První Solberg, který vyhrál Monte Carlo

Jméno Solberg konečně v monacké síni slávy

Petter Solberg se o cenný triumf ve slavné Rallye Automobile Monte-Carlo snažil deset let a nikdy se mu jej získat nepodařilo. Jeho synovi Oliverovi k tomu stačilo sedm účastí a jen dvě s technikou vrcholné kategorie Rally1. Do síně slávy této legendární soutěže se čtyřiadvacetiletý mladík zapsal jako čtvrtý švédské národnosti a nejmladší z jezdců novodobé historie. Když vloni po dvouleté pauze znovu usedl za volant techniky Rally1, nikdo nečekal, že debut s Toyotou GR Yaris skončí dominantním vítězstvím. Stalo se tak ale na pobaltských šotolinách, na kterých Solberg soutěžácky vyrůstal a tak tento triumf z určitého pohledu zněl logicky. Ale dominantní vítězství na Monte Carlu? To je vlastně ještě daleko větší senzace. Extrémní podmínky, které díky přívalům sněhu zajistily po dlouhé době opravdu zajímavou monackou soutěž, hrály Švédovi do karet.

Se svou Toyotou si mohl pohrávat ve smyku a bavit se zajímavou jízdou. Hned na druhé rychlostní zkoušce si pak za tmy krutě pohrál se svými soupeři, kterým nadělil půl minuty a více. To samé pak zopakoval na neméně zrádné první páteční zkoušce a rázem už měl na čele minutový náskok. V tu chvíli si části diváků klepala na čelo a ta méně přející očekávala, kdy přijde rána. Solberg měl ale situaci pod kontrolou a nikterak jej ze soustředění nevyhodil ani defekt na RZ 5. V sobotu se dostavila i první opravdu velká krize. Švédský pilot vypochodoval ven z trati, ale na poli se zdatně otočil a se štěstím se bez poškození vozu vrátil na trať. A ještě si připsal na RZ 12 vítězství. Další krize přišly i v neděli, kterou Solberg už pojmul hlavně jako cestu za vítězstvím bez ohledu na bonusové nedělní body. Vše ustál a v cíli se může radovat z historického triumfu. Společně se svým otcem, pro kterého měl tento triumf z rodinného pohledu dvojnásob velký význam.

Oliver vloni svým estonským vítězstvím při teprve třináctém startu ve světě s autem vrcholné kategorie překonal třeba Kalleho Rovanperu nebo i Sébastiena Ogiera a Otta Tänaka. V této statistice sice zaostal třeba za Sébastienem Loebem nebo Esapekkou Lappim, ale narozdíl od nich se teď může pochlubit jedním hodně zajímavým rekordem. A sice vítězstvím hned v následující soutěži po prvním triumfu (při startu s vozem vrcholné kategorie). Naposledy si takový úspěch připsal před čtvrt stoletím Gilles Panizzi. Jedno drobné negativum by se na Solbergově monackém vítězství ale přeci jen našlo. V únoru ve své domácí Rally Sweden bude muset ostatním čistit trať, což jej během páteční etapy bude pořádně brzdit.

Sébastien Ogier znovu kritikem pneumatik

Zatímco nejmladší přírůstek v sestavě Toyoty porazil všechny zkušené mazáky a slavil, ten nejzkušenější se trochu šklebil v pozadí. Rekordman Rallye Automobile Monte-Carlo Ogier toužil po jedenáctém triumfu na své domácí soutěži. Obzvlášť, když se na nějakou dobu naposledy jela v okolí jeho rodného města Gap. Po čtyřech letech opět v roli obhájce titulu mistra světa, ale rally si vůbec neužil. Nestačil Solbergovi a nestačil ani jezdci, kterého vloni připravil o světový titul. Těžké podmínky, které vyžadovaly jízdu s minimem trakce, si Francouz vůbec neužíval a velkou kritikou zasypal dodavatele jednotných pneumatik Hankook. Z toho jistě měli radost Italové z centrály Pirelli, na jejichž produkty nenechal v dobách jejich působení v MS Ogier niť suchou. Dnes by ale možnost přezout na pirellky určitě uvítal.

