Deník z Walesu aneb jak jsme si čvachtali - část I.

Můj milý deníčku! Je den D, 29.listopadu 2006, 14:50 a já jsem si konečně našel chvilku Ti napsat. Právě vjíždíme na Barrandovský most jsouc na cestě na Ostrovy!
Osazenstvo zájezdu:
• Hlavní řidič : Bandas
• Hlavní navigátor : Ness (+ technická podpora TOM & TOM)
• Hlavní zásobovač : StrejdaZ
• Hlavní nováček : Lábus (jak se to vezme, potřetí na rallye, z toho potřetí na MS)
Chybí zakládající člen Skupiny a hlavní logistik StrejdaA.

Nálada na palubě je výborná! Ještě sice ve vzduchu visí pozůstatky našeho pracovního nasazení, nicméně již všichni cítíme transformaci na rally fanouška.
StrejdaZ je nedočkavý jako děcko a již za humny Prahy se přiznává, že na tento den se těšil od roku 1973, po přečtení reportáže z RAC Rally kde budoucí hvězda Markku Alén startující na 2. soutěži MS z 5. místa havaruje, spadne na 177. místo a fantastickou stíhačkou (na oči, pánové!) dojede 3., tak to musí být pecka!

Místo Aléna je tu dnes ještě jasnější hvězda, Ufon Seb, jenže ten bohužel moc neumí na kole, no třeba ho uvidíme někde jako diváka. Markus taky není k zahození, i zkušenosti s totální boudou tady má, Pettera celá posádka uznává jako největšího srdcaře, Manfred se bude chtít taky vytáhnout když nemá angažmá, Hurvajs se letos hezky rozjel (Focus asi bude lepší než Fabka a ruce jsou lepší a lepší…), sice jakoby už o nic nejde, ale docházíme k závěru, že palba to bude jako vždycky … taky si myslíte, že jsme udělali dobře když jsme sedli do Multivanu a kalíme to mezi náklaďáky na Rozvadov ? (teda chlapi kamioňáci, někdy jste fakt vrazi, po vašich myškách do levého pruhu ty osobáky za vámi brzdí i ušima!!!). Na to, že máme být už za 12 hodin na vodě někde za Calais a rozcestník ukazuje Benešovice to nevypadá na časové pohodlí, ale vládne optimismus … zatím jsme starty a trajekty vždycky stihli … nicméně teď bloudíme v mlze… následujeme pokynů TomToma… zrovna teď jedem na Berlin, jestlipak je to správný směr? … čas odjezdu trajektu se krátí, na příjezd do Calais máme pár hodin… minuta za minutou ... tik, ťak, tik, ťak… „…že jsem s takovejma degenama někam vyjel!!!“ jako vždy láteří StrejdaZ.

„Nezastavujeme!“ „Použijte PET láhev jestli to nemůžete vydržet!!“ „Ty vole obrať to, jedeme fakt blbě!!!“ To je dřina dojet načas, na soutěž mistrovství světa… s lehkým životabudičem se cestovní útrapy snášejí lépe (řidič má smůlu že musí řídit takovou štreku, ale nikdo ho nenutil), když osazenstvo zadní poloviny auta zjistí, že navigátor a řidič nejsou zajedno, kam se vlastně jede, vyčísluje potřebný hodinový průměr na 160 km/h, naštěstí navigátor Ness se probírá, prokazuje navigační schopnosti ….šílenství vrcholí, řidiči Bandasovi se asi odlil mozek (páni policisti ČR, fakt jede 190, andělíčku můj strážníčku zachraň mě!!!!). Po několika hodinách se situace vylepšuje a na lodi jsme včas.

