WRT Blog: Padesátý start, nový design a žádný šutr

Samozřejmě nic nemá na můj srdcový Pačejov, ale to už nějakou dobu není sprint, a tak na poli jednodenních převzal Vyškov ono pomyslné žezlo. Soutěžení začíná vždy už s přihlášením, protože speciálně na Vyškov se snažím být vždy první přihlášenou posádkou. Proč? Já nevím, nemá to důvod, prostě mě to baví. A bude vypadat fakt komicky, že právě otevření přihlášek jsem aktivně sledoval asi týden, kdy v systému AČR už Vyškov byl, ale chybělo mu to tlačítko pro podání přihlášky. Takže myslím, že jsme fakt tu přihlášku podali tak jako pět minut po otevření. Jak důchodce stojící u Kauflandu v pondělí, kdy začínají nový týden slev.

Slíbili jsme, že na Vyškov přivezeme nový design Peugeota, kterého jsme převlékli do továrních barev Peugeot 205 Dakar. Žlutá je krásná barva na fotkách, mně se moc líbí a byl jsem rád, že Uwe žlutý byl, tak jsem se chtěl k této barvě co nejdříve vrátit. Auto se lepilo v týdnu po Barumce a lepičem nebyl nikdo větší než Malinkej, neboli Tom Šmíd. Musím pochválit spolupráci, na čem jsme se domluvili, přesně tak to platilo, drobné nuance, které vznikly při kontaktu s realitou (například „dojebaný“ přední nárazník) se podařilo vyřešit například lakem. To stejné prahy. Oproti návrhu polepu od Keane je tak auto lehce jiné (například černé kliky), ale podle mě je to teď fakt pecka. Díky Tome, fakt super. Jo, pamatujete, jak teď Malinkej psal ve svém rozhovoru zde na eWRC (o pár článků níže, ale teď tam neklikejte!), že dřív třeba dolepoval auto před přejímkami na závodech. Tak to se nestalo, měl pravdu. Dolepoval to totiž mám pocit ráno před odjezdem na rampu :-). Teď už tam chybí jen žluté srdíčko Bohouše Ceplechy, které na našich autech vždy bylo. Musím jej sehnat, nemáte někdo mimochodem?

Ještě jedna věc k novému designu. Když bylo auto polepené (ale chyběla mu třeba světla, kaplička atd), tak jsme seděli doma na grilování se sousedy a ukazuji fotku Huberta v novém kabátu. Verča se podívá a říká „počkej až ti někdo řekne, že to je jak ukrajinská vlajka“. První reakce byla „co to je za blbost“ a pak na to koukám a říkám si „no jo, ono to je žluté s modrými doplňky“, ale hned to zavrhuji, že to je úplná blbost, aby to v tom někdo viděl. No, tak jsem se mýlil. Jedna z reakcí na Facebooku pod fotkou Huberta bylo „Ukrajina tpč“. Ty vole, lidi, neblbněte. Jako fakt přeci nemůžete vidět UA vlajku v továrním designu Peugeota.

V týdnu před závodem se předpověď počasí docela míchala. Jednou appka ukazovala déšť, pak přeháňky, pak déšť, a tak jsem na rally odjížděl s tím, že to nebude úplná lambáda, raději bych sucho. Nicméně, po příjezdu na ubytko mi Jarda Petráš říká, že pršet nemá, koukám do appky ČHMÚ a fakt. To mi vlilo optimismus do žil. Rally není sex, tady je to prostě za sucha větší zábava. Jako celý rok jsme měli stejný hotel s Jardou a Petrem Jindrou (pokoj ne), což mě osobně baví. Bohužel se nepodařilo naplnit původní dohodu, že po cestě tam zastavíme na Rohlence na SubWay. Já jsem vyrážel z Prahy děsně pozdě kvůli pracovním povinnostem, proto Jirka jel s Jardou a Petrem. A tak po příjezdu na mě čekalo básnění o kvalitách bageterie a hlavně kávy, kterou měli. Jirka rád dobrou kávu a prý tato byla kulervoucí. Obsluha restaurace Allvet má nějakou obsesi v nabízení nealkoholického piva, nabízí ho i když si dáte normální. Fakt. Pokec dobrý, všechno dobré.

