S Honzou Šlehoferem nejen o loňské sezóně

Západočeský mladík Jan Šlehofer se loni v barvách plzeňského ROTO týmu zařadil k hlavním osobnostem třídy A6 i skupiny A. Pro fanoušky, přesycené plejádou enkových čtyřkolek, se jeho atraktivní průjezdy staly blahodárným balzámem. Nejen o uplynulé sezóně jsme si s Honzou povídali během posezení v kdyňské restauraci Černý orel.

Sezóna 2008 je minulostí. Můžeš jí zhodnotit? Jak jsi s ní spokojen?

Honza: „S uplynulou sezónou jsem nadmíru spokojen. Před jejím začátkem jsme vůbec nepomýšleli na boj o tituly ve skupině a třídě. V samém závěru nám nakonec unikly pouze o vlásek. Jednalo se svým způsobem o sezónu zkušební. Díky skvělé technice, zázemí a radám se však stala v mé dosavadní sportovní kariéře výjimečnou.“

Po nešťastném Jänneru jsi se zařadil ke špičce třídy A6 i skupiny A. Jak bys zhodnotil konkurenci v těchto kategoriích?

Honza: „Konkurence byla obrovská v MMČR i ve sprintech. Štěstím pro mě však bylo, že úplně největší esa vsadila na čtyřkolky. K nezaplacení pro mě byly především souboje s Pepou Sedláčkem, Honzou Dohnalem, Tondou Tlusťákem a Lubou Minaříkem. Moc jim děkuji za férové počínání.“

Nejtěsnější souboj jsi svedl na Valašské rally s bývalým kolegou z motokár Antonínem Tlusťákem. Nakolik jsi ještě měl v závěrečných erzetách rezervy?

Honza: „Na rezervy nebylo ani pomyšlení. Jeli jsme se Zbyňdou od začátku na maximum. Zkušenějšímu Tondovi jsme v závěru prostě nestačili a nebýt dvou defektů Pepy Sedláčka, neměli bychom ani na něj.“

Velmi diskutovanou událostí bylo nepřipuštění na start Horácké rallye. Chceš se ještě k této kauze vrátit a jak na vše hledíš s odstupem času?

Honza: „Třebíč pro mě byla co se týče psychiky a morálního rozumu nejobtížnější soutěží. Jednání některých lidí jsem nepochopil dosud a nevím, proč našemu týmu znemožnili startovat. Nakonec vše vyšumělo v zapomnění. V kontextu tragické události v závěru soutěže se však jedná o malichernost…“

Vedle Třebíče Tě zřejmě o tituly připravila technická závada v Hustopečích a o ten ve třídě především odstoupení na závěrečném podniku v Příbrami vinou setrvačníku na přejezdu mezi závěrečnou erzetou a cílovou rampou. Jak dlouho bolelo příbramské zklamání?

Honza: „Příbram byla specifická už tím, že se jelo hop nebo trop. Bylo jasné, že vítěz bere vše. Pepa Sedláček uplatnil své obrovské kvality a zkušenosti a od začátku nedal nikomu šanci. Závodit se s ním nedalo a titul si jednoznačně zaslouží. Daleko více mě mrzela ztráta titulu ve třídě A6. Celý tým by si ho za celoroční úsilí zasloužil a byl by tou správnou třešinkou na dortu.“

Tvým poradcem je jedna z největších legend českého rallyesportu - Jindřích Štolfa. Můžeš čtenářům prozradit některé z věcí, jimiž obohatil Tvé závodění?

Honza: „Jindřich se nám věnoval od samých počátků u týmu ROTO především v otázkách rozpisu, jezdeckého stylu, nastavení vozu a výběru pneumatik. Pokud byl na závodech přítomen osobně, dodávalo mi to na klidu a uvolněnosti. Hrozně si vážím, že i v případě pracovní zaneprázdněnosti znemožňující mu osobní účast, byl s námi ochoten kdykoliv cokoliv konzultovat alespoň po telefonu. Nevím, jak mu za vše poděkovat. Díky !!!“

Kromě stálého spolujezdce se vedle Tebe na čtyřech podnicích představila Renata Mourková. Jak jsi se aklimatizoval na ženský diktát?

Honza: „Renatka zastoupila Zbyňdu stoprocentně. Především hned ten první společný start v Tišnově se nám velice vydařil a výsledek byl z říše snů. Trošku mě mrzí, že nám nebylo přáno spatřit cíl na ostatních podnicích. V Pelhřimově jsem navíc vytvořil obrovskou chybu a rozbitím auta zkomplikoval týmu další průběh sezóny. Renatce moc děkuji, že to se mnou vydržela a v případě Zbyňdovi absence se s ní vždy rád svezu. Díky!!!“

V závěru sezóny jste se Zbyňkem zaznamenali také zahraniční zkušenost – start na 3 Städte Rallye. Zkus porovnat organizaci a úroveň této soutěže v porovnání s našimi kraji.

