Trocha statistiky před Rally Wales GB

A je to tady, chce se zvolat, při pohledu do historie Wales rally se dostáváme až k samotným kořenům MS rally. Do dob, kdy rally byla více o výdrži, taktice a rychlosti, nejednalo se o současné sprinty, kdy více záleží jen na rychlosti a díky superrally není ani potřeba, aby auto vydrželo bez závady či havárie po celou soutěž. Podobně nebylo ani potřeba, aby se samotná automobilka angažovala v mistrovství, stačilo, když si nějaký šikovný soukromník či tým vybral auto určité značky a díky systému bodování byla značka klasifikována. Jistě, můžeme polemizovat o tom, že na čelní umístění v seriálu MS měly šanci jen značky, které podporovala přímo továrna, na druhou stranu bylo soupeření pestřejší a nehrozilo, že by ve značkách byly klasifikovány pouze 3 značky, jako v letech 1996 a 1997, kdy spolu soupeřily jen Ford, Mitsubishi a Subaru. (Pravda, Toyota se v té době chtěla zúčastnit taky, ale díky nedovoleným úpravám motorů jí FIA vyloučila).

Tato rally je jedním z pilířů MS a díky tomu, že celý šampionát zpravidla uzavírala, často na jejích tratích docházelo k rozuzlení celého šampionátu. Dominance Sebastiana Loeba v posledních letech a také skutečnost, že v letech 2004 a 2005 uzavírala šampionát Rally Australia nám na tento fakt dává zapomenout, ale kdo sleduje rally déle, vzpomene si na některé obzvlášť „vypečené“ ročníky. Např. rok 1998, kdy zde Carlos Sainz ztratil titul na poslední rychlostní zkoušce díky závadě motoru a celý svět se mohl dívat, jak Luis Moya vzteky prohazuje svou helmu zadním oknem do Toyoty. Jediný rok v historii MS, kdy se rally do šampionátu nezapočítávala, byl rok 1996, kdy díky rotaci soutěží mezi MS a šampionátem vozů F2 se započítávala pouze do druhého z nich. V tomto roce zde zaznamenala úspěch Škoda, Stig Blomqvist dovezl Felicii Kit Car na 3. místě v celkovém pořadí a na prvním ve skupině F2, přičemž vítězství zaznamenal českými fanoušky zpravidla nenáviděný Armin Schwarz s Toyotou Celica.

Něco z historie, první vítěz z roku 1973 Timo Mäkinen s vozem Ford Escort RS1600

Samotná rally se jezdí již od roku 1932, čímž také patří mezi ty nejstarší podniky. V éře před MS zde byl nejúspěšnější Švéd Eric Carlsson se Saabem, zaznamenat zde hattrick v letech 1960 – 1962. Další 4 piloti zde vyhrály dvakrát a to Jack Harrop s Jaguarem v letech 1937 a 1938, Ian Appleyard taktéž s Jaguarem v letech 1951 a 1953 (ne všechny zdroje však uvádějí vítěze v letech 1932-1952, v tomto období nebyl vyhlašován absolutní vítěz, ale získávaly se medaile na základě zisku trestných bodů), Tom Trana s Volvem PV544 v letech 1963 a 1964 a Harry Kallström v letech 1969 a 1970 s Lancií Fulvia. Podobně jako Rally Monte Carlo se původně jezdila s hvězdicovou jízdou do cílového místa v Torquay. Pamatujeme ji dlouhá léta pod názvem RAC rally, poté Rally of Great Britain a poslední tři ročníky pod názvem Wales rally GB. Tato rally nebyla nikdy „procházka růžovou zahradou“ byť se postupně výrazně zkrátila – kde jsou ty roky, kdy tato soutěž MS měla mezi 70-80 RZ a jela se 5 dní od soboty do středy. I když přijala obvyklý formát soutěží MS, díky podzimnímu až zimnímu počasí vzhledem k termínu pořádání většinou důkladně prověří kvalitu zúčastněných posádek. Dalším specifikem bývala nemožnost zde trénovat a nutnost jet jen podle oficiálního itineráře, dodaného pořadatelem. To bývalo způsobeno tím, že velká část trati vedla přes soukromé pozemky, jejichž majitelé sice uvolnili trať pro samotnou rally, ale nedali své pozemky „v plen“ tréninkovým jízdám. Samozřejmě, že to byla výhoda pro piloty, kteří se již zúčastnili některého z předchozích ročníků a také pro piloty z GB, kteří zde absolvovali svůj šampionát a znali jak část tratí, tak místní specifické podmínky.