Ráno vstáváme docela brzy, moc se mi teda jako z pelechu nechce, ale co naplat, najíždět třeba. Já vím, Jirko, najíždí se na vlek :-). Jirka je velmi citlivý na to, když říkáte „najíždíme RZty“. Občas mi to ještě ujede a pak to dopadne tak jak píšu, dozvím se toto moudro.

RZty Vyškova jsou klasické, bez žádných obměn, tím myslím, že sice se změnila konfigurace, ale už jsme po tom někdy jeli. Nic nového. Ale postupně. Protože jsme blízko Lulči a Nemojanům, tak jako první jedeme Račickou. To je fakt hezká rychlostka, která se těší velké oblibě. Je na ní velmi známý skok, kde to kdysi rozbil Tomaštík a i ten nejpomalejší má akční fotku jak skáče, protože tam to skáče i když couváte. A to je přímo v Račicích. Škoda pro diváky, že je tam horší přístup, věřím, že tady by se dalo postavit VIP místo jako řemen. Jedna změna na RZ je, že se neprojíždí zámkem. Což mě trochu mrzí, bylo to takové „signature“ místo této RZ, stejně jako ten skok. Dodnes pamatuji na legendární banner fanoušků „Budeme ti vděční, když potáhneš ruční“, který umístili k bráně u zámku. Dál už je to známá klasika.

Dál jedeme na shakedown, což je letošní novinka Rally Vyškov. Ten se odehrál na velmi známém úseku RZ Ivanovická brána / Zouvalka, podle toho, jak se to zrovna jmenovalo a občas to byl začínající úsek a občas cílový, dle směru. Bylo to krátké, ale já byl rád, že tam shake byl, protože jsme se mohli rozpinknout. Kromě shakedownu si nejsem jist, jestli se sem rally ještě někdy vrátí. Ne že by to nemělo své místo či sportovní hodnotu, ale ta silnice je tam už tak zničená od těžké techniky, že traktoru či kombajnu je to jedno. Ale cvičkám nebo závodničkám už tolik ne. V jednom místě je silnice na své levé straně tak propadlá, že se bojíte o vanu auta. Pro mě osobně je tady vzpomínka, protože jedu k místu a ve stejném směru jako když jsem poprvé významně havaroval. Tehdy s Hondou Civic jsme šli 2,5x přes střechu právě zde v poslední velké pravé zatáčce, která se dnes katuje celá polem. No, pořád k tomu místu mám respekt.

Další RZ jsme jeli tuším Podivickou, která je pořád stejná, jen se jezdí buď „sem“ nebo „tam“. Ikonickým místem zde je průjezd JZD, kde tradičně na vjezdu (v tomto směru) je napuštěná jímka vodou. Opět jsou z toho hezké fotky i když nechcete. V JZD je šotolina, musíte ho správně projet, dají se dělat smyky, je to tam zábavné. Je tu jedno velmi zrádné místo, které už vytrestalo nejednoho jinocha, a to vjezd právě do Podivic, kdy jedete po kostkách. Strašně to tam klouže. Ale hrozně. Jinak nic, klasika. Mě tato RZ hodně baví, ale přiznám se, že mnohem víc mě baví, když se jede obráceně. Ale to už je nějaký detail. Při najíždění jsme tady měli málem nehodu. Asi kilometr po startu je pravá čtyřka a pak rovina. Projíždí tam dodávka, normálně a my jedeme třetí průjezd, taky normálně (žádné zběsilé tempo). Abychom se nezdržovali, ještě k tomu za dodávkou, přes kterou nevidíte, tak jak se silnice narovnala, tak jsem zahájil předjížděcí manévr. Když už jsme byli těsně za zadkem, tak se herr dodávkář rozhodl, že pojede víc uprostřed a švihl mi tu skříň přímo do stopy toho levého pruhu, kde jsem byl já. Maximání brzda, ABS ABSovalo, fabia přibitá k zemi řvoucí „zastavte to někdooo“, trubka s dálkovými takové, že bych ten onboard mohl poslat na YouTube Brněnské odchytové či Liberecké perly. Jako ubrzdil jsem to, ale od hrany nárazníku nás podle mě dělily maximálně desítky centimetrů. Dodávkář následně zajel ke kraji a pustil nás. Nicméně, já si mohl měnit spodní prádlo.

