Velký vánoční rozhovor s Martinem Prokopem - I. díl

Martin Prokop v příštím roce odstartuje do své desáté sezony v mistrovství světa se soukromým týmem Jipocar Racing, který připravuje dva Fordy Fiesta RS WRC. Letos dosáhl se spolujezdcem Michalem Ernstem několika pozoruhodných výsledků, ke kterým jistě patří čtvrté místo z Německa, čímž dosáhl nejlepšího umístění českého jezdce v MS v historii. Svým celkovým devátým místem v klasifikaci mistrovství světa mnohé překvapil. Martin by měl v příštím roce odstartovat do své sté soutěže v mistrovství světa rally WRC a netají se ambicemi být nejrychlejším soukromým jezdcem. Před koncem roku jsme měli příležitost si s Martinem popovídat, a tak jsme ji využili. Vznikl z toho velmi obsáhlý rozhovor, který jsme proto rozdělili na dva díly.

Martine, start do desáté sezony v Mistrovství světa a doba před koncem roku, to je trochu čas k zamyšlení. Jak dnes zpětně hodnotíš svůj vstup do MS v rally?

Předně první věc, co bych dnes asi udělal jinak, by bylo to, že bych do světa vyrazil dřív. Rok, který jsem doma strávil ve „wéercéčku“, to nebyly nejlépe investované sponzorské peníze. Kdybych je použil o rok dřív, tak věřím, že by mi to hodně pomohlo. Tehdy byla správná doba pro juniorské závodění. Byla tam správná auta a správní jezdci. Myslím si, že ten poslední rok v Čechách už jsem s WRC prostě jet neměl.

I přesto, že jsi získal svoje první absolutní vítězství na Rally Šumava?

I přesto. Zrovna tohle vítězství mi určitě nic nepřineslo. Možná to byla taková malá vstupenka mezi české mazáky, ale musím říct, že vstupenka mezi mazáky ve světě je mnohem těžší k získání. Myslím si, že jsem třeba také trávil zbytečně příliš času v jednom autě. Chtělo to asi více odvahy, skočit do většího auta, zariskovat a zajet nějaký výsledek. Získával jsem zkušenosti pomalu a chtělo to možná využít trochu toho dravějšího mládí a menšího smyslu pro zodpovědnost. Dneska už mi je přeci jen přes třicet a už se na spoustu věcí dívám jinak. Mnohem víc o věcech přemýšlím, uvědomuji si jejich cenu a váhu, a to je někdy na škodu. Zkušeností už je dnes dostatek a myslím, že bych dnes dokázal vychovat mladého jezdce pro mistrovství světa nebo mu alespoň ukázat směr. Šel bych na to úplně jinak. Zkoušel jsem pár mladým klukům radit, ale stejně měl každý svou hlavu. Možná k tomu ještě dojde, že by chtěl někdo převzít nějaké zkušenosti, přeci jen tým, který jsme vybudovali na to připravený je, ale teď se tím nezabývám.

V tvém případě to asi byly docela draze nabité zkušenosti v začátcích působení v MS, nebo ne?

Byly, ale bez nich to rozhodně nejde. Buď máš vedle sebe někoho, kdo přesně ví, co a jak, pak se dá dost věcí urychlit, přeskočit, ale bez toho si na spoustu věcí musí člověk přijít sám. Je často vidět, že přijde do závodů mladý, rychlý kluk, dokáže jednorázově ohromit, ale nedokáže uspět. Těch jmen je mnoho. Třeba Tänak. Ohromil rychlostí, ale potřeboval podle mě ještě rok dva zůstat v MS a pak by uspěl. U mladých kluků je největší problém zkrotit tu horkou hlavu a udržet si rychlost.