Podmínky mají ale všichni stejné a s kvalitou či nekvalitou korejského produktu se musel popasovat každý. Dva piloti to tentokrát zvládli výrazně lépe než Ogier. Na druhou stranu situace vyvolává otázky. Nebylo by lepší pro případ podmínek, jaké teď na monacké rally nastaly, umožnit použití úzkých pneumatik, které jsou běžně k vidění třeba na Jännerrallye? Vzpomeňme, jak velký odstup od těch startujících s takovou gumou měli v posledních ročnících jezdci jako Chris Ingram nebo Filip Kohn, kteří na rakouské rally startovali s gumami pro MS. Evans situaci zvládl lépe než devítinásobný mistr světa a po sérii neúspěšných pokusů jej konečně na monacké soutěži dokázal porazit. Tohoto úspěchu si může cenit o to víc, že si odškrtnul první z desíti společných letošních setkání vítězně. Teď ještě zvládnout těch zbylých devět.

Možná ale nakonec jeho hlavní překážkou v cestě za vysněným titulem nebude Ogier. Radost z příchodu Solberga do týmu pak asi nemá ani Sami Pajari, který byl doposud jejich hlavním juniorským drahokamem k obrušování. Svému stejně starému parťákovi finský mladík vůbec nestačil a hlavně už na druhé zkoušce trefil zídku a urazil u své Toyoty levé zadní kolo. Když se do hry vrátil, pokračoval v nevýrazných výkonech, kterým moc nepomohla ani jeho nevýhodná startovní pozice. V sobotu pak své neslavné počínání zakončil nárazem do stromu.

U Hyundaie přes zimu žádná změna výkonnosti

U Hyundaie se letos musí obejít bez služeb mistra světa z roku 2019 a do sestavy se vrátila trojice z dřívějších let. Hayden Paddon byl zvolen jako ten, kdo se ujal i20 N Rally1 pro monackou rally. Volba to asi nejlepší nebyla. Dvojnásobný mistr Evropy se na sněhu, ledu a břečkách vysloveně trápil a jeho maximem se stalo několik šestých časů. Z první desítky konečného pořadí jej katapultoval výlet z trati na kritické momenty bohaté sobotní RZ 12. Diváci sice dokázali Hyundai se startovním číslem 20 z pole vyprostit, ale mezitím uběhlo dlouhých šest minut. Německý tým si v Monte Carlu vybavil vzpomínky na loňskou Rally Islas Canarias, kde rovněž rychlým Toyotám vůbec nestačili a maximem se stalo umístění pod stupni vítězů. Thierry Neuville přitom byl ještě před dvěma roky schopen ve francouzských Alpách se soupeři v Toyotách bojovat jako rovný s rovným a dokonce je tehdy porazit.

Letos ale od samého začátku, který se jako obvykle odehrál už ve čtvrtek odpoledne a večer, nestíhal. Vlastně první problém a vylomené kolo zaznamenal už o den dříve na shakedownu. Nedůvěřoval vozu, gumám a nakonec pneumatikovou loterii nevyhrál ani v pátek. Výlet do příkopu v poslední páteční zkoušce jej vyslal o příčku níže za týmového kolegu. Neuville se objevil v určitém vzduchoprázdnu, kde neměl moc příležitostí si polepšit, ale zároveň měl i náskok na soupeře za sebou. O co bojovat tak měl znovu až v neděli, kde se jelo o bonusové body. Zpackané průjezdy slavným úsekem přes Col de Turini ale jeho šance zmařily.

V prvním průjezdu hned po startu nárazem do skruže udělal defekt a po jeho výměně se dostal až moc blízko před Fourmauxe. Ten bojoval o bonusové body a úplně se nepotřeboval za svým parťákem zdržovat. Vloni nedělní etapu Francouz strávil honem za nedostižnými Toyotami. To se mu nakonec sice nepovedlo, ale v boji o možné vítězství byl. Letos málem Monte ukončil už na druhé zkoušce, kde se ve vysoké rychlosti přetočil. Větší a pro další průběh zásadní časovou ztrátu si ale připsal v husté mlze RZ 3 a v cíli nebyl příliš šťastný z toho, že byla zkouška zrušena až o něco později. V pátek jej ale potrápila ještě k tomu elektronika vozu a tak může za čtvrté místo v cíli a pět nedělních bodů navíc být ještě rád. Po první soutěži sezony mu navíc patří pozice týmové jedničky a čeká jej Švédsko, kde se mu vloni až do chyby s neupevněnou helmou hodně dařilo.