A máme tu poslední madam RZ na holení, a to je RZ Ivanovická brána. Ta se pro letošek spojila s částí RZ Hlubočanská a vlastně i kouskem RZ Zouvalka, ale to už je záležitostí nás pamětníků, kteří zde startovali téměř už po…mnohokrát. Start je klasická rychlá pasáž, kde se hodně katuje, musíte si tedy dávat pozor na správnou stopu a vytahání bordelu. Pamatuji, jak se tady rozesmál jeden Adam Cup až z toho byla porucha karoserie, protože právě nejeli ve stopě tím katem. Šotoliny jsou letos hodně bahnité po deštích, které v kraji byly. Opět se skáče přes křižovatku u Heroltic, ale letos nám skoků přibylo. A to právě díky spojení jedna s úsekem, který se dříve jezdil jako Zouvalka a pak přímo V Hlubočanech v obci, zase na křižovatce. Myslím, že toto místo je zbytečně podceňované diváky, i naše R2 se tam solidně vznesla. Respektive, doletěla daleko. V Hlubočanech si nás zastavuje místní občan, až si říkám, co jsem provedl? Vždyť jedu pomalu, přednost jsem dal. Chyba lávky, pán je hodný, všiml si, že taháme po cestě ližinu zpod motoru, tak ať to víme. Milé a děkujeme. Věděli jsme to, jen jsme to neměli jak vyřešit.

Oběd jsme letos nedávali v Acapulcu. Snad poprvé od roku 2014 jsme při Vyškově nebyli v Acapulcu. Ani jednou. Slyšeli jsme na ně nehezké věci co do sestupující kvality, tak jsme neriskovali. Vyhrála tentokrát Radegastovna a na oběd fajn. Není to sice tak „fancy“ jako Acapulco blahé paměti, ale jídlo fajn. Po obědě jsme si dali třetí průjezdy a hlavně, Zdenda Omelka navrhl, že bychom se mohli po průjezdu Račickou potkat v Drnovicích, že tam mají super zmrzlinu. A na to já slyším. Tak jsme si tam dali další pauzu. Já jsem trochu pochybil, protože jsem si poručil dva kopečky, což to v reálu bylo něco jako pět litrů zmrzliny a kornout veliký jak pecen chleba. Koukal jsem na to, ono to koukalo na mě, ale sežral jsem to za bujarého pobavení okolí. Každopádně, zmrzlina geniální, Drnovice centrum, doporučuji.

Shakedown, novinka na Rally Vyškov a správný tah pořadatel. Je to nízkonákladová věc, která vám pomůže vylepšit ekonomiku soutěže a posádkám dá možnost se protáhnout. My jeli 5x. Poprvé to bylo vlažné, už jen proto, že nám pořadatelka na startu řekla, že museli jinak vytyčit trať u té zmíněné díry. A pak v „mojí“ zatáčce se jezdilo už doslova polem, tedy, celé auto do pole a šup. Postupně jsme zrychlovali, budovali sebedůvěru a nějaké sladění s autem. Ať ale nesmeteme úplně pneumatiky, tak 5x a dost. Jirka si všiml zajímavé věci, pokaždé, když jsme dojeli do cíle, tak jsme měli na ofiko časomíře o 1,5 - 2s horší čas než on změřil. Od třetího průjezdu dál už mě to fakt bavilo a užíval jsem si i odbočení přes šotolinu na ručku. Hezké.

