Mogul Šumava rally očima Ladislava Kopelenta

Jednou z nejzkušenějších posádek na našich tratích jsou plzeňští manželé Ladislav a Helena Kopelentovi. Letos mají v plánu především starty v MMČR. Na Jänneru zvítězili ve třídě A5 a nechyběli ani na Šumavě. A jaká byla letošní Šumava očima Ladislava Kopelenta?

Týden před Šumavou napadlo dost sněhu a to nám s ohledem na dosluhující motor vyhovovalo. Bohužel sníh do začátku soutěže úplně odtál a jelo se téměř na suchu. Oproti kvalitním rakouským silnicím i té nejnižší třídy bylo na Šumavě hodně výtluk v cestě. Naše horské silničky jsou samá díra. Vždyť byly na některých úsecích zakázány hroty z důvodu probíhajícího reklamačního řízení na stav vozovky. Hroty se stejně nikde potom nejely. V průběhu seznamovacích jízd ležel ve výše položených místech na cestě rozbředlý odtávající sníh. V tu chvíli nám bylo jasné, že se pojede bez sněhu. Pořadatel soutěže velmi rozumně zařadil na pátek ráno technické přejímky, odpoledne start a cíl na sobotu večer. Tím se ušetří spousta času a soutěž má více ucelený ráz. Měli jsme přiděleno startovní číslo 34 a tak jsme startovali v 15:30 z náměstí a přesunuli se na ostrý start na okruh do Slavošovic.

Foto: Robert Balcar

RZ 1 Klatovský okruh : Zde jsme splnili náš cíl na umístění v této erzetě. Věděli jsme, že Ducháček je téměř místní a bude chtít vyhrát. Má super rychlý motor, na který my stále čekáme. Achs a Novák mají rychlé fábie se sekvenční převodovkou. Okruh jako vždy po dešti trochu klouzal, to víme už z loňska. Pojistili jsme se volbou mokrých pneumatik. Loni jsme jeli slicky a Ducháčka jsme porazili. Letos nám šlo o dojetí do cíle prvního dne vzhledem k celkovému výsledku ve Winter Cupu, v němž jsme po Jänneru vedli třídu.

RZ 2 Věckovice - Slatina : Málem jsme nestihli start erzety. Jednak bylo poměrně málo času na přejezd a hlavně nějaký divák nás nechtěl pustit předjet. Když jsme ho ve stoupání začali předjíždět, tak přidal. U těchto postižených řidičů to je běžná praxe i v normálním provozu. Protože motor skutečně nejede, tak jsem se musel za toho blba zařadit zpátky a jeli jsme za ním až na start rychlostní zkoušky, kde ho Policie odklonila. Po startu erzety, zhruba po dvou kilometrech, při nájezdu na šotolinu, se nám povysunul nárazem na něco vytahaného výfuk ze svodů a v tu chvíli jsem přestal slyšet čtení rozpisu. Takový to byl kravál. Navíc byla trať mokrá a jelo se už za úplné tmy. Já po tmě špatně vidím a za mokra to je ještě horší. Chvílemi jsem nevěděl jestli ještě jedu po silnici. Přes obtížné podmínky jsme na této vložce nebyli poslední. Zaznamenali jsme devátý čas a klesli na průběžné šesté místo.

RZ 3 Černíkov - Kdyně : Vložku po nehodě Tarabuse zrušili a nám byl přidělen náhradní čas. Vzhledem k mlze, poruše výfuku neopravitelné na místě a tmě kombinované s mokrem jsem byl rád, že je erzeta zrušena a jede se volný průjezd. Přitom jinak byla pěkná, zvlášť potom sjezd z Korábu do Kdyně. Tuto rychlostku jsem jel naposledy někdy před osmnácti lety.

Foto: Robert Balcar

RZ 4 Patraska - Strážov : Tradiční erzeta, která se jezdí snad každý rok. Letos se jela opačně než loni. Průjezd byl poznamenán stále netěsným výfukem a tím jízdou téměř na oči, nebo s podtočeným motorem, aby vůbec byl slyšet rozpis. Tomu odpovídal i sedmý čas a celkové osmé místo. Po této erzetě následoval servis a konečně bylo možné opravit poškozený výfuk.