Wales rally (resp. RAC rally) se v minulosti často účastnily i české posádky na vozech Škoda vzhledem k důležitosti místního trhu pro českou značku. Dá se říct, že bylo pravidlem a víceméně povinností, aby zde Škodovky jely a vyhrály svou objemovou třídu. Když píšu české posádky, měl bych zmínit i Nora Johna Hauglanda, který pro reprezentaci značky Škoda udělal v těchto dobách možná víc, než kdokoliv jiný. A další jména? Václav Blahna, Ladislav Křeček, Svatopluk Kvaizar a jiní s legendárními „stotřicítkami RS“. Podobně pak v pozdějších letech se Škodou 130LR skupiny B, následovalo slabší období Škody 120LS a následně pak s Favority a Feliciemi. Ale to už jsme u jiných, pro nové fanoušky rally známějších jmen, např. Pavel Sibera či Emil Triner.

Stupně vítězů v ročnících započítaných do seriálu MS

A jak to tedy vypadá s úspěchy jednotlivých značek a pilotů za kanálem La Manche? Jednoznačně nejúspěšnější značkou je na „ostrovech“ Ford. Celkem 29x se v 32 ročnících umístil na stupních vítězů a jestli jsem v některém z minulých přehledů tvrdil, že má co dohánět, tak tady drží primát. Ovšem abychom byli spravedliví, je třeba dodat, že většina úspěchů a všechna vítězství se vztahují na první ročníky v 70.letech, kdy Ford s Escorty RS1600 a RS1800 vyhrál 7x v řadě v letech 1973 - 1979 (s ročníkem 1972, kdy se ještě nejelo MS dokonce 8x v řadě), což je nepřekonaný rekord vítězství v řadě v jedné rally. Celkově nejvíc vítězství zaznamenalo Subaru, vyhrálo zde 9x (1994,1995,1997,1999,2000 a poté 4x v řadě v letech 2002-2005). Zde zase stojí za zmínku, že loňské vítězství daroval značce Subaru a P.Solbergovi S.Loeb tím, že se nechal úmyslně penalizovat, aby se nestal mistrem světa během soutěže, kde zahynul M.Park. Pak zde máme Lancii, ta vyhrála 4x (1985,1987,1988 a 1991) a následují Audi (1981-1983), Peugeot (1984,1986 a 2001) a Toyota (1990,1992 a 1993). Dvakrát zvítězilo Mitsubishi (1989 a 1998) a výčet uzavírá Talbot, který zvítězil v roce 1980. Citroën zde zatím moc úspěchů nezaznamenal, ale není všem dnům konec.

Nejúspěšnější v GB - Subaru a Petter Solberg, foto z roku 2005

Podívejme se na tabulku úspěchů jednotlivých značek, opět přidám pro zajímavost i již neaktivní, ale v minulosti úspěšné značky:

Nejlepší umístění značky Škoda zaznamenal v Anglii Bruno Thiry v jednorázovém startu s Octavií WRC roku 1999, kdy dojel těsně pod stupni vítězů na 4. místě. Určitě jsem nebyl jediný, koho tento výsledek naladil optimisticky do dalšího roku, avšak tyto naděje se bohužel nenaplnily.

