APmotorsport v cíli Prachatické rallye

Po třech dnech velkého úsilí si odváží posádka Tomáš Arazim - Jan Olšaník první vavřínové umístění v absolutní klasifikaci ČMPR. S vozem Mitsubishi obsadili třetí místo za Antonínem Bergerem s JaroslavemVáňou (Ford) a vedoucím mužem absolutní klasifikace ČMPR, Leošem Flídrem, kterého navigoval Bohumil Ehl (Mitsubishi).

Jezdec, Tomáš Arazim, mi odpověděl na pár otázek…

Jak se vám trénovalo s Mišákem?
Měli jsme sice k dispozici identický tréninkový vůz Mitsubishi, ale deštivé počasí a nevhodné obutí byly dost velkými mínusy. Už první seznamovací jízdy naznačili, že svou premiéru se silnou čtyřkolkou nebudeme mít jednoduchou. Po napsání a druhém průjezdu 1.RZ jsme rozpis vytrhli a začali znova. Byl jsem z toho dost vedle. Na dvojce jsme se už trošku srovnali a docela to šlo… Musím ale přiznat, že se mi rozpis tentokrát moc nepovedl.

Myslíš, že to bylo nervozitou???
Možná bych to nenazval nervozitou, spíš jsem cítil velkou zodpovědnost. Proto jsem byl při psaní rozpisu dost úzkostlivý a sebemenší nesoulad jsem vnímal jako zásadní chybu. Těžší pasáže jsme po posledním průjezdu přepsali raději do pomala, možná až moc.

Myslíš, že jsi mohl jet rychleji???
Určitě jsme nejeli na hraně, ale za daných okolností na nějaké razantní zrychlení prostor nebyl. Možná pár vteřin v noci a při posledních průjezdech. Vůz ve mně v některých okamžicích vyvolával emoce, úžas i strach a to není ideální. Snižuje to koncentraci na samotnou jízdu.

Takže tátovo ostré Mitsubishi jede???
Ne, s tím jsme nejeli :o) jeli jsme s vozem, se kterým jezdí „Velké soutěže“ Vojta Štajf. Je to jiné auto než jakákoliv dvoukolka, kterou jsem dosud řídil. Větší, těžší, v retardérech, kterých je na tratích RZ všude dost ne příliš obratné. Motor s turbem má taky úplně jinou charakteristiku. Třeba Honda, se kterou jsem jel naposledy jela od 6.000 otáček, v Mitsubishi jsem řadil nahoru už kolem pěti. Na druhou stranu skutečně „jede“ (i na Blue Octans 99) a podvozkově je taky mnohem, mnohem lepší.

Měli jste nějaké technické problémy, v sobotu na RZ 6 jsi na mezičase dost ztrácel?
Ne, auto fungovalo bezvadně, taky se mi o něj starali dva „nejlepší mechanici na světě“, Zdeněk Pipota se synem :o). Na šestce se mi vůbec nepovedl start, z jedničky jsem tam dal rovnou čtyřku, nejdřív jsem myslel, že motor ztratil výkon, ale naštěstí byla chyba ve mně. Pak mi to trochu uklouzlo v jednom retardéru, couvat jsme naštěstí nemuseli. V závěru jsem se ještě lekl kusu vyloupnutého asfaltu v jednom těžkém odbočení, tam jsme snad úplně zastavili. Zkrátka se to nepovedlo. Co vím, tak soupeři také chybovali, takže ta ztráta v cíli nebyla strašná.

Co krizovky, udělal sis někde na rukou „vánočku“???
Žádnou velkou jezdeckou chybu jsme neudělali. Ruce mi nejvíc kmitaly asi před tím zmiňovaným retardérem. Nevlídné počasí nám asi nejhorší překvapení přichystalo na RZ 9. V rychlé dlouhé levotočivé zatáčce tekly široké proudy vody. Bylo to za horizontem, takže voda nebyla vidět a v předchozích průjezdech tam určitě nebyla. Měli jsme obutá intermedia, auto se nadlehčilo a bylo na okamžik neovladatelné. Naštěstí jsme ten horizont dobře najeli a zůstali na silnici. Každopádně to nebyl dobrý pocit.

Co říkáš na ten výsledek, 3.místo, čekali jste to???
O konkrétním výsledku jsem před startem vůbec nepřemýšlel. V hlavě se mi dokola honily tři věci. Neublížit autu, nebýt poslední čtyřkolka a nedělat „taťuldovi“ ostudu. Z výsledku máme určitě radost. Asi nejen já a Honza, ale i rodiče a lidi, co nám drželi palce… (i Sobíček }:o) a samozřejmě naši mechanici. Od těch jsme měli povolené i 10.místo.

Jaká byla organizace soutěže?
Vím, že byly nějaké problémy s výsledky, ale to se nás, jezdců, vůbec nedotklo. Z našeho pohledu byla propagace a zázemí sice trochu skromnější než na předchozích dvou soutěžích ČMPR, ale zajištění tratí a organizace jako taková, minimálně stejně tak dobrá. Chtěl bych proto ještě jednou poděkovat za náš tým Karlu Švecovi, za pěknou a náročnou soutěž.

Díky za rozhovor a držím palce na Vlašimi.