Dakarská kolona dorazila do svého cíle v Santiagu

Úvod nového roku jako obvykle patřil nejslavnější světové maratónské rally, která nese svůj název od někdejší cílové destinace Dakaru. Po problémech s bezpečností se z Afriky soutěž stáhla a v roce 2009 našla své nové útočiště v Jižní Americe. V letošním pětatřicátém ročníku muselo početné startovní pole zdolat dlouhých osm tisíc kilometrů, mezi kterými hrály zásadní roli započítávané ostré čtyři tisícovky. Start se letos premiérově odehrál v perské Limě, odkud cesta vedla k argentinské smyčce a pak dále pokračovala až do cílového Santiaga v Chile. Zhruba v polovině maratónu všichni „přeživší“ nabrali díky dni odpočinku nové síly a pak se vrhli na zbylých šest neméně náročných etap.

Na jezdce automobilů hned na začátek čekala nejdelší etapa s necelými šesti stovkami měřených kilometrů. Hlavní pozornost byla samozřejmě upřena na dosud velmi atraktivní a vyrovnaný duel Stephana Peterhansela za volantem Mini a Nassera Al-Attiyaha s novým Damen Jefferies Buggy. A stejně jako již několikrát v minulosti i tentokrát pozbyl jeden z hlavních favoritů na vítězství své šance okamžitě po odpočinkovém dnu. Bojovat se zkušeným mazákem Peterhanselem, který byl navíc podporován dalšími několika speciály Mini, je přetěžký úkol. Ač se katarský soupeř snažil sebevíc, přeci jen byl na vše po odstoupení parťáka Carlose Sainze sám a navíc měl k dispozici stále hodně syrový speciál.

V deváté etapě musel několikrát zastavovat a postupně jeho ztráta nabírala větších a větších rozměrů. Pouhé čtyři kilometry před cílem se jeho Buggy zastavila úplně a bylo jasné, že letos kvůli poruše vodní pumpy Katařan druhý dakarský triumf nezíská. Jak je u Al-Attiyaha zvykem, žádný neúspěch jej nedokáže zlomit a tak již nyní vyhlásil, že se příští rok se speciálními Buggy na Dakar vrátí a těchto vozů by rád nasadil hned celých pět. Za volant jednoho z nich by navíc chtěl pozvat mistra světových rally Sebastiena Loeba. Peterhansela lze přirovnat k dakarské obdobě právě Loeba a v první etapě druhého dějství letošního ročníku se mílovými kroky přiblížil k otevření druhé desítky tamních triumfů.

Po odstoupení Al-Attiyaha se najednou Peterhansel na čele ocitnul zcela osamocen. Vítěz prvního jihoamerického Dakaru Giniel de Villiers sice zajížděl rychlé časy, vyhoupl se na druhé místo, ale už z prvního týdne si nesl zátěž několika desítek minut. V deváté etapě pak přidal kvůli problémům s brzdami další a jeho náskok na třetího Leonida Novitského činil nicotných šest a půl minuty. Bez předních brzd absolvoval část etapy Guerlain Chicherit a propadl se na sedmé místo za Carlose Sousu s čínským Great Wallem.

Divokým způsobem zakončil v deváté etapě své dakarské účinkování Erik Wevers, který to v jednom místě trochu přehnal s rychlostí, havaroval a jeho vůz kompletně shořel. Jeho stájový kolega Gert Huzink s dalším Fordem HRX šel přes střechu, ale do bivaku se dokázal dostat. Stopku mu ovšem hned záhy vystavil stav vozu neslučitelný s další jízdou. Aby toho nebylo málo, v této přetěžké etapě zažil nepříjemný incident i Lucio Alvarez pilotující Toyotu Hilux, když vyjel z trati a silná větev stromu se dostala až do kabiny a jen tak tak minula členy posádky.

Další velká dramata se odehrála o dva dny později během jedenácté etapy. Stejně jako před dnem volna totiž všechny nemile zaskočilo počasí, kvůli kterému došlo k rozvodnění řek křížících trať. Několik vozů zůstalo uvíznutých ve valícím se korytě a těm zbylým řečiště nedovolilo pokračovat v jízdě. Auta ze špičky pole, která toto místo překonala, byla následně zastavena a vítězem zkrácené etapy se stal Robby Gordon se svým Hummerem. Ten směřoval za dalším triumfem i v etapě dvanácté, která se odehrála v poušti Atacama. Nakonec ale se svým vozem uvíznul v písku a etapový triumf přenechal Nanimu Romovi. Španělský pilot Mini oslavil třetí dílčí triumf v letošním ročníku a posunul se díky tomu na průběžnou bronzovou příčku před značkového kolegu Novitského.

