Ohlédnutí za sezónou 2005 - Martin Prokop

Martin Prokop má za sebou první kompletní sezónu v juniorském šampionátu mistrovství světa. Vedle toho absolvoval i vybrané podniky domácího mistrovství. Jaká tedy byla sezóna 2005? Úspěšná nebo ne? Pojďme si ji projít s jeho vlastními komentáři.

Pokud chceme mluvit o letošní sezóně, musíme se vrátit až do září roku 2004. Tehdy se Martin Prokop odhlásil z Rallye Příbram a naznačil, že má v plánu něco jiného, než jen český mistrák. „Jak jsem řekl, ve velkém šampionátu již výš asi nepůjdeme a jet v Příbrami jenom pro radost z jízdy by bylo dost drahé potěšení. Chtěl bych jít dál, takže jsme se rozhodli Příbram vynechat a rozjet jednání o přestupu do jiné, perspektivnější kategorie. S jakým autem vyjedeme zatím neprozradím, ale dopředu můžu říct, že to bude pro mě velká výzva a že bych rád všechny své příznivce ještě letos příjemně překvapil,“ říkal tehdy tajemně Martin.

Nakonec vyšlo najevo, že pro novou sezónu si nachystal jak nové auto – Suzuki Ignis S1600, tak absolvování kompletního šampionátu JWRC. Vydal se tak cestou nelehkou, ale správnou. Pro mladého perspektivního jezdce by nemělo velkou cenu jezdit pouze domácí soutěže. Správně usoudil, že je třeba začít sbírat zkušenosti v mistrovství světa.

Janner rally
Jako první soutěž na seznámení s novým autem si naplánoval první závod MČR – rakouský Janner rally. Všechno ale probíhalo dost nakvap, vždyť nové auto se v dílnách Jipocaru objevilo až 23. prosince. Mechanici tak měli o práci postaráno. „Poslední dny před soutěží byly hodně hektické a s mechaniky jsme se v dílnách střídali téměř nepřetržitě. Vše se nakonec zdárně podařilo, i když havárie doprovodného kamiónu při cestě do Rakouska nás hodně vystrašila. Naštěstí se vozu nic nestalo, jediným handicapem bylo, že jsem se s vozem před startem téměř nesvezl,“ popisoval krušné chvíle Martin.

Na samotné soutěži se ale s autem sžil velmi rychle a ačkoliv druhý nabral devítiminutovou ztrátu po výletu mimo trať na RZ16, ani tato ztráta je nepřipravila o průběžnou druhou pozici ve třídě. Když pak v závěru soutěže havaroval vedoucí Pavel Valoušek, Martin Prokop s Petrem Grossem se mohli radovat z vítězství v hodnocení skupiny A a třídy A6. „Bez pomoci diváků, kterou organizoval soutěžák Viktor Szabó, bychom asi v soutěži na RZ16 skončili. Za to patří všem velký dík.“ Janner byl ale jen předehrou před první velkou soutěží.

Rally Monte Carlo – 21. místo celkově, 9. v JWRC
Slavná Rally Monte Carlo se stala mezním bodem kariéry dvaadvacetiletého Martina Prokopa, protože právě tam si odbyl světovou premiéru. Nebylo divu, že byl ze všeho trochu vyjukaný. „Rychlostní zkoušky jsou charakterem zcela odlišné od toho, co znám z Česka. Nenajdete zde delší rovinku, stále je to z rohu do rohu, pravidlem zkoušek je značné výškové převýšení mezi jednotlivými úseky,“ popsal své první pocity po absolvování seznamovacích jízd Martin Prokop. Oporou mu byl spolujezdec Petr Gross, který sjel ze startovní rampy monacké soutěže už poosmé. „Kromě úvodní vložky Ilonse – Pierlas všechny ostatní z větší části Petr v minulosti absolvoval. Proto byly jeho poznatky pro psaní rozpisu velkým přínosem,“ poznamenal Martin.

