Stanislav Viktora starší - specialista na Trabanty

Jméno Stanislava Viktory staršího je neodmyslitelně spjato s legendárním trabantem, se kterým jezdil přes deset let. V dnešní době se Standa účastní rallye především jako divák, někdy jako mechanik, ale za volantem závodního auta se naposledy objevil v roce 2003, jako předjezdec na Rallye Kramolín.

Profil Stanislav Viktora senior na eWRC-results.com

Stando, jaký je tvůj všeobecný pohled na rallye?

Rally je jedním z nejpopulárnějších v oblastí motosportu, kde se střídají všechny povrchy. Rallye se stále vyvíjí a hlavně se zrychluje, což je špatné. Vývoj vozidel jde také nahoru, ze špatných silnic a šotolinových úseků se dělají nové asfaltové rovnější silnice a díky tomu rychlostní průměry na RZ narůstají.

První start v Litvínově

Kdy a jak jsi se motoristickému sportu začal věnovat?

Jako mladý kluk jsem jezdil s otcem po závodech motokár, kde dělal mechanika. Motoristickému sportu jsem se začal věnovat v roce 1975, a to jako mechanik pro kamaráda, který jezdil závody do vrchu. V roce 1976 jsem se švagrem začali jezdit závody v BOAS, což bylo nutné k vyjetí licence na rallye. Po absolvování těchto soutěží jsem si v roce 1977 udělal licenci a začal jezdit rallye. K mé první rallye jsem použil rodinnou Š 100L. V té době platilo pravidlo vyjetí výkonnostní třídy, já tedy začal jezdit se švagrem v nejnížší výkonostní třídě tzv. oblasti s autem ve skupině A1, které bylo sériové a bez rámu. S tímto vozidlem jsme jezdili až do roku 1978 a potom jsem přešel na Trabanta, se kterým jsem jezdil 12 let.

Jak dlouho trvala tvoje kariéra a jaký měla vývoj?

Závodil jsem až do roku 1991, kdy po převratu se začaly měnit podmínky k závodění. To byl jeden z důvodů přestat a druhým důvodem bylo, že zdravotní stav se zhoršoval. Jednalo se o úraz z mládí, kdy jsem si zlomil pánev a krček. Protože jsem byl pro tento sport zapálený, tak jsem si zvolil kariéru mechanika u posádky Třebín – Sova a vozidlo jsem jim připravoval v dílnách mého zaměstnavatele v podniku Silnice Blatná. To v této době bylo velkým finančním přínosem pro celou posádku. Po skončení kariéry posádky Třebín – Sova jsem byl osloven posádkou Kulda – Viktora jun. , kterým jsem zajišťoval kompletní přípravu vozidla, včetně servisních prací na závodech. Po 2-3 letech mne oslovil kamarád s tím, jestli bych mu nepomohl dělat mechanika na pohárové fábii s kterou jezdila posádka Vokál - Novák.

Největší rána na Podbrdské 1979

Po skončení fabia cupu jsem nastoupil jako profesionální mechanik do dílny u Jardy Staňka v Blatné, který se zabýval úpravami a půjčováním závodních vozidel. Zde jsem se potkal na dílně i se synem, který tam byl už 7 let. Po 4 letech se vše rozpadlo a mechaniky propustil . Nastoupil jsem do normální práce a podle zdravotního stavu a času jsem pomáhal synovi, který jezdí se Šaškem. Poslední dobou se tomuto věnuji jen pasivně.

Jak se vyvíjela tvoje závodní kariéra?

V roce 1977 jsem jel první soutěž a výsledky ze začátku nebyly dobré. Vše se zlepšilo až po přechodu k Trabantům, kde jsem začal mít postupně úspěchy. Na rok 1985 jsme si vyjel 2. výkonnostní třídu a těsně před koncem kariéry i 1. výkonnostní třídu, která byla v té době nejvyšší v rallye.

