Rallye Show Velký Rapotín, I. díl - Než se vyjede na soutěž

To, jak došlo k účasti posádky týmu eWRC.cz ve složení Láďa Kopelent a Tomáš Wanka bylo popsáno zde. O jezdci Přemkovi Budínovi startujícím na své první soutěži bylo zmíněno v tomto článku, jaké auto bude sedlat bylo popsáno tady. V několika dalších krátkých dílech se pokusím popsat atmosféru a to, co se vše událo okolo týmu a v jeho režii na Rallye Show Velký Rapotín, kterou pořádal Robert Valečko z WMR Rokycany.

Aby se mohlo soutěžit, tak musí být prioritně s čím a s kým a za co, musí existovat tým lidí, který vše zorganizuje, zabezpečí, sežene, připraví, naloží, dopraví. Nejrychleji byla vyřešena otázka kdo s kým. Následovalo projednání, s čím kdo pojede. Nabízela se možnost Favorita pro Přemka, ale auto je stále na nemocenské s nefunkčním zadním tlumičem po Posázaví. U dvacet let starého auta se nikdy neví, co z něj upadne. Tomuto nebezpečí jsme Přemka při jeho prvním startu nechtěli vystavit. Bylo nám jasné, že bude mít starostí sám se sebou dost a dost. Nakonec dostal Maevad důvěru a byl posazen do nově postavené Felicie. Druhá posádka - já s Shackim - jsme měli za cíl vyzkoušet nové transmise KITu 1600 před akcí Rallye Cupu, která bude o prázdninách v Lomnici nad Popelkou pod názvem Železná rallye, kde snad již pojedu se svojí stálou spolujezdkyní.

Do KITu 1600 bylo třeba namontovat převodovku, zkontrolovat auto a to byla práce pro mého syna Martina. Já jsem s Petrem Šedivcem složil kmen motoru do Přemkovi Feldy. Petr je bývalý, úspěšný jezdec jezdící se Škodou 110 L, potom jezdil Škodu 120 LS a s tou byl mistr ČR v roce 1986. Své soutěžácké působení zakončil s „Embéčkem“ v historikách začátkem devadesátých let minulého století. Nyní fotí nejen rallye a protože se známe hodně let, byli jsme členy AMK Plzeň – střed, tak se radou i pomocí pohybuje okolo našeho týmu. Osazení motoru do vozu zabezpečil šéfmechanik Martin, to je můj nejstarší syn. On je velmi šikovný a samostatný, v rámci urychlení prací jsem mu trochu pomohl. Druhý syn Petr měl za úkol připravit další část doprovodné Avie pod lak. Pro jeho zaneprázdněnost, dodnes nevím, co měl tak důležitého na práci, je auto pouze nataženo v kytu a vypadá jako dalmatin.

Dalším důležitým krokem byl polep závodní Felicie pro Přemka. Určité zkušenosti jsme oba měli z polepení Favorita před Posázavím. Nějaké pruhy tapety ještě zbyly, chyběl pouze trojúhelník s bleskem na odpojovač baterie a éčko na dveře, kde je umístěn hasicí přístroj. Náš dlouholetý partner z písmo ateliéru Franta Kříž nám na počkání vyřízl nálepky. Je ještě mnoho lidí, kteří obecnou bezpečnost nedocení. Po několika požárech vozu, které jsme za ta léta soutěží vždy uhasili, nic nepodceňuji. Bez řádně naplněného a hasičem prověřeného hasicího přístroje nikdy nestartuji. Těch pár kilo ušetřených na váze za to opravdu nestojí. Rovněž tak odpojovač baterie se již několikrát osvědčil. Pokud není řádně funkční a označen je jen zbytečná zátěž. Náhodný zachránce u havarovaného vozu s běžícím motorem ho nenajde, když ano a neodpojí dobíjení, tak motor nezhasne. To kontroloval již technický komisař Olda Majšl. Přemkův nástin, provést jednoduchý polep, nebyl ovlivněn pouze nutností za tři hodiny polepování auta stihnout nastoupit do práce na odpolední, mělo to hlubší důvody - v jednoduchosti je elegance a účelnost. Snad se nám to povedlo.

Přípravy vrcholily a zjistil jsem, že při mytí součástek u Mildy Paška v autoservisu v Rybnici jsem ztratil dvoje šroubení pro zaslepení vývodu pro olejový chladič. Ten byl v minulosti vyřazen pro svoji netěsnost. Dnes sehnat kvalitního a rychlého kovoobráběče je problém. Ještě, že máme partnera v kovo Jiřího Fránu z Třemošné. Pro něj to byla otázka chvilky a odjížděl jsem se šroubením k montáži. Aby to nebylo tak jednoduché, tak mi volal Pavel Lavička ze Selgy v Kaznějově. To je další parťák, který měl pro tým vyvařenou zadní nápravu na Favorita. Do Radouně je relativně dost času, ale měl jsem cestu s autem mého syna Petra na STK do Rybnice. V této vesničce má provozovnu i Kovo Luboše Slacha, který nám také pomáhá, a tak jsem mu převezl nápravu opískovat, před nalakováním. Nápravu nám poskytnul Honza Walter z Nepomucké ul. v Plzni. Nejen, že má nové díly, ale co je pro nás důležité likviduje stará auta a z těch se nám občas něco hodí a Honza je vstřícný. Kolik již jsem od něho vyfasoval kol na vlek na auto ze starých stodvacítek. Na tom vozíku se tak rychle opotřebují nebo prorazí, ale to je další věc. Vozík mám od Vaška Pecha seniora, to byla nezapomenutelná éra Škodovek s motorem vzadu.

