Jak jsem se svezl s Romanem Krestou

Asi mám opravdu neskutečnou kliku, jak pravil nejmenovaný kamarád, poté co jsem mu oznámil, že jsem vyhrál svezení s Romanem Krestou v soutěži Mogul Racing Teamu, která byla mimo jiné zveřejněna i zde na eWRC.

Vše začalo dva dny po Barumce, kdy jsem obdržel email s oznámením, že jsem byl vylosován jako vítěz vědomostní soutěže. Pravda, poctivě jsem odesílal odpovědi každé kolo, ale s hlavní výhrou jsem tedy rozhodně nepočítal. Následovalo doručení písemné pozvánky na Paramo klientský den v Sosnové dne 24. 9. 2008.

Musím se hned zkraje přiznat, že nějaké zkušenosti již mám. Svezl jsem se před dvěma lety s Milanem Blahoutem v Bělé pod Bezdězem na Setkání s fanoušky a také s Pepou Semerádem právě v Sosnové při Setkání mistrů.

Den D nastal a tak vyrážím k České Lípě, vybaven opravdu "povzbudivými" hláškami kamarádů typu - co chceš nechat zahrát, apod.

V Sosnové mě čeká malé překvapení, perfektní organizace včetně cateringu ve vytápěném stanu, vzhledem k deštivému počasí velice příjemná záležitost. Program dne zahrnuje více disciplín - mimo svezení s Romanem to je jízda v Hummeru s instruktorerm, v upravené Škodě Fabia, na čtyřkolce a závodní simulátor.

No ale k tomu, co Vás asi zajímá nejvíce. Dozvídáme se, mimo jiné, že Roman pojede s ostrou verzí devítky, tak to si nechám líbit :-) Na dráze zjišťuji, že se pojede jenom kratší okruh po asfaltu - na dalších částech probíhají ostatní disciplíny, a tak se nejezdí ani to přemostění tratě, takže "Dieta žaludeční, šetřící :-)"

Ale trať je mokrá, a tak to alespoň bude hezky klouzat. Roman již jezdí, a to pěkně stylem "pro diváky", zatáčky i ve výjezdech smykem, máme se na co těšit. Ale už jsem jsem na řadě, a tak sedám na "horké sedadlo". Nechám se přikurtovat - s pomocí samozřejmě a hrdinně pravím Romanovi, že se mnou ho může mazat, že se nebojím. Tak se jen tak pousměje a vyrážíme.

Tedy nevím, jestli mě poslechl, ale devítka zrychluje jak vystřelená z praku. Sice to čekám, ale stejně - na konci rovinky brutální brzdy, i na tom mokru a hezky se hrneme dveřmi napřed :-) Snažím se pozorovat, jak si vlastně "hraje" Roman s pedály, ale je to moc rychlé - tak leda si to natočit a pouštět zpomaleně. Ale mimo jiné zjišťuji, že docela dobře cítím chování auta "pod zadkem". Ve výjezdu, na konci zatáčky se pravé zadní dostává až za obrubník na hlínu a pod plynem to hezky tahá Roman zpátky na asfalt a hned další esíčko taky smykem, no paráda.

Takhle prakticky celý okruh, jen při nájezdu na cílovou rovinku je docela velká kaluž - tak to ve mě trochu hrkne, když do toho vlítne Roman naplno, ale devítka se chová jako by tam ani nic nebylo. Jedeme další kolo, v podstatě to samé - nedá se to dost dobře popsat - je to prostě super. Při výjezdech ze zatáček řízeným smykem je cítit síla motoru a že to má Roman v ruce a v podstatě si s tím hraje. A to určitě nejede naplno - odhaduji to tak na 70%. Taky se mi zdá, že devítka je uvnitř docela tichá, ale možná je to jenom zdání. Ale nádherný zvuk je podřazování - takové uchu lahodící tssju, tssju.

Ale nic netrvá věčně, a tak po dalším kole Roman na vjezdu do cílové rovinky tahá za ručku a devítka se poslušně přetáčí do startovní pozice naprosto přesně rovně. Stihnu ještě pogratulovat Romanovi k letošnímu titulu a je to za mnou. Škoda, jezdil bych klidně celý den :-)! V Sosnové je všude místa dost, ale nechat se takhle svézt někde v lese na úzké cestě - tak to by tedy "textil" změnil barvu asi za první zatáčkou.

Musím tady smeknout před všemi spolujezdci! Jednak, stíhat v té rychlosti číst, orientovat se a mnohdy ještě si dělat poznámky - to klobouk dolů! A to ještě musí mít nějaký vypínač pudu sebezáchovy - jinak by si do toho "horkého sedadla" nemohli nikdy sednout. Instinktivně jsem v cílové rovince dupal na brzdy, o pěkných pár metrů dříve.:-) Ale ještě jednou to zdůrazním - ty brzdy jsou fakticky brutální.

Na programu jsou ještě další disciplíny, ale to jen tak ve zkratce. Se čtyřkolkou se peru jak s medvědicí - tak už vím, co si nekoupím. S Hummerem je to v terénu paráda - tak už vím co si koupím, ale leda až vyhraji ve Sportce.

Na simulátoru mě to připadá spíše ostudné (Pikes Peak - profi obtížnost), ale nakonec se mi podaří jenom jednou vyjet mimo trať. A je z toho nakonec taková "třešnička na dortu", cena útěchy za čtvrté místo. Batůžek s reklamními předměty Mogul. Ceny samozřejmě předává Roman. Kdyby mi před měsícem někdo tvrdil, že se svezu s Romanem a ještě mi bude předávat cenu a gratulovat, tak bych si asi "vyklepal díru do čela" :-)

Co dodat na závěr. Velké poděkování Všem. Společnosti Paramo - za to že věnovala pozvánky do soutěže. Mogul Racing Teamu - za uspořádání soutěže. Redakci eWRC - za mediální podporu soutěže a za odvedenou práci pro nás, fanoušky rally sportu. Pro ostatní - soutěžte, soutěžte, soutěžte, třeba to jednou vyjde i Vám......