Tři erzety splněného snu

Velký sen si při domácí Thermica Rally Lužické hory splnili Josef Zimmermann a Pavel Zalabák. Sympatičtí Severočeši, dosud známí pouze ze startů na amatérských podnicích, si odbyli sprinterskou premiéru. Učinili tak rovnou se špičkovou technikou, kterou bezesporu je Citroën C2 R2 MAX. V kokpitu moderního vozu také ihned prokázali svůj talent a do soutěže vstoupili vynikajícím druhým časem v klasifikaci Poháru K4 a devětadvacátým absolutním ze sto sedmatřiceti startujících na úvodní rychlostní zkoušce. Po té třetí je sice zastavila banální závada, nicméně nadšení z krásného svezení je pro ně obrovskou motivací zajistit další starty.

Kdy se zrodil nápad odstartovat na domácí Thermica Rally Lužické hory s vozem Citroën C2 R2 MAX?

Pepa: „Nápad usednout do pořádného áčka se zrodil koncem loňského roku. Původně jsme uvažovali o kitové felicii. Náš kamarád Honza Sýkora nám ale poradil, že za cenu jejího pronájmu už lze zapůjčit mnohem modernější Citroën C2 R2 MAX. Začali jsme se poohlížet po volném autě. Honza nás původně odkázal na plzeňského Pavla Přibyla, ať mu zkusíme zavolat. Předběžně jsme se domluvili, ale nakonec jsme upřednostnili možnost spolupráce se špičkovým a dlouhodobě zaběhlým týmem Montcar Autosport bratří Bryndů.“

Foto: Ľubomír Jurica

Měli jste možnost testu před soutěží? Jak hodnotíte spolupráci s hlubošským týmem?

Pepa: „První svezení proběhlo ve čtvrtek před soutěží. Oproti plánovaným deseti seznamovacím kilometrům jsme jich nakonec, díky vstřícnosti Jirky Bryndy, najezdili asi pětadvacet. Po počátečních obavách, zdali auto vůbec uřídíme, jsme dospěli k závěru, že svezení s ním je radost. Spoluprací s týmem Montcar Autosport jsme nadšeni. Přestože jsme pro ně byli naprosto cizími a novými zákazníky, věnovali se nám od samého začátku s maximální vstřícností. Jsou to profesionálové každým coulem a přímo z nich vyzařují dlouholeté zkušenosti v motoristickém sportu.“

Proč padla volba startovat v rámci K4 Poháru a nikoliv v MČR?

Pavel: „To je naprosto jednoduché. Nechtěli jsme utrácet zbytečné peníze za ještě zbytečnější rallye školu. Ta totiž podle mě člověku stejně nic nedá. Raději si licenci vyjedeme dokončením tří sprintů v rámci K4 Poháru. Pro učení s autem a porovnání časů je koneckonců jedno, v jakém šampionátu jsme hodnoceni.“

Jak se vám zamlouvaly letošní tratě Lužických hor? Můžete je, coby dlouholetí spolupořadatelé tohoto podniku, porovnat s uplynulými ročníky?

Pepa: „Jednička – Bílý Kostel – byla špičková. Na začátek soutěže a vlastně i sprinterského šampionátu však extrémně těžká. Pro nás ještě více, vzhledem k nové technice a sprinterské premiéře. Ohromně obtížný byl především sjezd v její druhé půli. Ten nedopřával žádný prostor na sebemenší chybičku. Ještěd mnoho pochvalných slov nesklidil, ale nám nijak zvlášť nevadil. Jasně, působil poněkud okruhovějším dojmem, ale například jeho začátek na místních uskákaných rozbíječkách nás zaujal. Jindřichovice jsem vymyslel já, takže se mi logicky musely líbit nejvíce. Bohužel, po zásahu netolerantních chatařů z Prahy, se jejich nejhezčí část musela vypustit. To mě hodně mrzí.“

Foto: Ľubomír Jurica

Frýdlantsko patřilo při loňských ničivých povodních mezi nejpostiženější místa v republice. Nakolik se podle vás vodní živel podepsal na stavbě trati? A jak se vlastně dokázali obyvatelé po půl roce s katastrofou vyrovnat? Byli jste nějak postiženi vy osobně?

