T&T: Hranice mezi vítězstvím a prohrou je v rally vždy tenká

Rally je sportem, který se dá naučit a natrénovat jenom velmi omezeně. Sportem, kde kromě talentu a schopnosti improvizace rozhoduje také velká porce štěstí nebo smůly. Štěstí, které je potřeba při každém nepřesném průjezdu zatáčkou, aby mimo ideální stopu zrovna nebylo bláto nebo písek. Štěstí, které je potřeba při každém nepovedeném průjezdu, aby na kraji silnice třeba nebyl obrubník nebo kámen. Štěstí, které je potřeba při každém nedobrzdění, aby za krajnicí nebyl zrovna ukrytý pařez nebo příkop. A pak smůla, která dokáže celé dny, týdny a měsíce trvající úsilí celého týmu ve vteřině zhatit.

Zároveň v rally odpradávna platí, že ten, komu zrovna štěstí přeje, tedy dojede do cíle a zvítězí, tomu jsou všechny jeho chyby odpuštěny. I kdyby jich bylo tisíc. I a v době všudypřítomných on-boardů. Je v očích diváků tím, „kdo je zkrátka nejlepší a je to borec“. Stejně tak platí, že ten, kdo havaroval, byť třeba jenom kvůli maličkosti a po několikadenním jinak bezchybném výkonu, je tím „kdo to přehnal a asi na to neměl“.

Jaromíru Tarabusovi a Danielu Trunkátovi se na Rally Příbram podařilo podruhé zvítězit. Opět po těsné stíhací jízdě v poslední rychlostní zkoušce o několik málo sekund. Nyní jsou tedy oni těmi „kdo byl nejlepší“. Muselo tomu tak ale opravdu být? „Rádi bychom názorně demonstrovali, jaká je v rally na špičce vždy velmi těsná hranice mezi vítězstvím a prohrou. Vzhledem k těsnému boji o vteřinky po celý závod a hlavně v samotném závěru je jasné, že záleželo doslova na každém metru. Přitom už v sobotu jsme měli dva krizové momenty, které nás mohli z boje o vítězství vyřadit. V obou případech byly zachyceny na fotografiích. První sada zachycuje to, jak jsme byli poněkud širší na výjezdu z odbočení za diváckým skokem v Dublovicích a naše „Dalmatýnka“ si to namířila přímo na odstavené auto. Situaci se Mirovi naštěstí podařilo zkorigovat,“ komentuje první fotosadu z místa spolujezdce Daniel Trunkát. Fotografie pořídil Petr „MravenecZ“ Eliáš.

„Druhý moment, který mohl rozhodnout v neprospěch našeho vítězství, se odehrál při druhém průjezdu sedlčanské RZ na populárním místě před osadou Paseky. Byly jsme zde poněkud rozevlátější, než bylo zdrávo, a v druhém vracáku jsme šli málem do hodin. Pokud by byly dotočené, znamenalo by to zase třeba deset až dvacet sekund vniveč a tedy ztrátu bezprostředního kontaktu s Janem Dohnalem. Naštěstí to jen tak tak vyšlo,“ komentuje Daniel Trunkát druhý okamžik, který se tentokrát podařilo zachytit fotografovi Zdeňku Slukovi.

Tolik ohlédnutí vítězů za poslední letošní soutěží velkého mistrovství. A my fanoušci si na tento článek můžeme vzpomenout třeba i v sezoně příští, až budeme někoho po vyhraném závodě vynášet do nebes, nebo naopak nemilosrdně hanit nepovedené soutěži.