RZ 5 Věckovice - Slatina : Druhý průjezd touto vložkou. Po startu zde byla mlha. Oproti prvnímu průjezdu jsme se zlepšili o 23 vteřin, přesto to stačilo jen na osmý čas. Od nejrychlejších ve třídě nás zde dělilo zhruba deset vteřin. Ta tma je pro mě špatná.

RZ 6 Černíkov - Kdyně : Nyní už se tato erzeta jela naostro. Celkem dobře nám šel průjezd mlhou do kopce na Koráb. Ani mi nepřišel tak výrazný rozdíl mezi jízdou za tmy na mokru a v mlze. Zhasnul jsem přídavná dálková světla a jelo se ve stejném rytmu. Vidím stejně špatně za tmy i za mlhy. Před dvaceti lety jsem byl schopen zajet stejný čas ve dne i v noci. Při sjezdu z kopce dolů nám mával žlutým praporem pořadatel. Musel jsem skoro zastavit s ohledem na mlhu, jenže on mával tři zatáčky předem. Až po nich ležel ve vracáku Achs s fabií jedoucí před námi a trčel mu předek auta do silnice. Pro zbytek tratě jsem raději zvolnil, kdyby zase někdo náhodou ležel v příkopě. Zajeli jsme sedmý čas a posunuli se na šesté místo.

RZ 7 Patraska - Strážov : Předsevzetí bylo dojet v pořádku do cíle dne a pokusit se zajet o něco lepší čas při prvním průjezdu. Osud tomu tak nechtěl a hned po startu se opět vysunul výfuk a to v té nejtěžší zatáčce přes hranu. Opět jsme jeli na oči. Ten hluk z výfuku je hrozný, ani ten nejkvalitnější interkom nepomůže. Čas v erzetě opět sedmý a průběžně jsme se dostali na páté místo. Na stupně vítězů jsme ztráceli zhruba minutu. Hlavní však bylo, že auto je celé v cíli dne a my jsme třetím místem v této etapě zvítězili ve Winter cupu 2007 ve své třídě. Co se týče celkového výsledku na Mogul Rallye Šumava, byl před námi ještě celý další den na Vimpersku, kde je více technická, zatáčkovitá trať a více sjezdů z kopce. Motor nám bral skoro více oleje než benzinu. Proti Janneru výkon zase zeslábl.

Foto: Robert Balcar

RZ 8 Zálesí – Hoslovice: Začala druhá etapa. Byla to ranní vložka na rozjetí. Všude podle očekávání bylo hodně vytahaného bláta, tak to babička doplnila do rozpisu. Babička je moje žena, pravdou je, že i auto je již babička, no a já dědek k tomu, a pak se někdo diví tomu, že ti mladí nám občas někde ujedou na erzetě. Na této vložce byli před námi Ducháček s rychlou Felicií Kit Car, obě sekvenční fabie a Honza Sýkora, který však miluje vytahané bláto. Nejrychlejší nám nadělil dvanáct vteřin. Oproti tomu za námi byl Zedník se Super 1600 a několik Mitsubishi. Na posádku na místě před námi jsme stáhli šestnáct vteřin. Na této erzetě havaroval na vytahaném blátě Kresta a to je jezdec z mistrovství světa. Zajeli jsme pátý čas a zůstali na pátém místě ve třídě.

RZ 9 Nuzín - Čkyně : Erzeta, která se při Šumavě jezdí snad odjakživa. Loni se jela úplně stejně, jenom letos chyběl sníh. Byla to rovnější zkouška spíše na motor, přesto jsme zajeli čtvrtý čas ve třídě. Celkově jsme byli nadále pátí. Tato vložka končí před Čkyní sjezdem lesem po rozbité cestě do cíle, je tam hodně výtluků, několik posádek prorazilo pneumatiku.

