#6 Ideální týmový parťák

Španělský pilot se na světovou scénu dostal skrz juniorské mistrovství, které v roce 2005 za volantem Citroenu C2 Super 1600 ovládnul. Odměnou mu byly hned od další sezóny starty s polotovární Xsarou WRC od Kronosu. Na čtvrtém podniku, kterým byla jeho domácí RallyRACC Catalunya, obsadil senzační druhé místo a na bedně nechyběl ani v další asfaltové rally Tour de Corse nebo v také asfaltovém Německu. Že mu to půjde i na šotolině, ukázal na Sardinii, kde se rovněž vešel na pódium. Dnes už můžeme říct, že se právě tato italská ostrovní soutěž stala Španělovou nejúspěšnější rally kariéry. O výsledcích ročníků 2019 a 2020 ale tehdy samozřejmě ještě neměl ani páru. I když mu závěr šampionátu 2006, kde se nepřipoutal po zastavení v rychlostní zkoušce během Rally Japan a trapně havaroval na kruhovém objezdu superspeciálky na Kypru, nevyšel, na akceleraci kariéry to mělo pramalý vliv. Do sezóny 2007 už vstupoval jako týmová dvojka továrního Citroenu po boku slavného Sébastiena Loeba. Spolupracovat s takovou hvězdou pro něho bylo na jednu stranu velká pocta, na druhou to znamenalo, že se stěží kdy stane lídrem francouzské stáje. Pozice nosiče vody Španěla nejvíc štvala doma v Katalánsku, kde tak toužil před domácím publikem vyhrát. Roky utíkaly a Sordovi stále nebylo dopřáno vyhrát. V hodnocení šampionátu se umístil nejvýše na třetím místě v letech 2008 a 2009. Nebylo tedy divu, že jeho zaměstnavatel začal upřednostňovat jistého francouzského mladíka jménem Sébastien Ogier. Ten dokonce v Portugalsku 2010 dokázal Sorda přeskočit v čekání na vyhranou soutěž mistrovství světa. Na konci roku Španěla několikrát vystřídal v pozici jezdce bodujícího pro tovární Citroen.

Cesty Sorda a francouzské stáje se na čas rozešly. Španěl začal spolupracovat s britskou stájí Prodrive na projektu Mini John Cooper Works WRC. Nová výzva mu vlila do žil čerstvou krev a už při třetím startu, na ADAC Rallye Deutschland Sordo syrový vůz dovezl do cíle na bedně. O měsíc později v Alsasku měl blízko ke svému prvnímu vítězství. Střetnul se tam se svým nástupcem u Citroenu Ogierem. Duel tím dostal na zajímavosti, ale Sordo jej o 6,3 sekundy prohrál. Druhý skončil i na prahu sezóny 2012 v Monte Carlu a tovární Mini se tak během krátkého působení v šampionátu vítězství nedočkalo. Po dvou neúplných sezónách i přes nadějnou rychlost auta projekt předčasně skončil a Španěla čekal návrat do rodné stáje. Do Citroenu. Zprvu to vypadalo na další sezónu s několika umístěními na bedně. Než přišlo Německo 2013, které Sordovo dlouhé čekání na první světový triumf utnulo. Návrat do Citroenu trval jen rok a od sezóny 2014 až do současnosti Španěl působí ve stáji Hyundai. Hned v prvním roce zajistil svému zaměstnavateli ve spolupráci s týmovým kolegou Thierrym Neuvillem, se kterým tvoří nerozlučnou kostru německé stáje do letoška, double v ADAC Rallye Deutschland. V dalších třech sezonách Sordo absolvoval většinu soutěží, vždy absentoval pouze v jednom podniku kalendáře. Další triumf ale na své konto nepřidal a následně musel dát přednost tehdy nadějnému Novozélanďanovi Haydenu Paddonovi nebo nově příchozímu Andreasu Mikkelsenovi.

Počínaje rokem 2018 Sordo plní roli týmové trojky a starty na vybraných podnicích se stará o tučné bodové příspěvky do klasifikace týmů. V roce 2019 vyhrál svou první šotolinovou soutěž MS na Sardinii. Vítězství tam dokázal obhájit i o tok později a bez jeho celoročního přispění by se Hyundai těžko stal během těchto dvou letech mistrem světa značek. Po Rallye Automobile Monte-Carlo 2021 Sordo vyměnil spolujezdce a s Borjou Rozadou hned v prvním společném startu v Portugalsku bojoval o vítězství. To nakonec nedopadlo, ale horší chvíle měly teprve nastat. Nejprve havárie na oblíbené Sardinii. Kvůli ní Španěl přišel o možnost dokončit vítězný hattrick na této soutěži. A když havárií, při které vylomil kolo, skončil i start v Keni, Rozada se vrátil domů do Španělska. Tam si letos ale vůbec nepočínal zle, když dovezl Pepe Lópeze k titulu. Do konce Sordovy sezóny zbývalo odjet poslední tři podniky. V Řecku s Cándidem Carrerou skončil čtvrtý a asfaltové podniky v Katalánsku a na Monze dojel třetí. I v tomto Sordo potvrdil svou roli důležité týmové trojky. Na start sezóny 2022 si Sordo počkal hodně dlouho. Prvým jeho podnikem bylo až květnové Portugalsko. Po nemastných výsledcích Olivera Solberga v první trojici rally se ke Španělovu prvnímu startu upíraly zraky nejen celého týmu. A Sordo ani tentokrát nezklamal. Na dvojici velmi rychlých Toyot sice nestačil, ale tu třetí s Takamotem Katsutou za volantem v Power Stage dokázal předehnat a na třetím místě do cíle dovezl nejrychlejší i20 N Rally1. Třetí nakonec skončil i na oblíbené Sardinii a opět se postaral o body pro svůj tým. Na druhou stranu jen nejnižší pódiová příčka byla na jeho oblíbené soutěži trochu zklamáním. Rok 2022 se ale nesl v bronzových barvách. Na třetím místě skončil Sordo i na Acropolis Rally Greece a tam to mělo obzvlášť velký význam. Hyundai poprvé v historii opanoval celé pódium soutěže mistrovství světa. Po vrcholu sezóny odjel Sordo ještě dvě soutěže, byly to ty dvě závěrečné asfaltové. A na těch se mu vůbec nedařilo. S blížícím se koncem kariéry ubývá možností vyhrát domácí podnik šampionátu. Letos Španělovi propadla další možnost. Od začátku hledal pořádné tempo, jakým by mohl ohrozit nejrychlejší soupeře. Marně. Rally dokončil jako pátý a zároveň až jako třetí v rámci své stáje. Závěrečné Sordovo vystoupení v Japonsku nemělo dlouhého trvání. Jeden primát, bohužel smutný, si ale připsal. Jako prvnímu mu pod rukama shořelo nové auto kategorie Rally1. Do důchodu se ale zatím ještě nechystá a dokonce by měl v nové sezóně absolvovat větší množství sedmi až osmi podniků. O domácí vítězství se ale nepopere, katalánská soutěž z kalendáře vypadla. Donutí to Sorda zůstat v šampionátu i po roce 2023?