Ukončené trápení

Příběh tohoto závodu se pro nás začal psát vlastně na podzim před dvěma lety. Poslední start sezony s vypiplaným Favoritem byl zakončen již na RZ1 výletem na louku, spojeným vyoráním více než metrového kamene. Toto fušování do práce zemědělců ukončilo kariéru našeho „Fakera“ a jediné slovo, které padlo ten den, bylo KONEC.

Již za půl roku jsme ovšem chvatně dokončovali práce na Felicii, která měla mít premiéru na našem domácím závodě, Rally Rokycany. Bylo to hektické jako, vždy do té doby, ale rampu jsme přejeli a posilněni slunečními paprsky jsme se těšili na to, jak auto pojede a jak dopadneme. Nebudu to prodlužovat, dopadli jsme tvrdě. Sice jsme dokončili, ale výsledek radši ani nemá cenu psát. Auto nejelo, motor netočil, prostě děs a mně kluků v kokpitu bylo líto.

Foto: Rosťa Kutěj

Následovalo pokus o pár dalších startů, ale ty jen nabouraly naši důvěru v solidnost motoráře a my zakoupili nový motor.

Tohle všechno mi proběhlo hlavou, když jsem stál na RZ1 X. IC WEST Historic Nostalgie Rally 2010 a čekal na první průjezd naší posádky. Smíšené pocity tohoto čekání přiživil Daniel Saller, když se svojí Š 120S porazil dva stromky nedaleko od nás.

Za nějaký čas přijeli naši kluci - posádka Milan Štván - Petr Svoboda - a bylo vidět, že se rozkoukávají, ale s každým průjezdem zrychlují. Tři kola odjeli a my jsme je šli navštívit do servisu. Před druhou RZ proběhla tradiční rally klobása. Pohled na výsledky RZ 1 také zlepšil mojí náladu, 25. místo celkově a 6. ve třídě dalo zapomenout předešlým soubojům na chvostu startovního pole. Po RZ2 následoval posun dopředu v celkovém pořadí. Nebylo to o moc, ale kluci byli stále opatrní, protože chtěli najet co nejvíc ostrých kilometrů.

Po RZ3 jsem kluky začal nabádat k agresivnější jízdě. Oni mě snad i poslechli, ale naše posádka si vylosovala jednoho z černých Petrů, které se rozdávají na okruhových RZ. Bohužel jsme byli v průběhu tří dalších RZ bržděni jednou z Fiest. Ale co, tohle mohlo potkat kohokoliv a pohled na jízdu dvou aut v závěsu mi jen připomněl rčení okruhových závodníků „Jedna věc je soupeře dojet a druhá věc je předjet“.

Foto: Pavel Pelikán

Přiznám se, že jsem nevydržel až do konce závodů. Zima mě zahnala domů, ale byl to super zážitek. A náš výsledek 7. ve třídě a 25. celkově je super po všech našich peripetiích. Atmosféra amatérského závodění je parádní. Ani zima a neúčast velkých jmen typu Kresty, Valdy nebo Pecha nijak neovlivnila diváckou kulisu.

Závody nám ukázaly, kde je potenciál našeho vozu. Ano je to onen „mezikus“ vyplňující prostor mezi pedály, volantem a sedadlem. Klukům přeju, aby se jim povedlo zrealizovat to, co plánují na příští sezonu a hlavně, aby „mezikus“ co nejvíc jezdil a potvrdil svůj potenciál.

I když nejsem ani majitel ani šéf týmu přesto děkuji klukům, že to nevzdali, všem kamarádům a partnerům, že je podporovali a všem soupeřům za to, že dělají tento sport tak populárním.