Dvakrát jako přes kopírák

Dva poslední dosud odjeté podniky K4 Poháru ČR se velmi vydařily severočeské posádce Josef Zimmermann – Pavel Zalabák. V Krkonoších i na Vysočině nenašla konkurenci ve třídě SA2 a v absolutním pořadí poháru dvakrát vybojovala bronz. S ambicemi navázat na tyto výkony a též zapracovat na rozpisu pod dohledem velezkušeného Jana Krečmana se chystá i do Kostelce nad Orlicí.

Na domácích Lužických horách si Pepa s Pavlem premiérové svezení s Citroënem C2 R2 příliš neužili, když je po pouhých třech rychlostních zkouškách zastavila banální technická závada. Chuť do závodění je však rozhodně neopustila a náladu si dokonale zlepšili hned při svých následujících dvou startech. Ten krkonošský plánovali dlouhodobě a ve čtvrtek před odjezdem do centra dění ještě stihli patnáctikilometrové testovací svezení na Příbramsku. Pro trutnovské pořadatele pak mají jen slova chvály. „Erzety byly pro nás – nováčky – extrémně těžké, ale každopádně nádherné. Přiznávám se, že tu druhou – Zámecký vrch – jsem v obou případech pokazil. Napoprvé ke konci, kde se trať v místech pozdější havárie Míry Tarabuse klikatila, jsem se ztratil v rozpisu. Pepa mi po mém sdělení jen řekl, ať zachovám klid a dojel do cíle na oči. Při druhém průjezdu touto vložkou jsem pro změnu zazmatkoval hned zpočátku. Soutěž ještě ztížilo proměnlivé počasí a tudíž pneumatiková loterie. Před odjezdem ze servisu se nás ptal Petr Brynda, jestli chceme vsadit na rychlost či na jistotu. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, a i když nám náš kamarád, amatérský meteorolog Jarda Houba radil dát suché, obuli jsme mokré.

Přestože po našem příjezdu na start vložky už stihla trať oschnout, nakonec jsme právě zde položili kvalitním časem základ následnému úspěchu. Prioritou ale bylo především sbírat zkušenosti, postupně zrychlovat a vyvarovat se škod. V závěrečné vložce už jsme se třásli o výsledek, a proto jsme jeli s ohromnými rezervami. Děsili jsme se především defektu na rozbitém úseku, místními nazývanými stadión. Naštěstí se nám problémy vyhnuly a my si ohromně užívali naše první vítězství,“ vrací se Pavel k červnové soutěži.

Oba frýdlantští soutěžáci pak ještě přidávají poklonu krkonošským organizátorům. „Musíme pořadatelům poděkovat za fantastickou a skvěle organizovanou soutěž. Už emailová komunikace a konzultace při sestavování startovní listiny s posádkami dlouho před soutěží byly skvělé. Rovněž na organizaci během závodu jsme nenašli ani chybičku. Jako spolupořadatelé Lužických hor jsme si uvědomili, že se máme ještě hodně co učit. Takže Krkonošští – jednoznačně palec nahoru!“

Hned dalším, tentokrát neplánovaným startem, byla Rally Vysočina. „Samozřejmě jsme si nenechali v roli diváků ujít domácí Bohemii. Fandili jsme zde hlavně Honzovi Sýkorovi a Martině Škardové. Bohužel krátce po naší esemesce, jak moc jim držíme palce, udělali na Malé Skále defekt a odstoupili. Sykymu jsme se za přivolání smůly hned omluvili a příště už raději nikomu nic přát nebudeme. Krásné průjezdy nás každopádně navnadily natolik, že jsme se rozhodli jet stůj co stůj i do Českého Rudolce,“ vysvětluje pohnutku pro zařazení čtvrtého sprintu sezóny do svého kalendáře Pepa. Poté už přidává své dojmy z Vysočiny. „Ačkoliv mnozí tratě kritizovali pro jejich rychlost, nám se moc líbily a extrémně rychlé nám nepřišly. Ostatně v omezovači jsme byli jen jednou. Pro nás a jistě i pro diváky byl ideální harmonogram tří sekcí po třech vložkách. Seznamovací jízdy i soutěž tak krásně odsýpaly a diváci mohli vidět bez velké honičky třikrát celé startovní pole. Nevýhodou tolika průjezdů byl snad jen příliš rozbitý začátek úvodní vložky, který se již po seznamovačkách proměnil v dokonalý tankodrom. Strategii zastrašit soupeře skvělým časem hned v úvodní vložce nám zhatily menší technické potíže. Na vině byl špatný kontakt v patici škrticí klapky. Zlobil vždy na úvodní vložce jednotlivých sekcí, ale za cílem jsme ho vždy přitáhli na jinou stranu a byl klid.“

Ve druhé sekci dokonale potrénoval své hlasivky Pavel. „Nějaké tři minuty před startem do čtvrté vložky jsme odhalili nefunkční interkom. Zkoušeli jsme si ještě narychlo přehodit helmy, jestli není chyba v té Pepově, ale marně. Nezbylo mi, než celou sekci pořádně řvát a lidi u trati možná slyšeli spíše mě než zvuk motoru:-) V zatáčkách jsem napodoboval i zvuk gum:-) Časově jsme naštěstí příliš neztratili. Tentokrát jsme chvátali i ve třetí sekci. Obrovskou výzvou pro nás totiž byl souboj s Petrem Šimurdou, kterého považujeme za vynikajícího pilota a ikonu K4 Poháru ČR. V nadsázce tvrdíme, že on svoji stotřicítku využívá na sto třicet procent:-) Vítězství nad ním nás moc potěšilo, stejně jako porovnání dílčích časů s borci startujícímu v rámci MČR sprintrally. Několik srovnatelných časů jsme dokonce zajeli s mimořádně talentovaným Vendou Kopáčkem. Až dojemný pro nás byl příjezd do servisu, kde na nás celý tým čekal v půlkruhu a spontánně nám zatleskal. Od takových persón, jakými jsou bratři Bryndové, to hodně zahřeje u srdce.“

Při své další soutěži se však Severočeši konfrontace se sprintery nedočkají. Srpnová Matrix M. V. Rally Kostelec nad Orlicí je totiž součástí pouze Poháru ČR. „Naši prioritou bude opět sbírání zkušeností. Po předchozích výsledcích by však bylo alibistické nepřiznat, že samozřejmě pomýšlíme na nejvyšší příčky ve třídě SA2 i absolutním pořadí poháru. Stoprocentně fungující auto však ještě zdaleka nedovedeme maximálně využít. Největší rezervy však cítíme v rozpisu. Jsme samouci a tak se již moc těšíme na blížící se trénink pod dohledem našeho kamaráda a spolujezdecké legendy Honzy Krečmana. Díky jeho radám očekáváme výrazné zlepšení rozpisu,“ hodlají se Pepa a Pavel nadále rallyově vzdělávat a zlepšovat. Závěrem pak nezapomínají zmínit ty, kteří mají na jejich startech a úspěších nemalý podíl. „Děkujeme našim reklamním partnerům. Jsou jimi Kubát Energo, Hollen CZ, Auto KP Plus Liberec, stavební firma Tobis, soukromý pivovar Svijany, Ubytování Smrk Petra Poštolky a Atros Sádrokartony. Dále děkujeme za skvěle odvedenou práci a příjemnou atmosféru týmu Montcar Autosport a za podporu našim rodinám.“

Foto: Robert Balcar