Rajd Karkonoski – jedno velké zklamání

Téměř po roce, nepočítám-li světové Německo, jsem vyrazil na rally za hranice naší vlasti, tentokrát na Rajd Karkonoski jedoucí se v okolí polské Jelenie Góry. Ač jsem měl k nedávno skončené Barumce spoustu výhrad, oproti „Krkonoším“ to byla krásná rally.

Kacper Puszkiel jako jeden z mála bavil přihlížející diváky

Nadává-li někdo na úroveň našeho velkého mistrovství a „myši-cup“, asi se ještě nebyl podívat v Polsku. Když už nic jiného, tak u nás těch lancerů jede alespoň hodně. Natěšení na rajd zchladila už startovní listina s pouhými 34 jmény, z níž ještě před startem odpadli ze špičky další dva jezdci (Kuzaj a Solowow) a Grzyb pro změnu nebyl přihlášen vůbec. „Koukatelných“ aut tedy bylo jen pomálu a atraktivně jedoucích jezdců tak do dvacítky. Občas se to snažil zachraňovat některý ze střelců z nižších tříd (clia, civiky a C2), a také Kacper Puszkiel bavící diváky svým zadohrabem BMW 318 IS.

Úroveň závodu příliš nepozvedl ani Lausitz Cup. „Pohárníci“ startovali předlouhých 45 minut za posledním autem polského mistrovství, o této pauze však nikdo nikde neinformoval. Předlouhé čekání nebylo možné vyplnit ani návštěvou nějakého klobáskového stravovacího zařízení, neboť ani v diváckých místech žádné nebylo. Také v poháru byl dobrý pohled pouze na pár aut a jezdců. Kromě našich Mifky, Tošovského a samozřejmě Klokočníka třeba ještě na Rosiaka s Opelem (dokud jel bez problémů) nebo Ryznara s Fiatem CC.

Ostatní svá auta i nohu na plynu viditelně šetřili, možná nejvíce z nich náš Mikulenka s Lancerem EVO 8. I přes původně nepříliš „divák-friendly“ harmonogram jsme v sobotu stihli tři RZ. Asi bychom stíhali i čtvrtou, ale přejezd přes centrum Jelení Góry se spoustou semaforů byl příliš velkým rizikem nestihnutí prvních aut, což se nám také málem stalo. Původně jsme chtěli zůstat až do neděle, ale díky „kvalitě“ startovního pole a málo atraktivním místům na nedělních RZ jsme se rozhodli vrátit se domů.

Krásná krajina polského podkrkonoší, v pozadí Sněžka

„Regulace diváků“ probíhala podobně jako na světové Německé rally. Vstupné se sice nevybíralo, ale zapáskování trati bylo podobně, nebo snad ještě více důkladné. Dobře to je vidět třeba na záběru předjezdce na videu z první etapy. S kamarádem jsme přemýšleli, kolik kilometrů „mlíka“ mohlo připadnout na jednoho startujícího jezdce…

Na výjezdu z jednoho vracáku byla páska tak 10 metrů od trati, vysoko v kopci, u skoku zase diváci stáli až za třetí řadou vzrostlých stromů. Pro fotografy byla vždy vytyčena místa, kam mohli, jinam ne. U skoku se stálo v místě, kam by auto po dopadu pravděpodobně doletělo, na bezpečnější místo se oficiálně nesmělo, pořadatelé k nám naštěstí byli trochu shovívaví. Skok samotný hlídalo asi pět pořadatelů a dva urostlejší členové ochranky. Diváky moc pobavilo, když i ti dva byli činovníkem z bezpečnostního vozu vyhnáni až za diváckou „pomerančovou“ pásku.

Tomuhle prostě nešlo odolat a zajížďku do vesnice kousek od Jelení Góry jsme si museli udělat :-)

Jako fotografa mě mile mě překvapil hezky zpracovaný media book s popsanými zajímavými místy na focení a příjezdy k nim, stejně jako tomu bývá na světových rally. U nás to bohužel není ani na té nejslavnější zlínské…

Rajd Karkonoski tedy byl pro mě docela velkým zklamáním. Nebýt krásného počasí, hezké krajiny v severním podhůří Krkonoš, spousty hezkých holek ;-) a pár hezkých výkonů (snad) zachycených na fotkách, odjížděl bych domů hodně nespokojen. Doufám jen, že mi chuť spraví poslední podnik Lužického poháru, šotolinová Lausitz Rally…