I tak se ale nevyvaroval chyb. První přišly už druhý den: „S příchodem večera začala vlhká místa na trati namrzat, což přinášelo řadu krizových situací. To se potvrdilo zejména na RZ9, kde bylo po trati hodně rozbitých aut. V jednom úseku jsem zachytil o betonový mostek, ve druhém, asi kilometr před cílem (Wilks zde urazil kolo), jsem trefil skálu. Navíc mi zhasl motor, ale kromě časové ztráty to odnesl pouze poškozený ráfek.“ Nejhorší chvíli ale zažil na RZ13. „Na sněhu jsem auto neudržel na cestě a vypadli jsme ven. Z mého pohledu to vypadalo špatně, naštěstí nám pomohli diváci, mezi nimi i skupina českých fanoušků.“

Nakonec tedy dokončil soutěž na 21. místě celkově, v kategorii JWRC byl devátý, tedy jedno místo od prvního bodu. Klíčové ale pro něj byly především získané zkušenosti. „Start na Monte byl určitě úplně něčím novým v mé kariéře. Nic podobného jsem zatím nezažil, a proto byla cílová rampa mým snem. Dojetí tak slavné soutěže je prostě něco nádherného. Špička juniorů jede hodně rychle, přesto se domnívám, že lze s nimi soupeřit. Ztrácíme 1-2 sekundy na kilometr a to se dá stáhnout. Před startem jsem předpokládal větší odstup,“ řekl v cíli Martin Prokop a spolujezdec Petr Gross dodal: „U Martina nešlo v Monte ani tak o výsledek, jako o to celou soutěž absolvovat. Poznal, že světové soutěže jsou náročné jak fyzicky, tak zejména v nutnosti udržet maximální koncentraci po celé tři dny. Opravdu na těchto rychlostních zkouškách není prostor pro odpočinek.“

Rally Šumava
Až v polovině února se Martin Prokop svezl s novým vozem na sněhu. Začátek soutěže mu docela vyšel a držel se na druhém místě za Valdou. Na RZ4 však po chybě ztratil více než pět minut. „V první třetině vložky, na rychlém asfaltovém úseku na pětku zakončeném velkými brzdami, se mi nepodařilo Ignise na hřebících zastavit. Proto jsem alespoň zatáhl ručku a vůz šel bokem do stráně. Při tomto výletu došlo k vyzutí obou pravých pneumatik, takže jsem zanedlouho musel zastavit. Nezbývalo nic jiného než obě kola s Petrem vyměnit, což značilo obrovskou ztrátu a propad na předposlední místo třídy,“ popsal incident Martin.

Druhý den se postupně dostával do tempa, takže se posunul alespoň na třetí příčku za Valouška a Petáka. „Chtěli jsme zkusit dostat se ve třídě co nejvýše a tomu jsme podřídili vše. I když po pátku jsem nejel zcela optimálně, když se mi hlavou honily vzpomínky na těžkou havárii v roku 2002. Tehdy jsem rovněž nedobrzdil po rychlém náletu a po nárazu do domu jsem skončil v nemocnici.“

Valašská rally
Fantastickým výsledkem skončila pro Martina Prokopa Valašská rally, když skončil čtvrtý absolutně a skupině A naprosto dominoval. Od první rychlostní zkoušky nasadil pekelné tempo s časy v desítce absolutního pořadí. Během soutěže zajel šest pátých časů, na RZ10 si dokonce o příčku polepšil a před sebou nechal pouze trojici vozů kategorie WRC. „Ačkoliv jsem na Valašsku ze sebe vydal maximum, určitě jsem nevyužil Ignise na sto procent. Vůz má stále velké rezervy, ale často je to v místech na srdce. Doufám, že se na asfaltu s podobným výkonem soupeřům v JWRC přiblížíme, bohužel na šotolině jsem stále úplným začátečníkem a Sardinie bude pro mě hledáním,“ říkal po závodě.