Měl si nějaké vychytávky na autě oproti konkurenci?

Měl jsem převodovku pětikvalt na Trabanta a další mojí výhodou byla drobnost, že mi můj zaměstnavatel půjčoval vysílačky, abych byl kdykoliv spojen s mechaniky. Mít vysílačky bylo velkým pomocníkem, protože v té době se zajišťoval servis doprovodem, který nám prováděl servis mezi jednotlivýma rychlostníma zkouškama. Prostě tenkrát se nazajišťoval servis na jednom místě, jako je to v dnešní době.

Kolik spolujezdců si za svoji kariéru vystřídal ?

Ve Š 100L mne navigoval švagr Rynda. V Trabantech jsem střídal spolujezdce, kterými byli Kahovec, Stehlík, Pašková, Jágrik, Šicha, Saller a snad jsem na někoho nezapomněl.

Měl jsi nějakého rádce?

Tak co se týká vlastního ježdění a psaní rozpisu, to jsem neměl. Po několika letech jsem se skamarádil s Petrem Stránským, který mne naučil dělat Trabanta na profesionální úrovni. Touto spoluprací jsem se zlepšil v kvalitě a v přesnosti při práci. Podle Petra jsem si začal sám upravovat motory v dílně. Časem jsem upravoval motory i kamarádům např. pro Čadu, Taliána , Žežulku , Hartu atd.

Určitě každého bude zajímat, jaký rozpis jsi používal?

Používal jsem osmičkový rozpis s dodatky a doplňky, které mi doplňovaly potřebné infomace.

Jakého největšího úspěchu jsi dosáhl?

Několikrát jsem byl na bedně, ale největším úspěchem bylo vyjetí 1. výkonnostní třídy, kdy se třeba oblasti účastnilo 40 Trabantů a postupovaly pouze 2-3 posádky do 2. výkonostní třídy. A v této výkonostní třídě jezdilo 12 posádek a do 1. výkonostní třídy postupovaly zase maximálně 2 posádky.

V poslední době došlo v ČR k několika tragédiím, jak u posádek tak i diváků. Porovnej pořadatelské zabezpečení rallye z doby, kdy jsi byl aktivním závodníkem se současností.

Vývoj jde stále kupředu, ten se nezastaví a především doba je jiná. Pořadatelé to dělali s láskou ke sportu a zadarmo. Diváci poslouchali a byli ukáznění. Především posádky držely více při sobě, bylo více legrace před závodama. Více jsme si mezi sebou jako posádky pomáhaly, i když to byla konkurence.

Dnešní doba je taková, že pořadatelé jsou odměňováni, mají velkou zodpovědnost a těžkou práci, protože jsou diváci neukáznění a i podnapilí. Pro diváky jsou zřizována divácká místa daleko od trati a to nutí lidi jít jinam, třeba do nebezpečných míst. Někteří diváci se chovají tak, jako kdyby jim všechno patřilo.

Dnes je všechno uspěchané. Trénování jednotlivých zkoušek je omezeno jen na 2-3 průjezdy, a to je pro nováčka málo. Technici někdy buzerují neprávem na přejímkách , hlavně na jezdce s nižším číslem. FAS nařizuje to, co se v cizině jen doporučuje. Třeba na Pačejově byl problém se sedačkami z důvodu špatného překladu do češtiny pro rok 2014. Opět to byl problém pro české posádky, ale když na to upozornila zahraniční posádka, tak se děly neskutečné věci. O rozdělení licencí na 4x4 se raději nebudu vyjadřovat.

Kdy jsi jel naposledy rallye?

V roce 2003 s Favoritem jako předjezdec při rallye IC West Historic Rally Kramolín.

Určitě sleduješ současnou rallye v ČR, kde se objevují noví jezdci. Kdo Tě zaujal a co si myslíš o jeho vývoji?