Ty jsi měl v začátcích nějakého rádce? Musí být asi dost těžké bez zkušeností rozpoznat koho mám poslouchat a kdo mi může poradit…

To je skutečně šílený. Když do rally vstoupí kluk, který chce závodit, tak se kolem něj vynoří spousta lidí…Tehdy ze začátku v tom byl dost velký hokej, ale můžu říct, že mým štěstím bylo, že se mě ujal Venca Arazim a ten mi na počátku moc pomohl. Vstupem do mistrovství světa bylo ale všechno jinak. Všechno bylo nové a nestydím se říct, že jsme byli velkými průkopníky, protože jsme z Čech šli jako soukromý tým první ven do světa. Vstoupili jsme do mistrovství světa, ale do MS juniorů, který má ještě jiná pravidla než klasické MS, takže to bylo něco úplně nového. A tím nemyslím jenom tratě, ale i všechno kolem. Rychlostní zkoušky v mistrovství světa mají úplně jiný charakter a ani dnes se nedá říct, že bych je znal.

Po těch letech, co jsi ve světě, si ale rozhodně musíš některé úseky na rychlostních zkouškách už pamatovat. Nebo to tak není?

Ale ano, to si pamatuji, ale určitě ti neodříkám celou erzetu od startu do cíle, jako jsem to po dvou letech v rally v České republice dokázal. Když bys přišel před startem mezi jezdce na Ounimphoju ve Finsku, tak bys viděl, jak se tam všichni obrazně řečeno klepeme jak ratlíci. Jediné, co před startem všichni ví, že tam jsou nějaké horizonty, a že to pojede strašně rychle. Ale co se tam přesně bude dít, to dopředu nevíš. Všichni z toho mají obrovskou úctu a je to těžko popsatelné. Rychlostní zkoušky jsou tak dlouhé a různorodé, že není šance si celé rally zapamatovat.

Vyzkoušel jsi v mistrovství světa snad všechny kategorie automobilů od S1600 až po WRC. Když bys dnes porovnal vůz kategorie WRC řekněme specifikace 2008 a nové WRC s motorem 1,6, myslíš si, že ta stará WRC se silným motorem by byla stále rychlejší?

Určitě by nebyla rychlejší. Možná by se našla rychlostní zkouška, kde se jede vyloženě na motor, tam by možná dvoulitrové WRC zvítězilo, ale kde je technická trať, tak tam ne. Dvoulitr jel víc a hlavně rychleji. Ta 1,6 je na vysoký rychlostní stupeň už hodně slabá a je cítit obrovský přítlak křídla, které auto už rychleji přes odpor vzduchu nepustí a maximální rychlost je proto dramaticky nižší než u starého WRC. Podvozek je ale výrazně rychlejší. Podívej se na závody na šotolině, co dnešní WRC udělá po dopadu za horizontem. Neudělá nic, vůbec to neřešíš, nemáš žádný limit. Neřešíš, jestli auto přejede díru, jestli přejede kámen, můžeš si dovolit strašně moc.

Není z tvého pohledu trochu škoda, že ta nová auta tak strašně skvěle fungují?

Na jednu stranu to tak je, že auto hrozně vydrží podvozkově, ale tím, jak zmizely aktivní diferenciály, tak ta nová auta vyžadují o dost jiný jezdecký styl. Musí se jet o dost agresivněji, rozhazovat auto do smyku v zatáčce a to je podle mě pro diváka atraktivnější než bylo u posledních „velkých“ wrců. Pro mě osobně je tenhle nový styl docela problém, protože jsem byl vždycky spíš zastánce čisté stopy. S dvoukolkou jsem jezdil spíš čistě a teď musím jet o dost jinak. Před zatáčkou auto rozhodit, zatáčku projet smykem a na výjezdu už být srovnaný a jet rovně pryč. Tím, že auto nemá žádné aktivní systémy a je vlastně „hloupé“, tak tím je to podle mě divácky zajímavé. A tím, že se jede na hraně, tak to musí i diváky bavit.

Zajímáš se o to, jak jedou soupeři? Do jaké míry sleduješ jízdní styl a výkony svých soupeřů?