Rally Sardinia - 23. místo celkově, 7. v JWRC
První světový závod na šotolině měl být první skutečně těžkou zkouškou. Před závodem si toho byl vědom i Martin. „Ačkoliv jsou vložky velmi hezké a technické, některé úseky jsou skutečně hodně rozbité a řada pasáží je v úzkém. Již nyní mám obavu, jak náročnou trať zvládne náš Ignis. Zdá se mi nereálné, abychom se v daných podmínkách vyvarovali jakémukoli problému.“

Hned první etapa mu dala za pravdu. Díky několika defektům hodně ztratil a po prvním dnu byl až jedenáctý mezi JWRC. Jednou dokonce měnil obě přední pneumatiky. „Na zkoušce jsem nejprve zaregistroval stojící vůz Pavla Valouška, abych zanedlouho opět začal pociťovat obtíže s ovladatelností Ignisu. Nejprve na jedné straně a zanedlouho i na druhé. Bylo to něco příšerného a nechtěl jsem riskovat nejen možné poškození vozu, ale i případnou havárii, a tak jsme s Petrem asi tři kilometry před cílem zastavili a obě kola vyměnili. Nejhorší je, že vůbec nevíme, kde jsme k defektům přišli.“ Díky tomu ztratil nejen devět minut. „Úvodní etapa byla neskutečně náročná, v autě se teplota pohybovala kolem padesátky stupňů, na fyzičce se svou porcí podepsaly i výměny pneumatik. Soutěž je ale teprve ve své třetině a určitě pravé peklo přijde ve druhé etapě. Podle ohlasů má problémy i řada konkurentů, a tak se třeba štěstí konečně usměje i na nás,“ řekl po první etapě Martin.

Štěstí se nakonec na posádku týmu Jipocar Racing přeci jen usmálo. Po výpadcích Katajamäkiho, Baldacciho a Cecchettiniho se posunula na sedmou pozici, zaručující premiérové dva body do klasifikace juniorského šampionátu. Zároveň patřila ke čtveřici dvojic, které absolvovaly soutěž bez využití pravidla „SupeRally“. „Naším cílem bylo absolvovat celou soutěž, což se nám podařilo zdárně splnit. Z toho mám velkou radost, kterou navíc umocňují i získané body. Přesto byla italská soutěž vůbec nejtěžším podnikem, který jsem za svou kariéru absolvoval. Něco podobného jsem si nikdy nedokázal představit a snad ani připustit. Soutěž byla náročná nejen na techniku, ale rovněž fyzicky. Z tohoto pohledu na sobě musím dále pracovat. Na druhou stranu mi soutěž na Sardinii dala hodně nových poznatků a zkušeností, kterou jsou k nezaplacení. Na šotolině se však mám ještě hodně co učit, musím zapracovat na stopě a tomuto povrchu přizpůsobit i rozpis.“

Rally Český Krumlov
Přechod zpět na asfalt nebyl jednoduchý. Martin startoval naposledy na asfaltu při Valašské rally a šotolinové návyky ze Sardinie jeho jízdu notně poznamenaly. „Přechod ze šotoliny na asfalt byl horší než jsem si připouštěl. Určitě to chtělo před startem chvíli testovat, avšak tentokrát to nebylo technicky možné. V úvodu soutěže jsem moc brzo brzdil, také jsem se nedokázal optimálně opřít do gum,“ uvedl Martin.

I tak se pokusil navázat na čtvrtou příčku absolutně z Valašska a do soutěže vstoupil dvěma pátými časy se skalpy Kopeckého, Trněného či Trojana. Na RZ4 ale postihl Prokopa defekt levé přední pneumatiky, který pro boje v absolutní klasifikaci znamenal citelnou ztrátu přes dvě minuty. „Řekli jsme si s Petrem, že Tisovku zkusíme zatáhnout, takže jsem do toho šel i v šotolinové pasáži asi dva kilometry po startu dost odvážně. Někde v tomto úseku se guma prorazila. Postupně ucházela, takže jsme museli zvolnit, pak jsme ještě zůstali zaklíněni v křoví ve známé televizní vracečce, kde jsme ztratili další vteřiny.“

Druhý den bojovali Prokop s Grossem více s pneumatikami než s konkurencí. „Celý závod jsme jeli na gumách, které jsou k dispozici pro mistrovství světa. Ty se však ukázaly pro teploty, které při soutěži panovaly, otřesné. Určitě při použití jiné směsi či michelinek, které měla k dispozici konkurence, bych byl o sekundu na kilometr rychlejší,“ uvedl závěrem.

