nám s Tomášem a Vláďou nečekaně podařilo vyhrát. Ani jsme s tím nepočítali a mile nás to překvapilo. Za námi se ve dvouminutové periodě umístil Jarda Macek s Jirkou Smetanou na typově shodném voze co sedlá náš tým. Na třetím místě dojel Tomáš Linda s Pavlem Čechem také periodicky dvě minuty za druhou posádkou.

Nástěnku s výsledky všichni zúčastnění viděli již několikrát, zhruba to odpovídalo skutečnosti, nikdo nic zásadního nenamítal. Nastal čas závěrečného slavnostního aktu a tím bylo vyhlášení vítězů. Vláďa Duda celý ceremoniál nahrával na kameru, tím se připravil o možnost stanout na provizorním pódiu pod Robertem Valečkem stojícím na lavičce uzmuté u pivního stánku.

Defilovali dekorovaní jezdci jednotlivých tříd, potom nastal i náš čas s Tomášem. Shacki na to, že toto vystoupení vykonal poprvé, tak to zvládnul bravurně a s noblesou. Následovalo ocenění nejlepšího Juniora, nevím nyní přesně, jestli věkový limit byl do patnácti nebo pětačtyřiceti let. Nakonec nejrychlejším juniorem byl vyhlášen pětadvacetiletý Maevad, byl to tak trochu supl za děrovačku za jeho první počin za volantem soutěžního vozu. Mimo to tam byl patrně nejmladším jezdcem a co je podstatné: jel hezky a zasloužil si to i jezdecky.

Při vyhlašování absolutního pořadí jsem zazmatkoval a nepřevzal jsem od paní Valečkové pohár za druhé místo. Zařadil jsem se na pomyslný stupeň vítězů. Až výzva, že jsem tam něco zapomněl převzít, mně tento důležitý úkon připomněla. Občas se mi stane, že něco zapomenu, v tomto případě to nemá zas takové fatální následky. Horší by bylo někde nedobrzdit, nebo nezatočit, naštěstí to se mi moc nestává.

Já s tím pohybováním se na pódiu takovou praxi nemám. Mockrát jsem tu čest zatím neměl, snad dvěstěkrát nebo vícekrát, ani nevím přesně. Až přestanu jezdit úplně, tak to spočítám, to na to budu mít konečně čas. Na svoji obhajobu musím uvést, že mě trochu rozrušil Zdeněk „Poky“ Pokorný, který se spolujezdcem Jirkou „Kaldou“ Kalistou umístil na třetím místě. Při svém příchodu pod lavičku říkal Robertovi, že mu až to vyhlásí, k tomu něco řekne. Co asi tak ten Zdeněk má za lubem, aby se nedožadoval třeba nějaké penalizace, že jsem jel bez turba a kardanu k zadní nápravě, tím bylo auto lehčí. To již jsme na pódiu v plné sestavě, kterou doplnil vítěz Jirka Jírovec s Frantou Šebestou.

Slovo dostává Poky a sděluje před celým plénem: „Zapomněl jsi vyhlásit Roberte kategorii seniorů. Tady všichni jezdci co se umístili v absolutním pořadí na stupních vítězů, jsou jezdci této kategorie.“ Shacki takticky ustupuje mimo pódium, mizí v mimikrech, aby nebyl zařazován mezi dědky. Ředitel se nenechá vyvést z rovnováhy a kamufluje to slovy: „Vidíš, jak jste ještě v seniorském věku dobří.“ Je dobré, že nejsme pouze do počtu a trpěni z lítosti, že již neudržíme meč ani moč.

Je dobojováno, čeká nás ještě cesta domů a oslava dosažených výsledků. O tom v dalším díle. Dnes jsem se opravdu moc nerozepsal. Byl jsem na cestách u Miloše Vágnera, který se ujal opravy poškozeného tlumiče z Posázaví na Favoritu. Je to šikovný chlapec, tlumič funguje jako za mlada. Potkal jsem tam Martina Prokopa a protože jsem před tím řešil s jedním z techniků otázku porovnání výkonových parametrů S2000 versus EVO IX. Nedalo mně to a juniorského mistra světa jsem se zeptal, jak to vidí on, který má zkušenost s oběma druhy techniky.

Potvrdil, co jsem tušil. Vysoký kroutící moment IX, umožněný turbem katapultuje auto z každého rohu. S2000 je při těchto výjezdech značně váhavější. Hodně záleží na převodech, nejvíce však na jezdci. Trend na MS je takový, že PV již S2000 nestačí, on každý tento druh jede i ve svojí třídě. Z jeho slov jsem vytušil, že ovládání uvedených aut není tak obtížné, jako bylo ovládat jeho mistrovského Citroena S1600.

Je škoda, že v českých luzích a hájích v odborné sportovní sekci se motorsport moc nenosí. Přednost ve zveřejnění výsledku dostávají v celoplošných tištěných médiích a televizních stanicích různé pralesní ligy kopané a hokeje. Jak Martinovo juniorský titul, tak titul vicemistra PV z minulého roku nejsou adekvátně doceněny. O fotbalistech, kteří se ani nepročutali na MS se toho uveřejnilo ale poměrně dost.