Trocha statistiky před Neste Rally Finland

Neste Rally Finland, dlouhá léta nazývaná Rally 1000 jezer je další ze stálic soutěžního MS. Historie této soutěže sahá až do padesátých let minulého století a centrem této soutěže bývá tradičně město Jyväskylä. První ročník se pořádal již v roce 1951, roku 1959 byla zařazena do seriálu Mistrovství Evropy a od roku 1973 patří mezi pilíře MS. Vyjímkami potvrzujícími pravidlo byly roky 1980, kdy se soutěž započítávala pouze do MS jezdců a rok 1995, kdy díky rotaci soutěží mezi MS a šampionátem vozů F2 se započítávala pouze do druhého z nich. Jedná se o rychlou šotolinovou soutěž proslulou spoustou horizontů o jejichž záludnosti by mohli mnozí z pilotů vyprávět. A vlastně i spolujezdci – vzpomínáte, jak „si skočil“ Markus Grönholm s Peugeotem 307 WRC a Timo Rautianen ze sebe pěkně dlouho po skoku nevypravil kromě sténání ani slovo? Prostě ne každý ze skoků končívá dobře a kdo MS rally sleduje nějaký ten rok, jistě si vzpomene i na jiné „postižené“. I skákat se musí umět a zde obzvlášť platí, že nevyhrává ten nejrychlejší (rozuměj ten, kdo si skočí nejdále, ale neustojí to). Problémem bývá, že ne vždy po skoku cesta pokračuje rovně a je tedy třeba už před horizontem auto natočit tak, aby neskončilo v lese. No a jsme u původu rčení o létajících Finech.

Něco z historie – rok 1977, Fiat 131 Abarth

Dlouhá léta dominovali v této soutěži prakticky jen finští jezdci, což platilo hlavně v 70. a na počátku 80.let, kdy se do první desítky probojovali maximálně 3 piloti jiné národnosti, přičemž to většinou byli jiní Skandinávci (Švédové nebo Norové). Naopak nejhůř dopadl pro domácí rok 1988, kdy v první desítce dojeli z domácích jen Markku Alen a Timo Salonen, ovšem prvně jmenovaný zvítězil. Od roku 1999 se poměr ustálil na počtu 4 domácí a 6 hostů. Pokud se však ohlédneme za vítězi této rally, ze 33. ročníků pořádaných v rámci MS zde napočítáme kromě Finů pouze Švéda Mikaela Ericssona, který jako první přerušil jejich hegemonii v roce 1989, následoval ho o rok později Španěl Carlos Sainz a v roce 1992 Didier Auriol z Francie. Poté následovala opět dlouhá řada Finů, kterou až v roce 2003 narušil Markko Märtin z Estonska.

„Normální“ Audi Quattro v roce 1983

Pokud nahlédneme do hlubší historie, kdože to byl úspěšný před vytvořením seriálu MS, narazíme např. na jméno Osmo Kalpala – trojnásobný vítěz v letech 1954 (Dyna Panhard), 1956 (DKW) a 1958 (Alfa Romeo Giulia). Zřejmě nejsem jediný, komu tento pilot není známý, avšak když se dostaneme do let šedesátých, objeví se jména velmi známá a nebojím se napsat legendární. Takže hezky popořadě – 1961 Rauno Aaltonen (Mercedes Benz), 1962 Pauli Toivonen (Citroën), 1963 + 1964 + 1972 Simo Lampinen (Saab), 1965 až 1967 Timo Mäkinen (BMC Mini), 1968 až 1970 Hannu Mikkola (Ford). A i zde nám jeden z pilotů narušuje finskou nadvládu a to Švéd Stig Blomqvist roku 1971 se Saabem. Nejúspěšnějším pilotem v celé historii Rally Finland je se 7 triumfy Hannu Mikkola (k jeho úspěchům v rámci MS se dostaneme později). Mezi značkami byl v historické éře nejúspěšnější Saab se 6 vítězstvími, pokud však sečteme úspěchy před MS i v rámci MS, 10 vítězství mají na kontě hned dvě značky – Ford a Peugeot.

Roku 1985 se Audi změnilo takto v typ Quattro Sport S1

A jak to tedy probíhalo v ročnících, kdy tato slavná soutěž měla statut MS?

Stupně vítězů v ročnících započítaných do seriálu MS

Nejúspěšnější značkou v rámci MS je Peugeot, který zaznamenal 8 vítězství v letech 1984 až 1986 (typ 205 Turbo 16), dále pak v letech 2000 až 2002 (206 WRC) a 2004, 2005 s typem 307 WRC. Ford zde zaznamenal 7 prvenství v delším časovém horizontu, první už v roce 1973, následovaly roky 1974, 1977, 1981 a 1994 (vše Escort). Na úspěchy různých typů Escortů navázal v letech 2003 a 2006 Focus WRC, který ještě zřejmě počet svých úspěchů zdaleka nezavršil a již letos se může Peugeotu vyrovnat. Ani další značky se nemusí za své úspěchy ve Finsku stydět, se čtyřmi vítězstvími následují Fiat v letech 1976 a 1978 až 1980 (131 Abarth), Lancia v letech 1987 – 1988 a 1991 – 1992 (vše Delta) a Mitsubishi roku 1988 (Galant) a v letech 1996 až 1998 (Lancer). Třikrát zvítězila ve Finsku Toyota - 1975 (Corolla) a pak 1990, 1993 (Celica). Aby byl výčet vítězů kompletní, zbývá doplnit Audi Quattro, vítěze z let 1982 a 1983, přičemž Subaru Impreza zde zvítězilo jen jedenkrát roku 1999.

