Klematek motorsportu se blýská na horší časy

Po loňské velké ráně na „Radouni“ a stavbě nového auta jsme zaznamenali dva velice úspěšné závody, především čtvrté místo celkově na dvoudenní „Střele“. Čekala nás klidná zima, na auto se téměř nemuselo sáhnout a tak jsem s blížící se sezónou 2011 oslovil partnera, zda-li mohu stále počítat s pneumatikami za sponzorskou cenu. Odpověď byla kladná a tak jsem po týdnu prodal všechny jeté pneu z loňské sezóny a poslal seznam potřebných směsí. Po týdnu jsem se dozvěděl, že pneu nebudou. I tak bych rád poděkoval za to, co pro nás udělali v loňské sezóně. Za prodané jeté bych pořídil 3 nové Michelinky a v garáži bylo 14 holých ráfků. Tím pádem jsme nestihli Hořovice a pídil jsem se po nějakých jetých "sedmnáctkách" (neživých). Oslovil jsem Honzu Černého a vezl si na Šumavu plné auto gum ve velice pěkném stavu, dokonce dvě nové, které nebyly za standardní cenu. Na oplátku se na Mazdě objevil nápis rocnivozy.eu.

Jelikož začala cyklistická sezona, tak jsem prodal nějaká šlapadla a mohlo se vyrazit na Posázaví. Při tréninku jsme jeli okolo sloupu, který jsem trefil v roce 2007. Světě div se, byl stále červený, zdemolovaný plot nebyl nový, ale jen narovnaný a na sloupu byl plakát zvoucí na Rallye Posázaví… Ráno před startem sprchlo, ovšem silnice byly prohřáté a rychle osychaly. A tak se rozjela ruleta, co obout. Uschne to? Obloha byla stále zatažená… Nebo to spadne po chvíli znovu? RZ byly daleko od sebe… Pršelo všude? Média jsme neměli. Z mokrých a suchých jsem se rozhodl pro suché s tím, že pojedeme s rezervou, kdyby se někde objevila louže. Ještě než jsme vyrazili ze servisu, bavili jsme se sledováním soupeřů, kteří sledovali nás, co „dáme“. Vtip byl v tom, že oni odjížděli dřív, a tak jsme měli položené obě varianty a drbajíce se na hlavách čekali do poslední minuty. Dva kilometry po startu první RZ jsem si v rámci opatrné taktiky podřadil, celkem zbytečně a po přidání plného se v mžiku ozval omezovač. Zařadil jsem tedy zpět za čtyři a z pod kapoty se ozval zvuk F1… Povedlo se mi tam dát dvojku. Výsledek - přetočený motor a upadlý ventil. Následoval den v roli diváka a musím říct, že jsem se sledováním soupeřů určitě nenudil. Zároveň jsem přemýšlel, jak jsme mohli těm motorům s „pomocníkem“, který nemá v „krku“ restriktor na Radouni stačit… No mohli, ale jen do té chvíle než jsme ve Vlčetínci vypnuli půlce vsi pevnou linku. Ovšem celkově jsem zas v takové pohodě nebyl. Od loňské sezony nás nemalou měrou podporuje vimperská firma Koupelny Obselka, která tentokrát uhradila i startovné, a tak mě odpadnutí hned na začátku mrzelo dvojnásobně.

Foto: Pepa "Joewalk" Vyšata

Následovala cesta k motorářovi a obálka s penězi chytla podtlak. Motor byl v krátké době opraven, abych stihl domácí Radouň. Za což díky, nic jsem si nepřál víc, než úspěšný reparát před domácím publikem. Před závodem se Lukáš dozvěděl, že musí zůstat v práci a tak jsem oslovil kamaráda, též aktivního spolujezdce z Volar Petra Vojtu. Lukáš má „Éčko“ a závoďáka tahal on. Tentokrát jsem musel shánět i „kamioňáka“. Nakonec jich se závoďákem přijela plná dodávka a dle jejich slov to byl „vobstojný výlet“. Když jsme po skončení páteční noční části dorazili ke krátkému spánku k mým rodičům, čekal je od vstupních dveří šipkový itinerář k jednotlivým lůžkům. S Petrem jsme neměli ohledně rozpisu problém, používám desítkový, ale vynechávám 1 a 10. Spíš jsme řešili fakt, že Petr doposud navigoval jenom v autech skupiny N. Tím pádem jsem mu oznámil, aby počítal s tím, že přijede zpět na Šumavu bez hlasivek, nahluchlý a naklepaný jako řízeček... ...a byl. Sice jsme se první jednu, dvě RZ hledali, ale pak už jsem neměl problém a pokud Lukáš nebude moci z práce (což je letos často možné), pak ho rád oslovím znova.

Soutěž jsme si užili. Líbil se mi Bozděchovský okruh, především třetí průjezd (po třech kolech v jedné RZ) byl již značný adrenalin a potvrdilo se pravidlo, že už jezdec neposlouchá a jede doraz. Ostatně tato přemotivovanost v domácích podmínkách, která se mně vymstila loni, letos zasáhla domácí posádku Karásek – Hrubý. V posledním průjezdu okruhem, poslední RZ celé soutěže, tahajíce se o vítězství v A1 trefili se Škodou 100 čelně strom. Přijeli jsme k nim první a do příletu vrtulníku byli nápomocni. Byla to smutná tečka za krásnou, bezproblémově zorganizovanou soutěží, ale spolujezdec má údajně naštěstí zlomeniny „pouze“ dlouhých kostí na noze a nebyly poškozeny klouby. Nikomu nepřeji zažít ty dlouhé minuty, než se naříkajícího člověka, kterého navíc znáte, podaří vystříhat ven. V kontextu toho mi zůstává rozum stát nad lidmi, kteří si celé vyprošťování zaznamenávají, přičemž se ještě pletou pod nohy.

Reparát se podařil, první místo do 1600 ccm a páté celkově.

Zbytek sezóny je, vzhledem k vyčerpanému rozpočtu značně nejistý a nejsem schopen říct, kde se ještě objevíme. Jojo, takhle to vypadá, když si pořídíte velkou opici a pak nemáte na banány... :o)

P.S: Díky Bleskymu za video