Rally a počasí

Automobilové soutěže patří vzhledem ke svému formátu k nejotevřenějším závodům, které se konají na rozsáhlých územích. Oproti okruhovým závodům, které jsou lokalizovány do k tomu účelu vybudovaných areálů, si rally v uvozovkách musejí vystačit s normálními cestami, na které by se v mnohých případech s obrovskými obavami o svůj vůz vůbec vydali civilisté. A to je právě to, co dělá tento sport tak výjimečným a krásným.

Na druhou stranu ale úzké spojení soutěží a přírody přináší i mnohé potíže, se kterými se všichni zúčastnění od jezdců, mechaniků, pořadatelů, fotografů až po diváky musejí vypořádat. V prvé řadě je to mnohdy nevyzpytatelné počasí. A právě tomu, jak počasí zasáhlo do průběhu několika vybraných světových podniků uplynulých let, je věnován tento článek.

Nejvíce závislí jsou na počasí pořadatelé sněhových podniků. Někteří z nich, jako třeba pořadatelé finské Arctic Rally, díky umístění své soutěže opravdu daleko na severu problémy s absencí sněhu nepociťují. Jiní se každoročně nemohou ubránit nervozitě a s obavami před začátkem své soutěže sledují výhledy meteorologů. Do této skupiny se řadí i pořadatelé Uddeholm Swedish Rally.

Jestli některý z posledních ročníků poukázal na to, jaké problémy s sebou může přinést obleva, pak to byl právě ten letošní. Napřed dlouhou dobu žádný sníh a teploty vysoko nad nulou. Poté, co konečně před začátkem soutěžního týdne v hojné míře dorazil a teploty klesly do záporných hodnot, se organizátoři trochu uklidnili. V průběhu samotné rally ale došlo k výrazné oblevě a dál už to znáte sami. Druhé průjezdy dvěma úseky musely být zrušeny a očekávaný návrat soutěže do švédského šampionátu skončil fiaskem.

Ostatně svůj vliv měly tyto podmínky i na estetično rally. Kdo čekal krásnou zimní idylku, byl zklamán. Dokud tedy nedojde k přesunu soutěže do severních oblastí, bude se zřejmě každoročně opakovat podobný scénář. Ostatně dlouhou dobu už se v itineráři nevyskytují ani zkoušky vytyčené na povrchu zamrzlých jezer. Pokud se podíváme do minulosti, pak je třeba zmínit rok 1990. To situace s nedostatkem sněhu dospěla až tak daleko, že musela být soutěž zrušena.

Před šesti lety odneslo několik opakovaných průjezdů nastalé oteplení stejně jako letos. A třeba v roce 2000 také nebyla nouze o průjezdy suchými šotolinovými místy. Na druhou stranu přináší tato podoba trati i novou výzvu. S nedostatkem sněhu totiž souvisí i absence bariér, o které se jezdci rádi v zatáčkách opírají. Nyní musejí být daleko obezřetnější a soutěžení za takových podmínek dostává trochu jiný rozměr.

O sněhu toho ale v souvislosti se Švédskem bylo v uplynulém období napsáno dost, takže se podívejme do jiných zemí, jejichž soutěže se potýkaly s vrtkavým počasím. V Portugalsku to došlo v roce 2001 až tak daleko, že byla soutěž z MS vyškrtnuta. Málokdo by před startem očekával situaci, k jaké během soutěže došlo. Při této rally předtím pravidelně vládlo pěkné jarní slunečné počasí a problémy způsoboval více zvířený prach. V ročníku 2001 se ale příroda rozhodla pořadatele řádně potrápit.

Soutěž se odehrála v husté mlze s minimální viditelností na mnohdy neprůjezdném bahně. V tom se „utopilo“ i několik předjezdců včetně hasičských vozů a činovníka FIA. Několik rychlostních zkoušek muselo být zrušeno a ty, co nebyly, se konaly za zvýšeného bezpečnostního rizika. Toto hazardování s životy jezdců a diváků se nakonec pořadatelům stalo osudným. Po několikaleté pauze se však jižanská země do kalendáře vloni vrátila a na počasí si rozhodně tehdy už nikdo stěžovat nemohl.