RZ 10 Spůle - Račov : Na vložce je téměř letiště a na něm dva retardéry, široký asfalt, no hrůza. Alespoň úvod a konec rychlostky jsou normální a samá zatáčka. Horší jsou poslední zhruba tři kilometry do kopce, do kterých nám to nejede. Znamená to pátý čas ve třídě. Zajíždíme do servisu do bývalých kasáren ve Vimperku, kde mi někdo ukradl mobil. Kdyby alespoň vrátil SIM kartu, škoda mluvit.

RZ 11 Trpín - Lažiště : Kromě jednoho kopce je to poměrně rovné a nebo dolů. To nám vyhovuje a je to vidět i na čtvrtém čase ve třídě, tři vteřiny za Ducháčkem. Stahujeme dalších jedenáct vteřin na čtvrté místo. Poprvé v závodní kariéře jsem ulil start a tak nám časoměřič dává odměnu deset sekund penalizace, protože to bylo jen o sekundu.

Foto: Robert Balcar

RZ 12 Vlachovo Březí - Setěchovice: Na tuto vložku mám vzpomínku z roku 2005. Jela se sice opačně, ale s fabií zde pro nás závod skončil, protože jsme zapadli hluboko do závěje a musel nás vytáhnout až vyprošťovák. Diváci s autem nebyli schopni pohnout. Zajíždíme čtvrtý čas ve třídě. Zase rovina s retardérem, ale tady to jinak pořadatel řešit nemohl. Tomuto místu předchází krásný zatáčkovitý sjezd dolů z kopce, pod ním za horizontem víc než vingl na tu rovinu, řadím z trojky na dvojku, práce s ruční brzdou, krásný táhlý oblouk v plném kontra a nic, auto nejede, řadím za jedna a nic, tak přes spojku, jen aby ten skoro mrtvý motor neumřel úplně. Ještě že se neodlévá olej jako loni na Bohemce.

RZ 13 Radhostice - Bořanovice : Nejvýše položené místo na této erzetě se nachází asi kilometr po startu. Leží zde zbytky sněhu, svádím dost velký boj s tím řídit auto plynem, protože to nereaguje a při dotočeném motoru to zase hrabe. Zajíždíme šestý čas ve vteřině s Ducháčkem, ale tomu to jelo na tři válce (prasklá zdvihací tyčka, to je potenciál v motoru). Propadáme se na šesté místo za Nováka, který tuto vložku vyhrál a šel před nás.

RZ 14 Zálesí - Hoslovice : Máme poznamenané, kde je hodně vytahaného bláta z prvního průjezdu a jedeme ostře. Zajíždíme třetí čas, porážíme Ducháčka i Nováka, toho o šestnáct vteřin a jdeme zpět na páté místo před něj. Jsme pouhou vteřinu za čtvrtým místem. Nebýt penalizace, tak jsme třetí. Před erzetou musíme řešit technický problém s dobíjením. Praskla žárovka a nedobíjelo to. Vhod přichází žárovka z teploměru oleje převodovky. Stejně se olej v převodech v této zimě neohřívá a jede se dál.

RZ 15 Nuzín - Čkyně : Před vložkou vzpomínáme, jak jsme zde loni před cílem prorazili pneumatiku o vyčnívající kámen. Kontrolujeme zápis o kameni v rozpisu. Je tam zanesen a jede se hodně rychle. Průlet obcí Nahořany a za zatáčkou v plné rychlosti letíme do ohromných děr, které v prvním průjezdu byly malé. Rána jako z děla, auto letí vzduchem a už jsem věděl, že nás čekají čtyři kilometry po prázdné pravé přední gumě. Zhoršujeme se o dvacet vteřin proti průjezdu v prvním kole a klesáme za Nováka. Stále zůstáváme pátí, protože Sýkora prorazil gumu ve stejné díře jako my, ale jel po prázdném kole razantněji, nevydržela to poloosa a odstupuje. Po erzetě měníme kolo a máme honičku stihnout start do další vložky. Bylo velmi málo času na přejezdy. Dozvídáme se, že zde prorazilo gumu asi dalších patnáct posádek.