V předposledním dnu Dakaru ovšem Roma doplatil na týmovou strategii, která mu jakožto dvojce nařídila počkat na Peterhansela a odjet etapu s ním a pomoci mu v případě nějakých nenadálých obtíží. Španěl tím ztratil třiadvacet minut, což katapultovalo zpátky na třetí místo Novitského. Pro další etapové vítězství si do cíle v La Sereně dojel Gordon, ale vzhledem k obří ztrátě z úvodu rally to na posun na lepší než čtrnácté místo nestačilo. V závěrečné etapě se ještě pokusil zaútočit na bronz Roma, ovšem nakonec smazal jen část své ztráty na Novitského. O jednu příčku výše než vloni dokončil Dakar de Villiers s Toyotou a snad už příští rok bude schopen zapojit se do přímého souboje o vítězství. Jedenácté celkové a páté automobilové vítězství získal v letošním roce rekordman Peterhansel, který se nechal slyšet, že bychom ho příště mohli klidně spatřit v kategorii kamiónů.

Právě této kategorii po prvním týdnu letošního ročníku vévodil Gerard de Rooy s Ivecem, když napřed ztratil nejbližšího soupeře Aleše Lopraise, kterému zastávkovala jeho Tatra, a pak si vyjel menší náskok na skupinu nadupaných Kamazů. Bohužel v deváté etapě došlo i na Holanďana, kterému se už na osmém kilometru porouchalo turbo. Kvůli delší opravě a ještě následnému měnění kola ztratil pilot Iveca skoro hodinu a půl a spadnul na čtvrté místo. Etapový triumf si připsal Loprais, ale největší radostí českých barev byl posun Martina Kolomého a jeho Tatry na průběžné druhé místo. O den později několik předních kamiónů včetně de Rooye a Lopraise potrápily defekty. Nový lídr Eduard Nikolajev s Kamazem se vyhnul všem obtížím a zvednul svůj náskok na Kolomého už na více než půl hodiny.

I přesto, že následující jedenáctá etapa byla kvůli již zmíněnému rozvodnění řek přerušena, dopomohla k vytvoření supersilné pozice ruských Kamazů, které najednou v pořadí Nikolajev – Mardějev – Karginov obsazovaly kompletní stupně vítězů. Kolomý zažíval ke konci soutěže problémy s vozem a potrápily jej i defekty, takže nemohl pomýšlet ani na vítězství, ani na umístění na pódiu. Navíc se za ním najednou zjevil a předehnal i stále hodně rychlý de Rooy. Pro české barvy se tak poslední dny odehrály v duchu souboje dvou tatrovek. Loprais se snažil, ale nakonec se musel spokojit jen s šestou příčkou a faktem, že konečně spatřil cílovou rampu. Kolomý si tedy pátou pozici udržel a druhý rok v řadě se stal nejlepším jezdcem českého kamiónu.

Kamazy sice ovládly kompletní průběžné pódium, ovšem stále ještě nebylo dobojováno a na všechny čekaly poslední tři těžké etapy. První dvě z nich vyhrál Karginov a přeskočil do té doby druhého Mardějeva. Do poslední etapy tak nastupovala stále trojice kamiónů, která si to reálně měla rozdat o konečnou druhou pozici. Za Karginovem zůstával ve čtyřminutovém odstupu Mardějev a dalších pět minut ztrácel mocně stahující de Rooy. Holanďan se chtěl vzepřít nepříjemnému osudu a nepovedený Dakar zakončit alespoň na bedně. I přes velký finiš se ale na pódium nevešel, scházely mu nicotné čtyři minuty. Ruský tým Kamazu se tak mohl radovat z jedenáctého triumfu v Dakaru a podobně jako před dvěma lety jejich vozy ovládly kompletní pódium. Premiérový triumf si připsal Nikolajev, za ním do cíle dojel Mardějev a bronz připadnul Karginovi.

Dakar 2013 ukázal nový způsob, jak se dá v Jižní Americe vytýčit zajímavá trať, která byla bohužel o něco kratší než v předešlých letech. V kategoriích automobilů i kamiónů probíhaly po celou dobu dvou týdnů tuhé souboje, které se častokrát odehrávaly v nezvykle malých časových intervalech. I letos se početná kolona, ze které do cíle dorazilo větší procento ze startujících, než bývá obvyklé, přesvědčila o přírodních nástrahách. Kvůli rozvodněným tokům musely být dvě etapy upraveny. Za rok se v Jižní Americe jistě sejde početné startovní pole znovu a snad se opět odehrají minimálně tak zajímavé boje jako letos.