Rally Akropolis - 24. místo celkově, 7. v JWRC
Ani druhá šotolinová soutěž nezačala pro Martina ideálně. „V úvodní sekci jsem se nemohl dostat do optimální pohody a docela jsem se trápil. Psychicky mi nepřidaly ani polohodiny na trojce, kdy se auto v náročném sjezdu urvalo a zastavilo se kousek před propastí. Naštěstí jsme mohli po chvíli pokračovat.“ Dva průjezdy nejdelší RZ (32,55 km) byly pro posádku neskutečně náročné. „Už v cíli prvního průjezdu jsem byl neskutečně naštvaný. Gumy fungovaly optimálně tak dvacet kilometrů, posledních pět to byl jen boj o přežití a trápení. Do cíle jsme dojeli zcela bez vzorku. Před druhým průjezdem jsme dali na předek Ignisu nové gumy a se svým výkonem na dvaceti kilometrech vložky jsem byl maximálně spokojen. Bohužel přišel nečekaný defekt levé přední pneumatiky, který naše snažení opět zhatil. Bylo to jako studená sprcha. Navíc v úzkém a dlouho jsem nemohl najít optimální místo na zastavení. Dokonce jsme dvakrát zastavili a znovu pokračovali, posléze jsme měnili defekt u jednoho z pořadatelů, jenž na náš stojící vůz upozorňoval další posádky,“ dodal.

Druhý den už se problémy s pneumatikami neopakovaly, objevily se ale jiné. Martin začal mít problémy s bolestmi zad. „Musel jsem si vzít v servisu nějaké prášky, nebylo mi moc do zpěvu. Hlavně v rozbitých pasážích to bylo hodně nepříjemné a dost to bolelo.“ I přes tento handicap se ale díky výpadkům soupeřů posunuli na sedmé místo, které nakonec uhájili až do konce.

To však neznamená, že vše šlo hladce. „Kousek po startu nejdelší zkoušky se nám za svody rozpadl výfuk. To se ihned podepsalo na výkonu Ignisu. Ale spíše jsem se bál, aby to nepoškodilo Ignis výrazněji (tlumiče nebo nádrž), přesto jsme se rozhodli pokračovat bez zastavení až do cíle. Za cílem jsme museli okamžitě pod auto a poškozené díly jsme odstranily. To pro nás znamenalo pětiminutové zpoždění do další časové kontroly a tím pádem padesátisekundovou penalizaci. V tu chvíli jsem si myslel, že juniorské body jsou nám nadobro vzdáleny,“ popsal technické komplikace Martin. Problémy měli ale i soupeři, a tak si nakonec dva body přeci jen odvezl. „Jsem velmi rád, že to tak dopadlo a body jsou pro nás příjemnou odměnou za naše snažení.“

Bohemia rally
Krátce po úspěchu na Akropolis se posádka objevila i na Bohemce. „Původně jsme Bohemii neměli v plánu, ale za situace v českém šampionátu nechceme přijít o šanci bojovat o titul. Už se velmi těším na asfaltovou konfrontaci s domácí špičkou a zejména Pavlem Valouškem.“

Začátek se mu ale vůbec nevydařil. „Těšil jsem se na pěkné počasí a z deště jsem byl hodně naštvaný. Navíc jsem na první dvě vložky zvolil špatné gumy a zbytečně jsem se trápil. Vůbec jsem se nemohl dostat do tempa, když už to vypadalo lépe, přišel nějaký smyk nebo jiný incident, který mě opět trochu rozhodil. Třeba jsem se dvakrát vyhýbal psům na trati. Zbytečně jsme hodně ztratili,“ hořekoval Prokop. To horší ale teprve mělo přijít.

Celý den se Martin potýkal s brzdami. V závěru dlouhých vložek vadly, při druhém průjezdu liberecké vložky dokonce zapříčinily drobný výlet mimo trať. Po defektu Valouška na RZ6 se přesto Prokop s Grossem dostali do čela, ale vedení do konce etapy neudrželi. Důvodem bylo prasklé vahadlo a jízda kompletně bez brzd na části předposlední a poslední vložky dne. To znamenalo sedm a půl minutovou ztrátu a propad výsledkovou listinou. „Poskočili jsme do vedení a chystali se na atak Štajfa, bohužel nás technická závada připravila o možnost bojovat o přední příčky absolutního pořadí. Závada přišla bez varování, naštěstí v místě, kde jsem celou situaci dokázal vyřešit. Ale tak rychle jsem ještě nikdy neměl kvalty seřazeny dolů!,“ popsal kritický moment.

