Josef Čermák: Láká mě co největší konkurence

Svoji první kompletní sezónu v nejprestižnějším domácím šampionátu – MMČR – letos absolvuje zbraslavský pilot Josef Čermák. Se spolujezdkyní Annou Maťkovou se jim nejvíce vydařil zatím poslední podnik s centrem v Hustopečích, na němž naplno zabodovali v rámci třídy N3 a během páteční noční etapy konkurovali i posádkám s áčkovými vozy. Stále si tak zachovávají reálnou naději na zisk titulu mezi enkovými dvoulitry.

Letos jsi se rozhodl pro účast v kompletním MMČR. Proč jsi upřednostnil velký mistrák před sprinty ?

Pepa: „Za prvé jde o splnění snu, protože čím více kilometrů soutěž má, tím více ji považuji za opravdovější rallye. Za druhé rozhodovalo finanční hledisko. Většina sprintů se totiž jede na Moravě, zatímco velký mistrák je rozhozen po celé republice. V dané situaci se mi už více vyplatí raději zaplatit vyšší startovné a svézt se na dlouhých a kvalitních rychlostních zkouškách, než vézt celý ansábl několik set kilometrů. Loni jsem navíc pocítil v naší třídě ve sprintech mnohem slabší konkurenci oproti MMČR. Egon Smékal a Petr Křížek mi na Příbrami ukázali, že se mám ještě hodně co učit a nakládali mi i po třiceti vteřinách na vložku, zatímco ve sprintech byla situace často opačná. Nejezdím pro poháry, ale kvůli touze změřit své síly s co nejkvalitnější konkurencí.“

Vstup do sezóny se Ti příliš nevydařil a po druhém místě v N3 na tragické Valašce následovala odstoupení na Šumavě a v Krumlově. Můžeš úvodní podniky a příčiny odstoupení zhodnotit ?

Pepa: „Na Valašce jsme startovali poprvé a tak jsme vyrazili víceméně sbírat zkušenosti s tamními pro nás neznámými tratěmi. Erzeta Santov, startující v Malé Bystřici, kde jsem ještě před pár lety stál na kopcích jako mechanik, byla pro mě velikou výzvou. Chtěli jsme proto ujet co nejvíce kilometrů, rozjet se, získat nějaké body do hodnocení třídy a nepřemýšleli jsme o konkrétním umístění. Jelikož v sobotu ráno byla soutěž po již mnohokrát diskutované tragické nehodě ukončena, jelo se domů. Kdo by také chtěl v takovém momentu závodit ? Výsledky však nabraly platnost a my po sečtení časů brali body za nečekané druhé místo. Poté už jsme se těšili na další premiéru – tentokrát šumavskou.“

Na Šumavě jste však skončili s pošramoceným cliem již po Činovském okruhu....

Pepa: „Díky mé nezkušenosti s okruhovými zkouškami jsem poprvé poznal, co je to mít za sebou auto při rychlé jízdě – konkrétně Jiřího Vacka s imprezou. V prvním momentu jsem se ho pokusil pustit, ale svoji rychlostí mě zase až tak nepřesvědčoval. Visel však za mnou a já ho nechtěl moc zdržovat, což mě znervóznilo. V pravé zatáčce před Činovem otáčky mého motoru vyletěly díky špatně zvolenému tempu na daný kvalt do omezovače a motor mi přibrzdil přední osu v momentě, kdy byl odlehčený zadek. Tím jsme šli do smyku, který jsem přeměnil v hodiny a než narazit do švestky bokem, vzali jsme jí raději zadkem. Ihned po nárazu jsme pokračovali, auto příliš neřešili a s podivem ještě vyhráli vložku v rámci třídy. Po vystoupení z vozu za časovou kontrolu nastalo hodnocení škod. Zadní část vozu byla uvnitř zdemolovaná natolik, že jsme se rozhodli raději jet domů. Do servisu totiž bylo daleko, jelikož byl až druhý den ve Vimperku, a komisaři by po shlédnutí našeho vozu nebyli moc nadšeni. I tak po příjezdu k našemu obytnému vozu panovala dobrá nálada. Naše mamka zhodnotila celou situaci a pronesla krásnou větu: „Jste celí, to je dobře. Nemáte hlad ? Mám vaříno.““

Krumlov znamenal další odstoupení v úvodní etapě, ale tu druhou jste alespoň absolvovali v rámci SupeRally. Jak se Ti líbily legendární Malonty a další krumlovské vložky?

