Kam spěje rallyesport, aneb trochu jiného povídání

Se zájmem jsem si přečetl rozhovor s panem Tenklem a zajímavou úvahu, nebo zamyšlení pana Eliáše s názvem „Kam spěje rallysport?“. A samozřejmě řadu diskusních příspěvků… Několik věcí mě zaujalo a dovolil bych si přijít se svou troškou do mlýna. Jinými slovy, podívat se také na věc, ale možná jinýma očima…

Myslím, že nikdo nebere šampionát veteránů v automobilových soutěžích jako něco „nechtěného“. Jen je třeba si uvědomit realitu. A to, jaká kategorie, případně jaké kategorie tvoří to hlavní, základ šampionátu. A tak podobně jako v jiných zemích, nebo i v jiných sportovních odvětvích jsou veteráni vítaným zpestřením, nikoliv hlavní kategorií. S tím se musí veteránisté chtě nechtě smířit. Oni samozřejmě budou tvrdit, že jsou divácky atraktivní, že jsou oblíbení, ale „absolutní“ šampionát je u nás s moderními vozy. A myslím, že je to tak správně a i zcela logicky. Vývoj nikdo nezastaví a jsem toho názoru, že budoucnost našich soutěží, jejich atraktivnost je v něčem zcela jiném, než ve veteránech. A pokud chceme jednou mít nové Kresty, Kopecké, Pechy a podobně, pokud jednou chceme zažít takový skvělý pocit, jaký zažili motocykloví fanoušci diky vítězství Lukáše Peška v Číně, musí někde mladí jezdci vyrůst. A veterán není ta správná cesta.

Za současné situace by bylo vítaným zpestřením připuštění vozů GT3 do šampionátu, tak jak je připustila FIA a v mezinárodním měřítku vypsat třídu třeba N+ do dvou litrů, aby za rozumné peníze mladí mohli závodit. Takovou třídou se soutěže opět otevřou širší veřejnosti. A že veteráni jezdí na konci startovního pole? Že je nevidí diváci a tím pádem není zájem sponzorů? To jsou takové pohádky pro naivní fanoušky… Ano, jezdí na konci startovního pole. Málokdy se dostanou do televize. Ale to je „osud“ i jezdců s moderními, ale slabšími vozy. I v mediálním zpravodajství jsou priority, s tím se musí člověk naučit žít.

Srovnávání automobilových soutěží s vedením zřejmě kapitalistického podniku pánů Tenkla a Eliáše je poněkud nešikovné a nelogické… Pan Eliáš mluví o „výsledcích“ a „rozhodnutích, která byla časem jednoznačně vyhodnocena jako chybná“… O jakých „výsledcích“ ale mluví? Každá soutěž, zařazena do některého šampionátu, je vlastně soukromý podnik. Obchod. A vzhledem k tomu, že na většině našich soutěží se nevybírá vstupné, je ekonomické hodnocení podniku poněkud jiné. Pokud se organizátorům podaří sehnat dostatek sponzorů a vybrat dostatek peněz na startovném, jsou spokojeni. Ekonomicky soutěž dopadla dobře a to je pro ně hlavní kritérium. A jestli bylo moc, nebo málo diváků? A co to ovlivní?

Vezmu-li zmiňovaný „výrobní podnik“, pak představenstvo a dozorčí radu také nezajímá, jestli jsou výrobky líbivé, krásné, barevné, ale jak se prodávají! Ekonomická stránka věci! Kastrol, nebo kuchyňský nůž té elegance taky moc nepobraly a mohou být dobrým obchodním artiklem… Pokles diváků, pokud se nevybírá vstupné, pořadatele nijak nezajímá a nevzrušuje… Je potřeba si konečně uvědomit, že nikdo nedělá závody pro fanoušky, ale pro peníze, pro výdělek!

