To všechno odnes čas…

Tenhle Waldův šlágr mám moc rád a vždycky ve mně vyvolá nějaké vzpomínky na něco, co bylo a už se nikdy nevrátí… A tak jsem si dovolil kousek toho refrénu vypůjčit…

Občas něco hledám a jak to tak bývá, když člověk něco hledá, najde spoustu zajímavých věcí, jen ne to, co právě hledá… A tak jsem při svém hledání různých nesmyslných věcí a papírů narazil na nějaké svoje fotky z dávných dob. Nedalo mi to, sfoukl jsem prach a začal si je prohlížet… Ne, to se jen tak nedalo… Musel jsem to přerušit, uvařit si kafé, nalít stopku červeného a pak to teprve bylo ono… Skoro každá ta fotka ve mně vyvolala nějaké vzpomínky, na spoustu jiných věcí, než byl jen ten okamžik průjezdu toho kterého soutěžního vozu…

A tak mě napadla taková šílenost, že ten pytlík papírových pokladů vezmu, kolegyně v naší kanceláři na Dukovanech mi to naskenuje a já Vám to sem předhodím… Určitě se tady najdou pamětníci, které to potěší a ti mladí, co to nepamatují, ti mohou chvíli koukat na to, jaké to bylo před více než dvaceti lety… Nemusíme přece jen donekonečna tlachat o tom, jestli bude mistrem Loeb, nebo Hirvonen, nebo si vzájemně dávat kázání o morálce a podobných věcech…

Takže, psaly se roky třeba 1985, nebo 1986. Já jsem byl štíhlý, měl jsem dlouhé vlnité vlasy, mrkaly na mě holky mnohem mladší, než dnes, poslouchal jsem Queeny a Floydy a jezdili jsme na kdejakou soutěž, která byla dostupná… Digitální fotoaparát neměl vynalezeno ještě ani to jméno… Bývali jsme ověšeni Praktikami a Zenity, jen vážený a skvělý pan Bahenský měl na krku velkoformátový Asahi Pentax… Autofokus neexistoval, kinofilmy nebyly občas k sehnání a tak jsme použité kazety schovávali a případně plnili metráží. Fotky vznikaly po nocích v zatemněné koupelně, nebo kuchyni… Jezdil za mnou kamarád z Vídně, vozil mě knihy a časopisy o rallye a já objevoval fantastické fotky takových legend, jako Reinhard Klein a Tamotsu Futamura. To byli dva úžasní pánové, které jsem měl tu čest později poznat osobně a kteří do klasické reportážní fotografie vnesli opravdové umění. Jejich knihy se staly vyhledávanými sběratelskými kousky. Snažil jsme se o něco podobného, začal jsme si hrát s dlouhými časy, učil jsem se vidět jako opravdoví fotografové, vnímat atmosféru… A tak občas vznikaly zajímavé obrázky, někdy náhodně, někdy cíleně… Krásná pionýrská doba…

Agrotým JZD Slušovice přivezl pro Leo Pavlíka Audi Quattro a to byla pro nás hotová senzace. Na Barumce, nebo na Rallye Škoda startovali cizinci ze Západu, občas hvězdy ME, nebo stálí účastníci tehdy populárního Mitropa Cupu a jakékoliv západní auto bylo pro nás fantastickou podívanou.

V těchto dvou letech jsme se vydali na dalekou a dobrodružnou cestu na Rallye Zlaté písky do Bulharska. Byla to soutěž s nejvyšším koeficientem a dalo se očekávat, že se tam objeví nějaké hvězdy. Už samotné cesty tam a zpět byly velkým dobrodružstvím a velkým zážitkem. Něco podobného jako později naše cesty do Afriky na Dakar… V Bulharsku bylo krásně. Soutěž byla dobře organizovaná, Bulhaři měli překvapivě generálního sponzora Rothmans a tak si mohli dovolit dnes neuvěřitelnou věc, že třeba všem novinářům platili hotel!

Rychlostní zkoušky byly těžké, jak asfaltové, tak šotolinové. V roce 1985 tam svedli fantastickou bitvu Ital Dario Cerrato s Lancií 037 Rally a Němec Harald Demuth s továrním Audi Quattro. Cerrato byl pekelně rychlý a Demuth na něho nemohl najít účinnou mast. Jeho snaha vyústila v havárii těsně před koncem. Vše si pak vynahradil vítězstvími na Barumce a na Rallye Škoda… V Bulharsku bylo ale více skvělých jezdců té doby… S továrním Nissanem 240 RS startoval Brit Terry Kaby, stejný vůz pilotoval i Bulhar Petkov. S Renaulty 5 Turbo startovali Jugoslávec Kuzmič, Maďar Ferjancz a Bulhar Čubrikov. S továrním Roverem Vitesse skupiny A startoval Skot Russel Gooding, ve skupině A mu konkuroval Ital Rayneri s továrním Fiatem Ritmo Abarth 130. Protože soutěž byla zařazena i do Poháru míru a přátelství, nechyběli Poláci s vozy FSO Polonez, naši s vozy Škoda 130 LR, reprezentace tehdejšího Sovětského svazu s vozy Lada VFTS, Rumuni s Daciemi, jezdci z NDR s Wartburgy a Trabanty, Maďaři a domácí Bulhaři. O rok později, v roce 1986, zde rozehrál parádní koncert Španěl Beny Fernandez s Opelem Manta 400. S velkými Quattry startovali Ferjancz a John Bosch, ale proti Španělovi neměli šanci. Startovní listiny obou ročníků byly negativně ovlivněny jinými událostmi. V roce 1985 to byla tragická smrt Attilia Bettegy na Korsice, po které se omluvilo několik italských jezdců a o rok později havárie jaderné elektrárny v Černobylu.

