Jim Clark na RAC Rally 1966

Jim Clark, slavný okruhový závodník, miloval i rally a několikrát se těchto závodů dokonce zúčastnil. Nejslavnější je pak jeho účast na RAC Rally 1966, kde tvrdě proháněl i specialisty na rally.

Jima to již odmalička táhlo k silným vozům, a tak nebylo divu, že se stal brzy členem motoristického klubu. Tam se mu dostalo možnosti jezdit s vozem Sunbeam Talbot Mark III, který sice z dnešního pohledu vypadá zcela nezávodně, v té době to byl ale jeden z nejlepších a dostupných vozů pro podobné hrátky, jako byly rally.

Jim Clark s vozem Sunbeam Talbot Mark III

Psal se rok 1955 a Jim propadl kouzlu rally. S radostí tak přijal nabídku svého bratrance Billy Potse, aby mu dělal navigátora na tehdy prestižní International Scottish Rally. Jim samozřejmě přijal, i když ho to táhlo vždy spíše za volant. Každopádně cítil, že by se na soutěži mohl svézt i on. Přesně tak se nakonec i stalo. Mimochodem, ve voze Austin Healey tenkrát poprvé jel rychleji než 100 mil za hodinu.

Jim Clark jako spolujezdec Billy Potse

Jim od té doby jezdil na všechny dostupné rally místní soutěže, převážně už jako jezdec. Diváci ho milovali pro jeho jezdecký styl, protože neuměl jezdit jinak než naplno. To vše trvalo do roku 1957, kdy se Clark začal naplno věnovat okruhovému závodění. K rally se měl vrátit až za devět let…

V roce 1966 už byl Clark hvězdou na poli formulového a okruhového závodění. Tehdy dostal nabídku, aby se zúčastnil slavné RAC Rally s vozem Lotus Cortina. Clark dlouho zvažoval, zda nabídku přijmout. Nechtěl jet jen pro publicitu, chtěl si být jist, že bude moci jet naplno i pro dobrý výsledek. Když byl ubezpečen, že dostane profesionálního spolujezdce, plnou podporu od týmu Ford (vůz Lotus Cortina byl Fordu) a možnost testovat před soutěží, nabídku přijal.

Dva slavní Clarkové - Jim (vlevo) a Roger

V té době už na šotolině kralovali jezdci ze severu jako Ake Anderson, Bengt Soderström nebo Harry Kälström. Když Ford oficiálně oznámil, že Clark pojede RAC Rally, brali to jezdci rally jako dobrý vtip. Clark to vzal ale nesmírně vážně. Věděl, že nemá zkušenosti se šotolinou, takže potřebuje pořádně zaučit a potrénovat. Domluvil se proto s jinou hvězdou té doby, Rogerem Clarkem, který ho zaškoloval do techniky jízdy po šotolině. Jako spolujezdce mu Ford dohodil Briana Meliu, který byl velmi známý nejen jako spolujezdec, ale i rychlý jezdec. Jako mechaniky pak dostal slavnou dvojku Fordu Micka Jonese a Kena Wiltshira.

Jim Clark na RAC Rally 1966

Na soutěži začal Jim Clark poměrně rozvážně, ale od počátku udivoval tím, jak se dokázal držet se špičkou. Bengt Soderström vzpomínal, jak byl udiven tím, jak může být Clark tak rychlý, když nemá s šotolinou skoro žádné zkušenosti. S každým dalším úsekem navíc Clark zrychloval, až se ocitl na šesté příčce celkového pořadí. Pak však Clark chyboval. V rychlém sjezdu dolů nezvládl zatáčku a pravou stranou trefil hromadu kamení u cesty. Auto bylo celé hnuté a v pravých dveřích a blatníku byla obrovská díra. Pravé kolo pak bylo zaražené do podběhu.

Slavná oprava na fotografii

Auto přesto drželo pohromadě, a tak Clark dojel do servisu, kde už na něj čekali oba mechanici. Jim vystoupil z vozu a řekl jim jedinou větu: „Dělejte s tím, co chcete, ale chci jet zase s pedálem na podlaze.“ Mechanici odvedli neuvěřitelnou práci. Dali dohromady celé zavěšení pravého kola, srovnali jakžtakž podběhy a blatníky a uvedli vůz do stavu, kdy s ním mohl zase Clark závodit. Pouze dveře byly tak zničené, že s nimi nešlo nic dělat. Clark tak musel pokračovat v závodě s vozem, kde dveře u jezdce nahoře odstávaly asi o deset centimetrů.

Slavná oprava na obraze

Clark se vrátil naplno do závodu a znovu zajížděl vynikající časy. Cíl závodu ale nespatřil, protože havaroval podruhé a tentokrát s tím již nešlo nic dělat. Každopádně jeho výkon na RAC Rally 1966 byl jeho soupeři velmi ceněn a je jen otázkou, co mohl Jim Clark dosáhnout, kdyby se naplno věnoval rally a ne okruhům. Díky jeho obrovskému talentu a přístupu to mohl dotáhnout stejně tak vysoko. O dva roky později ale tragicky zahynul na Hockenheimu.

Lotus Cortina, se kterou jel Jim Clark, se vyrábí i jako model