Barumka pohledem Viktora Wagnera

Původně jsem chtěl pouze reagovat v diskuzi na článek: „Barumka nezklamala, ale ani nenadchla”, ale po chvilce psaní je z toho text na A4 a rozhoduji se popsat svůj pocit a zaslat ho do redakce eWRC.

Hned úvodem gratuluji Pavlovi Valouškovi k získaní 4. místa a k možnosti jet s vozem S2000.

Na Barumku vyrážím neplánovaně, a to až v pátek v noci po televizní upoutávce ze SS Zlín v TN - si říkám, bude to stát za to, jedu, beru přítelkyní s příslibem pěkného víkendu. Jediným odrazujícím faktorem pro mě byla vzdálenost 400 km, z toho 230 po nejdražší ofroadové dráze v ČR. Byla to pro mě od roku 2006, kdy jsem přestal závodit, první soutěž, na kterou jsem se jel podívat, tudíž pocity byly smíšené. Krom silného deště, který mě cestou ze severních Čech potkal, jsem po asi 4 hodinách dorazil do Zlína, na ČS zakoupil program a vyrážím do Želechovic. Jsou asi 4 hodiny ráno. V programu ale zjišťuji, že je nutno zakoupit ještě "vlez kartu" za 170 Kč, jedu tedy zpět do Zlína pro vstupenky a nepříjemné paní z obsluhy platím nepříjemnou částku.

V 8 ráno se probouzím v autě a přes "zafuněné" okno koukám, kolik už dorazilo lidí. Bylo jich dost, ale čekal jsem více. Umisťujeme se na svah u odbočky z hlavní ke statku a říkám si, že stojíme dost daleko od trati. Bylo to ale zdaleka nejblíž, co jsme za celý závod stáli, z ostatních RZ mám pocit, že jsme byli někde na autodromu a sledovali vše snad z 20 metrů. Zpět k RZ1. Blíží se čas prvního vozu. Blížící se helikoptéra mě ujišťuje v dojmu, že už jede nějaké auto. Objevuje se Honza Kopecký a nasazuje laťku velmi vysoko. Po pár minutách se objevuje první jezdec oficiálně bojující o čas, průjezd o poznaní volnější než Honza Kopecký. Z vlastní jezdecké zkušenosti ale vím, že není potřeba na první RZ v soutěži, jako je Barumka, jet na 100%.

Následuje časová díra a mezi přihlížejícími je slyšet: "Kresta je na střeše" a najednou se objevuje Basso a je více než jasné, že Kresta má nějaký problém. V místě, kde jsme stáli, zavládlo velké zklamaní a slyšet byla slova ve smyslu psychické nevyrovnanosti Romana a podobně. Musím se přiznat, že i mě samotného něco takového překvapilo, Roman je tu doma a na těchto tratích vyrostl a už v roce 2003, kdy jsem Barumku absolvoval, měl na Pindule problém.

Zpět k závodům, koukám na prvních 20 aut a zjišťuji, že s S2000 je styl jízdy nemastný neslaný a pro oko diváka nezajímavý. Odjíždím, chci stihnout RZ4 Semetín. Přijíždím, resp. přicházím až po prvních 4 autech, bylo to 4 km chůze pěšky do kopce :-) a časové rozložení nedávalo moc šancí to ob jednu RZ stíhat, jak jsem měl zažito z dob minulých. Stojím na louce, vidím skok a následné odbočení přes horizont do lesa, ale taky spoustu polských opilých fanoušků. Velice příjemně mě překvapuje Béreš (nasazení a styl), a to po celý zbytek soutěže. U některých jezdců si nejsem jist, zda vůbec závodí a spíše mám dojem, že jedou, aby dojeli. To se však nedá říct o Honzovi Šlehoferovi, snaží se, je však vidět nejistota. Na 4. vložce koukám dlouho, protože se dál jede Troják a pak je serviska. Jen pro zajímavost se koukám, jaký je přejezd - čtu číslo 43 km a vžívám se do situace, kdy musím jet se zavodním autem 43 km v běžném provozu. Padá tedy rozhodnutí, že další RZ, které navštívím, bude RZ 7 Zádveřice (tam se kouknu zase na prvních 20) a pak pojedu na Troják asi někam k Držkové. V mapě najdu místo tak, abych to neměl na Troják tak daleko, tudíž Slušovice. Pak ale zjišťuji, že blíže se dostanou k RZ pouze auta vybavená nálepkou "Sheron", ostatní musí jít pěšky po části RZ např. z minulých let Barumky nebo Kopné. Cestou je mi víc než jasné, že pokud chci vidět prvních 20 aut, tak Troják nestihnu. Přicházím k zatáčce a vidím, že jen některým vyvoleným je dovoleno koukat z té nejlepší pozice. Kupodivu těm s tou nálepkou, o které jsem již psal. Ale i tak mám možnost vidět na velkou část tratě. Na téhle RZ byl ten pocit okruhových závodu největší a nízko létající helikoptéra mě navíc ochuzovala o zvuk přijíždějících aut. Spíše než jezdecký styl, vzhledem k jednoduchosti zatáčky, se tady dala porovnat technika. Zajímavé bylo porovnat např. Peugeoty Kronosu a Pepy Petáka nebo auto Tondy Tlusťáka a Honzy Šlehofera.