Pavel: „Povodně se na stavbě trati podepsaly dost. Z původně plánovaných rychlostních zkoušek zůstaly pouze, po roční pauze, navrátivší Kunratice. Bylo však nutné opravit kilometrový šotolinový úsek a tak jsme si všichni pořádně mákli. Z důvodů poničení několika mostů v obcích Víska až Višňová bylo znemožněno vést tuto krásnou erzetu přes Višňovou a musela být zachována předloňská verze. Všechno zlé je ale pro něco dobré. Alespoň se vrátil lesní šotolinový úsek, který u posádek sklidil největší chválu. My jsme se ale až k němu bohužel nedostali. Já osobně povodněmi postižen nebyl, Pepa ano. V servisu měl metr deset vody. Mnoha našim přátelům a členům rodiny se však voda doslova prohnala barákem. Ve Frýdlantu snad není člověka, jehož blízkých by se vodní živel nedotkl. V historickém centru městečka byly například dva a půl metru vody.“

Do soutěže jste vstoupili vynikajícím devětadvacátým časem absolutně a druhým v rámci K4 poháru za Petrem Šimurdou a Milanem Dlouhým. Po třetí vložce jste však pro technickou závadu odstoupili. Co bylo příčinou výpadku? A jak své krátké účinkování v soutěži hodnotíte?

Pavel: „Čas na první rychlostce nás hodně překvapil. Do soutěže jsme totiž vstupovali s chladnou hlavou a respektem k technice. Jeli jsme s velkými rezervami, především ve sjezdu ve druhé polovině zkoušky. Prioritou bylo neublížit technice. Bohužel, na třetí erzetě se asi kilometr před cílem náhle zvedla teplota vody. Byli jsme nuceni zastavit a zjistit příčinu. Odhalili jsme prasklou sponu na hadici, která posléze vystřelila a voda vytekla. Tato banální závada, kterou nikdo nezavinil, nás přinutila odstoupit. Přes krátké účinkování však soutěž hodnotíme velice kladně. Dokázali jsme sami sobě, že jsme schopni závodit s takto kvalitní technikou na úrovni a bojovat s daleko zkušenějšími a vyježděnějšími posádkami.“

Kvalitní dosažené časy vás jistě pořádně navnadily. Můžeme se těšit na vaše další starty s C2 R2 MAX?

Pepa: „Našim dalším startem budou Krkonoše. Chceme pokračovat ve sbírání zkušeností a dorazit až na cílovou rampu. Pokud finance dovolí, rádi bychom se představili ještě v Kostelci nad Orlicí a Jesenících.“

Foto: Robert Balcar

V minulosti jste zaujali starty s poněkud netradičním speciálem – Škodou Pick-up. Kde je tomuto autíčku konec? Uvidíme vás ještě v jeho kokpitu?

Pepa: „Pick-up stojí v garáži a slouží už pouze pro pobavení našich reklamních partnerů, kamarádů a rodinných příslušníků. Zbavit se ho rozhodně nehodláme. Nicméně bychom už přece jen raději pokračovali v soutěžení na vyšší úrovni, kterou Citroën C2 R2 MAX bezesporu nabízí.“

Závěrem bychom rádi poděkovali všem, kteří stojí za naším vstupem do světa „velkých“ závodů. Jsou to především naše rodiny a reklamní partneři. Bez nich bychom si splnění snu o modernější technice nemohli dovolit. Děkujeme firmám Kubát Energo, stavební firma Tobis, Hollen CZ, Auto KP Plus Liberec, Auta 24, Svijany, Sádrokartony Artos, Silkom, Foto Elektro Poštolka, Marvinstyle, Martys stany, kamarádům a v neposlední řadě dobrovolným hasičům z Větrova, kteří jsou našemu sportu ochotni obětovat spoustu svého volného času.