Psát o „chybných rozhodnutích“ mě připadá odvážné až demagogické. Jaká chybná rozhodnutí? Kdo a hlavně co nazval chybným rozhodnutím? Nějaká vyšetřovací komise? Nevím o ničem… To že se u nás nejezdí s vozy kategorie WRC? Pak to tedy obrátím. Zajisté se tím pádem dopustili takovéhoto „chybného rozhodnutí“ i činovníci italské automobilové federace, britské, rakouské, německé, polské, španělské a v mnoha dalších zemích… Fanoušci by měli konečně pochopit fakt, že žádná národní federace nemůže pořadateli zakázat, aby jel soutěž ME. A pokud pojede soutěž ME, pak pojede bez vozů kategorie WRC. A pokud takových soutěží je v šampionátu více, nemá cenu ani smysl kategorii WRC vypisovat.

Samozřejmě jsou vozy vrcholné kategorie WRC krásné, ale taky patřičně drahé, rok od roku dražší. A kdo má jistotu, kolik by jich dnes u nás jezdilo? Plácání o tom, že třeba deset, nemá smysl, protože to je to pověstné „kdyby“… A kdo by s nimi asi tak jezdil? Kolik jezdců by je na úrovni umělo zvládat a kolik z těchto jezdců by na ně mělo peníze? To jsou reálné a oprávněné úvahy! Jezdit s vozem WRC by chtěl asi každý ve startovním poli, ale někdo ho musí koupit a někdo ho musí také financovat dál, v provozu! Takže, doporučuji se postavit nohama na zem. Kopecký? Jezdí svět, republika už je dávno za ním… Pech? Možná, ale neměl peníze… Asi Vojtěch… Triner svoje peníze nemá a čeká kdo mu co zaplatí… Jezdí Flídr a Trněný se starými Oktávkami… Opravdová senzace! A dál? Myslí si snad někdo ze soudných fanoušků, že by si vůz WRC pořídil třeba Peták, nebo Arazim, nebo Trojan, nebo třeba Jelínek? Já si to rozhodně nemyslím a doporučil bych těm, kdo jsou jiného názoru, se jich zeptat. Protože provoz vozu WRC, to není žádná legrace… Tam nejde o pár stovek, tam se nedá jen tak něco ošidit…

Stejně bych kroutil hlavou nad slovy „zjevné neúspěchy a nedostatky“… Prosím Vás, pokud za tím skrýváte osobní diváckou nespokojenost a rozladěnost nad absencí vozů vrcholné kategorie, pak prosím… Ale, Barum Rallye je vrcholným podnikem ME, špičkové hodnocení na mezinárodním fóru mají další naše soutěže. Naši soutěžní jezdci jezdí mistrovství světa a další vrcholné šampionáty. Máme ve světě dobrý zvuk, dobré jméno. Ale je třeba si uvědomit, že FAS a FIA nejsou jen soutěže, ale třeba i okruhy…

Úvaha o tom, že pokles diváků přináší pokles zájmů sponzorů a tak dále je velmi naivní. Pokud některého sponzora opravdu diváci zajímají, pak ho zajímá medializace soutěží! Kolik lidí uvidí jeho reklamu v televizi, v časopisech, v novinách. Divák na rychlostní zkoušce si těch reklamních log na autě moc neužije… Je zaujat samotnou akcí, pohybem vozu a při té rychlosti… Pan Ecclestone řekl před pár lety jednu velkou pravdu, ale krutou pravdu, že diváci na tom kterém okruhu ho vůbec nezajímají, zajímají ho desítky a stovky milionů diváků u televizních obrazovek. Je potřeba se opravdu postavit nohama na zem a nedělat si žádné iluze… Sponzoring v české i evropské podobě je stále mnohem víc o něčem jiném, než o přímém oslovení diváka.

