Facebook

Jak jistě většina fanoušků rallysportu zaznamenala, tak Filip Schovánek přerušil svoji kariéru spolujezdce v mistrovství světa. Filip ale ze světa rallysportu zcela nezmizel a mimo jiné působí často jako poradce při startech českých soutěžáků v Mistrovství světa. Ne jinak tomu je i nyní ve Velké Británii, kde Filip doprovází tým kolem Míry Tarabuse a trénujícího Martina Semeráda. Díky společnosti Mediasport.cz máte nyní možnost si deníček přečíst i vy.

Sobota 6. 12. 2008

Hotel dnes opustíme v 7:10 a bohužel s nastartováním motoru přichází velmi smutná zpráva z Prahy. Všechny nás informace velice zaskočila, ale posádka se musí soustředit na svůj závod a tak se snažím rychle odvézt její pozornost. Nejprve míříme do servisu. S mechaniky procházíme již jen skutečné drobnosti k dnešnímu dni a jdeme lehce posnídat do stanu PWRC. Následně odvážím posádku k uzavřenému parkovišti. Kontrolujeme skutečný startovní čas, pročítáme další bulletin a rychle se vracím do servisu. Za malou chvilku přijíždí posádka, servis trvá pouhých 15 minut. Vlastně jde jen o nazutí nových pneumatik, doplnění vaků na pití a otření vozu.

Po odjezdu posádky se celý tým přesunuje na snídani. S hlavním inženýrem se posilněn typickou anglickou snídaní vydávám do centra Swansea na drobné nákupy. Před obědem ještě stíhám procházku nákupní zónou v servisu a nakupuji drobnosti. S příjezdem továrních jezdců se jdu podívat k media zóně, nemám oprávnění ke vstupu dovnitř. To si během odpoledne opatřuji, takže zkusím zítra pořídit fotky vyšší kvality, tyto jsou pořízeny z velké dálky „dětským“ fotoaparátem. Jsou tedy spíše pro představu o atmosféře :

Namátkový odběr vzorku paliva technickým komisařem

Před 13:00 přijíždí posádka do přeskupení. Sděluje své aktuální pocity, mechanici mezitím připravují chybějící zadní nárazník.

30minutový servis probíhá zcela v pohodě. Jde vlastně pouze o kontrolu, doplnění kapalin nutných nejen pro vůz, ale i pro jezdce a spolujezdce. S posádkou odcházím na oběd, kde si upřesňujeme odpolední část etapy a zejména záležitosti spojené se super RZ na stadionu.

První sekci druhé etapy pro Vás komentuje spolujezdec Daniel Trunkát: „Cítíme, že jedeme velmi opatrně, stále máme na paměti naše seznamovací jízdy, kdy byl povrch schován pod ledem. Nevíme, co nás nyní za zatáčkou čeká, máme minimum zkušeností a prostě se učíme a snažíme se zlepšovat. Jedeme bez riskování, prostě na dojetí. Přesto v průjezdu jednou z bran ztrácíme zadní nárazník. Na prvním testu navíc míjíme 3 havárie, jeden objezd nás stál zhruba 8 vteřin, ale naše „konkurence“ měla podmínky stejné.

Máme problém s moji přilbou, pilota slyším velmi špatně, proto nemohu opravovat náš rozpis. Během první sekce nemáme žádnou krizi. Celé dopoledne je velice příjemné slunečné počasí. Přejezd do servisu přes pohoří byl krásným zážitkem. Musím říci, že včerejší úseky se mi líbily více. Byly sice více bahnitější a „brutálnější“, ale dnešní jsou mnohem rychlejší a nám stále na šotolině chybí správná důvěra. Odpoledne zkusíme zrychlit, ale chceme pokračovat i zítra… (smích).“

Program se opakuje – po odjezdu posádky jde celý tým společně na oběd. Odpoledne je volnější. Každý si nachází práci a později i zábavu dle svého. Já se s Mirkem Houšťem procházím okolo zázemí továrních týmů. Opět musím poukázat na neskutečný servisní prostor Fordu. Zde pořizuji fotografie:

