Col de Turini - královna mezi erzetami

Již pětasedmdesát kapitol čítá kniha s názvem Rallye Monte Carlo. Za dlouhou dobu svojí existence si vydobyla obrovský respekt všech jezdců - jak starých mazáků, tak i nezkušených zelenáčů. A když se řekne Monte Carlo, tak se většině fanoušků okamžitě vybaví legendární rychlostní zkouška vedoucí přes průsmyk Col de Turini. Tento mystický úsek činí z Rally Monte Carlo jednu z nejnáročnějších soutěží světa vůbec. Vozy se šplhají do nadmořské výšky 1607 metrů, aby se v improvizované aréně představily bouřícím davům nadšených diváků. Náročná a nebezpečná – v jejích spárech uvízla již řada věhlasných jezdců. Larousse, Thérier, Waldegård, Delecour, McRae, Grönholm nebo Solberg – ti všichni na vlastní kůži okusili krutost královny mezi světovými erzetami. A tím i znásobili její věhlas.

Turini
Rychlostní zkouška o délce dvaatřiceti kilometrů vede z městečka Sospel do La Bollène (případně opačně) a ve svém nejvyšším bodě prochází přes průsmyk Col de Turini. Úvodní tři kilometry jsou rychlejšího charakteru, po nichž následuje velmi technická pasáž několika na sebe navazujících vraceček s poetickým názvem Notre-Dame de la Ménour.

Notre-Dame de la Ménour, http://pagesperso-orange.fr/col-de-turini

Další velmi rychlá sekce, kdy vozy dosahují rychlosti až 180 km/h, je ukončena sérií tří vracáků u osady Moulinet, které bývají doslova obsypány fanoušky. Vozy pak vjíždějí do lesa, jede se po velmi úzkých silničkách a v ostrých přechodech ze stínu do sluncem prosluněných míst už skončily naděje mnoha posádek. „Monotónní“ stoupání je přerušeno tunelem a dvěma typickými vracečkami.

Ve výšce 1170 metrů opouštějí soutěžní posádky údolí Vallée de la Bévéra a pak už se jen stoupá a šplhá do výšin. Nesčetné vracečky a zatáčky nejrůznějších poloměrů přivádějí burácející vozy do místa, které dalo této erzetě jméno. Průsmyk Col de Turini je spektakulárním prostranstvím, kde se pokaždé schází obrovské množství diváků, kteří dokážou navodit úžasnou atmosféru.

Průsmyk Col de Turini, http://pagesperso-orange.fr/col-de-turini

Poté, co vozy překonají nejvyšší bod erzety, začíná trať prudce klesat. Náročné zatáčky a ledem pokryté úseky kladou obrovské nároky nejen na jezdce, ale i na spolujezdce. Kvalitní a přesný rozpis doplněný informacemi od špiónů se stává základem úspěchu. Vozy za sebou nechávají několik úzkých kamenných mostů, trať i nadále klesá v nebezpečných zatáčkách a únava soutěžních dvojic roste.

Krátký oddechový úsek přivádí posádky do závěrečné pasáže, které je vděčným námětem pro televizní kamery a fotografy. Na jedné straně ční strmá skála a na straně druhé zeje prudká propast. A mezi tím jen nízká kamenná zídka tvořící chabou hranici mezi životem a smrtí. Ďábelská kombinace, která není vhodná pro jedince trpící závratěmi.

http://pagesperso-orange.fr/col-de-turini

Cíl je již na dohled, ale jezdci nesmějí ani na okamžik polevit v koncentraci, neboť na ně čeká velmi rychlý a náročný finální úsek. Posádky protínají cílovou fotobuňku, hladina adrenalinu se vrací k normálu a tělem se rozlévají endorfiny.