Koukal jsem až skoro do konce a se zvyšujícím startovním číslem vzrůstala akce. Místo RZ Troják jsem tedy naplánoval servis, a to i zejména k návaznosti na druhou etapu. V servisu jsem pozdravil pár známých jezdců a podíval se na jednotlivé vybavení týmu. Večer se ještě přesouvám do Pohořelic, hledám vhodné místo k přenocovaní, protože mě známé hotely byly beznadějně obsazeny.

Nedělní ráno bylo chladné, ale slunce prosvítající přes mlhu slibovalo hezký den. Hodinu před startem zaujímám pozici. Je zde poměrně hodně lidí, mám výhled na přílet z kopce s následnou pravou, televizní kosu mi zakrývá strom, ale pak vidím na levou s obrovskou dírou a následně pravou mezi baráky. Matně si vybavuji psaní rozpisu tohoto úseku z roku 2003, kdy jsem také na Barumce startoval. Dnes jsem si doma našel rozpis, konkrétně tento úsek. Je v něm jasně psáno „L6 vnitřkem vpravo je díra”. Podle mě je lepší tuto zatáčku prodat a kvalitně se připravit na další, po které následuje rovina.

Dalo se čekat, že nezklame Honza Kopecký, takže opět na výbornou. Celkově se dá říct, že se s tímto problémem popraly jen české posádky, nejlépe Venca Arazim, všechny zahraniční posádky s onou dírou měly problém. Asi po 20 autech opět odjíždím, chci stihnout RZ12 po ní mám totiž v plánu vyrazit zpět domů, abych se vyhnul kolapsům na silnici. Na RZ12 dorážím na poslední chvíli, ale stíhám i předjezdce. Stojím v Halenkovicích a vidím na rychlou levou a dlouhou rovinu v mírném stoupání. Opět nebylo co vytknout Honzovi Kopeckému, bezvadná stopa a jako jediný s S2000 bez ubrání. Ostatní se snaží zatáčku více řezat, mírně je to rozhazuje a ubírají nebo auto tahají ze smyku. I u Tondy Tlusťaka a Honzy Šlehofera je vidět odchov z motokár a zatáčku projiždí defacto stejným stylem jako Honza Kopecký. Pouze na této RZ mě zarazili pořadatelé, byly to dvě mladé dívky, ale absolutně bez autority a někteří fanoušci toho využívali.

K samotné bezpečnosti na ostatních RZ lze říci, že bylo uděláno maximum možného, žádná RZ nebyla zrušena a nedošlo k žádným zraněním diváků, což bude určitě rozhodovat ohledně budoucnosti Barumky.

Nutno dodat, že posledním opravdovým závodem, který jsem jako divák sledoval, byla právě Barumka v roce 2002, v roce 2003 jsem jí absolvoval za volantem Renaultu Clio S1600 a pamatuji si, že Barumka byla o dost delší. Konkrétně měla 20 RZ a 311 ostrých km, kdežto ta letošní pouze 15 RZ a jen 264 ostrých km. Mezi roky 2004 až 2005 mě rallye časově pohltila jako jezdce, takže jako divák jsem jí ne vždy mohl sledovat. Po osobním zklamání začátkem roku 2006 při Rallye Šumava se rallye pro mě velmi těžko jen sledovala, a proto jsem se ani jako divák nezúčastňoval. Z těchto důvodů může být můj pohled na Barumku zkreslený, vzhledem k tomu, že jsem neprošel vývojem českých soutěží.

Zklamala mě slabá účast ve třídě S1600 a naopak nevěřícně kroutím hlavou nad vysokým počtem vozidel S2000. Je to defacto nově vzniklá třída a techniky je víc než dost. Zbývá tedy jen napsat, že jsem zklamán, čekal jsem od toho víc, Barumka byla vždy vrchol všeho.

Závěrem jen pro zajímavost. Cestou do Zlína po dálnici ani zpět domu trasou Olomouc, Hradec Králové, Mladá Boleslav, Teplice (celkem 918 km) nebyla na silnici ani jedna policejní hlídka a tato nedálniční varianta mého návratu domů byla plynulá. Až na problém před Mladou Boleslavi, kde mě udivovalo chovaní řidičů vozidel luxusnějších značek s písmenkem A na registrační značce, kteří předjížděli stojící kolonu vozidel větší rychlostí a tlačili se na první pozice k semaforu.

Viktor Wagner