Honza: „Závody v Německu byly obrovským zážitkem a jistě mohu hovořit i za Zbyňdu. Přitom start byl do poslední chvíle nejistý. Pozlobila nás totiž italská technika. Prasklo těsnění pod hlavou a kluci mechanici pracovali na opravě celou noc. Pan Svoboda s Ládíkem museli jet zpět do Čech pro náhradní součástky. Po noci strávené v těsném objetí se Zbyňdou v karavanu nás v šest ráno probudil zvuk motoru a mohl jsem s mechanikem Luďkem jet vyzkoušet dokonale funkční auto. Ještě jednou před výkonem mechaniků smekám. Díky !!!

Závod samotný byl organizačně zvládnut stejně dobře, jako v našich krajích. Jen přístup sportovních a technických komisařů byl oproti našim mnohem příjemnější a uvolněnější a ve stejném duchu jsme také nádhernou podzimní soutěž absolvovali. Pokud bude příležitost, rád se 3-Städte zúčastním znovu.“

Několik předchozích let jsi patřil k lídrum třídy N2. Sledoval jsi souboje ve Tvé bývalé kategorii a jak je hodnotíš?

Honza: „Třída N2 je pro mě dodnes srdeční záležitostí. Začínal jsem v ní svoji rallyovou kariéru a vždy zde závodili skvělí a přátelští lidé, utkávající se v mimořádně rovných soubojích a držících si vzájemně palce. Škoda, že nedostávají více prostoru na televizní obrazovce, kde se točí pořád prvních osm aut absolutního pořadí. Laičtí diváci pak mohou pojmout názor, že náš sport se týká pouze několika málo jedinců. Všechny chlapce a ženy ze třídy N2 srdečně zdravím.“

Sleduješ jako bývalý úspěšný motokárista Tvůj původní motoristický sport? A vracíš se, alespoň v rámci přípravy, ještě občas za volant motokáry? Čím si myslíš, že motokáry pomohly k rychlé aklimatizaci Tebe, Honzy Kopeckého, Viktora Wagnera, Tondy Tlusťáka a dalších v soutěžích?

Honza: „Ano, motokáry samozřejmě sleduji. Bohužel své bývalé přátelé a soupeře potkávám jen zřídka, pokud se tedy nesetkáváme na soutěžích. Právě karting považuji za nejlepší průpravu pro veškeré automobilové závodění. Tak skvěle se asi jezdecký styl a cit pro auto nedá nikde jinde získat.“

Do startu české rallyové sezóny je sice ještě poněkud dlouhá doba. Přesto: Můžeš přiblížit Tvé plány pro sezónu 2009?

Honza: „Budu rád jen za jediné – postavit se na start opět v barvách týmu ROTO s Fiatem Punto S1600. Do prvního domácího podniku, Valašské rallye, je však ještě poměrně daleko a tak je ještě předčasné mluvit o konkrétních plánech.“

Závěrem se nemohu nezeptat, jestli jsi sledoval Monte Carlo a jak bys zhodnotil tento podnik a především premiéru Škody Fabie Super 2000? Koho tipuješ za letošního vítěze IRC a koho za mistra světa?

Honza. „Monte Carlo nabídlo mimořádně dramatické závody. Sledoval jsem podrobně výsledky a spoty na Eurosportu. Rozdílné klimatické podmínky udělaly ze soutěže pořádnou pneumatikovou loterii a důležité bylo zachovat chladnou hlavu. Fabie jistě prokázala konkurenceschopnost, ovšem nedělal bych z prvního vystoupení předčasné závěry. Jsem zvědav, jak jim to půjde na šotolině a suchých asfaltech. Výhodu určitě mají ve vynikající volbě posádek. Přeji celému týmu pokračování té euforie, díky níž padaly internetové servery (smích).

IRC se mi jeví jako ohromně perspektivní seriál a alespoň já osobně mu budu věnovat větší pozornost, než stagnujícímu mistrovství světa. Za hlavní favority považuji Nicolase Vouilloze a Freddy Loixe. Vedle jezdeckých kvalit se mohou spolehnout na vynikající techniku a zázemí týmu Kronos. Přesto však více držím palce chlapcům s fiaty - Bassovi a pořád tak trochu dále spadlému jablku Alénovi. Ve WRC fandím nesmrtelnému Sebovi, ale mými želízky jsou také Urmo Aava a mladý Conrad Rautenbach.“