Foto: Robert Balcar

RZ 16 Spůle - Račov : Také zde jedeme druhý průjezd a před cílem prorážíme další pneumatiku. Jinou už nemáme, tak musíme do Vimperka do servisu po prázdné. Zkoušku vyhráváme i s defektem, který nás postihl asi 500 metrů před cílem. Stahujeme čtrnáct vteřin na auto na čtvrtém místě a jsme dvanáct vteřin za třetím Novákem. V servisu montujeme dvě jiná kola a další kromě reservy už nemáme. Na této osmikilometrové erzetě dojíždíme Kulhana s Fabii RS, startujícího před námi. Už jsem se v takovémto autě svezl, sice jen v civilní verzi, ale jede to o hodně více než to naše závodní.

RZ 17 Trpín - Lažiště : Touto vložkou začíná poslední sekce závodu. Novák určitě tuší, že zrychlíme a pojede také za hranou. Vložku vyhráváme a Novák odstupuje pro technickou závadu. My prorážíme zase tak 500 metrů před cílem gumu a už mám podezření na to, že to je spíše jejich stářím. Jsou zpuchřelé (na jiné nemáme), přehřejí se, otevřou a je to na ráfku. To vždy v lese mezi stromy na úzké cestě. V Klatovech se mě někdo ptal, jak dokážu udržet auto na silnici na defektu, nenabourat, moc nezvolnit a dojet do cíle erzety. Mě to přijde jako normální věc a vůbec o tom nelze přemýšlet. Jsme třetí ve třídě a tak se nám i lépe mění to prázdné kolo. Horší je, že už nemáme žádnou reservu a zbývají dvě erzety do cíle.

RZ 18 Vlachovo Březí - Štěchovice : Zkoušku vyhráváme, ale to už nejedeme na sto procent, ale o něco víc. Porážíme i Tomka s Felicií Kit Car 600. Jeho auto jede ukrutně, máme podobné doma a to je schopné nadělit i polovině čtyřkolek. Ve skupině A zajíždíme pátý čas. Po erzetě kontroluji motor, oleje je na jeho stav relativně dost, snad se neodlije. Horší je, že začalo mokvat těsněním pod hlavou, teče to snad všude. Oni to jsou totiž ty vyřazené díly z loňska před Krumlovem a narychlo složené na Příbram. Loni nám třikrát uletěl ventil, tak jsme to museli nějak provizorně vyřešit. Výsledkem si upevňujeme třetí místo a při troše štěstí na poslední vložce, která je skoro celá z kopce, by byl možný atak druhého místa. Start poslední erzety. Vše jde dobře, i zbytek sněhu je rychle za námi, už letíme z kopce dolů, proti prvnímu průjezdu nikde neubírám a řadím dokonce i šestku. Najednou auto táhne do leva a je mi jasné, že je zle. Další guma prázdná, již čtvrtá, a do cíle chybí tak osm nebo devět kilometrů, rychlé úseky, auto nebrzdí, nezatáčí. Snad jen jede stejně špatně jako předtím, protože je to z kopce. Najednou nejede vůbec, po pár metrech opouštíme trať, zjišťuji závadu uklepaný kabel na jističi k benzinové pumpě. Volám na dispečink, že auto dopravíme do uzavřeného parkoviště a soutěž končíme v rámci SupeRally s penalizací a tím padáme z třetího na šesté místo ve třídě.

Udělali jsme maximum možného i nemožného, ale štěstí mělo asi volno nebo co. Čtyři gumy jsem neprorazil za posledních deset let závodění, na Šumavě za posledních pět erzet. To už snad ani není smůla. Zúčastnili jsme se na závěr dne vyhodnocení, kde jsme byli oceněni za nejlepší průjezdy na RZ 11. Potom následovalo vyhodnocení Šumavy a Winter cupu 2007, kde jsme se umístili ve třídě A5 na prvním místě a ve skupině A na čtvrtém místě. V průběžném hodnocení MMČR ve třídě A5 jsme na prvním místě. Nyní se budeme připravovat na Rallye Český Krumlov. Obnáší to nový motor, celkovou kontrolu auta obzvlášť po Šumavě, kdy auto dostalo vlivem nejedoucího motoru dost zabrat.

Ladislav Kopelent