Na rychlo přezout dvě ojeté pneu za méně ojeté v Riki motu v Křimicích u Petra Galáše. Dochází mi ve Favoritu plyn, do Vochova k Milošovi Pokornému je to již kousek, každá pomoc je dobrá. Cestou zpátky fasuji vzduchovou hadici u Martina Plačka v Kompresorech. Ještě nahradit ten ztracený oříšek do goly ve Würthu - od nich máme všechno nářadí. Další zastávkou jsou akumulátory Mulač, kde se nám starají o baterie do auta. Jedna je dobrá, ta z roku 1999 je již horší. Tak si příště mám přijet pro novou. Přemek je bojovník, on to i s tak starou baterií odjede. Dále pro šrouby do Ingomatu, pár slov o tom, jak se vede na soutěžích s Ivo Toužimským. S časem jsem na tom špatně, již mám být v Porsche Plzeň na Košutce na geometrii. Je to hodně přátel a partnerů, kteří pomohou a mají zájem, abychom byli vidět na tratích soutěží. Nemohu zapomenout na toho, kdo se o nás stará nejvíce a to je Nej… Motochema Rudolf Hubač, bude to skoro dvacet let.

Nadešel čas zkušební jízdy KITa 1600. Po ohřátí motoru na provozní teplotu jsem postupně auto projel a na sedadle spolujezdce se vystřídala část potenciálních spolujezdců. Nejprve Shacki, potom kameramen Vláďa Duda, poslední jízda proběhla s Petrem Šedivcem na horkém sedadle spolujezdce. Vím z vlastní zkušenosti jezdce, jak je složité si vedle někoho sednout. Petr našel odvahu a usedl. Po krátké jízdě, kdy jsem řadil do čtyřky, jsem vycítil, že to pro Petra jako jezdce není to správné ořechové sedět vedle a klidnou jízdou jsme test ukončili. Je to dobrý, hodný, technicky nadaný člověk a má rád svůj klid a nerad bych měl na svědomí nějakou újmu na jeho zdraví. U nás starších lidí je to hned, byl bych rád, aby se dožil příští rok pln elánu a svěží své šedesátky.

Po vyčerpávajícím testu jsme se přesunuli do zasedací místnosti naproti na zimák s tím, že dořešíme časové a personální záležitosti týkající se všech nominovaných spolujezdců. Na základě informace z FASu, týkající se bezpečnostního doplňku Hans, kde bylo uvedeno, že někteří z nás nejsou zoceleni základní vojenskou službou. Následného doporučení svazu rallye o nutnosti zvyšovat svoji kondici, byl stanoven plán fyzického zdokonalení týmu. Maevad, Blesky alias Vláďa Duda a já jsme měli za úkol se seznámit s nasazováním podobného zařízení. Důraz byl kladen na upnutí všech postrojů, důkladné proškolení o zacházení a bezpečnosti. Byl doplněn benzín, nastartován motor a jako první byl vnořen do postroje Maevad. Dokonale padl, lehce upravit řemínky, pohybovat se v něm mohl jako baletka. Poslední úkon, zavěsit do karabiny sekačku na trávu a Přemek hodinu sekal trávu za garáží, aby bylo kde parkovat. Potom nastoupil Blesky, ten po chvíli zjistil, že je kotouč tupý. Nezapře se v něm současná profese brusiče nástrojů. S Vláďou Dudou jsem chodil do učení v ČSAO Plzeň, chodil s námi i známý "Mareček", který se tehdy jmenoval Marcel Tuček. Ve třídě byl i Honza Bošek, který jezdil jako mitfára s Milošem Houserem. V posledních letech usedá na sedadlo vedle Honzy Šustra.

Zpět k plnění sportovních norem. Radek Kříž, jako začínající spolujezdec Maevada vyfasoval pro začátek hrábě. Až bude mít něco odjeto, tak se dostane i k jiné technice přípravy. Shacki, pro své hmotnostní propozice byl zkoušky popruhů a následné činnosti zproštěn, ani na vojně nebyl... Byl mu proto stanoven individuální tréninkový plán přípravy a odeslán se projít s manželkou a dcerkou na nedaleké jezírko. Jeho syn Vilém raději zůstal u aut a pomohl mně s tříděním spojovacího materiálu. Měl i dobrý nápad, že až to posekáme, tak vznikne solidní fotbalové hřiště a můžeme si zahrát čutanou. Je to nápad syna šéfredaktora a protože nařízení nadřízených jsou vždy závazná, tak si chvíli zahrajeme. Sraz je v 18 hodin dne 16. června v Plzni na Košutce na hřišti za garáží. Po utkání posezení, zhodnocení sportovních výkonů a debata k Rapotínu naproti v zasedací místnosti.

Jedu se protáhnout na kole s partou cyklistů, se kterými jsem závodil před více jak třiceti lety. Není to pro to nařízení z FASu, mě se konec konců netýká, dokonce i na vojně jsem byl. Pravda trochu jsem se tam zdržel, něco málo jsem nasluhoval. Nejsem nikde organizovaný, můžu jezdit kdy chci, také co chci a s kým chci.

Aby nebyl článek o Rapotíně dlouhý, tak jsem ho rozdělil do deseti dílů, další zítra.