Rozhovor se Štěpánem Vojtěchem

Těsně před odjezdem na Rally Catalunya jsme se sešli se Štěpánem Vojtěchem a povídali jsme si o zážitcích z Mexické rally, o pocitech z jízdy s produkčním vozem, o plánech do budoucna a o životě vůbec.

Štěpáne, kdy vznikla v týmu myšlenka vypustit domácí šampionát a věnovat se více startům v mistrovství světa?

Myšlenka vznikla v průběhu loňské sezony a i částečně v předchozích, protože vývoj českého šampionátu se zastavil a naopak začal degradovat. My jsme byli vždycky zvyklí vyrůstat v konkurenci, museli jsme se rvát. Ta doba, kdy tu jezdilo spoustu WRC, už je pryč. Loni zaplať pánbůh za souboje s Vencou Pechem, který byl z mnoha ohledů v drobné výhodě. My jsme tím dosáhli asi té nejvyšší mety, které jsme mohli v našem šampionátu dosáhnout, a protože chceme zachovat pokrok, nebyla jiná varianta, než se poohlédnout po něčem jiném. Mistrovství Evropy je jakoby zavřené a nemá ani ten glanc, řada těch evropských podniků nemá ani úroveň národních šampionátů, takže zbylo jedině mistrovství světa nebo nějaký jiný kvalitní národní šampionát.

Máte za sebou jeden start v mistrovství světa s Nkem, další starty se plánují. Nesměřuje to k tomu, že byste opustili závodění s WRC a věnovali se závodění s produkčním vozem, který jak si sám říkal je již na velmi dobré úrovni?

To bych předbíhal, já jsem vždycky avizoval, že bych nerad závodil s Nkem na asfaltu, protože to je určitě krok zpátky. V dnešní době závodění s Nkem na šotolině a nezpevněném povrchu je trochu něco jiného, jak už jsem říkal po Šumavě a Jänneru, ty rozdíly mezi autama se už pomalu mažou. Jede se na stejných brzdách, gumách, podvozku a je tam jen rozdíl ve výkonu, který například v kombinaci s krátkým hřebíkem na sněhu může být na obtíž. V momentě, kdy jedu ve špičkovém týmu mistrovství světa, tak nemůžu debatovat o tom, s jakým autem pojedu, taková šance se neodmítá. Samozřejmě dál držíme program WRC a nejradši bych závodil jen s WRC, protože je to nejlepší, na druhou stranu to Nko je přístupnější a člověk může jet s tou nejlepší technikou, která je dostupná, což s WRC možné není, pokud se nejede ve fabrice.

Byl s vámi v Mexiku tvůj kamarád Tomáš Enge?

Ano, byl tam, týden před rally Mexiko se účastnil závodu A1GP v Monterey. Původně jsme měli naplánováno, že bychom se jeli podívat i na něj, ale bohužel jsem měl nějaké týmové povinnosti. Tomáš tedy přijel za námi.

Kdy už se ti konečně podaří přesvědčit Tomáše, že formule jsou o ničem, aby šel do rally? ;-)

Já myslím, že on to tak trochu tuší, on má rally hodně rád a když má trošku chvilku, tak je to disciplína, kterou i relaxuje. Několikrát dokázal, že by byl v rally na velmi vysoké úrovni, protože je to člověk velmi všestranný, má cit pro auto a umí s ním pracovat. On se ani netají tím, že kdyby měl příležitost se svézt v rally, tak by nabídku určitě přijal.

Když jste byli v Mexiku, dali jste si nějakou místní specialitu? Slyšel jsem, že je tam velmi oblíbený hmyz, brouci a tak...

Tak hmyz jsme tam moc neměli, pokud jsem nespolkl nějakou mouchu po cestě…Nevím o tom, určitě jsme se místnímu jídlu nevyhýbali, ale nešli jsme úplně po místních gurmánských specialitách. Já osobně moc pálivá jídla nemusím, ještě bych po tom mohl mít nějakou běhavku…

Máš hodně nabitý program, jak se ti daří zvládat rodinnou firmu, kterou vedeš? Jaká je tam tvoje pozice a můžeš přiblížit, co to všechno čítá?

To je hodně složité, s tímto časovým vypětím. Kolem osmé vyrazím z domova a zase kolem osmé se vracím, je to takové hektické. Samozřejmě o firmu se starat musím, protože nám patří, máme spoustu zaměstnanců, což je velká odpovědnost. Řeší se všechno – od běžné záležitosti chodu firmy až po důležitější věci. Teď nedávno jsem podepisoval dealerskou smlouvu s Toyotou, takže ta náplň práce je opravdu rozličná. Je to složité, ale nezbývá než se s tím poprat.

Stíháš při tom všem ještě svoje studium na vysoké škole?

Tak to nestíhám, mám pocit, že mě asi vyloučili, nějak jsem tam dlouho nebyl…;-) Teď na to opravdu vůbec není čas, nestíhám jiné věci.

Štěpáne, zanedlouho tomu bude rok, co jste spolu naposledy závodili s bráchou Tomášem v Pelhřimově, co ten rok pro tebe znamenal a co všechno se pro tebe změnilo?

Samozřejmě, že to vnímám, uvažuji o tom, že přijdou ty závody, na které už jsem startoval sám po Pelhřimově. Všechny letošní závody vlastně kromě Mexika jsme loni ještě jeli spolu. Já jsem na bráchu právě hodně vzpomínal v Mexiku, on byl takový dobrodruh a plánoval vždycky nějaké expedice. Už třeba to trénování v Mexiku, když jsme třeba projížděli nějakým řečištěm a nevěděli jsme, jestli se zpátky napojíme na cestu, tak to je přesně věc, která by ho hrozně bavila. Prostě život je takovej jakej je, nemá smysl někde bulet na rameni, prostě je to tak, a já se musím prát a musím se snažit, aby ta práce, kterou naše rodina odvedla na závodním poli, nevyšla vniveč. Jsem strašně rád za ty šance, které teď mám a mrzí mně, že brácha neměl tu možnost se svézt na MS, protože on těmi závody žil. Musím se snažit, abych byl vidět, abych měl výsledky co nejlepší, protože závodím vlastně za bráchu a za tátu. To je můj motor a byl bych rád, aby jméno Vojtěch nevymizelo ze závodů.

Letos by měl rallysprint v Pelhřimově nést jméno Tomáše Vojtěcha jako memoriál…

Objevím se tam, jsem domluvený s organizátory soutěže, že tam budu nějakým způsobem asistovat, ale v rámci našeho programu tam nebudeme startovat.

Děkujeme za rozhovor.