Rozhovor s Honzou Štěpánkem po Rally Šumava

Kroměřížský jezdec týmu Subaru Sport Service AČR Honza Štěpánek měl letošní Šumavu skutečně skvěle rozjetou. Postupem času se soutěží spolu se svým spolujezdcem Markem Omelkou propracovávali stále výše průběžným pořadím a sobotní dopoledne je zastihlo ve skutečně dobré formě. Zaznamenali absolutní vítězství na RZ 9, na „osmičce“ byli druzí a z páté pozice se snažili maximálně znepříjemnit život čtvrtého Karla Trojana a třetího Václava Arazima.

Kdo ví, jak by se vyvíjel zbytek soutěže, ale… V cíli RZ11 se již Impreza v barvách české trikolóry neobjevila. Její pouť Šumavou skončila dramatickou kolostřešní kombinací zhruba v polovině rychlostní zkoušky.

Jak a proč se celá událost stala a co notně poničený vůz a s ním spojené komplikace před světovým startem v Norsku znamenají pro tým jsme se zeptali přímo Honzy Štěpánka.

„Úvodem bych se chtěl všem čtenářům omluvit za to, že ze stránek eWRC.cz zmizely fotografie z naší nehody. K jejich odstranění došlo na základě nepochopení se ze strany managementu našeho týmu a já jsem se o všem dozvěděl až když už byly fotky pryč. Bohužel odstranění článku byla nevratná změna. Přesto děkuji moc všem, kteří mne svými komentáři pod článkem podpořili. Takové podpory si já osobně i můj spolujezdec Marek a potažmo celý tým velmi vážíme a opravdu nás toto nedopatření moc mrzí,“ začíná své vyprávění Honza.

Honzo, už víš, co bylo příčinou samotné havárie?

Co se stalo už teď víme docela přesně. Asi 5 kilometrů před startem rychlostní zkoušky jsem kontroloval tlaky v pneumatikách. Nutno podotknout, že byly úplně nové. Ale podle všech indicií, které jsem si postupně dal zpětně dohromady mi vychází, že levá přední musela prostě postupně ucházet. A ve chvíli, kdy dostala zatížení z boku, tak se vyzula. Proto to nakonec dopadlo, jak dopadlo.

Takže důvodem, byl defekt?

Ne, defekt byl jen jedním z důvodů. Nemůžu na něj házet všechno. Hlavně to byla moje jezdecká chyba a to nechci nijak zastírat. Spěchali jsme. Nejel jsem sice úplnou hranu tak, že bychom si s Markem řekli, že pojedeme na 110%, ale chtěli jsme jet svižně a rychle. Přitom jsme si však byli vědomi, že do cíle je ještě daleko. Věděl jsem, že bychom ještě mohli zrychlit.

Do té obce jsem vletěl hodně rychle. Pasáž předtím byla také hodně rychlá a já jsem se snažil jet všechno o kvalt rychleji, zbytečně nepodřazovat a nebrzdit, takže to tempo tam bylo docela slušné. Do té zatáčky jsem ale naletěl rychleji než jsem měl. To že s autem zavadím o svah mi bylo v tu chvíli jasné, ale zase to auto znám tak, že vím jak se v určitých situacích chová. Ono se však zachovalo úplně jinak, než bývá zvykem a to bylo zapříčiněno tím, že se těsně před prvotním nárazem sfoukla pneumatika.

Vlastně to bylo vidět i na tom, že když jsem šel ven, tak jsem měl kola srovnaný, měl jsem to tam poslaný zadkem a čekal jsem že mě to narazí a hodí zpátky do protisměru. Prostě že mně to kopne zpět na cestu. Já jsem věděl, že se tam někde mezi těma barákama třeba škrábnu o plot, nebo o barák. Ale nebylo to na to, aby to bylo na budku, nebo abychom nepokračovali.

Takže předpokládal jsi, že oboucháš na autě nějaké plechy, ale že půjde jet dál?

Ano. Čekal jsem že to tam někde opřu, protože to tam bylo skutečně dost na úzko. V podstatě je to vidět i na fotkách. Narazil jsem nejprve zadní částí auta a hned po třech metrech jsem měl zapíchnutý čumák ve svahu díky vyzutému kolu a za dalších pár metrů už to bylo ve svahu vybrané od lyže a auto bylo katapultovaný do vzduchu. Jak je na fotkách ale vidět, pár metrů předtím je v asfaltu viditelná rýha od ráfku právě v místě, kde se mně zula pneumatika.

