Splněný rapotínský sen

Před první rychlostní zkouškou se s Radkem shodujeme, když pokyvujeme hlavou se slovy: „Už aby to bylo za námi…“

Už na startu se mi daří skoro přejet startéra a ředitele v jedné osobě Roberta Valečka. Stihl uskočit, a tak se vydávám vstříc prvním kilometrům za volantem soutěžního vozu. Před Velkým Rapotínem je umístěn první retardér, a byť brzdím brzo, tak patrně málo, když na výjezdu rozrážíme gumy. Takhle by to nešlo, navíc u dalšího zpomalovacího prvku je Dáša Dudová s kamerou, takže pěkně pomalu. I třetího „retardu“ bereme s respektem. Míjíme brouka v poli a blíží se divácké místo u Maršových Chodů. Na sjezdu registruju katovickou bandu, jak se snaží vyburcovat naši posádku felicie k činu hodnému mistrům. Kývu hlavou, že to nepůjde, brzdím včas, raději víc, ale znovu je to nějak málo. Naštěstí to vyšlo, a tak o třista metrů dál vjíždím do retardéru s pocitem mistra. Výjezd z něj mě ovšem rychle řadí zpět mezi školáky, když jsme moc rychlí a znovu ťukáme do gum… A to je před námi těžší úsek trati v lese, naštěstí už bez retardérů.

Zbytek vložky přeci jenom dojíždíme na klid, o nic nejde, adrenalinu už bylo dost. V servisu už nás Láďa vyhlíží, bystrým okem si všiml odřeného nárazníku, ale prozíravě mlčí. Z výrazu mu nicméně čtu, že není třeba se nikam hnát a beru si to k srdci. Během RZ2 srážíme už pouze jeden retardér…

V servisu po první sekci soutěže ze mě spadla nervozita a pocit z neznalosti auta. Začíná se mi to naopak líbit a pokouším se lehce zrychlit. Když s Radkem v měřeném úseku číslo 3 projedeme poslední retardér bez ztráty kytičky, bez ostychu se začínáme radovat jako kdybychom vyhráli celou vložku. :-) Tuto radost si dopřáváme během zbytku dne ještě dvakrát, jeden průjezd nám pořadatel musel zrušit z důvodu bezpečnosti – olej na trati.

Jsem toho názoru, že zapůjčená felicie by mohla zajet čas na této trati i o 25 - 30 vteřin lepší. Co je k tomu potřeba? Lepší ruce, odhad na brzdy, správná rychlost v zatáčkách, větší důvěra v auto samotné. To auto má na špičku třídy, ne že ne. Chcete ho? :-) Je na prodej…

Děkovačka. :-) Chtěl bych především poděkovat Láďovi Kopelentovi za to, že mě nejenom hezky rychle vozí po rychlostních zkouškách, ale i za to, že mně umožnil splnit si sen – posadit se za volant a absolvovat automobilovou soutěž. Velké díky patří také Robertu Valečkovi za vstřícnost (a pohár pro nejlepšího juniora :-) ). Velmi dobrou práci odvedli také Martinové – mechanici. Za zapůjčení helem s komunikací patří rozhodně mé děkuji i Milanu Štvánovi. A nelze zapomenout na diváky a fanoušky kolem trati.

Nemůžu napsat, že jsem si splnil sen a už jet nechci. Splnil jsem si sen a jet znova chci. Takže jdu vyhlížet kouzelného dědečka...

Výsledky z celé Rallye Show Velký Rapotín jsou na stránkách ewrc-results.com.