Když jsme dojeli do servisu, kuchař Ondra připravoval u Bryndů večeři. Byly burgery. S hranolkami. Typické lehké závodnické jídlo. Připomnělo mi to doby Adam Cup a Zdeňka Pekárka, který v den závodu velmi rád podával dietu typu špekové knedlíky nebo svíčková na smetaně. Jako jo, sežral jsem to, zase, jak s tou zmrzlinou. Hrdý jsem na sebe nebyl, ale bylo to skvělé. Nenapadlo by mě, že tam na letišti vykouzlí tak dobrý burger. Až jsem mu to šel pochválit. A to já jsem na burgery jako mlsná huba, mě jen tak něco nenadchne. Tohle bylo fakt good.

Fajn jsme pokecali, pojedli a pak už hurey na ubytko, zpět na Allvet. Tam jsme si dali dvě pivka, kluci přepsali rozpisy a v podstatě se šlo spát. Žádné velké ponocování, žádná čtyři pivka a zaplatíme, dáme jedno, uvidíme. Dali jsme dvě max a šlo se ležet. Únava i z práce se dostavovala.

Ještě než jsem večer usnul, slyšel jsem, že prší. Kouknu na radar, malá přeháňka, ale bylo jasné, že ta šoto co se změnila v bahno a ujezdila se, se už zase zpět změnila v to bahno. Heh. Ráno v servisu nejprve vzpruha v podobě „ani se samolepkou Doprovod vás tam nepustíme“. To Jirkovi útočilo na jeho kardiovaskulární systém. Následovala lehká snídaně, gumy jsou jasné. Jedeme tvrdé vpředu a středy vzadu. Na tvrdé vzadu se ještě necitím, myslím, že bych je ještě neohřál. Ale určitě to jednou pojedeme jako celotvrdé auto. Ostatní od Bryndů to takhle jeli. Což chápu. Na Adam Cup jsme to taky tak jezdili, ale Adam v zadku pracoval víc tím, jak byl krátký. Hubert je delší.

První RZ jedeme vlažně. Teda jako není to už taková bída, jako dřív, ale pojela nás i Verča Kožmínová. A to při vším respektu k ní. Ale porovnáním našich zkušeností bych minimálně papírově měl být před ní. Což se nestalo. Ale jako pocit nebyl špatný. První RZ byla Ivanovická brána. Den před závody jsme všichni spekulovali, jestli jako držet ten velký skok (najděte si průjezd Jatela z loňského roku) nebo ne. Nakonec přibrzdím, skočíme, ale nic moc, čekal jsem větší hitparádu. Skok v Hlubočanech docela překvapil, já to jen v tomto směru poprvé a z druhé strany se kdysi Adam jen nadechl, ale to je taky tím, že jste nestihli nabrat takovou rychlost. Ale letos už tam jedete v mém případě na docela rozjetou čtyřku a whííííííí, docela se Hubert proletěl.

Druhou RZ byla Račická. Tak si říkám, že tam pojedeme už rychleji, že se do toho více opřeme. A já debil jsem si na startu zapomněl zapnout Stage mode. To znamená, že vás auto nepustí dál, než do cca 6,5 tis otáček a i k nim je líné jako prase. Tedy neodstartujete jinak, než že vypadáte buď jako idiot nebo že máte retardované auto. Do toho ani po rozjetí to nejede. Je to líné, nejde to do otáček. Hned jsem si toho všiml, protože i dashboard vypadá jinak při přejezdovém režimu a při stage modu. Poslepu nahmatám tlačítko na panelu, který je mezi sedačkami, mačkám, ale nic. Až napodruhé se mi povede doopravdy přepnout auto do na*raného režimu a jet. Nechali jsme na startu mnoho času. Překvapivě čas v cíli není tak hrozný, Verču už jsme přeskočili. Ale štve to. Od té chvíle si na to dávám fakt pozor.