Pepa: „Krumlovské odstoupení způsobily neodzkoušené disky. Na matkách jsme neměli ty správné dosedací plochy a v důsledku toho se nám na Svatém Jánu kola povolila natolik, že došlo k přetržení štěftů levého předního a my opět odstoupili. Po příjezdu mechaniků a přivezení těhlice s nábojem jsme odjeli po ose a druhý den mohli díky systému SupeRally alespoň sbírat zkušenosti. Stejně jako na Valašce a Šumavě, také v Krumlově jsem startoval poprvé. Tamní erzety se mi strašně líbily a už jen pocit, že je mohu jet, mě absolutně naplňoval. Krumlov považuji zatím za jednu z nejtěžších soutěží mého dosavadního závodění.“

Krumlov Ti také ukázal oproti sprintům jiný styl závodění, kdy ani ztráta nemusí znamenat konec nadějí na dobré umístění.

Pepa: „Již při tréninku superspeciálky na budějovickém výstavišti jsme chybovali při psaní rozpisu a následně odkroužili o kolo víc. Minuta a půl věnovaná našim soupeřům k dobru pro mě v tu chvíli byla dosti demotivující a připadal jsem si opět bez šance na dobrý výsledek. Na našem osudném Jánu jsem však předjížděl spoustu vozů měnících kolo a viděl nynějšího lídra třídy Martina Radu s tímtéž problémem. Uvědomil jsem si, že minuta a půl z okruhu vlastně ve velkém mistráku na těch dlouhých a těžkých vložkách neznamená až takový problém jako na sprintech a vrátila se mi chuť jet naplno vpřed a stahovat ztrátu.“

Mezi vinicemi v Hustopečích jste se konečně dočkali plného bodového zisku v rámci třídy a vedli jste stylem start-cíl.

Pepa: „Hustopeče pro nás byly další premiérou a byly pro nás stížené trénováním pouze ve středu. Absolvovali jsme dva průjezdy a jeli domů. Díky soustředění na psaní rozpisu si myslím, že se nám podařil napsat dobře a to se projevilo při těžkých pátečních podmínkách v samotné soutěži. Mokrý a klouzavý povrch mi sedí už od trialových dob a tak jsme ukázali náš standard. Bez většího rizika jsme projeli nocí k našemu údivu v čele třídy N3 a třetí mezi všemi dvoukolkami. To pro nás bylo nečekané a moc krásné. Nechápal jsem však nářky mnoha posádek nad noční etapou a pozdním ulehnutí ke spánku. Musel jsem se zasmát při vzpomínkách na vyprávění starších soutěžáků o dávných dobách, kdy jen přejezd při Rallye Ruská zima z erzety na erzetu byl dlouhý jako celá hustopečská soutěž.

Druhý den vysvitlo sluníčko a hned bylo znát, že vozy třídy S1600 jsou na tom na suchém povrchu podstatně lépe, než naše enko. Hned také začaly ztrátu ukrajovat. My si ale hlídali hlavně náskok ve třídě a snažili se dojet pro nejcennějších dvacet bodů do tabulky.