Ano máme plno dobrých jezdců a hlavně spolujezdců v nižších třídách, na které se často zapomíná a moc se o nich nemluví, což mě vždy vytočí. Především v TV se o nižších třídách moc nemluví a přitom tyto posádky platí stejné startovné a věnují tomuto sportu čas jako ostatní. Momentálně je dobrý Jakeš a Sýkora a z dámských posádek jede pěkně Daňhelová.

Vím, že nějakým způsobem pořádáš setkání bývalých jezdců rallye, pověz něco bližšího v souvislosti s touto aktivitou.

Ano, pořádal jsem to každoročně několik let (v listopadu to bude 25 let) Poslední tankování s partou kolem Třebína a Sovy. Poslední dobou se přidal k tomuto Poslednímu tankování i sraz Trabant capu. Zúčastnilo se tak kolem 30-50 lidí. V roce 2013 jsem to už nedělal a předal jiným. Ono to všechno stojí hodně času kolem zařizováním ubytování, jídla, místa konání, shánění a pouštění filmů atd. Lidé se nahlásí, potom nepřijdou a tím vznikají další problém.

Něco podobného bylo u pořádání Mezinárodního Trabant srazu, který se pořádal každý rok o prázdninách po dobu 15 let. Zde jsem také skončil z důvodu chování neukázněných posádek a lidí kolem, kdy si někteří dělali, co chtěli, a průšvih byl na světě. Potom všechno odnese pořadatel, a to mne nebavilo. V dřívější době to byly srazy s rozumnými lidmi, ale dneska přijedou mladí, kteří tam hodně pijí alkohol a pak blbnou s auty.

Jméno Viktora nevymizelo ani v současnosti z rallye, protože se na místě spolujezdce objevuje tvůj syn. Pověz nám něco o tom, jak se k rallye dostal a jaký je tvůj pohled na jeho působnost.

Samozřejmě to viděl u mě, měl rád rallye a motoristický sport . Po vyučení nastoupil do servisu. Potom dostal nabídku dělat závodní auta u Jardy Staňka jako profesionální mechanik a o této nabídce samozřejmě neváhal. Zároveň se naskytla příležitost jet jako spolujezdec s Milanem Panuškou na Fordu Ka . Ve své kariéře si vyzkoušel pozici jezdce s Pavlem Kubešem na Favoritu. Jako spolujezdec jezdil s Kuldou, s majitelem týmu Jardou Staňkem a s Trnkou jezdili s týmovým vozidlem Ford Cosworth, který se připravoval v dílnách u Jardy Staňka . Potom následovala pohárovka s Šaškem a Horou. Po skončení poháru Škoda Fabia Capu se uvažovalo o novém autě, protože Ford byl nespolehlivý, tak se postavila nová EVO 8 pro Trnku, se kterým jezdil jako spolujezdec.

Následovala nabídka od pana Šaška, kde jezdili na Felicii. V současné době mají k dispozici Fiat Punto. Také usedl vedle Míry Levory, také se svezl s Hodaněm, Turečkem, Šimečkem, Šlehoferem, s Dohnalem na S2000 byli v Příbrami 3. absolutně. Letos jel s Vencou Stejskalem Pačejov, kde vyhráli svoji třídu. Samozřejmě si nevzpomenu na další jezdce, se kterými jezdil. Prostě Standa zažil hodně úspěchů, ale také plno bouraček. Největší byla asi se Šaškem v Zálesí na Rallye Šumava.

Profil Stanislav Viktora junior na eWRC-results.com

Standa je svědomitý, ke každé soutěži přistupuje profesionálně a za to ho chválím. Další předností je to, že závodním autům rozumí z důvodů zkušeností z bývalého zaměstnání. Jsem rád, ře se věnuje tomuto sportu, je to jeho koníčkem, protože je to lepší než kdyby seděl v hospodě každý den nebo se mohl věnovat ještě něčemu horšímu. Nedávno se oženil, čili velká životní změna a od toho se bude vyvíjet další působnost v rallye.