A001 Foto: Josef Vrátil

A002 Foto: Josef Vrátil

A003 Foto: Josef Vrátil

A004 Foto: Josef Vrátil

Na fotografii A 001 je vítěz Rallye Zlaté písky 1985 Dario Cerrato s Lancií 037 Rally. Na snímku A 002 je Brit Terry kaby s Nissanem 240 RS, který dojel druhý. Na obrázku A 003 je Skot Russel Gooding s Roverem Vitesse. Tento stroj sklízel úspěchy na okruzích, na tratích automobilových soutěží byl výjimkou.

A005 Foto: Josef Vrátil

Na snímku A 005 je Harald Demuth, vítěz Barum Rallye 1985. Na Rallye Škoda musel tvrdě bojovat o každou sekundu s Ingvarem Carlssonem na tovární Mazdě RX7 skupiny B. Byl to strhující souboj, podobných jsem zažil jen málo. Oba aktéři jeli doslova na hraně, víc tam už asi nebylo… Demuth vyhrál o 3 sekundy a o jeho vítězství zcela určitě rozhodl defekt pneumatiky, který Carlssona postihl na předposlední erzetě (A 005).

A006 Foto: Josef Vrátil

Švédská idylka ve Slušovicích, neboli Rallye Valašská zima 1986. Její vítěz Leo Pavlík je na snímku A 006. Bylo kolem mínus třiceti, celá soutěž byla od startu o hodinu opožděna, protože zamrzly sanitky… Jo, jo, Š1203 neměla zimu nikdy v lásce… Ve Slušovicích jsem čekali na průjezd soutěžního pole, zamrzaly závěrky, museli jsme fotoaparáty schovávat pod bundy a kabáty a nás zachraňovali hasiči grogem…

A007 Foto: Josef Vrátil

A008 Foto: Josef Vrátil

A009 Foto: Josef Vrátil

V tomto roce Rallye Škoda změnila název na Rallye Bohemia. S Lanciemi 037 Rally zde startovali Patrick Snijers, který vyhrál a Mauro Pregliasco, který dojel druhý (A 007). S Opelem Manta 400 startoval Rolf Petersen a dojel čtvrtý (A 008). Na Barumce v tom roce dominoval Leo Pavlík s Audi Quattro. Druhá dojel legendární Jirka Sedlář se Škodou 130 LR týmu Podhoran Lukov (A 011). Divokostí vynikali Rusové, jako třeba Aljasov s Ladou VFTS (A 009).

A010 Foto: Josef Vrátil

A011 Foto: Josef Vrátil

A012 Foto: Josef Vrátil

A013 Foto: Josef Vrátil

A014 Foto: Josef Vrátil

Vždycky jsem měl rád noční rychlostní zkoušky, pro mě musí mít soutěžní auto rampu světel, jinak to není soutěžní auto… Snímek A 010 vznikl zcela náhodně. Hrál jsem si s dlouhými časy a tohle z toho vylezlo… Na fotografii A 012 je Gerhard Kalnay s vozem Opel Ascona 400 na Rallye Škoda 1982. Na snímku A 013 by měl být Angličan Price s vozem Renault 5 Turbo na Barumce v roce 1985. A 014 a A 015 jsou výsledky dalšího experimentování s dlouhými expozičními časy.

A015 Foto: Josef Vrátil

A016 Foto: Josef Vrátil

A017 Foto: Josef Vrátil

A018 Foto: Josef Vrátil

A019 Foto: Josef Vrátil

Na obrázku A 015 je unikátní vůz, Škoda Garde MTX s motorem Lada, se kterou jede Václav Blahna při rallye Šumava v roce 1984 (nebo 1985???). A 016 a A 017, to je hvězda té doby, Maďar Attila Ferjancz, který startoval na Barumce v roce 1987 s „áčkovým“ Audi Coupé Quattro v nádherných barvách Camel. A 018, to je další Audi Coupé Quattro skupiny A, které pilotuje při Rallye Bohemia v roce 1987 Belgičan Bernard Munster. Na fotce A 019 je Leo Pavlík a Karel Jirátko s Audi Quattro A2 při rallye Příbram v roce 1986.

A020 Foto: Josef Vrátil

No a na A 020 by měl být Švéd Walfridson s BMW M3 na Rallye Bohemia, snad v roce 1988. Tímto vyzývám pamětníky a znalce, aby mě případně v čemkoliv opravili. Je to dávno a všechno si člověk pamatovat nemůže. No a pokud se staré fotky budou líbit… Něco už je připraveno v šuplíku!