V průběhu své dlouholeté historie se tato legendami opředená rychlostní zkouška jela v mnoha podobách s různě posunutým místem startu (a případně v opačném směru), ale tyto kosmetické změny ji nemohly v žádném případě ubrat na šarmu a půvabu. Společný jmenovatel, kterým je Col de Turini, zůstává a zůstane s touto erzetou spjat navěky. Každým rokem se na toto místo vydávají tisíce fanoušků, aby si plnými doušky vychutnali tu úžasnou atmosféru, která zde pokaždé panuje. Tísní se za bariérami, uvelebují se na střechách a naklánějí se z hotelových balkónů, aby vzdali hold všem statečným, kteří se nebáli zvednout rukavici hozenou architekty oplývajícími fantazií, kteří stáli za zrodem tohoto pozoruhodného díla.

Noc dlouhých ohňů
Své dnešní proslulosti, popularitě a mystičnu vděčí Turini tzv. „noci dlouhých ohňů“. Vlastně se jednalo o samostatnou etapu, která se jela kompletně celá v noci. Byla to opravdová zkouška jezdeckého umění a zároveň test odvahy – a pro piloty chvíle, kdy je obcházel pocit strachu a úzkosti. Bez maximálního soustředění a precizního rozpisu nemohly posádky pomýšlet na úspěch. Pro diváky to bylo něco nepopsatelného a emoce tryskaly v gejzírech. Svoje místo v harmonogramu Rally Monte Carlo si noční etapa držela až do roku 1997. Noční dobrodružství si novodobí „rallyátoři” ještě jednou připomněli v roce 2002, kdy se zkouška La Bolléne-Tourini-Moulinet jela už za tmy jako poslední erzeta druhé etapy.

Rtuť teploměru padá prudce dolů a pod rouškou tmy se diváci snaží zahřát jak to jen jde. Planou ohně a noční obloha se stává filmovým plátnem, na němž září ostrá světla rachejtlí a světlic. Napětí roste a dav se chvěje očekáváním. Těsně před příjezdem prvního vozu se atmosféra dramaticky mění. Náhlé ticho doslova rve mozek ven z těla. Z dálky už ale zaznívá ryk přibližujícího se vozu a velkolepé drama načíná své další dějství.

Atmosféra, http://pagesperso-orange.fr/col-de-turini

Paprsky světlometů protínají tmu, osvětlují noční krajinu a prudce se vám zařezávají do očí. Blesky fotoaparátů odhalují čísla na dveřích vozů, aby daly vzniknout snímkům, jenž připomínají zašlou slávu nočních průjezdů průsmykem. Nechme teď chvíli mluvit video, které myslím nepotřebuje komentář.

Vítězové a poražení
Turini byla dějištěm mnoha dramat – ať už s dobrým či špatným koncem. Utvářela legendy a bortila osudy mnohých. Síň slávy vítězů této erzety je zároveň výkladní skříní historie samotného rallysportu. Darnische, Sainz, Munari, Auriol, Waldegård, Rohrl, Delecour, Mäkinen, Loeb, Andruet, Vatanen, Toivonen, Salonen, Solberg, Märtin, Bettega, Moutonová, Blomqvist, Biasion, Schwarz, Colin McRae a další a další. Co jméno, to kamínek do mozaiky zdobící vítěznou galerii. A české fanoušky může hřát pocit, že se do zdejších dějin zapsal zlatým písmem i český pilot Roman Kresta, který na Turini triumfoval v roce 2005.

Turini v číslech
32: přibližná délka úseku v kilometrech (Sospel - Col 20 km, Col - La Bollène 12 km)
1607: nejvyšší místo erzety – Col de Turini
1200: přibližný počet metrů, které musejí vozy vystoupat ze startu v Sospel až na Col
910: tolik výškových metrů činí klesání z Col de Turini do La Bollène
34: celkový počet vracáků
104: tolikrát se přes Col de Turini jelo od roku 1962 do 2006

Rekordy
Sospel - La Bollène: Petter Solberg / Phil Mills (Subaru Impreza) - 2002 - 89,4 km/h
La Bollène - Sospel: Sébastien Loeb / Daniel Elena (Citroën Xsara) - 2005 - 87,4 km/h
Moulinet - La Bollène: François Delecour / Daniel Grataloup (Ford Sierra) - 1991 - 86,7 km/h

A on-board Sebastiena Loeba z roku 2002 jakožto bonus na závěr…

Zdroj: http://pagesperso-orange.fr/col-de-turini