Zatracené kočky!

Mladoboleslavská posádka Josef Dvořák – Jan Slavík má za sebou úspěšnou sezónu. Na jejím konci se mohla radovat z bronzové příčky ve třídě A7 vybojované především díky pořádné bodové porci z úvodní poloviny sezóny. Jejími přemožiteli se staly pouze dvě posádky disponující mnohem výkonnější technikou skupiny R. Se zaměstnanci a příznivci automobilky Škoda jsme si povídali o jejich zážitcích, které se udály od našeho posledního rozhovoru po českokrumlovské soutěži.

Poprvé ve své kariéře jste zavítali na tratě do okolí Hustopečí. Jak se vám tento ambiciózní jihomoravský podnik líbil ?

Pepa: „Ještě nedávno bych si nepomyslel, že zrovna do této oblasti bych se měl vydat. Byla to cesta naprosto do neznáma. Zásluhou pana Rady a kolektivu kolem něj se vše vyvinulo ve fantastickou show. Ani ve snu bychom na takové zážitky nepomysleli. Chování pořadatelů ke všem posádkám bylo vynikající a obrovské „následky“ ve mně zanechala především předstartovní „bagr show“. Každý ze závodníků dostal možnost vyzkoušet si techniku prodávanou firmou Agrotec. Splnily se tím mé dětské sny o bagrování jámy do země :-) Pohrál jsem si s traktory a bagry všech možných velikostí. Lituji jen, že z této události nebylo více fotografií. Všem nadšencům, milujícím vůni nafty a benzinu, bych přál zažít něco podobného. Nebyl snad nikdo, kdo by si trpělivě nevystál tu frontu a neusedl s rozzářenýma očima do té fantastické techniky. Vše bylo ještě vyšperkováno velkým rautem a uvolněnou atmosférou. Snad nikdy spolu nekomunikovali v takové pohodě soutěžáci bez rozdílu na to, kdo s jakou technikou závodí.

Před vyhlášením výsledků následovalo pozvání na další raut. Žádné hubnutí se nekonalo a domů jsme se vrátili o pět kilo těžší :-) V kontextu pozdějších událostí mi v mysli utkvěla vzpomínka, že posádkou chodící si pro poháry nejčastěji byli Mirek Levora a Pavla Třebínová. Na jejich úspěchy zřejmě prezident FAS-u pan Novák v kritice této posádky po tragické události v Třebíči jaksi zapomněl…

Ještě bych chtěl vyjádřit obdiv k Tomáši Bičákovi, jenž coby jezdec našel odvahu navigovat Honzu Vaňáče. Já osobně bych se k usednutí na „horké“ sedadlo asi neodhodlal.“

Honza: „Samotné tratě se nám během seznamovacích jízd zdály rychlé a relativně technicky jednoduché. V závodním tempu nás ale překvapily svou vysokou náročností. Tu ještě zvýraznila tma během páteční etapy a úmorné vedro. My jsme navíc vzhledem k přehřívání motoru jeli s naplno puštěným topením a ventilátorem. Úvodní vložka byla na rozkoukání, jednodušší, ta druhá však již o to obtížnější. Projevil se cit pana Kouřila při stavbě trati. Mimochodem, jako jeden z mála ředitelů soutěže nám po závodě přišel podat ruku a zeptat se jednotlivých posádek na jejich názory a dojmy. Před startem jsme při pohledu do startovky očekávali umístění kolem čtvrtého místa ve třídě a za určitých okolností boj o bronz. O to více nás - po brzkém odstoupení hlavního favorita Pepy Sedláčka - překvapilo průběžné vedení. Za tmy se nám podařilo vybudovat dostatečný náskok na Honzu Vaňáče a druhý den jsme se soustředili na jeho udržení. To se nám k naší velké radosti podařilo.“

Následovala tragickou událostí poznamenaná Třebíč. Proč jste se na jejím startu neobjevili ?

Pepa a Honza: „Tento podnik jsme se rozhodli vynechat po několikaletých špatných zkušenostech s tamními extrémně rychlými a nepříliš hodnotnými tratěmi. Spokojili jsme se sledováním výsledků pouze na internetu. Při této příležitosti ještě chceme věnovat vzpomínku Mirkovi a Pavle. Budeme si je navždy pamatovat jako mladé, usměvavé a bezprostřední lidi dávající svému koníčku maximum. Snad nikdy jsme je nezažili mrzuté.“

Tradičním vrcholem sezóny je pro vás domácí bohemka. Poslední dobou vám ale doma štěstí příliš nepřeje…

Pepa: „Závodit doma je vždy nejtěžší. Přípravy probíhají do poslední možné chvíle a tím myslím opravdu boj o minutky. Dalším problémem je snaha využít domácího prostředí a pošetřit na rozdíl od vzdálenějších podniků dovolenou. Soutěž startovala v pátek ve tři odpoledne a mě se celé dopoledne kolegové v práci na poradách ptali, proč nejedeme :-) V práci jsem byl totiž do dvou.