Po prvním dnu pomýšlel na odstoupení, mechanici však ve večerním servisu dokázali závadu provizorně odstranit a Prokop s Grossem vyráželi vstříc nedělní etapě s citelnou ztrátou až ze sedmé pozice ve skupině A. „Neděle už byla na S1600 moc rychlá a nedalo se pomýšlet na výraznější posun kupředu. Přesto jsem velmi rád za tři nejrychlejší časy ve skupině A.“ I přes konečný výsledek hodnotil Martin Prokop vystoupení na Bohemii pozitivně: „Určitě jsem byl spokojen s dosahovanými časy, bohužel nás ale potrápila technika.“

Finská rally - 21. místo celkově, 6. v JWRC
Před finskou soutěží si nejprve zkusil specifické podmínky na místní Pirelli Rally. Získanou sebedůvěru pak zúročil hned v první sekci prvního dne, po které byl na šestém místě mezi juniory. „Po první sekci jsem byl maximálně spokojený s dosaženými časy, prostě všechno vycházelo, jak mělo. Ranní déšť trať výrazně poznamenal, podklad úvodní vložky byl hodně rozmáčený a měkký, naštěstí se to postupem dopoledne zlepšovalo.“

Dobře rozjetý závod ale málem skončil na RZ5. „I přes výraznou časovou ztrátu můžeme být rádi, že jsme na daném místě ignise nenechali. Byl to hrozný zážitek a nerad bych letos ještě něco podobného zažil. Před námi tam zdemoloval nového swifta Andersson, problémy tam měl i Rautenbach aj. Prostě jsme měli zmíněné místo špatné napsané. Najížděli jsme na horizont vlevo, ale cesta zatahovala doprava. Na vytočenou šestku jsme skočili mimo silnici a trefili obrovský kámen. Na autě se zohýbalo co se dalo, posléze jsme museli vyměnit levé přední kolo, kde byl defekt,“ popsal kritický moment Martin. „Rozpis na této vložce neseděl na sto procent, neboť zanedlouho jsme měli i další krizovku. Má psychika pak byla znát na odpoledních časech. Bylo velmi těžké dostat se zpět do tempa a nutné pohody. Až na poslední vložce jsem se opět cítil mnohem jistěji.“ Mechanici v servisu provedli výměnu zavěšení levého předního kola, na voze byla po jednom z mnoha tvrdých „přistání“ poškozena i olejová vana. Zatím se ale tento problém nezdál vážný.

Druhý den jezdil Martin výborně. „Dnes to byla paráda. Proti včerejší etapě jsem se snažil jet čistějším stylem a právě na čtveřici úseků Ouninpohja se to vyplácelo. Sám jsem cítil, že naše nasazení je v mnoha případech obrovské, ale neodráželo se to v problémech. Na RZ15 jsem už věřil, že půjdeme před Bettiho, postupně jsme stahovali i Pavla Valouška.“ V závěru RZ15 se však naděje na postup výše výsledkovou listinou rozplynuly. „Už včera jsme bojovali s unikajícím olejem po jednom z tvrdých dopadů, ale situace se zdála být stabilizována. Právě kousek před cílem RZ15 se rozsvítila kontrolka tlaku oleje a Ignis ihned přestal jet.“

Martin Prokop tak poprvé využil systému superally a po opravě odstartoval do třetí etapy. „Ignise jsme zprovoznili někdy po půlnoci. Jednak jsme řešili prasklou olejovou vanu, museli jsme se zabývat i důvody, proč tak náhle vzrostla teplota chladící kapaliny. Samozřejmě bylo znát, že motor není v optimální kondici, jeho výkon i krouťák byl výrazně vzdálen normálu,“ vrátil se do pozdních nočních hodin Martin Prokop. Poslední problém se objevil na poslední, necelých 26 kilometrů dlouhé RZ Kruununperä. „Do vložky jsme normálně odstartovali a vše se zdálo být v pohodě. Bohužel zanedlouho jsem trefil kámen na trati, což odnesla brzdová soustava a zbytek vložky jsme pokračovali na blinkry bez brzd. Ještě více problémů nám však začala způsobovat stoupající teplota voda. Rychle se vyšplhala až na 150°C, museli jsme zastavit a kapalinu dolít. Podařilo se nám dojet s výraznou časovou ztrátou až do cíle zkoušky, ale tím pro nás nic nekončilo, spíše naopak,“ popisoval krušné chvíle.

