Robert Čonka: „Proč nedošlo ke sloučení šampionátů?“

Zatímco v roce 2012 Robert Čonka vládl ve sprintech třídě 7 a stal se jejím šampiónem, loni se mu zdaleka tolik nedařilo. Úvod sezóny měl ještě dobrý, když na Vrchovině zvítězil a na Kopné nestačil pouze na Michala Horáka. Poté však jeho fabii postihla série technických problémů, také on sám se nevyvaroval několika chyb a výsledkem byla až konečná „bramborová“ pozice. Letos pak dlouholetý soutěžák pravidelné starty neplánuje, nicméně na nadcházejícím sprintu – populární Kopné – chybět nehodlá.

Roberte, můžeš ještě zpětně zhodnotit uplynulou sezónu?

„Hodně se podobala té před vydařenou předloňskou. Byla smolná a svým způsobem demotivující. Chybovali jsme my a tentokrát nás nepodržela ani technika. Raději zapomenout a hledět jen dopředu. Vlastně celý loňský rok byl takový špatný a ani rallye to v mém případě nevyžehlila.“

Zatímco předloni ses ve sprintech stal šampiónem třídy 7, loni jsi skončil „až“ čtvrtý. Bereš to jako zklamání?

„Upřímně, beru. Na obhájení titulu jsme měli. Prostě si ale musí všechno sednout dohromady a to se nám nedařilo. Rychlost jsme měli, ale zlobivá technika i naše chyby nás stály lepší umístění. Dvakrát jsme odpadli z prvního místa těsně před cílem. Jednou nás o vítězství připravilo pomalé auto před námi. Všem medailistům nicméně zpětně gratuluji. Za pěkné výkony a spolehlivost si svá umístění určitě zasloužili.“

Jak hodnotíš loňskou konkurenci ve třídě 7?

„V podstatě jsme až do konce bojovali o celkovou bednu, takže asi byla dobrá. Je ovšem pravdou, že bývala větší a vyrovnanější. Já mám však radost z každé posádky v jakékoliv třídě. Pokud by všichni vytáhli své feldy a fabie, aut v „sedmičkách“ by hodně přibylo. Ovšem s politikou vedení současných soutěží je asi reálnější setkání s mimozemšťany, než smysluplná koncepce a přiblížení se realitě finančních možností jednotlivých posádek. Všechno je strašně předražené a tendenčně vedené. Pořád je něco nového… třeba letos helmy!!! O startovném a jiných radostech ani nemluvím. Takže nás, MALÝCH kluků, bude pořád méně…“

Stíhal jsi sledovat i ostatní třídy a absolutní pořadí? Komu jsi držel palce a zaujal tě někdo z mladé generace?

„Palce držím Honzovi Dohnalovi s Kubou Venclíkem a přeji jim hodně výrazných úspěchů. Kdo Honzu zná, tak ví, kolik soutěžím dává a jaký je to profesionál. Mladé jsem přestal sledovat odchodem Vendy Kopáčka. Když totiž vidím, jak jeden nejmenovaný tým jeho a pár dalších mladých kluků vygumoval, tak se tím nechci nijak zaobírat. Raději se soustředím na náš výkon a výkony mých kamarádů a samozřejmě kamarádek:-). Hlavně ve zdraví dojet a mít fajn pocit z jízdy.“

Při absenci tvého stálého spolujezdce Petra Zátka Tě v Krkonoších navigovala Klára Šillerová. Můžeš zhodnotit spolupráci s oběma?

„K Petrovi není co dodat. Pořád nás to spolu baví a to je důležité. Máme v autě dobrou chemii a navzájem se dobře doplňujeme. Jezdíme spolu už nějaký ten pátek a končit se nám zatím nechce. Klára je super profík. Jelo se mi s ní skvěle. Je z ní znát velká praxe a je hodně v pohodě. Dokáže spoustu věcí vyhodnotit a nazvat pravým jménem, což asi nejde všem pilotům hned pod fousy. Naše spolupráce byla skvělá. Pokud Petr nebude moci a Klára bude mít čas, je první volbou.“

Na který okamžik loňské sezóny vzpomínáš nejraději?

„Nejraději na Rally Vrchovina. Zde jsme skončili sedmnáctí absolutně a třináctí do klasifikace sprintrally. Jelo se na sněhu a nás to děsně bavilo. Sníh mi učaroval. Tak krásně se už asi nesvezu. Vidět za sebou v celkovém pořadí spoustu silných aut příjemně pohladí na duši.“

Je naopak nějaký moment, na který bys raději zapomněl?

„Paradoxně zase Vrchovina. Hon na posádky s radarem a arogantní chování paní ředitelky mě ještě dnes hodně mrzí a jsem rád, že tahle soutěž vypadla z kalendáře.“

Automobilové soutěže v Čechách neprožívají v poslední době zrovna idylické období. Navrhoval bys, coby dlouholetý soutěžák, nějaké změny, které by mohly situaci a pohled široké veřejnosti na rallye zlepšit?

„Osobně pořád nechápu, proč nedošlo ke sloučení obou šampionátů. Na tak malou zemi mít tři stupně závodění pod hlavičkou Federace automobilového sportu mi prostě přijde moc. Lepší je udělat osm pěkných soutěží propojením jednotlivých pořadatelů v rámci regionů. Zlepšilo by to organizaci, zabezpečení a přilákalo více posádek na start. Pohár ČR bych nechal zvlášť, či ho propojil s ČMPR nebo Volným pohárem. Věřím, že při troše dobré vůle by se cesta našla. Více nemá cenu se k tomu vyjadřovat. Vše již bylo řečeno jinými a kompetentnějšími lidmi, než jsem já:-).“

Letos ses zatím na tratích rallye neobjevil. Jaké máš plány do letošní sezóny?

„Plány nemáme žádné. Jedeme se svézt na Kopnou a vzhledem k mé velké časové vytíženosti pojedeme nejspíše podle toho, na co bude čas.“

Jsi nejen automobilovým závodníkem, ale i sportovním fanouškem všeobecně. Kdo z dalších odvětví ti v poslední době udělal radost? Stihl jsi nějaké sportovní akce navštívit?

„Letos tomu moc nedávám. Mám opravdu hodně práce. Byl jsem na fotbale a hokeji… klub snad nemusím ani říkat. Jak vědí moji moravští přátelé, tak jedině Sparta:-)!!! Těším se na hokejový světový šampionát. Jsem rád, že to zase vede Růža a věřím, že nám hokej opět bude dělat radost. Závěrem zdravím všechny přátelé a rallyové fanoušky. Potkáme se na Kopné!!!“