Barumka nezklamala, ale ani nenadchla

Z tratí rychlostních zkoušek letošního ročníku Barum Rallye ještě ani nezmizely stopy závodních pneumatik a je na čase zbilancovat tento vrcholný podnik zařazený do seriálu IRC pohledem nezaujatého diváka a zároveň i rodáka ze Zlína.

Jestli se v nějakém směru jen těžko může některý z podniků IRC rovnat s Barum Rallye, bezpochyby jde o atmosféru. To, co se již několik dní před startem na Zlínsku děje, je prostě neopakovatelné. Automobilovými soutěžemi zde žijí snad úplně všichni a vrcholem pro většinu je pak superspeciálka na autobusovém nádraží. Taková divácká všehochuť jako zde se opravdu nikde jinde nevidí. Skalní fanoušci i se svými schůdky a lavicemi stojí spořádaně na vyhlédnutých místech již několik hodin před samotným startem do RZ s pořadovým číslem 1 a brzy není na trať vidět snad z žádného přilehlého místa.

Nezaujatý pozorovatel by snadno mohl podlehnout dojmu, že se zde jede minimálně podnik zařazený do seriálu MS a že na startu shlédne několik desítek vozů specifikace WRC. S blížícím se startem atmosféra houstne, cesty přes město Zlín se stávají takřka neprůjezdnými. Všudypřítomný odér valašského všeléku - slivovice se vznáší jako jednolitý mrak nad autobusovým nádražím a přilehlým okolím. Lidé jsou v euforii a žijí tím, co přijde. Několik domácích pilotů ve startovním poli dává zdejším fanouškům naděje na zisk zlatého věnce někým blízkým a známým a i tato skutečnost dělá závod ještě zajímavějším.

Vynikajícím tahem pořadatele je zařazení startu historických vozidel na osmou hodinu večerní, kdy je ještě vidět a posléze se ukazuje, že je i na co se koukat. Některá historická vozidla, respektive jejich piloti, předvádí parádní podívanou a dávají zapomenout, jaký rok výroby je zapsán v jejich technických průkazech. Tisícovky diváků lemující trať se pokouší projíždějící vozidla fotografovat, což tito rozhodně nekvitují s povděkem. I pozdější vítěz a druhdy nepříliš úspěšný jezdec v seriálu WRC, Freddy Loix se vyjádřil, že by byl schopen zajet lepší čas, ale po většinu zkoušky toho moc přes blesky fotoaparátů neviděl. Pro diváky jistě skvělá podívaná, ale jezdci by si takovéto zpestření určitě rádi odpustili.

Vlastní závod pak přináší mnoho překvapení. Jeden ze spolufavoritů, domácí matador Roman Kresta chybuje hned v prvním sobotním testu a pronajímatel vozu z Maďarska jistě neodjíždí domů nadšený výsledkem jeho přehnané snahy. Milým překvapením pak jsou výsledky Václava Pecha, který disponuje sice papírově slabší technikou, ale přeci dopoledne figuruje hodně v popředí výsledkové listiny. Jeho souboj s evropskou elitou je však záhy zastaven a Pech odstupuje pro technickou závadu převodovky. Do první desítky dále nakukuje i Pavel Valoušek, který se oproti loňsku vyvaruje zbytečných chyb a zodpovědně vede premiérově osedlaný vůz kategorie S2000 až do poměrně úspěšného konce na čtvrtém místě celkového pořadí v cíli. Tým BF-Goodrich a Mark Van Dalen můžou být s volbou otrokovického jezdce spokojeni. První svezení s vozem po nemnoha najetých testovacích kilometrech mohlo asi těžko dopadnout lépe.

Atmosféra kolem tratí již v sobotu a v neděli rozhodně není tak bouřlivá, jako při páteční superspeciálce a poměrně velké množství fanoušků u trati je jakoby zaskočeno a zklamaně vzpomíná na éru nedávno minulou, kdy se po domácích tratích proháněly speciály WRC. Je pravdou, že i když vozy kategorie N4 a S2000 udělaly výrazný pokrok ve vývoji, do speciálů královské třídy WRC jim ještě chybí světelný rok. Atraktivita průjezdů se zatím nedá srovnat ani v nejmenším. Laické publikum dokonce není schopné rozeznat od sebe vozy kategorie S1600 a S2000 a to mi příjde jako dost tristní. V neprospěch protěžované kategorie hovoří také závadovost této techniky, kdy bez problémů jel opravdu jen málokdo a závady trápily piloty vozů kategorie S2000 již od shakedownu. Příjemným zpestřením se také stala premiéra vozu Škoda Fabia, která v rukou Jana Kopeckého, coby předjezdce absolvovala svůj debut. ŠM sice opět přichází na scénu později, ale přeci.

Z celkového pohledu se dá letošní Barum Rallye jistě ohodnotit velmi pozitivně, ale zůstává tu drobná pachuť v ústech, když člověk u tratí sleduje rozpačité diváky, kteří čekali nadpozemské výkony špičkových jezdců se špičkovou technikou a ono je to nakonec takové nějaké nemastné a neslané. Pro pořádek ještě připomeňme, že dnešní špička IRC je často naverbována z jezdců, kteří v seriálu WRC hráli druhé, či spíš třetí housle a tak se doopravdy jedná spíš o druhou ligu, než o svébytnou ligu první, jak bývá někdy IRC prezentováno.

Jako postřeh soutěže bych zde ještě rád ocitoval výrok asi šestiletého chlapce s valašským přízvukem, který po odjetí několika vozů častoval svého otce: „Tati, říkal si, že pro další pivo si zajdeš až odjede špička a já jsem zatím žádného Špičku jet neviděl…“