Z cíle až do servisní zóny je čekal ještě padesátikilometrový přejezd. „Neustále jsme stavěli a dolévali vodu, pomalejší jízdou se však motor trochu udobřil. Asi dvacet kilometrů před servisem však začalo hustě pršet a bylo nám jasné, že budeme jen stěží stíhat časovou kontrolu. Jak se dalo očekávat, příjezd do Jyväskyly byl díky divákům poměrně komplikovaný. Různě jsme kličkovali, několikrát si museli pomoci jízdou v protisměru. Když jsme dojeli do servisu, museli jsme projet mycí linkou a ještě se protlačit před vozy čekající před časovou kontrolou. To se nám díky neochotě domácích posádek podařilo až deset sekund po stanoveném limitu. Za překročení časového limitu tak hrozilo vyloučení ze soutěže.“ Nakonec se na ně usmálo štěstí a sportovní komisaři uznali odvolání proti zpoždění do časové kontroly. „Jsem nesmírně šťastný, že to všechno zdárně dopadlo. Bylo to hrozné drama, ale výsledek za to určitě stojí.“

Barum – nedokončil po havárii
Další návrat na domácí tratě byl opravdu velkolepý. V silné evropské konkurenci se od počátku držel v popředí, když se mu dařilo hlavně na Pindule. „Pindula je nádherná zkouška, jako stvořená pro vozy specifikace S1600. Při prvním průjezdu jsem ale vítězství vůbec nečekal. Jel jsem rychle, asi i díky startu ve Finsku, ale myslel jsem, že soupeři budou lepší. Byl jsem velmi rád, že na této náročné vložce jsem s evropskou špičkou vždy držel krok.“

Naopak slušovická RZ se mu příliš nedařila. „Ztráta z prvního průjezdu byla dána nedobržděním v jednom z míst, což znamenalo přepálení pneumatik. V dalším průběhu jsem se na ně už nemohl stoprocentně spolehnout. V dalších dvou jsem ale marně hledal příčinu ztráty. Vždy to bylo bez chyb, avšak se ztrátou deseti sekund za nejrychlejšími. S naším Ignisem to ale už více nešlo.“ I tak byl ale po první etapě na skvělém druhém místě.

V neděli doposud třetí Ital Basso neuvěřitelně zrychlil a z Prokopova náskoku ukrojil více než čtvrt minuty. Martin Prokop jeho tlak neustál a na RZ11 havaroval. „Celá první polovina vložky se jela hodně rychle, neboť jsme nechtěli Bassovi druhou příčku přenechat. Až do inkriminovaného místa ale nebyl jediný problém. Určitě to byla moje chyba. Byl jsem v daném místě hodně rychlý, jelo se tam o kvalt výš než bylo potřeba a Ignis šel hned z cesty,“ popisoval incident. „S dosahovanými časy jsem byl velmi spokojen a navázali jsme tam na kvalitní výkony z Finska. Škoda pouze chyby z neděle.“

Havárie trochu nabourala plány týmu před nadcházející soutěží, která se jela hned další týden. „Vůz byl už v neděli večer na stolici, v úterý bude kompletně připraven na cestu do Německa.“ Nakonec se vše stihlo.

Deutschland Rally – nedokončil pro technickou závadu
Oprava poškozeného Ignise se sice podařila, objevil se ale jiný problém. U Martina se objevily horečky, bolesti krční páteře a hlavy. „Od havárie se necítím vůbec dobře, oba tréninkové dny jsem absolvoval v horečkách. Proto jsme požádali o pomoc lékaře továrního týmu Subaru, jenž mě prohlédl. Podle jeho názoru se zřejmě jedná o následek otřesu mozku, který jsem musel utrpět při nedělní nehodě,“ líčil své pocity Martin.