M-Sport vyšel naprázdno

M-Sport vyrazil do nové sezony s irskou dvojicí. Jon Armstrong sice vloni zazářil na evropské půdě, ale přechod do špičkové techniky Rally1 nebývá snadný a tak se od něho v náročné rally zázraky neočekávaly. O to větším překvapením byl jeho posun na průběžné třetí místo během první noční zkoušky ve čtvrteční předehře. Dva páteční defekty jej sice pevně ukotvily k šestému místu, ale to neopustil ani po dalším defektu v sobotu ráno. V neděli se sice necelou minutu za jeho záda dotáhl nejrychlejší z jezdců Rally2, ale ve dvou zbylých zkouškách měl za normálních okolností svou pozici uhájit. Armstrong ale v předposledním testu bohužel chyboval a Pumu Rally1 s poškozeným zavěšením musel odstavit. Dobře rozjetý debut s Fordem v MS tak skončil smolně.

Jeho irský kolega Josh McErlean ale udělal dojem daleko horší. Po celé loňské sezoně strávené ve voze Rally1 už měl doručit alespoň nějaký výsledek. Místo toho piruetou v RZ 2 zaparkoval svůj Ford do lesa a mimo trať zakončil i páteční den. V neděli pak byla i nad jeho síly RZ 16 a rovněž jako Armstrong skončil s poškozeným zavěšením po nárazu do svodidel. A jelikož tou dobou byl už mimo hru i třetí pilot s Fordem Puma Rally1 Grégoire Munster, M-Sport po třiadvaceti letech mezi elitou vyšel bodově naprázdno. Munster během rally vynikl několika slušnými časy, ale po čtvrteční poruše posilovače řízení se po zbytek soutěže ocitl mimo hru o přední příčky. V neděli ráno jej znovu zradila technika a jelikož všechny tři Pumy nedokončily nedělní etapu, nedostaly ani žádnou možnost na restart.

Lancia slavila i neslavila

V rámci WRC2 se odehrál tolik očekávaný návrat značky Lancia se speciálem s pohonem všech čtyř kol. Oba speciály Lancia Ypsilon Rally2 HF Integrale se vešly mezi tři nejrychlejší už na shakedownu. Yohan Rossel ovšem úspěch prvního startu nového speciálu poznamenal hned na prvním testu, když o skálu poškodil pravé přední kolo a musel odstoupit. Nikolay Gryazin chyboval hned v další zkoušce a poškodil pro změnu zadní zavěšení. Po provizorní opravě se mu ale podařilo dojet do čtvrtečního cíle a o dva dny později byl zpátky v boji o vítězství. Než v RZ 12 skončil mimo trať a zavěšení rozbil definitivně. V poslední etapě ale mohli zástupci italské značky konečně začít slavit, Rossel byl dvakrát blízko vyhrané rychlostní zkoušce. V obou případech jej ale překonal Matteo Fontana se slabším Fordem Fiesta Rally3.

Zlepšující se podmínky na trati daly vyniknout jezdcům startujícím více vzadu a tak se zrodil tento zázrak. Posádka speciálu Rally3 poprvé v historii vyhrála rychlostní zkoušku MS a Fontana si pak dokonce ještě připsal dva bonusové body za Super Sunday. Něco podobného se stalo před čtvrt stoletím, kdy druhou rychlostní zkoušku Rallye Automobile Monte-Carlo 2001 vyhrál Hermann Gaßner s produkčním Protonem Pert. Rossel přišel o vyhranou rychlostní zkoušku, ale nakonec se přeci jen zasloužil o jednu senzaci. Pilot Lancie se totiž stal absolutním vítězem Super Sunday a porazil tak celé pole speciálů Rally1. A soutěžácká rodina Rosselových ani letos nepřišla o triumf na Monte Carlu. Po třech vítězstvích Yohana se tentokrát z vítězství v klasifikaci WRC2 raduje jeho bratr Léo, který svůj Citroën C3 Rally2 do cíle dovezl i na skvělém šestém místě absolutně. A když Eric Camilli inkasoval penalizaci za pozdní příjezd kvůli opravám své Fabie RS Rally2 na přejezdu v závěru rally, na podium WRC2 se dostal překvapivě Arthur Pelamourgues s Hyundaiem i20 N Rally2.

Loučení s Gapem

Úvod nové sezony MS se skutečně povedl a výraznou měrou se o to postaraly podmínky na trati. Tolik sněhu už dlouho na Monte Carlu k vidění nebylo. Na druhou stranu počasí trochu pokazilo návrat divácké rychlostní zkoušky na části monackého okruhu. Na trať se celou dobu snášela kvanta vody a kroužení kolem kuželu umístěného na povrch z kostek v těchto podmínkách působilo komicky. Příští rok by soutěž podle zákulisních informací měl čekat návrat do Valence, kam rally zavítala naposledy v roce 2013. A i tehdy během rally hodně sněžilo.