Vladimír Berger: „Finsko je Finsko!“

Na finské Lahti Historic Rally se spolujezdcem Pavlem Ryšánkem startovali s vozem Škoda Favorit 136 L. Soutěž pro ně začala smolně. „Pokazila se nová věc, kterou jsme před soutěží preventivně měnili – sací koš filtr v nádrži. Kvůli tomu jsme první den nejeli. Ten druhý už vše fungovalo a my byli nejrychlejší mezi Favority. Byla to však taková slabá útěcha na to, kolik to stálo úsilí, peněz a času. Na druhou stranu svézt se ještě jednou na finské šotolině bylo splněným snem,“ netají se mladoboleslavský soutěžák. Jinak však nešetří chválou.

„Počet průjezdů v seznamovacích jízdách nebyl omezený. Nesměl jsi však překročit povolenou rychlost, což hlídala GPS. Takže reálně stíhat šly stejně pouze tři. Hlavně se mi líbila technická přejímka. Tak náročnou a důkladnou jsem za celou svoji dlouhou jednačtyřicetiletou kariéru nezažil. Řešily se takové detaily, jako švy na ponožkách, jestli tam náhodou není dírka. Vše muselo přesně splňovat homologaci,“ oceňuje důslednost komisařů Vláďa a pokračuje. „Potom měli zajímavě řešené servisní zázemí. To hlavní bylo v Lahti v přístavu, ale tankovací zóny byly až u benzinové pumpy. O kousek dále byl malý vzdálený servis. Mechanici byli každopádně spokojení, že se alespoň někam podívali a nebyli zavření na letišti, jak tomu většinou bývá u nás. Trochu to připomínalo staré časy, kdy bývaly neomezené servisy za cíli jednotlivých vložek.“

Také rychlostní zkoušky se mu líbily. „Tratě byly nádherné. Úžasné rychlé šotoliny. Pořadatelé brali ohledy na to, že jela historická auta a tak vynechali rozbíječky a velké skoky. Vždy nejhorší to tedy bylo na startech erzet kvůli vyhrabaným kolejím. Celkově jelo asi stosmdesát aut. Čísla od jedničky do stovky byl finský mistrák, kde startoval například Juha Salo. Od 101 do 200 měl Latvala historiky Evropu, následovaly kategorie od 301 do 400 a od 401 do 500. Tam ale jelo vždy jen pár aut, každopádně tolik mistrovsví měli. Startovní pole bylo hodně pestré. Nechyběly Lancie Delty Integrale EVO III, mé vysněné auto z let 1991-1993, kdy jsme jeli svět. Pak nastoupily Escorty a dobré bylo i Mitsubishi, ale Lancia byla za mě nejvíc. Ale postavit Lancii? Kde bych na to vzal? Jsem důchodce, je mi sedmašedesát, to bych musel vyhrát los rentiér,“ usmívá se Vladimír, který letos výjimečně vynechal Finskou Rally, kam pravidelně vyráží s přáteli v roli diváka. „Byli jsme se naopak podívat v Polsku na WRC. Zde jsme se potkali s Uctívačem a Barborkou. To jsou příjemní, hodní lidé, hlavně bezkonfliktní. Nevadí ani to, že je zarytý Sparťan, zatímco já fandím Slavii. Polsko bylo na koukání pěkné, ale na můj vkus byly až příliš dlouhé roviny. Finsko je Finsko. To mi nikdo nevymluví.“

Legendární pilot oceňuje fungování celého týmu. „Chci poděkovat těm lidem, díky kterým jsme mohli ten zájezd uskutečnit. V první řadě je to Pavel Ryšánek, který vše z velké části zaštítil. Jeho syn Honza pracoval jako tlumočník a manažer. Bez jeho zkušeností a znalostí angličtiny bychom byli v háji. Podpisovými kartami a plakáty, kterých si Finové odnesli desítky, nás vybavili Míra Kunášek a jeho firma Retroauta s.r.o. z Liberce, pomohla firma Autorent s.r.o. Vency Donáta a samozřejmě Tomáš Kučera, který nás vybavil pivem Rohozec. To Finům hodně chutnalo. Opomenout nemohu Martina Kopala a jeho syna Martina ze Sukorad a firmu JMK, kde jsme na dílně na zvedáku připravovali auto. Poskytli dílnu, na které jsme byli měsíc. Děkuji také klukům mechanikům. Jsou to Ivan Kališ, syn Martin, bývalý kolega z Česany Radek Navrátil, Dáda Mrština a Vašek Najman. A samozřejmě děkuji našim děvčatům za servis a catering během celého pobytu,“ děkuje Vladimír svým přátelům a opomenout nemůže ani finské kamarády. „Před závody se s námi spojil bývalý tovární jezdec týmu Škoda Motorsport Jani Paasonen. Půjčil nám stan, ať ho nemusíme tahat z Čech a dal nám sto litrů benzínu. Celou dobu nám byli nápomocni také můj kamarád René Eklund s manželkou Irmou. Také pořadatelé byli vstřícní. Jezdci, spolujezdci i lidi z doprovodu dostali na oba dny stravenky a tak měli vždy oběd. Pozornost od pořadatelů byla opravdu veliká.“

Závěrem se pak nabízí otázka na další plány. „Letos chci určitě jet Podbrdskou u mého kamaráda Standy Šelmáta. Pak uvidím, jestli klapne Setkáni mistrů v Sosnové. Příští rok je ve hvězdách.“