Martin se nakonec do závodu statečně pustil, ale smolné období pokračovalo – poprvé v závodě MS nedojel do cíle. Důvodem byly přetrvávající problémy s brzdami, které českou dvojici donutily odstavit Ignise v servisu po RZ10. Mechanikům se nepodařilo najít příčinu problémů s brzdami. „Zkusili jsme opět vyměnit mnoho komponentů a doufali jsme ve zlepšení stavu z prvního dne. To se ale ke zklamání celého týmu nepodařilo.“ Závada se projevovala po zahřátí brzdových komponentů postupným vadnutím systému a ten byl po několika kilometrech vložky zcela nefunkční. „Naše jízda nemělo nic společného ze závoděním. Na odstranění závady se opět pracovalo i v prvním servisu, ale už jsme nevěděli, co dál.“ Z bezpečnostních důvodů museli vůz v servisu odstavit.

Rally Wales – nedokončil po havárii
Letošní britská rally sice nebyla zařazena do seriálu JWRC, Martin Prokop se ale přesto rozhodl startovat a sbírat tolik potřebné zkušenosti. V závodě samotném toho ale moc nenajel a skončil již v první etapě. „Projížděli jsme dlouho pravou zatáčkou, měl jsem ji označenu číslem pět, která na konci utahovala do sedmičky. Tato místa byla na Britské rally velmi zrádná, navíc jsou velmi náročná na psaní rozpisu. Když se zatáčka zlomila, byl jsem prostě moc rychlý a nebyl prostor situaci vyřešit. K naší smůle se auto zastavilo o strom.“

Mechanici týmu se rozmýšleli, zda je reálné vzniklé poškození vozu opravit tak, aby byl vůz bezpečný pro další pokračování v soutěži. To se nakonec ukázalo být utopií. „Na opravu je potřeba dát auto na stolici. Na pohled sice vypadá více poničené vzadu, pro podrobnější prohlídce se větší škody skrývají v přední části, kde auto dostalo ránu přímo na nosník.“ Potřetí za sebou tak Martin Prokop nespatřil cílovou rampu, což se mu dříve nestávalo. Ve zbytku sezóny ho naštěstí smůla zase opustila.

Rally Korsica - 20. místo celkově, 7. v JWRC
Na Korsice startoval Martin poprvé a bylo to znát. Když se k tomu ještě objevily staré známé problémy s brzdami, nemohl být příliš zpočátku spokojen. „Domnívám se, že nemám problém s jízdou na rychlých úsecích, což potvrdila i Barumka. Ale Korsika nabízí úplně něco nového, co jsem doposud nikdy nejel. Mám problém najít vhodnou stopu a tedy i rytmus. Musím pochopit zákonitosti této trati a s tím spojeného odlišného jízdního styly. Díky tomu jsou časové odstupy takové jaké jsou. Každý odjetý kilometr této trati je pro mě obrovskou školou. Proto jich zde chci absolvoval co nejvíce. Proto to nebude o nějakém útočení," komentoval úvod soutěže. Posádka Prokop - Gross dokladovala svá slova při druhých průjezdech, kde se jí podařilo výrazně zrychlit, ale na lepší než devátou pozici juniorské klasifikace to po první etapě nestačilo.

Druhé den probíhal u české dvojice v podobném duchu. Díky problémům soupeřů se posunula na sedmé místo klasifikace JWRC. „Vložky druhého dne byly ještě techničtější, prostě jak se tady říká z rohu do rohu. Na řadě míst zkouším hledat hranu, ale takové nasazení není možné udržet v průběhu celé vložky.“ Druhý den si také odnesl jeden netradiční zážitek. „Na této zkoušce jsem poznal Korsiku i z další stránky, když se před námi v rychlé pasáži na pětku objevila statná kráva. Nikdo si nedovede představit, jaký to byl pro mě šok. Jsem rád, že to nedopadlo mnohem hůře,“ přiznal.

Sedmé místo se mu nakonec podařilo uhájit až do cíle. „Korsická rally pro mě byla obrovskou školou. Startoval jsem zde poprvé a platil jsem daň z nezkušenosti. Prostě na těchto tratích prozatím neumím jezdit. Jede se zde neskutečně rychle. V protahovácích i v těžkých zatáčkách, na širokém i v úzkém. Třeba na jedné z vložek jsme napočítali sedm set zatáček. Když v každé z nich něco ztratím, pak je konečný odstup značný. Je to k zamyšlení do následujícího roku, pokusíme se díky získaným poznatkům zapracovat i na rozpisu. Třeba už ve Španělsku bude znát pokrok,“ hodnotil své vystoupení na Korsice Martin Prokop.