Pouze na jeden rok se do kalendáře světového šampionátu dostala v roce 1999 Rally China. Bohužel hned toto první a doposud poslední zařazení se neslo v duchu improvizací zapříčiněných rozsáhlými dešti v oblasti podniku. To mělo za následek zrušení divácké superspeciálky a upravení několika dalších úseků. Ani tak se ale jezdci během soutěže nevyhnuli několika pořádně probláceným místům. S vodním živlem si o rok dříve dělali velké starosti i na Novém Zélandu. V době konání soutěže totiž zemi sužovaly rozsáhlé záplavy. Podobné starosti zasáhly předloni i pořadatele Rally Sanremo (IRC), jejíž úvodní noční etapa musela být kvůli zaplavenému regionu zrušena.

A ostatně nečekaný déšť přivodil vrásky na čele i účastníkům soutěže, která nahradila v MS zmíněnou Čínu. První den kyperské soutěže roku 2002 ještě proběhl bez větších problémů, byť předešlé mohutné srážky byly na povrchu tratí přeci jen znát. Padající déšť však začal posádkám pořádně „zatápět“ až ve druhé etapě. Petter Solberg, po problémech v první etapě klasifikovaný až ve druhé desítce, mohl naplno využít své startovní pozice a zkoušky projížděl ještě za sucha a připsal si tím několik nejrychlejších časů.

Ostatní už tolik důvodů k radosti neměli a nejlepším důkazem toho byla tvář Harriho Rovanpery po projetí cílem nejdelší zkoušky Foini – Kolinia. Jezdec Peugeotu zde svůj speciál poslal přes střechu a rozbitým bočním okénkem pak na vlastní kůži poznal pocit, jaký zažívá po projetí bahnem jeho vůz. Druhý průjezd dlouhou zkouškou, který měl sobotní soutěžení zakončit, byl kvůli špatné sjízdnosti zrušen. A déšť si se všemi pohrál i v neděli, to už ale naštěstí nemusela být žádná ze zkoušek zrušena.

O rok dříve počasí řádně potrestalo organizátory, jenž se rozhodli přesunout Safari Rally z tradičního únorového termínu až na červenec. Keňské území v tu dobu pravidelně postihuje období dešťů a to přišlo samozřejmě i v roce 2001. Místo prašných cest se tak museli jezdci vypořádat s velmi dlouhými kalužemi, jimiž se svými speciály mnohdy s obtížemi „proplouvali“. Do toho bylo ve spoustě míst opravdu hluboké bahno. Kvůli bezpečnosti na této rally nad soutěžními speciály dozorovaly létající vrtulníky. Ty však v neděli nemohly vzlétnout a jedna zkouška musela být zrušena. Ještě předtím byly na jiný úsek jezdci vpuštěni bez doprovodných helikoptér, což se jim ani trochu nelíbilo. V souvislosti s tím se dost nahlas ozval tovární jezdec Škody Armin Schwarz, který ale mohl být v cíli se svým třetím místem nad míru spokojen.

Samostatnou kapitolou je pak „zlomyslný kousek“, kterým si příroda vloni vychutnala argentinské pořadatele. Patrně ani jí se nelíbil záměr organizátorů uspořádat druhou superspeciálku na vzdáleném stadionu v Buenos Aires. Následný letecký přesun jezdců zpět do Vila Carlos Paz nemohl být kvůli špatným povětrnostním podmínkám uskutečněn dříve než v době, kdy již nezbyl čas, aby se vůbec některé z klasických přírodních zkoušek první etapy odjely.

Uvedené světové soutěže samozřejmě nejsou jediné, do kterých zasáhly rozmary počasí. Jistě ale těchto několik příkladů patří k těm nejvýraznějším podnikům, které se kromě svého sportovního průběhu zapsaly do historie právě extrémními podmínkami, za jakých se uskutečnily. Na druhou stranu jsou soutěže, kterým zejména déšť přidává na zajímavosti. Čím by například byla britská rally bez deště a mlhy, jakou nám předvedla vloni v maximální míře... Ovšem občas jsou prostě rozmary počasí i nad síly zdatných organizátorů. Na druhou stranu si lze zcela otevřeně říci, že by soutěže bez rozmanitosti podmínek byly jaksi nudné. Právě rozličné počasí přináší do průběhu soutěží nevyzpytatelný faktor a je mnohdy zárukou dramatických zvratů ve výsledcích.