Prostě ta guma vyskočila z falce a okamžitě ušla. V tu chvíli se to zachovalo jako defekt a celý mně to stáhlo na stranu té pneumatiky. Kdyby guma zůstala nafouklá, tak by mně ten předek hrnul po cestě a auto by bylo ještě řiditelné. Jenže když ta pneumatika ušla, tak v tu chvíli to odstředivá síla hodila úplně do pryč. Ze vzduchu jsme dopadli na střechu, odrazem nás to postavilo zpátky na kola a zastavili jsme se až o plot.

Vy jste ale chtěli s Markem přesto pokračovat, že?

No, ono to asi bude opravdu znít komicky. Poté co se auto zastavilo o plot, tak já jsem měl ještě od pásů vyražený dech, ale Marek už na mně křičel: „Je ti něco? Tak jedem.“ To mně v tu chvíli už opravdu rozdýchalo a jen jsem se zeptal: „Kam chceš jet, když nemáme kola?“ Marek mi na to odpověděl: „Myslíš?“

Škoda, že jsme v tu chvíli v kameře v autě neměli vložený disk. Mohl to být poměrně zajímavý onboard.

Jak vypadá auto teď?

Auto jsme hned v neděli dovezli na dílnu. Co je zajímavé, ani jedna guma není proražená. Ta která ušla, tak je zdravá a dala se normálně nafoukat. Auto je sice hodně obouchané, ale co mně překvapilo je fakt, že přestože na autě zůstalo jen jedno kolo rovně, tak i tlumiče vyjma jednoho jsou docela v pořádku. To mně trápilo v tuto chvíli nejvíc, protože to mělo být auto, se kterým jsem chtěl startovat v Norsku a na autě už byly nasazeny speciální tlumiče s dlouhým zdvihem, které jsem měl jediné a bylo pro mě problematické tuto situaci řešit v tak krátkém čase, který nám do odjezdu zbývá. Takže tlumiče už by měly být v tuto chvíli opravené a budou se montovat do náhradního vozu.

A se kterým vozem budeš v Norsku startovat?

Tady bych chtěl poděkovat našemu stájovému kolegovi Radku Řehákovi, který mi pro start v Norsku zapůjčí své auto. Specifikace N10 zůstává po Šumavě Emilu Trinerovi a nová N12, která bude určena pro Achima Mörtla ještě v tuto chvíli není připravena do té míry, aby mohla na start v Norsku nastoupit.

Takže přesně se jedná o které auto?

Jedná se o Imprezu N12, čili auto nejnovější specifikace, které bylo postaveno v dílnách Subaru Sport Service AČR a se kterým se na Jänneru představil Achim Mörtl. Jak už jsem uvedl, po Norsku už bude auto dále pilotovat jeho majitel Radek Řehák.

Jaké pocity tedy v Tobě start na Šumavě zanechal?

Hlavně mně to všechno hodně mrzí. Chtěli jsme se svézt, pobavit lidi. Možná, kdybych jel jinak, takticky, tak jsme se mohli vozit, ale to není můj styl. Já si prostě myslím, že závody jsou od toho aby se závodilo a ne spekulovalo jestli pojedu, či nepojedu rychle, nebo zda soupeř přede mnou vypadne, nebo nevypadne. Nejsem prostě ten typ který by se vozil.

Mně osobně dělá problém první den, což bylo vidět i třeba na Barumce. Je to dáno tím, že jsem doposud nestartoval příliš často a nebyl dostatečně vyjetý. Ten první den si musím auto ochytat abych mohl začít lépe brzdit a lépe začít využívat možnosti daného auta. Poslední dobou tvrdím, že pro mě by bylo nejlepší kdyby se závody počítaly až druhý den a pak by to bylo dobrý.

Ty před závody netrénuješ?

Na Šumavě mi hodně pomohlo to, že jsem před soutěží absolvoval týdenní přípravu na sněhu na Norsko a přestože se na sněhu nejelo, tak ten týden mi hodně dal. Bylo to vlastně poprvé v životě, kdy jsem se na nějaký závod opravdu připravoval a skutečně jsem tomu ten čas věnoval.