Očekávání byla vzhledem k nádherným a pro nás relativně známým tratím veliká. O to větší zklamání přišlo zhruba na pátém kilometru úvodní vložky Vinec – Skalsko. Teplota motoru se náhle přehoupla do závratných výšin. Pouze ten, kdo měl někdy na hlavě helmu, na rukou závodní rukavice a běžela mu časomíra, pochopí, že jsem tomu nevěnoval dostatečnou pozornost a snahou pokračovat dále jsem motoru přivodil totální kolaps. Setrvačností jsme dojeli do pivovaru Podkováň a pokoušeli se vše vyřešit změnou techniky :-) (viz. fotografie) Díky chybějícím bezpečnostním fóliím na oknech jsme však od svých plánů ustoupili.“

Jaký rozsah poškození utrpěl motor ? A jak probíhala jeho oprava ?

Pepa: „Oprava začala vlastně už v době pokračující bohemky. Moje nasazení však místy klesalo na pokraj absolutní nuly. Teprve Honzou podaná přihláška na Příbram mě přinutila něco dělat. V opačném případě by asi bylo auto rozebráno dodnes. Musím před Honzou smeknout klobouk, že se jako jeden z mála spolujezdců podílí velkou měrou na technické přípravě závodního auta.“

Na nejprestižnější české soutěži - Barum Rally Zlín - jste loni odstoupili již na městské erzetě. Letos jste ve Zlíně nestartovali vůbec. Z jakých důvodů ?

Honza: „Jeli jsme se podívat a vychutnat si výjimečnou zlínskou atmosféru, pohled na parádní jízdu Honzy Kopeckého s Fabii Super 2000 a velké nasazení snad všech posádek startovního pole. Přiznáváme však, že pro nás a naše amatérské zázemí je tato soutěž příliš finančně náročná.“

Sezónu jste zakončili v Příbrami, kde vás odstoupení připravilo o možnost poprat se o stříbro ve třídě A7.

Pepa: „Již zmíněnou opravu motoru jsme dokončili až v době, kdy jsme již měli pobývat v objednaném hotelu v Příbrami. Ve čtvrtek kolem druhé hodiny ranní jsme se přece jen vydali vstříc poslednímu letošnímu podniku velkého mistráku, kde jsem ještě nikdy v minulosti nespatřil cílovou rampu. A už seznamovací jízdy nevěstily nic dobrého. Mám odzkoušeno, že kdykoliv nám při tréninku přeběhne z pravé strany přes cestu kočka, dojde v samotném závodě poblíž daného místa k technické závadě. Letos ty přebíhající kočky byly hned dvě a vzhledem k obojkům okolo krku je Honza označil za kočky „závodní“. Po setkání s nimi jsme na další trénink rezignovali. Se startem soutěže jsme na kočičí hrozbu zapomněli a potěšily nás dobré časy v úvodních rychlostkách. Díky necitlivě sestavené startovní listině jsme měli dobrý přehled o časech soupeřů. Jeli jsme totiž téměř poslední. I na těchto krátkých erzetách jsme dvakrát dojeli před námi startujícího Prokopa Ženíška a způsobili zbytečný stres a nebezpečí sobě i jemu.

Při průjezdu poslední páteční vložky zaúřadovala první kočka v podobě prasklého držáku motoru. Tuto závadu se nám ještě podařilo ve večerním servisu odstranit, ovšem na dostatečnou kontrolu dalších komponentů vozu nezbyl čas. Již ve druhé zatáčce první sobotní zkoušky mě znepokojilo nezvyklé chování vozu. Stále se to zhoršovalo a v rychlé pasáži před jednou ze zatáček zaúřadovala kočka číslo 2 - prasklo nám zavěšení ramena levého předního kola. Díky vstřícnému kroku pořadatelů a našim pohotovým mechanikům se nám podařilo závoďák odstranit z trati a naložit na podvalník ještě před dalšími průjezdy této vložky. Protože jsme si vědomi obětavosti a spousty času, jenž nám naši mechanici Míra a Matěj Brodští, Jaroslav Slavík, Jirka Nosek a zahraniční bratia Baumgartnerovci věnují, snažili jsme se ušetřený čas vyplnit kulturní vložkou a společně navštívili památník „Vojna – pracovní tábor“ z období padesátých let minulého století.“

Závěrem rozhovoru vám samozřejmě gratuluji ke třetí příčce ve třídě A7 v konečné tabulce MMČR. Co pro vás tento výsledek znamená a máte už plán na následující sezónu ?

Pepa: „Přiznávám, že před sezónou jsme podobné umístění ani nečekali. Při pohledu do tabulky před Příbramí se ovšem nemůžeme ubránit určitému zklamání, protože jsme mohli skončit ještě o stupínek lépe. Bohužel pro nás jsou soutěže spíše bojem s financemi, které nám neumožňují zúčastnit se všech podniků šampionátu. A jeden bodovaný výsledek nám v konečném součtu chyběl. Vzhledem k pódiovému umístění očekáváme obrovský zájem sponzorů o příští sezónu a tak nevypínáme mobilní telefony ani v noci :-))). Nadcházející sezóna by pro nás měla znamenat pokračování se stávající technikou a rádi bychom absolvovali také podobnou sestavu podniků jako letos.“

Poděkování za podporu v celé sezóně patří našim rodinám, mechanikům a hlavně reklamním partnerům. Výsledek je i jejich zásluhou.