Cesta na Sardínii - Deníček Romana, Honzy a Brose

Viděno očima Romana Pištěka:

Je středa 27.dubna 2005, půl sedmé ráno. V Berouně mě vyzvedává Honza Mikulecký pyšnící se svojí výstavní Fábií RS v barvách škodováckého wéercéčka a jménem našeho oblíbence Paasonena na bočním skle. Kdo zná Mikuldu trochu více, jistě ho nepřekvapí skutečnost, že již v tuto chvíli propadá panice a obavám. Se slovy "nevím, kudy jet" mi předává řízení, po hodině jízdy na nás v Písku čeká Bros a ve trojici pokračujeme přes Železnou Rudu směr Livorno. Nepatrnou komplikací je namátková celní kontrola v přilehlé vesnici, kdy Bros jen horko těžko vysvětluje, že nejsme žádné závodní auto, ale obyčejní turisté. Z rozhovoru si vybavuju pouze slova "Schade", "Armin" a "Beste", nechápu ovšem, jak je někdo může současně použít v jedné větě. Fajnšmekr Bros u Mnichova zasněně dumá, na jakých programech se chytá maďarské péčko a my tak míjíme odbočku na Salzburg.

V 19:00 se objevujeme v Livornu a hned u trajektu nás poznává Shacki and spol ohromující svými zásobami a vybavením k točení piva. Útroby tranzitu skrývají dva sudy plzně, výčepní pult s pípou a chlazení dusíkem. Tak tomu říkám řádná příprava :-). Na scéně se objevují české vlajky a dochází i na první společné fotografování. Po nalodění a důkladném průzkumu vyrážíme do jídelny, kde hodláme polknout rybu jen trochu leklou. Místní specialitou jsou těstoviny připomínající svojí vůní nehty po požáru. Mikulda i já odmítáme tuto úchvatnou delikatesu pozřít, Peťa Lusk však odvážně tvrdí, že jedovaté to určitě není a tudíž není důvod k obavám. No uvidíme zítra, zásoby Endiaronu to jistí. Namísto kolektivu maďarských blondýn obcujících s mnohem početnějším kolektivem nigerijských chasníků si před spaním pouštíme Mravencovo video z Janneru a v poklidu usínáme.

Místní lodní rozhlas nás budí v půl šesté ráno a my vyrážíme ke trase shakedownu. Zkušení traťoví komisaři nás suverénně směrují do tankovací zóny pro WRC, údiv a nejistota se jim ve tvářích objevuje až ve chvíli, kdy se dozvídají, že naše "wéercéčko" jezdí na naftu. U cíle shakedownu nás očekává Dušan Velímský, po půlkilometrovém přesunu vylézáme na přilehlou skálu, odkud je možné sledovat téměř kilometr dlouhý úsek. Na rozdíl od Nového Zélandu je jedinou dramatickou události příjezd sanitky ke zraněnému divákovi, který ve své snaze přelézt kamennou zídku okamžitě zaujímá polohu podélně přejetého ježka. Zraněný občan posléze lehce doplácí na drobný nesoulad v komunikaci hrdinských italských záchranářů, kteří se s naloženými nosítky vydávají každý jiným směrem. Výsledkem jsou další zranění a neskrývané nadšení davu přihlížejících fanoušků řehtajících se jak stádo oslů na trampolíně.

Protože Mikuldovým WRC se normálně nedá jezdit ani na kvalitních českých okreskách, natožpak po italské šotolině, půjčujeme si jiný vůz, kterým se budeme přesouvat mezi erzetami. Následuje nezbytný polep auta nálepkami eWRC.cz a Bros ihned vyráží najíždět sobotní rychlostní zkoušky. Nás mezitím čeká důležitý úkol v podobě ubytování se v malebných apartmánech Golfo di Marinella přímo na pláži. Česko italská konverzace probíhá typicky italským způsobem se spoustou gest a emotivních výrazů ve tvářích, po půlhodině se daří prolomit komunikační bariéru a my tak můžeme konečně spočinout v našem novém dočasném domově.

Na pokračování....

Dle zážitků Romana Pištěka zaznamenal