Po nádherné soutěži proběhlo vyhlášení přímo na rampě, což osobně mívám hrozně rád. Musím ale vytknout pořadatelům, kteří vyberou už dosti vysoké startovné, že pak rozdají hezké poháry těm nahoře, a na nás malé vzadu moc nemyslí. Hodně to pocítil určitě i Emil Triner, když za druhé místo ve smíšených posádkách dostali s Kačkou Achsovou pohárek o velikosti cigaretové krabičky a malý model Škody Yeti. Určitě pro ně nezapomenutelná záležitost po tak náročných dvou dnech. Po shlédnutí třicetiminutového galapředstavení na ČT4 bych chtěl slavnému Mediasportu a ČT vzkázat, že rallye není jen o šesti posádkách, ale startuje nás mnohem více i v jiných třídách a kvalitu mnohých posádek z nižších tříd považuji za vyšší, než v případě některých s vozy N4.“

Hektický víkend Hustopečemi zdaleka nekončil. Hned v neděli jsi se v Prachaticích zúčastnil závodu automobilů do vrchu pod ÚAMK.

Pepa: „Po Hustopečích bylo v našem plánu, v případě nepoškozené techniky, absolvovat ještě kopec v Prachaticích. Promotérem je totiž náš kamarád Eduard Patera a tyto závody se mi hodně zalíbily. Jsou totiž pro každého. Do Prachatic jsme přijeli chvilku po půlnoci a zvyklí z páteční bitvy jít spát ve tři ráno jsme ještě učinili servis na voze a v půl páté ráno si dali trénink. V osm nastal budíček a šlo se na věc. Krásná neděle strávená po boku přátel, díky nimž jsem okusil a ochutnal automobilový sport, byla krásnou tečkou za již zmíněnými Hustopečemi.“

Nyní však čeká MMČR přestávka až do Czech Barum rally Zlín. Máš v plánu jí vyplnit nějakým startem ?

Pepa: „Určitě bych dvouměsíční díru rád vyplnil nějakým svezením. Uvažuji o startu na Rally Krkonoše, ale samozřejmě ještě není nic jistého a rozhodne se až na základě finanční a časové situace.“

Co Tvoje legendární corsa ? Dojde letos také na svezení s ní ?

Pepa: „Letos už corsa absolvovala zbraslavský vrch, kde podle mě nezklamala a šestým nejrychlejším časem prokázala své schopnosti. Určitě mám v plánu jí letos ještě vyvézt a to by se mohlo zrealizovat na mé oblíbené kramolínské soutěži anebo v Kralovicích.“

V MMČR se ve své třídě momentálně nacházíte na třetí pozici za Egonem Smékalem a Martinem Radou, který tabulku vede. Jaké ambice máte do druhé poloviny sezóny ?

Pepa: „Nesmíme dělat chyby podobné těm šumavským či krumlovským a když udržím svoji hlavu v optimálních teplotních podmínkách, tak bychom ještě mohli zabojovat o nejvyšší posty. Bude to ale hodně těžké. Za jistou výhodu považuji skutečnost, že ze závěrečných tří závodů jsem už dva v minulosti absolvoval, konkrétně Příbram a Bohemii, a nějaké poznatky už v sobě mám. Z barumky mám obrovský respekt, jelikož mi tamní krajina a charakter erzet příliš neříkají. Mám totiž na Moravě deficit v podobě mála kilometrů.“

Rozhovor píšeme při sledování polského rajdu. Jak vnímáš současné dění ve WRC a také v IRC ? Který z obou šampionátů je Ti bližší ?

Pepa: „Současné dění v mistrovství světa vnímám podobně jako asi většina okolo. UFON Loeb zkrátka vévodí a nic na tom nezmění ani jeho tři drobné chyby v posledních soutěžích. Při raidu jsme se po páteční etapě bavili s kamarády, zdali je pro něj reálný bodový zisk. Ač se to zdálo nemožné, stalo se to přes týmovou pomoc skutečností. Celá první osmička však dokazuje, že se jede na hraně a časový deficit mezi třetím a šestým místem byl v jistých chvílích ve vteřinkách. IRC příliš nesleduji, jelikož mi krom českých fabií nic neříká a nevidím v něm nic jiného než pouhý cup pro bohaté.“