Taktika – součást hry

Wilsonovy taktické hrátky na konci včerejší závěrečné etapy korsické rally vyvolaly mezi fanoušky automobilových soutěží velkou vlnu nevole. Ta je zčásti pochopitelná, neboť se mnozí zmateně ptají, zda jde ještě o sportovní chování. Na druhou stranu se však nesmí zapomínat na to, že právě taktika neodmyslitelně patří snad ke každé sportovní disciplíně.

Ve většině sportů platí, že nevyhrává jen ten nejrychlejší, nejšikovnější nebo nejobratnější, ale i ten nejchytřejší. Bez taktických manévrů se častokrát ke kýženému triumfu lze dostat jen velmi obtížně a u rally to platí bezesporu také. Taktizovalo se v minulosti a taktizuje se i v současnosti, přesto se spousta lidí během letošní sezóny až trochu nepřiměřeně diví, že k něčemu takovému vůbec dochází. Podívejme se trochu do minulosti na několik případů, kdy taktika hrála během světové rally hlavní roli.

V průběhu několika letošních šotolinových soutěží byli jezdci nuceni uchýlit se k taktizování kvůli startovním pozicím do následující etapy. Nevyhnuli se tomu u Fordu, za což byl tento tým pranýřován vedle fanoušků i konkurenčním Citroënem. Francouzi ale nakonec sami museli uznat, že se tato metoda stává něčím, bez čeho se při současných pravidlech neobejdou, a sami toho během Rally New Zealand dokázali využít ve svůj prospěch. V minulosti bylo něco takového na denním pořádku hlavně u australské soutěže, neboť její netradiční povrch tvořily kulaté kamínky, na nichž to klouzalo ještě extrémněji než kdekoliv jinde.

Ročník 2000 se tak proměnil v jednu velkou taktickou hru, do níž se zapojil vlastně každý z továrních týmů, kteří tehdy hráli v MS prim. Marcus Grönholm (Peugeot) a Tommi Mäkinen (Mitsubishi) tehdy zvolili obligátní zastavení před cílem zkoušky, zatímco Richard Burns (Subaru) před startem do zkoušky nafilmoval scénu s poškozenými pneumatikami a přenechal svou pozici soupeřům.

Nejhůře však dopadl Carlos Sainz (Ford), jenž zastavil na konci zkoušky na špatném místě a byl vyloučen pro porušení pravidel. Taktizování tedy již tehdy výrazně promlouvalo do výsledků soutěží a nynější návrat k původním pravidlům o startovních pozicích vše pouze vrátil do dříve zaběhnutého normálu. Není tedy příliš na místě v souvislosti s tím hovořit o degradování MS aktuální změnou tohoto pravidla.

Další hrou, ve které mají navrch ti nejvychytralejší, jsou týmového šachy, kterými je umožněno jezdcům s většími šancemi na finální úspěch v šampionátu získat více bodů na úkor jejich kolegů. To je pro toho, kdo musí přepustit svou pozici týmovému soupeři, samozřejmě nespravedlivé. Ale je zde třeba brát v úvahu, že i rally je týmový sport, v němž jsou vedle individuálních zájmů důležité zejména cíle celého týmu. Toho se na Korsice „dopustil“ Malcolm Wilson a soudě podle ohlasů si za to vysloužil nemalou kritiku.

Není to však rozhodně poprvé, kdy Ford zcela legálně uplatnil tuto možnost a pustil dopředu jezdce s většími ambicemi v konečném hodnocení šampionátu. Stejně tak jednal například i v roce 2000, kdy na Acropolis Rally nechal Carlose Sainze, aby přepustil první místo Colinu McRaeovi. Tehdy to naštvaný Španěl provedl tak nevhodně, že se celým případem zabývala i samotná FIA. Nakonec ale nikdo z týmu potrestán nebyl a jednání bylo uznáno za právoplatné.

Samotnou kapitolou je pak taktický tah Fordu před startem ročníku 2001, kdy na poslední chvíli před startem Rallye Monte Carlo vyměnili status týmové jedničky a dvojky. Údajně se tak mělo stát kvůli lepší startovní pozici pro Colina McRae, který namísto startovního čísla 3 usedl do vozu se 4.

K týmové strategii se ale neuchyluje jen tovární tým Fordu, tyto praktiky jsou na denním pořádku rovněž u konkurenčního Citroënu. Stačí si vzpomenout na loňské Monte Carlo nebo Španělsko, kdy nebylo Danímu Sordovi doporučeno útočit na vedoucího Sebastiena Loeba bojujícího s Marcusem Grönholmem urputně o titul. V roce 2003 pak Citroën dokonce ve snaze získat pro vedení týmu důležitější značkový pohár nakázal Loebovi ve Walesu „rozumnou jízdu“. Ta ale samozřejmě znamenala nehnat se příliš za vedoucím Petterem Solbergem a ztratit tak možnost získat titul v jezdcích.

Taktiku neútočení na týmového kolegu několikrát využili rovněž u továrního Peugeotu. V roce 2001 tím ve Finsku pořádně namíchli Harriho Rovanperu a během Korsiky o rok dříve tím ani trochu nevylepšili vzájemné vztahy mezi Gillesem Panizzim a Francoisem Delecourem.

Vyhroceně skončilo veleznámé taktizování Subaru při Rallye Catalunya 1995, kdy byl protěžován Carlos Sainz. Colin McRae mu ale rozhodně nehodlal cestu za vítězstvím ulehčit a podle plánů nezpomalil ani před mávajícími zástupci týmu, které navíc málem přejel. K uspokojení týmu kolem Davida Richardse vedlo až připsání penalizace za pozdní příjezd do časové kontroly po závěrečné zkoušce.

Do taktických hrátek přidal vloni Citroën ještě jeden nový element, který je však nyní dost silně vyčítán Malcolmu Wilsonovi. Za účelem braní bodů konkurentovi Seba Loeba v boji o titul Marcusu Grönholmovi přispěli Francois Duvalovi na starty v rámci svého B týmu Kronos. Vedle vlastních řad tak u továrního Citroënu ve svůj prospěch využili rovněž jiného a de facto konkurenčního týmu. Tou samou cestou se letos vydal na Korsice i Ford a využil tolik diskutované pomoci od „spřáteleného“ Stobartu.

Na závěr tedy nelze než dodat, že taktika prostě k rally vždy patřila a těch případů by se jistě našlo mnohem více než bylo zmíněno. Pokud by se někomu z konkurentů zdálo, že soupeř nejedná férově, vždy má možnost podat proti tomuto jednání protest a pak už je jen na příslušném orgánu, aby toto jednání posvětil či odsoudil. To se v současném případě zatím nestalo a tak musíme brát výsledky Korsiky, ať už rádi nebo neradi, za oficiálně platné.