Libor Horák: „Greg Hancock je můj hrdina!“

Tu navíc považuje za svoji domácí soutěž. „Já to mám rád, tu Bohemku. V roce 1985 jsem se tady byl dívat, když se jela naposledy pod názvem Rallye Škoda. Sice jsem byl ještě v kočáru, ale díval jsem se (smích). Tehdy na poslední erzetě v bouři a průtrži mračen udolal Harald Demuth Ingvara Carlssona. Od té doby, kdykoliv jsem mohl, šel jsem se dívat. V roce 2005, ještě když řediteloval Zdeněk Běla, jsem dokonce pomáhal organizačně, lepil na okna trojúhelníčky a pomáhal s grafikou,“ usmívá se mělnický pilot, který se na start této rally poprvé postavil v roce 2015

„Bylo to třicet let po první návštěvě (smích). To je hrozný mimochodem. Poprvé jsme jeli s dieselovým Leonem. Tehdy jsme jeli jenom sprinty, ale když jsme v úvodních dvou vyhráli třídu 11, dali jsme si za odměnu vysněnou Bohemku. Akorát na to nebyly peníze, takže jsme zariskovali, kamarádi přihodili nějaké peníze a my vynechali Vyškov. Nakonec to neovlivnilo ani sprinty a my tu svoji třídu přesto vyhráli.“

S Ivanem Fryčem jedeš prakticky celou tvoji kariéru. Kde jste se seznámili?

„S Ivanem se známe už dlouho. Jedeme spolu od roku 2009. Seznámili jsme se tak, že on měl tréninkovou Felicii od mělnického Vráti Kulhánka, já jí od Ivana koupil a začali jsme spolu jezdit Amater Rally u Milana Blahouta. Ivanovi se předtím ta Felicie pořád sypala pod rukama, tak mi jí prodal. Já následně pouze dolíval olej a měnil destičky a vše fungovalo. Ivan auto ladil, až ho vyladil pro mě (smích). Asi i proto se mnou jezdí, že si chce to auto taky užít (smích). Je to skvělý spolujezdec. S nikým jiným bych už jet nechtěl, kdyby to nebyl někdo zkušený. Možná s Martinou Škardovou, která má zkušenosti a oproti Ivanovi je o osmdesát kilo lehčí (smích).“

Pojďme k Rally Bohemia. Tu jsi jel již počtvrté.

„A všechny jsme dokončili. Letos to navíc bylo výsledkově určitě nejlepší. Konkurence nebyla špatná. Kluci vepředu jsou hodně rychlí. Já se taky nemohl loudat (smích). Bavili jsme se s Ivanem před startem, že pětka ve třídě RC4 I by měla být povinnost. Když jsem pak však otevřel tipovačku na ewrc, dal jsem nás na třetí místo (úsměv). Honzovi Talašovi jsem pak říkal, že můžeme jet na to první nebo druhé, ale dal jsem třetí a nechci zkazit tipovačku (smích).“

Zmiňuješ Honzu Talaše. Právě od týmu Talaš Racing máš pronajatý vůz Opel Corsa Rally4. Jací jsou bratři Jan a Jakub Talašové?

„Talašovci? Rád bych prozradil i něco, co bych neměl. Jenže já na ně nic nevím (smích). Musím říct, že jsme tam fakt spokojeni a na závody s nimi se těšíme včetně špičkového cateringu. S Ivanem nám došlo, že ještě lepší než závodit je se pořádně nažrat (smích). Já jsem každopádně přes den nervózní jako pes a tak toho moc nesním, ale jakmile dáme auto do „úpéčka“, čekají argentinské steaky, borůvkové knedlíky a další dobrůtky. V neposlední řadě to jsou skvělí jezdci a konzultovat třeba s Honzou nastavení auta je velká výhoda. Já mu řeknu svoji představu a on ví co udělat, aby auto fungovalo podle mých představ.“

Jak hodnotíš konkurenci ve „dvoukolkách“?

