Stříbrná premiéra

Ve znamení dvou velkých premiér absolvoval Admiral Rally Vyškov pražský pilot Robert Čonka. Poprvé startoval s vozem Škoda Fabia a rovněž premiérově mu četl noty Petr Zátko. Nově sestavená trojice se sžívala velmi rychle a odvezla si ze sedmého sprintu sezóny patnáct cenných bodů do klasifikace třídy A5.

Robertův plán vyměnit stávající kitovou felicii za modernější vůz zrál už delší dobu. Nakonec se mu ho podařilo splnit ještě v průběhu sezóny. „Jsem moc rád, že se naskytla příležitost změnu realizovat. Byli jsme delší dobu ve spojení s Pavlem Mikou, o jehož fabii jsme se zajímali. I díky jeho vstřícnosti a perfektnímu jednání nestálo vzájemné dohodě nic v cestě a najednou stála fabia doma:-),“ pochvaluje si pořízení nové „zbraně“ Robert, který se s ní ihned vydal krátce seznámit na populární testovací okruh do Bělé pod Bezdězem. „Cílem bylo auto poznat a naučit se ho ovládat. Dost mi pomohl Honza Dohnal. Vysvětlil mi nějaké vychytávky ohledně sekvenční převodovky a nastavení podvozku. To všechno jsou pro mě novinky, které musím postupně zažít. S kitem to bylo mnohem jednodušší. Fabia je prostě modernější a disponuje novější technologii.“ Ani po pořízení fabie však Robert nemá v úmyslu zbavit se felicie. „Budu jí pravděpodobně pronajímat. Vše hodlám ještě v klidu zvážit, ale o prodeji neuvažuji. Za společně prožitá léta k ní mám srdeční vztah. Dovezla mě k titulu v ČMPR roku 2005 a o dva roky později ke sprinterskému bronzu ve třídě A5. Letos už také zvládla dvě bedny a tak si zaslouží zůstat doma:-)“

Foto: Robert Balcar

Druhá – neméně podstatná – změna, se uskutečnila na sedadle spolujezdce. Ke svému soutěžáckému debutu usedl Petr Zátko. „Rozhodl jsem se, že když premiéra, tak úplná. Navíc vyškovské rychlostní zkoušky jsou svým charakterem pro učení ideální. Věděl jsem, že na špičku třídy mít nebudeme, ale rozhodli jsme se to zkusit. Musím Petra pochválit. Od čtvrté vložky už to dával jako z partesu a já se soustředil jen na auto. Asi ho strašila naše smluvní pokuta za případné učtení:-),“ chválí nového mitfáru jeden z adeptů na sprinterský bronz a zároveň ho čtenářům serveru ewrc stručně představuje. „Petr je mým dlouholetým mechanikem a kolegou z práce. Okolo soutěží se pohybuje už hezkých pár let. Momentálně už je sice profesně jinde, naše přátelství a společná rallyová vášeň nás však stále vedou stejnou cestou. Kdo trochu zná mě, zajisté zná i Petra. Změna byla plánovaná. Petr pozná soutěže nejdříve z pravé strany, aby se postupně přesunul vlevo:-) Ve Vyškově měl na inspekci i manželku a vše dopadlo dobře – další závody má povolené:-) S Kubou Venclíkem však nadále počítám a jsem mu vděčný, že se coby mechanik výborně stará o novou fabii.“

Foto: Robert Balcar

Ačkoliv názvy rychlostních zkoušek byly tradiční vyškovské, tratě byly oproti minulosti namotány hodně odlišně. Na české poměry nabídly velký počet šotolin. „Pořadatelé se asi změnami snažili tratě zatraktivnit. Podařilo se jim to, byť některé šotolinové úseky byly hodně rozbité a občas skoro na hranici. Kotrmelci na to doplatil Venda Kopáček. Tímto ho zdravím a Kláře přeji, ať se jí záda co nejrychleji umoudří a brzy se opět setkáme na tratích erzet. Velkým štěstím bylo, že nepršelo. Voda by asi byla velkým problémem. Celkově hodnotím Vyškov jako podařený.“

Robert s Petrem zaujali hned od úvodní vložky třetí příčku ve třídě A5. Udržovali jí až do sedmé vložky, kdy po zmíněné Kopáčkově havárii postoupili na stříbrnou pozici. „První sekci jsem se především sžíval s novým autem a mitfárou. Čím více jsme si rozuměli, tím byly časy lepší. V závěru jsme s nimi již byli spokojeni. Fabie vyžaduje oproti hodné kitové felicii, schopné odpustit i nějakou chybu, daleko agresivnější styl. Paradoxně, čím je pilot drsnější, tím lépe funguje. Je těžší a jinak vyvážená a proto se chová hodně rozdílně. Konečný výsledek je dobrý. Pozitivem je, že kromě povoleného držáku převodovky na závěrečné vložce, jsme neměli žádný problém. Ještě je přede mnou ale dlouhá cesta, než se naučím využít potenciál auta.“

Foto: Robert Balcar

Patnáctibodový zisk výrazně zvýšil Robertovy naděje na sprinterské pódium mezi áčkovými „čtrnáctistovkami“. S bojovnou náladou se proto chystá na závěrečné podniky. „Oba poslední sprinty jsou známé technickými tratěmi. Především na Jeseníky se moc těším. Tamní tratě přesně vyhovují mému jezdeckému stylu a loni jsme na nich byli druzí za Vendou Kopáčkem. Vsetín jsem absolvoval jen jednou, zrovna když tam napadlo třicet centimetrů sněhu:-) Pevně věřím, že nic podobného nás letos nepotká. Rád vzpomínám na legendární rychlostku Bystřička. Byla naprosto úžasná a doufám, že jí pořadatelé zařadí i letos.“