Na trojce, neboli Podivické žádné drama, je sranda jak jedete do kopce jen s mírnými zatáčkami cvakáte tam vše od jedničky pod plným až do pětky, všechno se drží až nakonec musíte trefit brzdy, protože tam čeká pravá sedm (vracák), svodidla, která sice vrací do hry, ale ne, když do nich vletíte čelně, protože jste „pfetáhli nápfach“. Na kostkách v Podivicích mě Jirka popohání, ale mně se nechce, vím, jak to tam klouže a obrubníky jsou pak hodě blízko. Jednu hezkou chvilku máme za Podivicemi, kde je pravá čtyřka u telefonního sloupu. Trochu se nám tam smýkne zadek, ale to řeší lehké kontra. Nicméně, byl to takový vykřičník, že tam někde byl ten limit, tak jen ať neblbneme. Možná právě to byla ta chvíle, kdy ta tvrdá guma vzadu už by zafungovala lépe. Protože startujeme za sebou s Verčou Kožmínovou, tak jsme si dost povídali. Říkala mi, že se právě přetočila na těch kostkách, ale jinak že dobrý a užívá si to, tak byla i s Káťou Janovskou super nálada.

Jedeme do UP a tam na mě čeká veliké překvapení. Stojí tam Verča. Já na ní hledím, div jsem ji nesrazil. Nechápu to, protože měla být v práci a dokonce i dítě nám kvůli tomu hlídá babička. Tak vystupuji z auta, velmi mile překvapen a ta ukazuje jak krteček „hele, hele“ a já koukám, že tam je i můj táta, který nebyl na závodech snad od Pačejova 2017. To bylo překvapení. Fakt radost veliká. S nimi tam byl ještě Renda Dohnal, což bylo také milé ho po dlouhé době vidět. V seskupení bylo hodně času, tak jsme pokecali třeba s Liborem Pernicou, kde jsme si tak vášnivě vyprávěli, až z toho je fotka jak kdybychom byli plameňáci v boji o samici v době páření :-))).

Jirka vyhrožuje, že bude pršet, mraky jsou některé fakt temné, ale to se mi nelíbí. Já chci sucho. Radar ale nic neříká, tak to je pohoda. V servisu si dám lehký oběd u stolu s Pepíkem Králem a Milanem Poživilem. Ten pronáší větu „taky bys mohl zpomalit“, což je milé, to mi ještě při jezdění s R2 nikdo neřekl. On byl v tu dobu za námi, nicméně má dobrou náladu a já zjišťuji, že je s ním sranda. Jen si na ten vtip co řekl nemůžu vzpomenout. Servis Vyškova je tradičně na letišti, které je přilehlé k „dálnici“ na Ostravu. Což resultuje v to, že tam často různě troubí kamioňáci, jak se nudící plazí okolo. A to je milé. Jeden dokonce měl na klaksonu udělanou melodii, takže tam vytroubil nějakou fotbalovou hymnu. Podle toho, jak dlouho to troubilo tu znělku, tak mám pocit, že se dotroubil až do Prostějova :-).

V druhých průjezdech jsme zrychlovali, na Ivanovické bráně výrazně, ale to je tím, že jsme se tam ráno plazili. Užil jsem si moc skoky, všechny tři. Ten „jatlíkův“ v poli jsem jel mnohem rychleji než v prvním průjezdu, už to bylo docela tvrdší přistání. Žádný odskok, to ne, ale už bylo znát, že to je dost. V Hlubočanech jsme doplachtili volným stylem taky dál, jaj mě to bavilo.

Na dalších dvou RZ se nic nezměnilo. Nicméně jsem zapomněl u Račické zmínit, že jedna nechtěná „novinka“ byla u toho známého horizontu. Tradiční antikat na pravé straně doplnily palety střešních tašek, což trochu měnilo nájezdový úhel na ten horizont a kopalo to jako kjáva. Zkoušet štěstí v podobě boje s paletou stavebního materiálu, to nechcete. Ale i tak máme hezké fotky ze skoku.

Na poslední Podivické na nás ještě čeká Verča s tátou, protože už musí domů. Tak se loučíme a já děkuji, že přijeli. Přeci jen je to 6h v autě po D1 a ještě k tomu přes B…Br……eeeeh, řeknu to….Brno! :-)))) Jsem moc vděčný za toto překvapení.