Rally Catalunya - 19. místo celkově, 5. v JWRC
Navazující katalánskou soutěž zahájil netradičně, když vynechal shakedown. „Negativní jsou zde velmi dlouhé přejezdy na rychlostní zkoušky. Proto jsme se ani neobjevili na shakedownu. Ten byl od servisu vzdálen 40 kilometrů a navíc byl jeho charakter zcela odlišný od vlastní soutěže.“

První den měl problémy s výběrem pneumatik. „Při volbě gum nemáme moc na výběr. Vlastně je k dispozici pouze jedna směs, kterou jedeme buď jako slick nebo ji pro potřeby dořežeme. Čtverka se opět, i když nepršelo, jela na vodě, takže to hodně klouzalo, ale připadal jsem si už mnohem jistější než v úvodu soutěže,“ řekl Prokop.

Během druhé etapy se dostal na skvělou pátou příčku, i když doplatil na zrušenou RZ6 po havárii Sarrazina. „Sportovní komisaři nepřidělili juniorům shodné časy, ale překvapivě každému jiný. Tím jsme na Aavu ztratili jednadvacet sekund, na Pavla Valouška deset. Tento přístup nás překvapil a trochu rozladil.“ Stále se držel na pátém místě, ale nehodlal příliš riskovat. „Mám hodně rezerv, ale chci najet kilometry, abychom mohli pracovat s rozpisem.“

To se mu nakonec vyplatilo, když stejnou příčku udržel až do konce a dosáhl tak životního výsledku. „Snažil jsem se o dodržení optimální stopy jízdy, ale jednoduše jsem vsadil na jistotu a hlídal si páté místo. Zrádná místa jsem prodal a to zejména na úvodním testu, kde se objevila mlha. Nechtěl jsem ani udělat gumu.“

Závěr sezóny se mu tak nadmíru vydařil. „Pěkně jsme se na obou asfaltech svezli a jsem rád, že se nám podařilo obě asfaltové soutěže zdárně zdolat a jsme zase chytřejší. Určitě to bude do následující sezony velkým přínosem. Už budu vědět jak nastavit auto, budu na podmínky připraven jezdecky. Navíc Ignis je na prodej, takže i s tímto vědomím jsem obě soutěže absolvoval.“

A jak hodnotí celou sezónu? „V podstatě jsem s celou sezonou spokojen. Naším cílem bylo dojet co nejvíce soutěží a to se nám vyjma Německé rally podařilo. Navíc někde nebyly naše odstupy ani tak výrazné, jak jsem původně očekával. Maximálně jsem byl nadšen z Finské rally, kde se nám podařilo zajet pár fantastických časů. Bylo to ale o větším riziku než na jiných podnicích. V první sezoně ale pro nás nebyly výsledky to nejdůležitější.“

JWRC 2005: 1. Sordo (E) 53, 2. Wilks (GB) 35, 3. Meeke (GB) 32, 4. Aava (EE) 32, 5. Katajamäki (FIN) 31, 6. Andersson (S) 30, 7. Baldacci (RSM) 26, 8. Betti (I) 17, 9. Prokop (CZ) 13, 10. Valoušek (CZ), Cecchettini (I) 10, 12. Rautenbach (ZW) 7, 13. Scorcioni (I) 6.

Po sezóně
Během sezóny si Martin několikrát stěžoval na ne úplně vstřícný přístup lidí od Suzuki. Začal se tak poohlížet po jiném vozu, až skončil u Citroenu C2, se kterým se celý rok utkával, protože ho řídil „Přístup lidí od Citroënu se nám líbil od první chvíle. Sice jsme se v úvodu částečně poznávali, ale následně nám nabídli mnohem lepší podmínky a nakonec padla volba na Citroën C2 S1600.“

Zároveň potvrdil, že příští rok se seriálu JWRC zúčastní znovu. Věřme, že s novým vozem a získanými zkušenostmi bude bojovat o přední příčky. Hodně štěstí!