Tady je Fordovo…

Jsou na nich krásně vidět rozdíly. Když porovnáte vstupní VIP prostor Fordu a Suzuki…

Fascinující je doslova sterilní prostředí v továrním Citroënu. Zde si zázemí týmu prohlížíme poměrně dlouho. Najednou se objevil člen týmu, nasadil si bílé rukavice, „přerovnal“ resp. posunul asi o 10 cm servisní vzpěry, sundal rukavice a zmizel… Na plachtě není samozřejmě ani jeden otisk boty, žádný náznak ani po stírání vodou…

Z druhé strany továrny stojí „Bčkový“ tým – Rautenbach a Ogier. Na plachtě u juniora je velice živo, mechanici nasazují rukavice a za pár minut již tlačí C4 do servisu. Auto se nezdá příliš nepoškozené (pomačkaná střecha), je pouze totálně zablácené. Mechanici spouštějí wapku. Vytahuji fotoaparát a v tom si před můj objektiv zády stoupá žena s bundou Citroën. Ustupuji o metr stranou a „kupodivu“ se paní přesunuje též a úplnou náhodou opět před můj objektiv. Takto se honíme asi ve třech pozicích, paní následně bitvu vzdává a já pořizuji následující fotografie :

Wapka velikosti větší dětské hračky nemůže bláto smýt, mechanici přivážejí silnější stroj, který si již s bahnem poradí. Okolo vozu se pohybuje neuvěřitelné množství lidí, očistě přihlíží i posádka:

Vedle „Bčka“ Citroënu má servisní prostor Ostberg. Podmínky s továrním týmem Subaru jsou nesrovnatelné, jak můžete vidět z fotek, přesto Ostberg figuroval ve výsledcích před továrním Subaru Pettera Solberga…

Zbytek odpoledne sledujeme posádku přes GPS a porovnáváme její odpolední výsledky s výsledky z dopoledne. Chceme vidět, zda dochází ke zlepšení, k jakému, jak se lepší konkurence apod. Jelikož posádky čeká z posledního klasického testu přejezd do Cardiffu, divácký test a následně přesun do Swansea, tým večeří.

Připravuje se dlouhý večerní servis a očekává se příjezd posádky. Posádka mechaniky telefonicky z přejezdu upozornila na další ztrátu zadního nárazníku a řízení „táhnoucí“ doleva po přejezdu jedné z děr. Wapka dnes večer nepracuje a vozy vjíždějí do servisu zcela zablácené. Pro servisní práce je vymezen čas 45 minut, z toho zhruba 5-6 minut zabere privátní wapkování. Na posádku před stanem již čekají čeští fanoušci a vzniká tato fotografie:

Mechanici mají tentokrát poměrně hodně práce, kontrolují celý vůz, zejména důkladně se věnují levému přednímu kolu, které dostalo několik tvrdých ran. Ve 21:00 vyzvedávám posádku u uzavřeného parkoviště, přesunujeme se na hotel a kratičkou poradou končíme dnešní den.

Ráno před hotelem, stejně tak i teď večer byla skla tréninkového vozu namrzlá. Celý den nádherné počasí, sluníčko, ve Swansea okolo 8 st.

Odpolední část sobotní etapy popisuje pilot Jaromír Tarabus: „Druhé průjezdy byly samozřejmě rozbitější proti ranním průjezdům, přesto to bylo lepší než v páteční etapě. Z jízdy jsem měl proti ránu lepší pocit, zrychlovali jsme, trefoval jsem se lépe do brzd. Prostě postupně získávám více jistoty. Na posledním klasické testu jsme zaznamenali velkou ránu do levého předního kola. Nejdříve jsem myslel, že máme defekt a zpomalil jsem. Na stadionu v Cardiffu byla příjemná atmosféra a díky dlouhému přeskupení jsme viděli celu špičku v akci. Zítra chceme jít postupnými krůčky dále a budeme se soustředit na každý test jednotlivě.“

Soutěž je skutečně velmi náročná. Na protější straně našeho servisního stání jsou stany pro 7 týmů. Nyní večer v klasickém závodě pokračuje již jen jeden vůz – Aigner. Na dvou se pracuje v rámci SupeRally a zbytek stanů je již prázdný…