Klematek Rally Team v Kralovicích

Na Kralovice jsme vyráželi s dvěma rozporuplnými úkoly. Chtěli jsme se vrátit na druhé místo v celkovém hodnocení Rallye Cupu, což jaksi nedovolovalo jet nějakou plíseň. Na druhou stranu jde motor ven a auto se veze do Motor-excelu kvůli výrobě nového sání a zástavbě nového motoru. Dalším faktorem, který nutil k rozumné jízdě, byl fakt, že k vítězství v RC ve skupině do 1600 ccm nám stačilo dojet do cíle, a proto byla jakákoli porucha karosérie nežádoucí. A to i z důvodu, že na nový motor byla zatím složena záloha 2/3 odhadované ceny a v příštím roce mě čeká splácení. Zde bych chtěl poděkovat Ing. Čepkovi, že mi věří a umožní nám jet s novým motorem už příští sezonu (údajně mám dobrou platební morálku :) ).

Na závod jsme se těšili, už jen z důvodu tradičně pěkných RZ. Vyráželi jsme ve čtvrtek ráno, já sám přes Sušici, abych nabral kanystry na „šelce“. Projíždím Klatovy a za chvíli mně zatarasí cestu partička chuligánů s bílými talíři na hlavách. Velice se jim líbí stínítko s nápisem Klematek rallye team na čelním skle, staré zadní pneu nasazené na dojetí kvůli najíždění. Výměnou za tisíc korun dostávám nějaké dvě jízdenky. Jedeme se ubytovat. Jedná se o příjemně zatuchlou pionýrskou chatičku za 150 Kč na noc. Teplota uvnitř je nižší než venkovní, tak přemýšlíme, že by mohli dodávat i ty pionýrky. Přímotop se netváří, že by byl laděn pro mistrovství ve vytápění, zato Křižík se točí jak setrvák v kitu. Pan Bártík uvažuje o samostatném ubytování, v čemž mu jako arachnofobikovi napomáhá sem tam přeběhnuvší pavouček. Finálním překvapením je zjištění, že tepelný úbytek chatičky je větší, než výkon přímotopu, ale tento problém řešíme vyspárováním různých průtahů povlečením. Závěr: No nekup to za ty prachy a příští rok opět nashle!

V klídku jedeme najíždět, některé úseky jsou známé z loňského závodu, něco je pro nás nové. Nebrali jsme staré rozpisy, protože profi je prý psát nové – říká Lukáš. Po závodě se shodujeme, že rozpis už máme v podstatě vychytaný a staré noty by nám ušetřily především čas. Nejdřív píšeme denní RZ, noční část necháváme na tmu. Všechny RZ jedeme třikrát s tím, že v pátek to projedem ještě jednou, pro zaktualizování povrchu. Po obědě přijíždí kluci se závoďákem, stavíme půjčený stan, který je na naše poměry luxusně velký, roztahuje se elektroinstalace a světla. Vzhledem k důležitosti závodu a především superrallye, kdy můžeme případně nastoupit i druhý den, jsme připraveni na případné opravy, které by jinak neměly smysl. Od toho se odvíjí i větší počet vezených dílů.

Čas startu se nezadržitelně blíží a něco se děje. Očekávané zažívací obtíže se nehlásí. To bude patrně přibývajícími zkušenostmi a zvětšující se zimou. Jediné obavy panují z mlhy a nerozhodný jsem ve volbě pneu. Nakonec dávám i na předek nejměkčí směs. Přejíždíme rampu, kde s každou posádkou, jak je zvykem, prohodí pár slov ředitel V. Slemenský. Tentokrát řešíme, jak jsem dlouhý ráno a jak večer. Nechce se mu věřit uváděným hodnotám 208 – 204 cm. Za akce malého ohňostroje vyrážíme vstříc nočnímu dobrodružství. Přijíždíme na RZ Plasy, která je kromě úseku po startu celá zahalena do mlhy. Zacvakáváme interkom a ticho. Já blbec nezkontroloval baterku! No nic, v mlze jsem ještě nejel a bez diktátu to bude asi vtipné. Luky se snaží řvát, ale přes Peltora nic neslyším. První kilometr je mlha slabounká a jedu naplno. I úsek je jednoduchý a pamatuji si ho. Vystřízlivění z nasazeného tempa přichází v první těžké zatáčce do mlhy a auto se v levé 8 + hrne na měkkých pneu ven. Celý zbytek RZ se v podstatě odehrává za drobných krizovek, ovšem v malé rychlosti. Připadám si jak na střelnici, když se čeká, odkud to vylétne. Jsme rádi, že jsme v cíli. Od posádek naší časové úrovně dostáváme kolem 20 vteřin a Luky konstatuje, že je sice rád, že se mohl kochat, ale mohl jsem to vybrat bez mlhy. Za cílem bereme baterii z přejezdové komunikace a vyrážíme na další rychlostku. Ta je po havárii přerušena a z důvodu nebezpečně vychladlých aut se později rozhoduje o volném průjezdu. Mezitím jdou různé fámy ohledně havárie do lidí, najednou jsou bouračky tři a všude mrtví... V servisu se dozvídáme o havárii st. čísla 50 a především skutečný stav. Z důvodu vyšetřování policií se druhý průjezd Peklem ruší a odjíždíme na RZ 4. Zajíždíme svůj standart, stejně jako naši soupeři ze třídy i celkové klasifikace. Nápadně vystupuje z řady čas Zenkla, když všem, kteří ho jinak pojíždí, dává na této RZ kolem 30 vteřin. Nejsme jediní, kdo proti času protestuje, ale i ráno zůstává stejný.

