Jim Clark International Rally – komentář

Na skotských hranicích si dali dostaveníčko britští a irští piloti, aby na společné trati poměřili své síly. Nutno říci, že to nebylo poměřování zrovna jednoznačné, neboť se každý ze šampionátů jede podle rozdílných pravidel. Zatímco v Irsku musíte k zisku titulu vlastnit speciál WRC, v Británii s takovým speciálem bodovat nesmíte a musíte si vystačit s produkčními vozy a Super 2000, které zde hrají prim. Pokud bojujete v obou šampionátech, nezbývá vám nic jiného než vzít zavděk vozem povoleným v BRC a snažit se o zázrak v nerovném boji s famózními speciály WRC. Do takové situace se vloni dostal Mark Higgins a podobně na tom byl i letos, když se již zúčastnil po jednom podniku v obou šampionátech.

Aby toho nebylo kolem tohoto rodáka z ostrova Man málo, oproti předešlé soutěži BRC přesedlal z MG ZR Super 2000 na Subaru Impreza Sti N11 svého bývalého týmu Atlas TEG. V něm tak nahradil Patrika Flodina, jenž dal o stejném víkendu přednost domácímu startu v South Swedish Rally s Toyotou Corolla WRC týmu Olsbergs. S druhou Imprezou z Atlasu se na startu objevil Wyn Humphreys. Tato dvojice nebyla v soutěži jedinou s produkčními Imprezami, neboť samozřejmě ani ve druhé soutěži BRC nemohla chybět dvojice Subaru nejnovější generace týmu TQ.com. Do těchto dvou vozů usedli David Higgins a Hugh Evans. A do třetice ještě jedna dvojice pilotů se Subaru, za tým Revolution Wheels se jali boje o body James Wozencroft s Robem Swannem.

Jak je dobrým zvykem, když někde bojují o přední příčky produkční Subaru, nemohou tam chybět většinou výrazně početněji zastoupené Mitsubishi. S továrním Lancerem EVO IX a v pozici vedoucího muže britského mistrovství se na skotských hranicích prezentoval Guy Wilks, jehož snahy měl podpořit s druhým exemplářem Philip Morrow. Do soukromých Lancerů usedli z předních jezdců Darren Gass nebo David Meredith. S osamoceným MG ZR Super 2000 na start dorazil tovární jezdec MSD Stuart Jones.

Za irskou část do Británie dorazilo bojovat o přední umístění pět pilotů se speciály WRC. Tři z nich přivezli speciály Subaru Impreza a nechyběl mezi nimi samozřejmě ani vedoucí muž irského mistrovství Eamonn Boland. Se zbylou dvojicí japonských speciálů se prezentovali Tim McNulty a Michael McCollum. Tradičně se svými Fordy Focus WRC 06 a 03 o body bojovali bratři Gareth a Aaron MacHaleové. Gareth musel vzít po vážné nehodě na předcházející soutěži zavděk náhradním spolujezdcem Brianem Murphym.

Vzpomínkám na nepěknou nehodu mohl být přičítán nepěkný čas v první zkoušce zde v Jim Clark Rally, kterou absolvoval MacHale o více než půl minuty pomaleji než nejrychlejší McNulty. Na vině však nebyly přehnané obavy, ovšem defekt pneumatiky. Během pěti následujících testů se však mladý Ir dokázal úspěšně prokousat pořadím vzhůru až na třetí příčku. Tou dobou už ale měl na svém kontě manko skoro celé minuty na stále vedoucího McNultyho. Ten si počínal naprosto suverénně a teprve v kratičkém veleznámém úseku Langton nechal vyhrát svého nejbližšího rivala Bolanda, který ale i tak zaostával o plných jedenadvacet sekund. Ze zbylých šesti zkoušek první etapy pro sebe rovné tři rozhodl vedoucí muž, který nakonec šel spát s náskokem 23,3 sekundy. Kdo byl na druhé a třetí příčce snad ani netřeba jmenovat, neboť zde k žádným změnám oproti předcházející části etapy nedošlo.

Druhý den rozjel nejlépe Boland a na zbylých pěti úsecích se chtěl ještě vrátit do boje o vítězství. A to se mu skutečně podařilo, neboť v prvních třech testech zajel skutečně famózně a stáhnul svou ztrátu na pouhých 3,4 sekundy. To McNultymu na klidu rozhodně nepřidalo a nervy se projevily hned záhy na předposlední zkoušce, kde do té doby vedoucímu jezdci zhasnul v jednom místě motor. Do posledního testu tak nastupoval jako vedoucí muž pořadí již Boland, ovšem stále ještě nebylo nic jistého. K dobru měl pouhopouhých 3,8 sekundy. V posledních kilometrech k nim ale dokázal přidat ještě dvě desetiny a úspěšně tak dovršit letošní hattrick. McNulty nakonec přišel nejen o vítězství ve velmi dobře rozjeté soutěži, ale i o vybojované druhé místo. Na vině bylo porušení pravidel týkající se gum a krutá penalizace 15 minut. Na stříbrný post se tedy nakonec dostal Gareth MacHale, jehož bratr Aaron odstoupil po jednom nevyvedeném skoku s poškozením vozu.

V klasifikaci britského šampionátu soutěž nejlépe rozjel Wilks, který se dokázal zamíchat mezi nejrychlejší speciály WRC. Obrovskému nasazení však na čtvrtém testu podlehla poloosa, jenž poškodila nádrž a postarala se o nemalé drama, když Wilksův vůz vzplanul. O tři zkoušky později musel svůj vůz hasit i druhý tovární pilot Mitsubishi Motors UK Morrow. Ten však ze hry o přední příčky vypadl již v první zkoušce, když Lancer poslal na střechu. Ze smůly pilotů Mitsubishi těžil nejrychlejší jezdec se Subaru, kterým nebyl nikdo jiný než Mark Higgins. Na první příčku se vyhoupl po RZ 4 a již v tu dobu měl k dobru minutu na svého bratra Davida. Do cíle první etapy dojel David již se ztrátou minuty a půl. Jones debutující s MG na asfaltu si připsal v závěru dne několik nejrychlejších časů a nakonec etapu zakončil 24,2 sekundy za D. Higginsem.

Druhý den rozjel Jones v podobném stylu a na prvních čtyřech zkouškách si rozdělil s Markem Higginsem nejrychlejší časy rovným dílem. Zároveň se mu tak podařilo stáhnout ztrátu na Davida Higginse na 8,3 sekundy. Mladší z bratrské dvojice se nakonec musel smířit s prohrou, neboť jej na závěrečné zkoušce zradil jeden z diferenciálů jeho Imprezy Sti N14. Těmto vozům se tak tato soutěž příliš nevydařila, neboť Rob Swann nechal po trojitém defektu a poškození vozu na prvních dvou zkouškách 12 minut. Nepovedený podnik navíc druhý den „vyšperkoval“ čtyřnásobným saltem.

Stav BRC: 1. D. Higgins 32, 2. Jones 31, 3. Greer 25, 4. Wozencroft 24, 5. Humphreys 23, 6. Wilks 20, M. Higgins 20

Stav irského šampionátu: 1. Boland 55, 2. McNulty 29, 3. Kelleher 27, 4. A. MacHale 26, 5. M. Higgins 25, 6. G. MacHale 24