Deníček z Argentiny I.

Ač nejsem moc dobrý pisálek jako ostatní kluci od nás z redakce, tak se s vámi chci podělit o zážitky z nejhezčí soutěže v celém seriálu WRC. Spolu s kamarádem Dušanem Velímským, jehož fotografie rally jistě znáte, jsme v podělí dorazili po dvacetihodinovém útrpném cestování do centra soutěže, města Carlos Paz. Naše první cesta po ubytování v hotelu vedla do naší oblíbené hospody Volante na pořádný krvavý steak. Na radu Dušana si neberu s sebou moc dolarů, protože tu v roce 2003 ozbrojená partička komplet oloupila celý team Mitsubishi. Vedle u stolu jsme pozdravili Henninga Solberga, který zřejmě drží dietu protože smutně pokukoval po našich půlkilových biftecích sám pojídající zeleninový salát. Popravdě řečeno jsem si měl to zelí dát taky, protože žaludek tu dávku masa po cestovním půstu nevydržel a udělalo se mi (i Dušanovi) obrovsky zle.

V úterý jsme hned po ránu vyrazili projet zdejší rychlostní zkoušky, které v celém světě nemají konkurenci. Argentinci jsou na své erzety náležitě hrdí a třeba RZ Villa Gadino – La Falda má u startu svůj kamenný pomník. Nejen na této rychlostce se nachází velké množství krásných skoků, brodů a pasáží, kde se na plný plyn letí přes 200 km/h – prostě nádhera. Ani se nedivím argentinským fanouškům že tuto svou rally tak zbožňují a návštěvy se tu pohybují v statisících. Celá oblast tady závody žije a v době jejich konání zřejmě nikdo nepracuje. Na každém rohu tady visí obrázky závodních aut a to dokonce i v holičstvích a pekařstvích.

Abych se vrátil zpět k najíždění, odpoledne jsme vyrazili na legendární El Condor (opravdu tu létá spousta těchto krásných dravců) a Mina Clavero, které právem označují jezdci jako nejhezčí na světě. Cestou zpět do hotelu nás staví policie (ozbrojená brokovnicí), chybí nám přední SPZ, vysvětluji jim že si najíždíme rychlostky a určitě jsme ji potratili rychlejším průjezdem některého ze zdejších hlubokých brodů. Po tomto vysvětlení se nám omlouvají za zdržení a my jedeme dál (stát se nám to třeba v Německu tak nás zavřou minimálně na dva týdny do basy :-) )

Středa ráno, vyrážíme na shakedown který se jede asi 12 km od Carlos Paz. První jede Peter Solberg, který na nás vybafne bokem na vytočenou šestku přes jeden se zdejších četných horizontů, po něm brutálně Seb Loeb a zdejší fandové ve věku 5 až 90 let jsou v totálním tranzu. Zahanbit se nedají ani zdejší enkaři v čele s Pozzem, kteří letí také na doraz a dokazují, že i na tyto vozy (spíš jezdce) je radost se koukat. Štěpán Vojtěch první průjezd dost opatrně, ale ve druhém už propálí brod jako starý mazák. Hned po šejku uháním do tiskového střediska, abych vám poslal fotky a sepsal tento elaborát. Zítra máme v plánu před polednem odlet do 800 km vzdáleného Buenos Aires na legendární stadion River Plate a dá se očekávat opravdové vaření v tomto kotli.

Už se těším a určitě zase něco sepíšu, Petr Lusk.