Den 1.
Shake.
Přijíždíme na parkoviště u servisu ve Swansea. První co nás zaujme je značný počet Subaru STi na parkovišti, jsou všech možných ročníků, ale všechna auta jsou vymazlená, bude to asi nějaký kult či co …

Směřujeme do servisu, ale před ním stojí autobus a vlídné děvče nás informuje, že busem můžeme dojet na shakedown, je to 4 míle, odjezd za pár minut. Proč ne, stejně tam chceme, řidič pečlivě odpočítá člověky aby nikdo nestál, jedeme po perfektních okreskách, po vystoupení pěšky po značkách na start shaku. Všechno je dokonale připravené. Na startu shaku zrovna hrabe Hurvajz, po něm Henning, jdeme dál po trati a nacházíme táhlou levou, je tam černé bláto a s auty to docela cvičí, Honza Kopec opatrně, RedBullové dost rychle, Petter táhne zadek těsně kolem příkopu. Překvapivě není zima a ve svých péřovkách a kulichách jsme proti místním v mikinách případně tričkách (!) za Afričany na Sibiři … Kam člověk šlápne je voda nebo bláto.

Po superšvestkách jedeme zpátky a jdeme do servisu. Ocitáme se na Matějské pouti, stánky se vším, však to znáte, jen náborové středisko armády s obrněných transportérem je jaksi navíc. Za obchodní zónou je park, prostředkem je obrovský koridor pro diváky pod zastřešenou konstrukcí, po obou stranách jsou za uličkami depa jednotlivých stájí WRC, na krajích proti sobě Subaru a Citroen, pak další. A hele, tady jde uličkou Henning, než stačíme zareagovat a vylovit fotky k podpisu, podepíše se jen dvěma holkám a mizí ve stanu (spíš hale) Bozianu.

Za chvilku se objevuje znovu, pod stříškou u svého auta, ve společnosti celkem sympatické reportérky a kameramana, a s úsměvem dává interview. Říká se o něm, že je doma populárnější než Petter, protože je vždy dobře naladěný, vlídný, a vůbec to s lidmi umí, proto i mezi sponzory je o něj zájem. Z toho jak děvče taje to vypadá, že to tak asi bude, kdyby to viděl Petter!

Asi za půl hodiny vychází Petter z hangáru Subaru a míří ke svému autu … ve společnosti oné celkem sympatické reportérky a kameramana a dává interview. Jestli Henning udělal dojem, Petter naprosto exceluje, je jeden velký úsměv, žertuje, děvče je z něj paf. No Petterova žena musí mít asi velké sebevědomí. Po skončení rozhovoru se Petter otáčí a jen tak z místa zlehka přeskakuje nůžkami asi 120 cm vysokou ohrádku kolem depa. Asi bude mít dost dobrou fyzičku …

U ostatních týmů žádní jezdci nejsou, vesměs je klid i mezi mechaniky, tak jdeme hledat Čerty. Část parku, kde se nacházejí, už je hůře vybavená, ten finanční rozdíl je patrný na první pohled, což není žádná novinka. Vedle Čertů je First Motosport, Dudu právě přijíždí s Fabkou, vrhají se na ni mechanici, sundají kola s vezou je na rudlu do kamionu Goodriche. U Čertů to nevypadá, že by se mechanici nudili, svařují v oblasti přední nápravy a levá zadní poloosa je také venku. Ptáme se po Honzovi s Filipem, protože nás na Sosnové Honza pozval na čaj („když budete ve Walesu,“ pochybovals, co?), mechanik brumlá že ho zavolá, Filip se loudá kolem auta, zjevně mu nejsme povědomí, tak odchází. Když se Honza půl hodiny neukáže, odcházíme i my, snad nám udělá radost aspoň na trati. Procházíme zbytek depa a jdeme do auta a odjíždíme na první bivak. GPS konečně všichni ocenili jako prospěšnou věc, bez ní bychom asi netrefili. Máme i kliku, protože přijíždíme k závoře na příjezdové cestě zrovna v momentě, kdy ji místní střelci – asi s použitím mírného násilí – otevřeli, nechají nás taky projet a pak ji zase zavírají. Dojíždíme na 100 m k RZ, a i když je teprve 20 hodin, jdeme spát, bylo toho dost. Všude je klid, ostatně kolem je jen pár aut. V noci prší.

Den 2.
RZ 1/4 Port Talbot.
Ráno nás probouzí nerůstající hluk aut a kroků, kolem proudí stovky lidí, 200 m od nás je rozblácená louka plná aut, nějaké auto tam hrabe, už chápeme, proč je tu Subo tak populární. Ale stejně to bude nějaký kult, místní dívky na české většinou nemají, ale Subaristi až na pár výjimek mají docela pěkné kočky.