„Je neuvěřitelné, co předvádí Honza Kundlák. To je mimo moje chápání. A to myslím naprosto upřímně. K Rendovi Dohnalovi pak není co říct. To je prostě Pan pilot a už to prokázal mnohokrát. Zapomenout nesmím na Dominika Novotného. To je mladý, hrozně šikovný kluk, který jede bez zábran obrovský sport. Co si nicméně cením nejvíce, že všichni tito soupeři jsou skvělí závodníci, ale ještě lepší lidi.“

Jak se ti líbily rychlostní zkoušky?

„Erzety se mi líbily vesměs všechny. Mám rád Vinec a potěšilo mě, že se jel v klasické verzi Vinec – Skalsko. Hlavně bylo super, že trať vedla po silnicích a nikoliv po dvorech a trávnících a neobjížděli se žádné ostrůvky. Byla to pro mě ta stará klasika, i když Bergerové a Štolfové by ti asi řekli, že zažili ještě jiné klasiky. Ale za mě to byl starý dobrý Vinec. Zvířetice mě hrozně bavily. Klidně bych je jel šestkrát za ten den anebo uspořádal nějaký Zvířetice Cup, že by se jezdilo jenom tam. Hlavně první šotolinovou část jedeš furt na pětku, do zatáček zatáčíš o kilometr dřív a pořád točíš volantem. Nadchlo mě to natolik, že bych si chtěl zkusit třeba šotolinovou Lausitz Rallye. Jediné, co mi přišlo z pozice jezdce zbytečné, byla ta Městská. Tuplem když byla i Sosnová, tak by stačila Staroměstská. Na druhou stranu když jsem viděl ty mraky lidí na Městské, tak nevím, co si o tom myslet (smích). Uvítal bych alespoň, kdyby Městská nebyla poslední, ale následovala by ještě alespoň jedna klasická erzeta, aby se rozhodovalo na klasické a ne na Městské. Nicméně z hlediska dramatu byl souboj o vítězství skvělý až do konce.“

Naprosté drama až do konce se odehrávalo v absolutním pořadí. Držel jsi někomu palce?

„Já fandím všem, protože mám rád ten sport. I když koukám na Formuli 1 nebo WRC, tak taky fandím všem a je mi jedno, kdo vyhraje. Vždy si tam najdeš nějaký vzájemný souboj. Samozřejmě mám oblíbené piloty ve všech sportech. Hodně rád mám plochou dráhu. Greg Hancock je můj hrdina. Úžasné časy byly, když jezdil Extraligu za Mšeno. Podařilo se mi tam přes ochranku domluvit setkání s ním. Prohodili jsme pár slov a byl hrozně fajn. V devadesátkách jsme chodili na Markétu fandit Tomášovi Topinkovi, když jezdil svět. Plochá dráha je jedním z mých oblíbených sportů. Brácha Kuba jezdí docela úspěšně enduro a říká, že největší blázni jsou plochodrážníci. Jedou na stadionu jen čtyři kola a navíc jenom doleva. Trošku „lepší“ jsou pak motokrosaři, kteří jedou doleva i doprava, občas si skočí a nikdo neví, kolik pojedou kol. Najednou jim mávnou praporkem a vědí, že je konec. Nejlepší a nejchytřejší jsou „enduráci“. V osm ráno je vypustíš do přírody a v šest odpoledne se sami vrátí (úsměv).“

Jaké plány máš do dalšího průběhu sezony?

„Mám sice nápady, ale musíme dořešit, kolik nám ještě zbylo v prasátku peněz. Ideálně, pokud by to prasátko otěhotnělo (smích). Poděkování patří kamarádům za podporu a Talašovcům za skvělou přípravu auta. Moc mě potěšilo, kolik na nás čekalo fanoušků a tak jsem se třeba v Sosnové snažil udělat více smyků oproti původnímu plánu (smích).“