100-leté výročí automobilky Morgan

Chtěl bych alespoň krátce a hlavně fotografiemi přiblížit tuto továrnu, kde jsem mnohokrát byl a já i moje rodina zde máme jakési výsadní postavení.

Při jednom startu Barum rally jsem se seznámil s posádkou Martin Bowcott-Richard Thomas, která u nás startovala s vozem Ford Escort. Cestou do naší země měli technické potíže s trailerem, na kterém vezli své závodní auto, a tak jsem jim pomohl s opravou, půjčil své auto k tréninku na rally a jel jim jako doprovod.

Přitom jsme se tak spřátelili, že naše přátelství vydrželo dodnes a Martin Bowcott mi „otevřel dveře“ i do míst, kam bych se normálně nedostal.

Před 19 roky jsem přijel na jeho pozvání do města Worcester v Anglii a hned se zajímal o návštěvu slavné továrny na výrobu jejich populární omáčky – Worcester sauce. Divil se, protože měl pro mě připravené jiné překvapení. Byl majitelem obchodů s náhradními díly a to ve městě MALVERN pod stejnojmennými horami, kousek od Worcesteru.

Jeli jsme spolu a najednou mi ukazuje na zeď, kde bylo dost krátce a výstižně napsáno MORGAN. K mému údivu žádná vrátnice se závorou, žádný pistolník, který by dělal evidenci, kdo přijel a odjel ze závodu a zda něco neukradl apod.

Vjeli jsme dovnitř a šli rovnou do jedné z hal, kde se dodnes ručně vyrábějí tato auta! Pohled to byl pro mě úžasný! Já si myslel, jak tam nebudou makat jak čerti, ale někdo jen seděl a pil kafe, přitom kouřil a já jsem viděl, že podlaha je dřevěná!!! Jiní pracovali, ale v klidu a pohodě a nestál jim NIKDO za zády a nekontroloval, jestli dělají nebo ne?!

Při dotazu, jak je to možné, jsme šli k jednomu příteli Martina - byl to truhlář - a ten mi vyprávěl, jak to tam chodí. Oni pracují tak, že ta řemesla se doslova dědí v rodinách - je pro ně ctí pracovat v této továrně a nepamatují, že někdo sám od sebe odešel! Všichni jsou to doslova umělci ve svém oboru.

Jedinou podmínkou je stoprocentní kvalita práce a jsou hrdí na to, že nikdy neměli reklamaci!!!Mají samozřejmě kontrolu kvality a tam jsem např. viděl, jak přišel kontrolor, prohlížel si nastříkané blatníky připravené k montáži a udělal na některých kolečka speciální křídou. Já jsem ani neviděl, že by tam byl nějaký kaz,nebo něco špatně, ale jak mi řekli potom, celé se to muselo znovu přebrousit znovu nalakovat.

Velmi zajímavé jsou postupy ohýbání jasanového dřeva/ohýbají se v autoklávách/, ze kterého je dělána karoserie, která je posazená na rámu auta.Vidět, jak přesně lehce jdou třeba zavírat dveře, jak přesnou spáru mají i po letech používání je neskutečné!

Celou továrnu jsem prošel mnohokrát a vždy jsem tam našel něco nového.Nechci se zde rozepisovat do všech detailů, které si lze dnes najít na internetu, ale jen těmi staršími fotografiemi ukázat, jak to tam vypadá.

Když jsem tam přijel už podruhé,potřetí atd. postavil jsem na dvůr auto, šel jsem do některé haly pozdravit se s přáteli a oni už věděli, že venku stojí moje auto a v něm jsou v krabici od banánů piva, které jsem jim dovezl, jako dárky.

Na černobílé fotce je ještě moje budoucí žena, která od Marka Asthona dostala přívěšek na klíče Morgan. Přítel Martin byl zcela v úžasu, protože on, který doslova měl své obchody za rohem tento malý suvenýr nikdy nedostal a vyprávěl mi, že ten dostaneš jen jednou a to při předání auta, pokud si ho koupíš!

Také já jsem později dostal něco, co není na prodej a nejde se k tomu dostat jinak než koupí auta a tím je hrnek Morgan. Perličkou tehdy bylo,že auta se dělají pouze na zakázku a nový majitel si v té době musel počkat i rok nebo dva!!! Jak přívěsek, tak hrnek mají sběratelskou hodnotu, protože je nelze koupit.

Vždy jsem dostal při návštěvě katalog a v něm byl ceník - ceny se stále měnily a samozřejmě směrem nahoru. O platech zaměstnanců se samozřejmě nemluví, ale jisté je, že musí být placeni za svou ruční a velmi kvalitní práci dobře.

Není to ovšem jen o penězích, ale také o tom, že lidé tam jsou na svou práci hrdí a ne každý se může chlubit tím, že dělá v tak slavné továrně, která je dodnes doslova „trpěná“ a uznávaná velmi automobilovými giganty, kteří na druhou stranu dokonce dodávají některé komponenty jako jsou např. motory a jsou na to právem hrdi.

Později, když se mi narodila dcera Andrea, tak jsem tam byl s celou rodinou a jak je vidět na fotografii, tak jsem nevěřil, jak jsme se dobře spřátelili se zaměstnanci a managery. Ta sedačka je ušitá ručně z pravé kůže nevím z jakého zvířete, ale vidět její cenu byl pro mě zážitek a samotný Mark jí posadil do auta, abychom si ji mohli vyfotit. Neumím si ani ve snu představit, jak by to dopadlo, pokud by tu kůži umazala???

Při sepisování zakázky si zákazník doslova nadiktuje své přání do posledního detailu a auta se nedělají na „sklad“, ale pouze na zakázku, proto je taky ta dlouhá čekací lhůta.

Na fotografiích nejsou všechny provozy, ale myslím si, že pro udělání si představy, jak to tam vypadá, vám moje fotky dnes už letité stačí.

Byl jsem tam s mnoha přáteli a tady se chci zmínit o jednom, o kterém jsem psal ve svém článku o svých začátcích o rally. Tím byl Milan Wohlan, se kterým jsem jel na RAC Lombard rally a cestou jsme se stavili právě u Morgana.Udělal jsem mu fotku v malém muzeu, které je při vjezdu do dvora na pravé straně, kde je vystavena i první tříkolka, kterou to vše začalo.

Jako velmi dobrý mechanik žasnul nad tím neskutečným dílenským zpracováním a detaily ručně udělanými.

Pokud někdo pojedete do Anglie a budete mít čas a chuť se tam podívat, budete překvapeni ochotou a pro nás Čechy neskutečným a nepochopeným způsobem „otevřených“ dveří-jedinou vaší povinností bude se ohlásit v recepci, ale já jsem ani to už po druhé návštěvě nemusel dělat.

Tam jde okoukat jen ruční preciznost a lásku lidí k autům a proto není zapotřebí něco hlídat z důvodu nějakého průmyslového tajemství.

Tento krátký článek bych chtěl věnovat všem, kdo mají rádi auta,přátelům jak tady u nás, tak v továrně MORGAN, ale také svému příteli Martinu Bowcottovi, kterému vděčím za to, že mě tam uvedl a „otevřel“ mi dveře i na jiná místa, kam bych se bez jeho pomoci nedostal, jak se o tom podle času budu snažit dál čtenářům eWRC.cz napsat.