Jsme na RZ 1 a jdeme se podívat jak vypadá, po směru RZ, po dlouhé rovince do mírného kopce v lese. Jak říká Bandas, už chápe co za povrch je „very slippery“. Je to čisté bahno co celé délce a šířce silnice. Po krajích jsou louže, v lese jsou louže, všude je voda. Je mlha jako mlíko. Pořadatelé nás slušně vykazují ze silnice do lesa, tam je bláto a voda, takže jsme za chvíli hezky upatlaní až po kolena. Sedáme si na kraj lesa mezi stromy, ale přichází bdělý marshal a vykazuje nás pryč, celý úsek je uzavřený pro diváky. Nevzdorujeme a jdeme. Jiný pořadatel nám radí, že asi půl míle proti směru RZ je big jump. Cestou míjíme českou vlajku, vlajkonoši chybí. Ke skoku nedojdeme, nacházíme hezkou pravou z mírného kopce, to je ono, shodneme se. Projíždí jen jeden předjezdec. Je to náhoda, že má bílé Volvo úplně podobné těm, kterými jezdí špioni Fordu?

Je mlha, že není vidět nájezd od zatáčky, z focení nic nebude. A už to vypuká! Přilétne Markus a nádherně bokem, s čumákem v trávě na vnitřku zatáčky, ohodí nejbližší diváky a zmizí. Jako podle kopíráku ho následuje Hurvínek. Už pro tyhle dva průjezdy stálo za to sem jet! Sordo rozevlátě, Petter mazácky, zaujali Latvala a Higgins, což se projeví i ve výsledcích RZ. Honza Kopec vypadá dost opatrně. Po deseti autech je oranice, že nikdo další už nemá velkou šanci projet zatáčku čistě. Mikelsson jede jak mladý divoch, na to, že je mu 17, klobouk dolů.

Přijde nám, že místní fakt jedou trochu jinak, těžko to popsat, jsou podle stopek o chlup rychlejší (ve své kategorii pochopitelně). Mlha se postupně rozplývá, klube se sluníčko, ale za chvíli začne pršet. Všude je voda nebo bláto.
Cizinci jsme tady jediní a naše vlajka je úplně sama. Místní diváci nefandí, jen jednou, když jede Dudu, se jeden probere z letargie a zvolá „Skódá, Skódá“ a to je na dalších několik hodin všechno. Přes den jsme nikoho neviděli, že by pil, a jen tušíme, že si to vynahradí večer.

Odkoukáme všechny, Martin Prokop jede dost vzadu, ale ne zrovna při zdi.
Jdeme baštit a vracíme se na druhý průjezd.
Ajaj, chybí Hurvajz, SMS dostáváme zprávu, že má poruchu karosérie (dokonce snad rámu), a komisaři mu zakázali pokračovat. Honza Kopec zase vypadá dost opatrně. Postupně se vrší haldy kamení a bláta v zatáčce, chudáci Nkaři, čím ti se musejí probíjet …

Večer jedeme přes Swansea na oficiální parkoviště diváků F u RZ 7. Otevírá se v 18 hod, do té doby blokuje bránu na pozemek pořadatelské auto. Končíme na rozbláceném parkovišti u lesa. Místní borci začínají pít 1. ligu, zapalují ohně z mokrých větví, kouří to strašně, lítají deště jisker, pár metrů od auta. Tváříme se statečně. Začínají házet petardy do lesa a střílet rakety tamtéž, pak napíchají špejle s raketami do ohně a raket začnou lítat desítky. Začíná strašný slejvák a říkáme si, sláva zhasne jim to, ale to asi nevíme na co jim jezdí auta, takže za chvíli hoří 2metrová vatra živená benzínem. No jiný kraj, jiný mrav, u nás si vypije nějaké to pivo a pustí trochu muziky … Lábus je ale tvrďák a kousek od ohně si staví stan, nový expediční (chce asi vyzkoušet jestli je hořlavý?). Přicházejí paliči a bavili by se, Bandas plká do půlnoci s Jimmym z Liverpoolu, nakonec jsou hezky upravení. Rakety pořád lítají a petardy bouchají.
V noci prší.

Pokračování příště