Musel jsem je začít hodně sledovat. Trochu jsme uvízli na mrtvém bodě a já jen těžko zjišťoval, kde ztrácím na soupeře ty drahocenné vteřiny. Z našeho rozpisu i z průjezdu rychlostní zkouškou už jsem měl třeba dobrý pocit, ale ten čas v cíli tam stále nebyl. Seděli jsem se svým šéf technikem a říkal jsem mu: „Mates, já už nevím, co mám dělat, a kde to necháváme. Jedu, že se můžu přetrhnout, a nevím, kde to je.“ Začali jsme tedy studovat onboardy a našli jsme nějaké problémy. Ty se postupně snažím odstraňovat, ale celkově jsme došli k tomu, že nasazení nám rozhodně nechybí, někdy spíš naopak a je to moc. Někdy mě to z přemíry nasazení hází mimo stopu, což se samozřejmě divákům líbí, plácají mě po ramenou, že se za autem práší a lítá bordel… Ale já nechávám v takto projetých zatáčkách čas. Zjišťovali jsme tedy i ze studia průjezdů zatáčkou u soupeřů, kde jsou ty rozdíly a zkouším na tom pracovat. Jde to ale postupně, pomalu, a jsem schopný se soustředit na dvě – tři věci, ale nejde to všechno najednou. Celkově ale na sobě cítím posun a jsem rád, že to výsledky a snižující se ztráta na soupeře potvrzují.

Máš šanci porovnávat data z telemetrie od některých soupeřů?

Občas se k nějakým datům po velkém přemlouvání Malcolma dostaneme, ale i jedna RZ je takový objem dat, že se v tom dá jen velmi těžko rychle zorientovat. Loni jsme v tom porovnávání dat hodně zabředli a teď to zkouším jinak. Koukáme na onboardy a data zároveň a to nám umožňuje nalézt rozdíly, které běžným sledováním videa neodhalíte. Zatím v tom vidím smysl a na některé věci jsem přišel. Jen je problém s časem. Během soutěžního dne na to není čas a málokdy to zvládneme připravit do dalšího dne tak, abychom si ráno narychlo řekli jak s autem zachází ostatní kluci, a co mám zkusit změnit.

Snažíš se na sobě pracovat, co se týče stylu jízdy, i nějakým jiným způsobem?

Letos jsem třeba byl několikrát jezdit na okruhu s učitelem. Dohodl jsem se s Tomášem Engem, a byl jsem na Red Bull ringu v Rakousku, kde jsem piloval stopu a jízdu na asfaltu. Tomáš je naprosto precizní člověk. Co se techniky a nastavení auta týče tak neznám lepšího profesionála. Byla to v podstatě autoškola a Tomáš mi vše vysvětloval, pak si sedl vedle mě a musím říct, že mi opravdu moc pomohl. Najednou jsem pojetí stopy začal vnímat jinak než klasický rallyový jezdec. Je to vše o plynulosti a souslednosti. Spojitost mezi okruhy a rally určitě je. S Tomášem jsme jezdili na okruhu s Lamborghini, které má víc jak 600 koní a zhruba to odpovídá ekvivalentu vozu WRC na úzké asfaltové trati. Byla to ohromná zkušenost a do budoucna se chci ještě dál věnovat takové přípravě.

Bylo třeba něco, v čem tě Tomáš úplně změnil, co jsi podle něj dělal úplně špatně?

Měl jsem třeba dost jiný pohled na ideální stopu na okruhu. Tomáš mi pak s civilním autem ukázal ideální stopu a dost jsem koukal. To by mě jako soutěžáka nenapadlo. Měl samozřejmě pravdu v tom, že takto je to rychlejší a to mi určitě pomohlo.

Na jakém povrchu se dnes cítíš líp? Vyrostl jsi na asfaltu, ale lepší výsledky si zajel na šotolině.

K tomu se nerad vyjadřuji, ale je fakt, že nejlepší výsledky jsem zajel na šotolině, ale třeba i Německo patří mezi závody, které mi sedí, a zajel jsem tam dobře. Dnes se dá ale říct, že víc kilometrů s WRC jsem určitě odjel na šotolině.

Martine, přejeme klidné a příjemně prožité Vánoční svátky a hodně zdraví a závodnického štěstí v nadcházející sezoně.

Druhý a v mnohém osobnější díl velkého rozhovoru s Martinem prokopem Vám přineseme 27.12.2013