Ale k rally, udělal jsem jednu chybu, když jsme projeli jímkou a odbočili za balík, tak jedete na dvojku, dojedete do dalšího levého odbočení a já pitomec si tam tu dvojku zapomněl. Takže zatáhnete za ručku, Hubert se utrhne, dupnete na plyn a…nic. Jirka hned mě (správně) pokáral „dopředu, plynule!“, tak přes spojku vrátím jedničku a už to zase jede, jak má. Tak vteřinku až dvě tam ale nechávám. Ach jo. Hlídám si tentokráte průjezd okolo stohu, protože v prvním průjezdu jsem podělal levé odbočení, kdy mi moc spadly otáčky a měl jsem to přes spojku probudit, ale nechal jsem to být a čekal až se motor rozjede sám. Takže to je taky ztráta. Moje blbost. Naopak si ale v obou průjezdech vychutnávám retardér hned za JZD, který je ostrý, dá se bez ručky, ale já si jí tam v obou průjezdech potáhl a krásně se Hubert utrhl. Tohle není ani proti času, nějak se za ten balík zlomit musíte.

Za stopkou už sundáváme helmy, jsme rádi, že jsme v poho v cíli a že jsem prolomil smůlu, ktrou na Vyškově mám. Vždy se mi tam něco přihodilo. Svléknutí gumy z ráfku, retardér, nehoda v poli atd. Přijíždí Verča s Káťou, tak si gratulujeme, že jsme v pohodě v cíli. Verča mě hodně pobavila, když mi vyprávěla, jak jela druhý průjezd tím místem, kde se přetočila na kostkách a kouká na tu zatáčku u domu a říká si „tady jsem ty p*čo“. Což když vidíte Veroniku, tak vám takové zvolání až nejde dohromady, bylo to vtipný.

Ve Vyškově před rampou potkávám Uctívače a jeho paní, tak si přijemně pokecáme, stejně jako s dalšími posádkami, zase třeba s Liborem a fajfkou nebo klukama z Adam Cupu. Věděli jsme, že se Tom Arnošt drží na druhém místě, tak se ho ptám, jak dopadl a on mi říká, že trefil retardér, tak spadl ze stříbra na šesté místo. Bylo mi to líto, protože jel určitě skvěle, když se tam držel na druhém stupínku. Škoda veliká. My takhle přišli možná o vítězství v roce 2021, když jsme rozcákli retardér v Adam Cup.

Na rampě srdečně podávám ruku panu řediteli a moc mu děkuji za organizaci tohoto krásného sprintu. Přeji mu, aby jeho tým lidí měl pořád dost energie organizovat závod pro bandu bláznů jako jsme my, kteří se přijeli jen svézt, ale oni to celé musí oddřít. Moc díky vám všem za práci. Všem traťákům, časoměřičům, organizátorům, fakt díky. Vyškov je boží soutěž.

Cestou zpátky samozřejmě mekáč. Klasika, tradice. Ale dal jsem si jen kuře, tak jsem tolik nehřešil.

Pro letošek konec? Asi jako jo no. Ve sprintech určitě nic nepojedeme. Původně jsme měli plán, že bychom zkusili rozbít nějaké velké sele a jet WRC s R2, ale to neklapne ani omylem. Tak jedině, že bychom z nějakého záhadného důvodu chtěli jet v Praze, ale to zatím nevidím reálně. Pačejov bohužel nemůžeme jet, protože ten jede Verča s Vojtou Štajfem. Já budu mít na Pačejově jinou roli. Ale to se dozvíte :-). Bude to zajímavé.

Raději ušetříme peníze na příští rok, uděláme si testovací program, abychom jezdili na závody více připravení a zrychlili. Vyškov nám dal velkou motivaci. Až doma díky eWRC-Results jsem zjistil, že to byl můj padesátý závod v rally. Ale o tom jindy.

Díky moc všem, kteří to dočetli až sem. A brzy na viděnou na blogu i na trati.