Decentnější vybavení spoilery v podání Peugeotu 205 Turbo 16 Evo 2 roku 1986

Podívejme se na tabulku úspěchů jednotlivých značek, opět přidám pro zajímavost i již neaktivní, ale v minulosti úspěšné značky a z určité sentimentality zde hodlám ponechávat i naší Škodu:

Nejlepší umístění značky Škoda zaznamenal v roce 2004 Jani Paasonen, když dovedl do cíle Fabii WRC na překvapivém 6. místě.

Uupps poprvé – Colin McRae s Xsarou roku 2003

A jak si vedli ve Finsku piloti? Historicky nejlepší (celkem 7 vítězství) je Hannu Mikkola, o éře před MS je psáno výše, zbývá tedy doplnit jeho úspěchy v rámci MS. Zvítězil 4x v letech 1974 (Ford Escort), 1975 (Toyota Corolla), 1982, 1983 (Audi Quattro). 6x se podařilo zvítězit Markku Alenovi v letech 1976 a 1978 až 1980 (Fiat 131 Abarth) a následně v letech 1987 a 1988 (Lancia Delta). Stejný počet vítězství má k dnešnímu dni i Marcus Grönholm, zvítězil 6x za posledních 7 let. 2000 až 2002 (Peugeot 206 WRC), 2004 + 2005 (Peugeot 307 WRC) a 2006 (Ford Focus WRC). 4x v řadě (respektive 5x, pokud započítáme i rok 1995, který se nepočítal do MS) zvítězil ve Finsku Tommi Mäkinen v letech 1994 (Ford Escort RS Cosworth) a 1996 až 1998 (Mitsubishi Lancer Evo). Trojnásobným vítězem je Juha Kankkunen – 1991(Lancia Delta), 1993 (Toyota Celica) a 1999 (Subaru Impreza WRC). Posledními z řady vícenásobných vítězů jsou Ari Vatanen – 1981 (Ford Escort), 1984 (Peugeot 205 Turbo 16) a Timo Salonen 1985 a 1986 (Peugeot 205 Turbo 16).

Uupps podruhé – Sebastian Lindholm s Peugeotem 2004

Jak jsou na tom aktivní piloti zapsaní v seznamu přihlášených posádek?

Uupps potřetí – Conrad Rautenbach s Citroënem 2005

Největší šance na úspěch mají letos ve Finsku opět Finové, Marcus Grönholm se v případě sedmého triumfu vyrovná Hannu Mikkolovi a jelikož o jeho dalším působení v MS není jasno, možná je to letos poslední možnost zvítězit před domácím publikem. Mikko Hirvonen by rád zvítězil také, šanci na to má. Sebastian Loeb zde v posledních dvou letech skončil na druhých místech a Finsko je jedna z mála soutěží seriálu MS, ve kterých ještě nikdy nevyhrál. Přesto bych si na něj vzhledem k účasti týmu Fordu nevsadil. A také bychom neměli zapomenout na Jari-Matti Latvalu, který letos pěkně „vystrkuje růžky“ a kde jinde než doma by mohl ukázat, jak dobře si už s Focusem rozumí. Norští bratři Solbergové si to zcela jistě spolu zase „rozdají“, starší Henning by rád vystoupil ze stínu mladšího Pettera a ten mladší by se zase rád se Subaru vrátil na výsluní. Dále máme ve startovní listině španělskou dvojici. Pánové Daniel Sordo a Xavier Pons loni jako týmoví kolegové skončili ve Finsku neslavně haváriemi, Sordo už má C4 osahanou, takže má asi větší šanci na dobrý výsledek než Pons, který se poprvé představí v týmu Subaru.

Uupps počtvrté – Jukka Ketomäki s Octavií WRC 2006

Chris Atkinson dokazuje, že umí jezdit rychle, často to však pokazí výletem mimo místa zapsaná v itineráři. Manfred Stohl si letos (zdá se) s Citroënem rozumí méně, než sám předpokládal, uvidíme, jak mu prospěla letní přestávka. Jan Kopecký jistě neprodá svou kůži zadarmo, otázka je, jak vysoko může při účasti 26 vozů WRC pomýšlet. Zopakování loňského 8. místa by bylo zázrakem. Matthew Wilson loni dosáhl na umístění v první desítce, disponuje technikou na zopakování, avšak zůstává otazník, jak dobrá je součást vozu mezi pedály a volantem. Posledními ve zde uvedeném seznamu jsou Argentinci Luis Perez Companc a Federico Villagra, pro oba bude účast ve Finsku premiérová a tudíž šance na úspěch minimální.

Kam až doletí Jan Kopecký letos?

Kartami budou chtít zamíchat zcela jistě i další přihlášení, odhadnout šance některých z nich, kteří se poprvé představí s vozy WRC (Al Qassimi, Aava), jde těžko, moc šancí na dobrý výsledek však zrovna ve Finsku nemají. Jiní se s vozy WRC pomalu, ale jistě sžívají (Ostberg, Wilks, Mikkelsen, Hänninen) a mohli by tedy ve výsledkové listině figurovat na vyšších postech. Mezi juniory se představí Martin Prokop, takže i v této kategorii máme své želízko v ohni…