Podle pátečních zkušeností, kdy mlha zcela ustoupila až kolem poledne, s obavami vykukuji z chatičky. Nevycházím z údivu, je téměř jasno. Krásné podzimní počasí nakonec vydrží celý den. S výběrem pneu je to jednoznačné a čeká nás stahování ztráty z noci, kterou jsme zakončili na 5. místě, deset vteřin za námi je další C2 R2. Tuto posádku se nám daří držet za zády celý den, buď jedeme rovinu, nebo několik vteřin nadělujeme. Na páté RZ odstupuje náš tradiční soupeř z RC Macek s kitovou Feldou – opět na poloosu, tentokrát hned na startu. Letos poněkolikáté a už je nám jich líto. Od Marečka s Ignisem S1600 dostáváme, ostatně nečekáme nic jiného. Pavlu Přibylovi na šesté RZ dáváme setiny, na sedmé 25 vteřin, ale měl nějaký problém, protože nám vždy vteřiny dává. Zenklovi dáváme v první rundě 3 vteřiny. Na přejezdu do servisu je odstavený Ignis. Posunujeme se tedy na třetí flek. Začínám ignorovat předsevzetí neriskovat a doufám, že Zenkla během zbývajících šesti vložek pojedeme. Navíc mě popohání vidina nesprávného času a naděje, že po jeho opravě už můžeme být na dostřel. Na servis vychází kompletní kontrola utažení podvozku, proto nás čeká zbytek týmu.

V druhé rundě pokračujeme v nasazeném tempu a závod si za krásného počasí užíváme. Jen je potřeba myslet na fakt, že gumy v chladném počasí velice rychle chladnou a v prvních zatáčkách jet rozumně. Občas se zasekává ručka a musím jí vždy odšlápnout nohou. Poprvé si toho všímá Luky v dlouhém kopci, kde se i normálně plazíme, proto asi nic neregistruji. V dalším průjezdu tu řadím i pětku. Od té chvíle musím po každém zatažení vyzkoušet, jestli nevisí. I tak se mi na ní nechce moc sahat, bojím se přetočení. Přibyl nám opět dává vteřiny a tak je tomu i ve třetím kole. Zenkla stahujeme o dalších 11.

Poslední servis kluci zůstávají na trati. Auto je v pořádku a na čištění skla a dolití benzínu stačíme sami. Užíváme si poslední tři RZ této sezony a začínají se mi vkrádat myšlenky na cestu do Motor–excelu. Mám na paměti slova pana Ing. Čepka: „Jestli z toho po Kralovicích něco zůstane, tak to přivezte.“ Zenklovi dáváme 12 vteřin a čekáme na opravu protestovaného času. Zústává stejný a prohráváme o 16 vteřin, ale jinak převládá pocit z krásného závodu a moc děkujeme kralovickým za pěkné svezení. V RC 2008 vyhráváme třídu a celkově se posouváme na druhé místo v soudobých autech. Velký dík patří klukům za vše se mnou vytrpěné během sezony, za tahání závoďáka, za všechno.

Příští rok určitě vyjedeme s novým motorem, o kterém už se bude moci říkat závodní. Chci nasadit 17“ kola a časem i velké brzdy. Vše samozřejmě záleží na financích – plány jsou jedna věc, stav konta druhá. Také je možné, že s velkým výkonem začne auto „hořet“ a sezonu věnujeme spíš doladění spolehlivosti. Uvidíme…