A jak to bylo do letošního roku s úspěšností jednotlivých pilotů? Nejúspěšnějšími byli v historii hned dva, oba zvítězili 4x. Jedná se o Hannu Mikkolu, který zvítězil v letech 1978,1979 (Ford Escort), 1981 a 1982 (Audi Quattro), navíc v letech 1977 (Ford), 1980 (Toyota Celica), 1982 a 1983 (Audi) skončil druhý. Druhým je Petter Solberg, který má dokonce 4 vítězství v řadě v letech 2002 až 2005 (Subaru Impreza) což je na první pohled působivější bilance, ovšem je všeobecně známo, že loňské vítězství bylo „darované“. Dále máme v tabulce 4 piloty se třemi úspěchy, dva z nich zaznamenali hattrick – Timo Mäkinen v letech 1973 – 1975 (Ford Escort) a Richard Burns v letech 1998 – 2000 (Subaru Impreza). Třikrát, avšak nikoliv v řadě zvítězili Juha Kankkunen 1987,1991 (Lancia Delta) a 1993 (Toyota Celica) a Colin McRae 1993,1994 a 1997 (Subaru Impreza). Dvakrát se podařilo zvítězit Henri Toivonenovi 1980 (Talbot Sunbeam) a 1985 (Lancia Delta) a Carlosi Sainzovi 1990 a 1992 (Toyota Celica).

Velký návrat – v roce 2005 se za volant Škody Fabia WRC posadil Colin McRae

Jak jsou na tom aktivní piloti zapsaní v seznamu přihlášených posádek?

I tato tabulka nám dokládá, že Rally Wales je populární soutěží, neboť vlastně všichni přihlášení piloti zde s vyjímkou Sorda již startovali. Pravda ne vždy to bylo s vozy, které by umožnily umístění na špičce, často to bylo „Enko“ nebo Super 1600, ale přecijen to znamená zkušenost s místními nelehkými podmínkami. Nejúspěšnější je zde Petter Solberg, o něm je psáno již výše, dalším, kdo zde již dokázal v minulosti zvítězit je Marcus Grönholm. Tyto dva lze také považovat za největší favority. Po nich je v tabulce úspěšnosti na řadě Sebastian Loeb, který však startovat nebude a proto si na své premiérové vítězství v Anglii bude muset počkat minimálně rok. Opět již bylo napsáno, proč nezvítězil už loni. Řeč čísel nám dále nabízí dva piloty jedoucí se Škodou Fabia, jak Harri Rovanperä, tak Francois Duval zde již dosáhli na stupně vítězů, realisté však nepočítají, že by se tento výsledek letos podařilo zopakovat. Pak je zde Manfred Stohl, poslední z tabulky, kdo se zúčastnil všech všech ročníků zde v článku sledovaných. Zkušeností má dost, uvidíme, jak je zúročí.

Mikko Hirvonen zde zatím kdovíjak nezazářil, ale letošní rok je o něčem jiném, takže i on může opět zajet velice slušný výsledek. Henning Solberg zde zaznamenal 4 poměrně slušné výsledky na rozhraní první a druhé desítky, letos by mohl tuto bilanci vylepšit. Xavier Pons i Jari-Matti Latvala zde již startovali, Pons má jistě šanci zajet slušný výsledek, Latvala pojede poprvé s novým Focusem, tak uvidíme, jak si porozumí. Matthew Wilson zde může všem „nevěřícím“ dokázat, že jezdit umí, je to jeho domácí soutěž a jediná, kde již v minulosti startoval. Nebude tedy platit, že se seznamuje s tratí, situaci mu ale ztíží penalizace. Ta mu neumožní pomýšlet na lepší výsledek, ale zajeté časy ukáží, jak na tom je. Blížíme se ke konci přehledu – Andreas Aigner zde startoval jen jednou, konkurence bude tentokrát velká, úspěchem by byly body. Chris Atkinson – při letošních problémech Subaru těžko říct, jak dopadne. Zcela jistě má na první pětku, pokud technika dovolí a neudělá chybu. Jan Kopecký – jsem Čech, takže ho rád uvidím na bodech, ale je to rally, kde moc zkušeností nemá, jel zde jen jednou a nedojel do cíle před třemi lety s Octavií. Poslední je Daniel Sordo, avšak nikoliv proto, že bych mu přisuzoval nejmenší šance na úspěch. Na poslední místo se dostal pouze díky tomu, že jako jediný z vypsaných pilotů zde ještě nestartoval. Přesto je další z těch, kdo mají šanci zajet zde velice slušně a navíc mezi ním a naopak velmi zkušeným Stohlem se rozpoutá boj o čtvrté místo v letošním šampionátu…