Běšinské kochání se přírodou

Minisoutěž v rámci Škodasrazu v Běšinách u Klatov měla jasný cíl: vyzkoušet auto před Rallye Liberec, zkusit novou převodovku a svést jednoho místního kamaráda Lukáše. Chtěl jsem, aby si soutěž užil se vším všudy, takže ve středu před soutěží přezul kompletně celé auto a favorita před odjezdem také umyl. :-)

Zázemí nám plně poskytla rodina Teršů, nechali jsme u nich doma přes noc auto i podval, takže nám ušetřili spoustu práce. Po amdince jsme jeli trénovat, začli jsme Korábem. Po chvilce vysvětlování se do toho Lukáš už dostal a druhou vložku, která byla přímo u Běšin, jsme napsali bez problémů. Mj. RZ Úloh - Rajské je opravdu moc pěkný úsek, jeho jediná vada je délka, měří něco málo přes dva kilometry. O to víc mě mrzí, že jsme si tuto vložku moc neužili. O tom níže. Technickou přejímku jsme prošli za pět minut šest (byť někteří pořadatelé měli na hodinkách spíše tři minuty po šesté:-) ) a páteční den pro nás skončil.

V sobotu jsme se probudili do deštivého rána, u nás byla jasná volba, přezouvat nebudeme, necháme vepředu "kdovíjakousměstomá" Marangoni a dozadu měkké Micheliny, které mají své nejlepší léta již dávno za sebou. U Teršů byla vášnivá debata o tom, co nazout. Zatímco starší měl jasnou volbu ve slickách, mladší laboroval a vyšla z toho vítězně mokrá směs. Trošku jsem mu to rozmlouval, ale to, že se nenechal přemluvit, je nejlepším důkazem toho, jak tomu moc nerozumím. Jirka Terš totiž vyhrál nejen svoji třídu, ale i Běšiny celkově. :-)

Foto: Facebook Škodateamu

My jsme se po startu v běšinském kempu a vysvětlení Lukášovi, jak to funguje s jízdním výkazem, dostali ke startu RZ1 Úloh - Rajské. Po odpočítání posledních 5 vteřin, šlapu na plyn, v tom padnou otáčky, kola se ani neprotočí a rozjíždíme se pomaleji, než když důchodci jedou nakoupit do Penny. Prvních 300 metrů roztáčím jedničku, a když se konečně přehoupne přes 5000 otáček, rozjede se i auto, jak má. Projíždíme vložkou, Lukáše v podstatě vůbec neposlouchám, přemýšlím, co auto udělá ve vracáku, který je kousek před cílem a do kopce. Už se tam blížíme, tak chci držet auto co nejvíce v otáčkách, jenže si musíme pomoci ruční brzdou a zastavujeme a rozjezd je opět tragický. Posledních 300-400 metrů je do kopce a my jedeme rychlostí 10 km/hod, auto se přes 2500 otáček nechce rozjet. To je tedy začátek...

Cestou na RZ2 Koráb se domlouvám s šéfmechanikem Jindrou Hrubým, že se sejdeme pod Korábem, jestli s tím něco nepůjde udělat. Shodou okolností tam potkáváme i šéfa týmu Milana Štvánů, oba se aktivně dívají pod kapotu a přichází s verdiktem: leda přidat na předstihu. Nemáme ale desítku klíč, takže i tato možnost padá. Takže si to představte: Auto se do kopce nerozjede, když se se zařazenou jedničkou dostanete pod 4 tisíce, tak auto nejede, máte suché gumy a teď stojíte na startu rychlostní zkoušky Koráb, který je mokrý a posypaný penetrací... Nakonec se favorit nechal přemluvit a před první levou 8 se dostává do závodní kondice, v tu chvíli už jsme ale museli při startu ztratit minimálně 5 vteřin. Zbytek Korábu jde, v jedné z posledních zatáček se při brzdách auto lehce spakuje, ale to čekám a rovnám.

Další zkouškou je znovu Koráb. Startuje se souběžně s RZ2, nevěřil jsem tomu, že tento systém může fungovat, ale praxe mě přesvědčila, že to jde. Všechna čest pořadatelskému týmu Škodateam. Stejně tak nás potěšila (hlavně Lukáše), že časovky vycházely až do konce závodu a Lukáš nemusel dobíhat ke stolku s jízdním výkazem. Před zkouškou dostávám informaci od Jindry, že desítku nemá, takže nezkusíme ani experiment s předstihem. Start je tedy opět tragický, i když jsem mu alespoň trochu pomohl spojkou. Trať na našich gumách opět klouže, hodně tomu přidává i štěrk. Přejezd k RZ4, druhému průjezdu zkoušky Úloh-Rajské vymýšlíme co s naším problémem - jedničkou. Je jasné, že na této vložce dostaneme opět náklep, jde o to, jak náklep eliminovat. Nevymysleli jsme nic, a konec vložky se opět nese ve smyslu kochání se přírodou a max. rychlostí 10 km/hod. :-(

Foto: www.jansvojgr.rajce.idnes.cz

Cestou na poslední Koráb doplňujeme palivo na benzině u Nýrska, stejně tak koná i posádka Jiří Terš sen. - Jan Vítek, kteří v domácích Běšinách představili premiérově naftovou verzi Škody Fabie. Kdyby jim na RZ4 nespadla hadice z turba, mohli doplnit svoji juniorskou posádku na stupních vítězů. Na benzínce natankovali o 8 korun více paliva než měli peněz, s úsměvem na hezkou obsluhu za ně "dluh" platím a před námi je poslední RZ - Koráb. Trať už trochu oschla, takže se lepšíme cca o osm vteřin oproti prvnímu průjezdu.

Máme to za sebou, za cílem informuje Lukáš rodiče, že přežil, mě hodně mrzí problémy s převodovkou, protože s tím se pořádně závodit nedá. Nejhorší je, že do Liberce s tím nic neuděláme, aktivně jsem se u organizátora Rallye Liberec Legend poptal, jak je to se starty RZ a vracáky do kopce. Ujistili mne, že starty jsou víceméně na rovině, vracáky do kopce nejsou, takže to prostě zkusíme. To už vedle mne bude sedět zkušený Marek Procházka. Do Liberce vyrážíme již ve čtvrtek po práci, návrat je naplánován až na neděli. Chceme si Rallye Liberec jednoduše užít.