Lukáš Kubíček: „Z mého pohledu byl přestup úspěšný!“

Se čtyřmi starty pro něj byla nejbohatší a vyjma nešťastné Šumavy dokázali se spolujezdcem Romanem Linhartem pokaždé dorazit až na cílovou rampu. „Pro nás byla jednoznačně klíčovým momentem změna techniky, když jsme vyměnili Opel specifikace R2 za Rally4. Tento speciál považujeme za jednu z nejrychlejších dvoukolek. Z mého pohledu byl přestup úspěšný. Rychle jsme se adaptovali a mohli se porovnávat s českou špičkou dvoukolek,“ těší pražského soutěžáka, pocházejícího z Turnova. A jaká je podle něj česká špička?

„Není to až tak jednoduché jako uspět v EDDA Cupu s Martinem Lvem. Toho porazit čtyřikrát bylo jednodušší (úsměv). Každopádně to byl také super pilot a velký rival,“ vzpomíná Lukáš na časy závodění s Lancerem a své souboje s kladenským pilotem nepřehlédnutelné černé Imprezy. Ale zpět k letošní sezoně, kdy Lukáš absolvoval dva dvoudenní podniky a dva závody Rallysprint Série. „Sprinty nejsou mojí prioritou. V rámci testu jsme nicméně odjeli Valašku, která je domácím podnikem týmu MV Cars. Příbram pak byla náhradou za zrušenou Šumavu. Navíc to je Romanova domácí soutěž. Právě ve sprintech vidím trochu podobnost se závodem do vrchu. Na kopci znají jezdci tratě nazpaměť a jedou na absolutním limitu. Sprinty jsou tomu trochu podobné, byť bez rozpisu se obejít nedá. Každopádně velcí střelci jsou v obou českých rallyových šampionátech.“

Přestože je Silmet Rally Příbram Romanovou domácí soutěží, posádka týmu Svijany Racing jí absolvovala poprvé. „Příbram se nám líbila, přestože jsme skončili ve třídě RC4 I až osmí. Každopádně nám to hodně dalo a potvrdilo se nám, že se musíme ještě ve všech aspektech zlepšit a zrychlit,“ vrací se ke svému poslednímu letošnímu startu Lukáš a své dojmy přidává Roman. „Příbram je moje srdcová záležitost. Taťka mě na tuto soutěž vzal poprvé v roce 1988 a od té doby jsem snil, že bych se na ní někdy svezl jako spolujezdec. Bylo to pro mě tím lepší, že se jela rychlostní zkouška Drevníky. Tu jsem objevil před nějakými pěti, šesti lety a ukázal jí Pepíkovi Petákovi. Ten jí schválil a od té doby se v různých podobách jezdí. Základní úseky každopádně zůstaly, což je pro mě důležité. Závod jsme si šli hlavně užít bez nějakých velkých ambicí. Věděli jsme totiž, že v naší kategorii proti nám jede pět příbramských vítězů různých tříd z let minulých. Každopádně jsem nečekal, že dostaneme takovou nálož. Popravdě, když jsem v cíli úvodní vložky viděl, že nám Jarda Petráš nadělil dvaadvacet vteřin, padla mi brada. Na druhou stranu máme s autem najeto jen pár soutěží a víme, že máme ještě obrovské rezervy, prostor zrychlovat a v budoucnu se těm klukům opravdu přiblížit.“

Lukáš a Roman letošní sezonu právě Příbramí ukončili. „Nicméně v dění setrvávám. Na Barumce jsem byl součástí týmu MV Cars, abych podpořil Martina Vopatřila. Při shakedownu jsem si vedle něj vyzkoušel pozici na horkém sedadle. Moc mě také zajímalo, jak jede s vozy kategorie Rally4 evropská špička. Pokud budu chtít příští rok jet v domácím mistráku na celkový výsledek, součástí mého programu by musela být i Barumka. Tím bych měl možnost poměřit se s evropskou konkurencí osobně. Ještě k letošní sezoně chci říct, že si moc vážím toho, že se nám kromě zrušené Šumavy podařilo dokončit všechny soutěže. Tímto děkuji týmu MV Cars i Romanovi,“ uvědomuje si jednatřicetiletý pilot, který hned týden po Barumce zavítal do nedalekého Přerova na autokrosový podnik republikového a zónového šampionátu a další víkend na závod RacerBuggy do Dobřan v Orlických horách. „Autokros patří k mým oblíbeným sportům a mám zde dost kamarádů napříč divizemi. V Přerově se opět uskutečnil hezky uspořádaný závod pod vedením předsedy tamního AUTO KLUBU PŘEROV-město Jakuba Vymazala. Dobřany pak byly mým prvním navštíveným závodem, kde startovala pouze mládež. Bylo zajímavé sledovat ty naděje, které výhledově uvidíme na velkých závodech. Děti jsou šikovné a oceňuji, že jsou vedeny ke sportu. To je potom posune i do života a je pěkné sledovat, jakou mají disciplínu.“

Foto: Robert Balcar