Obdobné platí i o naivních názorech mnohých fanoušků, že „rallye se přece jezdí pro diváky“. Proč? Diváci zaplatí nějakému jezdci soutěžní auto? Diváci zaplatí soutěžnímu jezdci pneumatiky, benzín, mechaniky, startovné? Nezaplatí! Diváci tvoří jen kulisu, nic víc. Samozřejmě, řada jezdců se rádo vyjadřuje tak, jako že jsou rádi, že mají fanoušky… Ano, jsou, je to příjemný pocit, když na Vás někdo mává, ale nic z toho nemáte, opravdu nic. Ti jezdci si chtějí zajezdit, chtějí závodit! A jestli v nějaké zatáčce stojí strejda s tetou, nebo je tam 500 lidí, je jim úplně jedno. Na téma diváci jsem mluvil s celou řadou světových es. Diváci je moc nezajímají a spíš panuje názor, že čím víc diváků, tím větší problémy… Opět chladná, tvrdá realita…

Rallyesport prožívá krizi celosvětově. To je třeba si uvědomit. A myslím, že není nutné hledat nějakého jednoho viníka, nějakého obětního beránka. Tento sport překročil únosné meze v rámci provozních nákladů. To je jedna věc. I pro řadu továrních týmů se stává příliš drahým. Přestává fungovat ekonomická stránka věci. Náklady jsou příliš vysoké a efekt z nějaké fungující reklamy je neodpovídající. Další problém má jméno televize. Televize je dnes pro sponzory a všechny zúčastněné nejdůležitější. A rallyesport se televizně velmi těžko zpracovává. Pro televizi není patřičně dramatický, atraktivní, je možná i nudný… Automobilové soutěže mají za sebou svůj vrchol a dnes už jsou možná i z pohledu veřejnosti nemoderní… Okoukané…

Těžko někdo změní to, že na výsluní se dnes dostávají zcela jiné motoristické disciplíny. Formule 1 může nám, fanouškům rallye, připadat jako děsivě nezáživná, ale pořád má televizní sledovanost ve stamilionových číslech a tribuny na okruzích praskají ve švech. Je to prostě už něco jako životní styl, něco jako kultovní věc. Podobně třeba světové šampionáty motocyklů MotoGP a SBK. Rok za rokem lámou divácké rekordy jak na závodech samotných, tak v rámci televizních diváků. Proč? Přináší drama! Akci! Vzrušení! A navíc v rozumném časovém intervalu! Každý závod trvá ani ne hodinu… Na výsluní se dere světový šampionát cestovních vozů WTCC… Podívejte se na americké NASCAR! Žádný motoristický sport v historii se nemůže pochlubit takovou návštěvností, takovou sledovaností, takovým zájmem veřejnosti!

Samozřejmě automobilové soutěže budou mít nadále své fanoušky a bude jedno, s čím se bude jezdit. Pro mnohé z nás je právě ta atmosféra rallye nenahraditelná. Ale musí dojít k radikálním změnám. Soutěže musí být mnohem více přístupné velkému množství soukromých jezdců. Bez nich se tento sport neobejde. Rallye není disciplínou, kde vystačíme s pár továrními jezdci. Od počátku automobilových soutěží to byl masový sport a mělo by tomu tak být zase. Tratě soutěží by se měly prodloužit, mělo by jít opět o vytrvalostní závody. Rychlostní zkoušky na fotbalových stadionech možná trochu uspokojí televizního diváka, ale s rallye, s podstatou tohoto sportu, nemají vůbec nic společného. Já je považuji dokonce za degradaci tohoto krásného sportu…

Ještě se zpět vrátím k naší scéně. Každá soutěž je připravována a organizována nějakým subjektem, nějakým klubem, nějakou firmou. FAS je jen „zastřešující orgán“, sportovní autorita. Takže úroveň té které soutěže, volba tratí rychlostních zkoušek, doprovodný program a tak dále jsou v kompetenci organizátorů, nikoliv FASu. Činovníci FASu dbají jen na zdárný sportovní průběh. Jestliže pořadatel vybere rozbitou trať, smetiště a podobně, je to věc pořadatele. Do toho nezasahuje ani sportovní komisař, ani technický, ani žádný jiný delegovaný činovník… Pokud jezdci nejsou s tratí, nebo s organizátorem spokojeni, měli by své poznatky písemně FASu předat. Brblání, nadávání, kritizování na různých webových stránkách je až až. Ale to je jen výkřik do tmy…

Josef Vrátil