Zeptám se Tě ještě na jednu věc. Vnímáš kolem trati fanoušky?

Já osobně moc lidi nevnímám. Často mi známí říkají, že na mně mávali a že jsem je neviděl. Ale opravdu když jedu, tak se snažím maximálně soustředit a koncentrovat na jízdu. Vlastně ani moc nevnímám zda tam jsou nebo nejsou lidi, nebo zda jedu lesem či po poli. Snažím se jet rytmicky, rychle.

Poslední dobou prostě vážně vnímám, že nejsem dostatečně vyjetý a mám trošku problém s vyrovnaností. Bylo to vidět i na Šumavě a páteční výkon byl pro mě z mého pohledu strašně slabý.

Narážíš na Tvůj páteční výlet mimo trať?

V příkopě jsme byli při volném průjezdu, kdy byla ta mlha skutečně taková, že nebylo pořádně vidět před auto. Jel jsem asi 300 nebo 400 metrů po rovině a připadalo mi to hrozně dlouho. Ta rovina končila vracákem zalomeným zpátky a pořád se mi zdálo, že jedu pomalu a ten vracák pořád ještě není a on se najednou přede mnou objevil a já putoval ven. Bylo to ale v dosti pomalé rychlosti, takže jsme se nakonec dostali bez potíží zpátky. Při druhém ostrém průjezdu jsem měl ale stejný problém na tom stejném místě. To jsem sice nevylétl, ale bylo to znovu krizové a jen se štěstím jsem to ustál.

Určitě měla ale v sobě Šumava i něco pozitivního.

Tady bych chtěl zmínit zejména kolegiální pomoc ze strany Vojty Štajfa. Před Šumavou nám onemocněl hlavní mechanik od jednoho z vozů a vůbec jsme v týmu měli docela marodku. Tím, že výsledky byly jaké byly, stalo se to, že jsme s Emilem Trinerem v sobotu dojížděli do servisu hned za sebou a nastal problém,kdy bylo nutné u Trinerova vozu provést výměnu převodovky. Jak s nedostatkem lidí servisovat dva vozy současně a přitom provést opravu.

V tu chvíli se projevila kolegialita Vojty Štajfa, který mi poskytl své mechaniky na servis mého vozu, zatímco naši kmenoví mechanici měnili převodovku na Emilově voze.

Co připravuješ po návratu z Norska?

Jsem plný očekávání. Jedeme do Norska a vůbec nevíme co nás tam čeká. Je to pro mě takový životní sen. Chci si hlavně udělat obrázek o tom, jak se na MS jede. Znám to z vyprávění. Možná nám to pomůže, možná… Nejedu do světa s nějakými velkými ambicemi na přední příčky. To vůbec ne. Chceme hlavně dojet do cíle a nasbírat hromadu zkušeností, které bych případně mohl zužitkovat třeba právě v rámci našeho mistrovství.

Pojedeš tedy v českém šampionátu dál?

V loňském roce to bylo složité. I z hlediska financí. Maximum jsem tehdy věnoval tomu aby jak v Rakousku, tak i v ČR mohl startovat můj kolega Achim Mörtl. Veškeré své aktivity jsem tehdy podřídil jeho startům. Nakonec se nám také podařilo získat rakouský titul. Letos je ta situace trošku lepší. Chtěl bych se určitě zúčastnit téměř nebo možná i kompletního českého šampionátu.

Honzo, co bys chtěl vzkázat čtenářům a fanouškům?

Děkuji za vaši podporu. A pokud se nám někde nepodaří nějaký průjezd a není zrovna takový, jak by jste si ho představovali, tak se za to omlouvám a budu se snažit, aby ty průjezdy byly nejenom rychlé, ale aby se na ně dalo taky koukat.

Díky a budeme sledovat, jak se ti bude dařit při tvé premiéře ve světě.

Závěrem bych chtěl poprosit jménem Honzy Štěpánka všechny diváky, kteří byli na místě a mají z průběhu nehody jakékoli fotografie nebo videozáznam, který by mohli týmu poskytnout, aby mne kontaktovali na mailu petr.medrik@ewrc.cz, nebo na telefonu 732 966 666. Děkuji.